Tony

Uteklo to rychle, den byl za mnou a já si hezky odpočíval na terase svého nového přenádherného mrakodrapu, pozoroval hvězdy a upíjel ze sklenky sakra drahé šampaňské. „Tak to vidíš, jsme úplně první samo napájený mrakodrap na světě. Světová špička! Co na to říkáš?" „Za mě je to skvělé, úžasné, moje děťátko sklízí jen samé ovoce." „Chceš říct naše děťátko. Taky mám část." Musel jsem se ušklíbnout. „Oh, jistě, málem bych zapomněl na to převratné číslo. Kolik to je? 8%?" „12, je to 12% a návrhy toho mrakodrapu jsem dělala já, takže je to vlastně moje dítě." „To jo, ale já odedřel všechnu tu těžkou práci, navíc jsem to zacvakal." „Oh, jistě, takže mám zase smůlu, chápu." „Neber si to tak, příští mrakodrap ponese tvoje jméno, hm?" „A bude můj." „Aiššššš, tak to asi ne, ale-„ Než jsem stihnul Peper nějak hezky něžně odpálkovat, ozval se zase ten otravný stroj. „Omlouvám se pane, ale máte návštěvu. Agent Coulson žádá o vstup." „Řekni mu, že nemůžu. Kazí mi rande." Usmál jsem se na Pep a pozvednul sklenku k noční obloze. „Ach Tony, neměl byste ho nechat čekat tam venku." „Kazí mi večer, stavím se zítra." Upil jsem šampaňského a postavil se na nohy. Sklenka jemně cinkla o skleněný stůl, když jsem ji pokládal a vydal se přímo k sedící Peper. „JARVE, mohl bys prosím?" Nechal jsem reproduktory, ať rozezní prvních pár not melodie, než jsem se sklonil a jemně chytnul Peper za ruku. Mohu prosit slečno?" Nesměle se usmála a odvrátila zrak dolů ke svým šatům. Vždycky byla dost nerozhodná a stydlivá. Trochu jsem za její ruku potáhnul a než měla šanci začít koktat, vkročil jsem na volnou část terasy a začal tančit pomalý valčík. „Tony, co to děláte?" „Tančím, vy snad ne?" „Ale jistě, jen.......proč tohle děláte. Na tom plese, tady na střeše.......baví vás snad přivádět mě do tak trapných situací?" Usmál jsem se a udělal půl otočku doprava. „Co je na tanci trapného, slečno?" Lehce naštvaným a lehce zoufalým pohledem mě naprosto umlčela. „Víte, jak to myslím." „Nehledejte za tím víc, než oslavu našeho skvělého díla Peper. Je to zábava, tak si užívejte." Zářivě jsem se usmál a roztočil Pep dokola. „Pane, omlouvám se, ale mé bezpečnostní opatření byly překonány." Povzdechnul jsem si a pustil Peper ze svého sevření. „Agent Coulson, co vás k nám přivádí?" „Phile! Pojď dál!" Než jsem se stačil nadát, Pep byla u dveří a podávala agentovi sklenku pití. „Oslavujeme." „Jo, přesně proto ho tady taky nechci." Vůbec se mi nelíbilo, že mi překazil večer. Měl jsem v plánu se s Pep pořádně opít a oslavit stavbu, pak jít do své ultra velké postele a za doprovodu vycházejícího sluníčka propadnout spánku. „Omlouvám se za vyrušení pane Starku, ale je to naléhavé. Když jste se neukázal, poslal mě Fury sem. Tohle je pro vás." Do rukou mi vtisknul černou složku a přiťuknul si s Pep. Jak ten mě naštval. „Jde o Avengers? Tedy ne že bych o tom něco věděla, nic o tom nevím." Božínku, je hodně špatná herečka. „Program Avengers byl ukončen a pokud si správně pamatuju, tak jsem z něj byl vyřazen. Že jsem prý nestálý, sobecký a nevhodný do týmu. Pletu se?" „Teď už nejde o osobnostní profily." „Aha, tak to je jíná. Potsová, můžete na moment?" Počkal jsem, než došla ke mně a pak jsem se k ní lehce nahnul. Nemusel to slyšet každý, navíc co je sakra Coulsonovi do toho, co si povídám se svou asistentkou, že? „Myslel jsem, že máme soukromou oslavu." „Ano, ale já jen z dvanácti procent, takže.... Navíc to vypadá důležitě, takže vás tady nechám, ano?" „Proč mu říkáš Phil?" „Co je v té složce?" Povzdechnul jsem si. Pravda, do těchhle věcí mi nic není. Může se bavit s kým chce, ale nějak mě to prostě štvalo. „Je v tom.....tohle." Stačilo potáhnutí ruky a na obrazovce vyskočilo spoustu informací o nejrůznějších lidech. Šílených věcí. Něco velmi neuvěřitelného a spousta tajných informací. „Myslím, že půjdu, dobrou noc." „Neodcházejte. Dáme si ještě drink, pokecáme, to letadlo do Washingtonu vám neuletí." „Máte teď práci, hodně moc práce. Nebudu vás obtěžovat." Usmála se, odložila svou skleničku na stolek a zamávala. Byla až dětinsky roztomilá, jak vždy v těchto divných situacích zářila takovým přirozeným dětským úsměvem. „Phile, nemáš cestu kolem letiště?" „Hodím tě tam." „Fajn." Viděl jsem, jak si to vykráčela Peper v závěsu s agentem PHILEM Coulsonem z místnosti i jak se za nimi zavřely dveře výtahu. Sakra, proč mě to tak naštvalo? Raději jsem stočil svůj zrak k ději na obrazovce. Skákal tam nějaký panák v pruhovaném obleku. Počkat! Kapitán Amerika! Tak válečný hrdina z druhé světové je v programu Avengers? A.....zelené monstrum. Hulk? Myslím, že tak nějak ho ve zprávách nazvali. A pak ještě spousta SPOUSTA informací o každé z osob, moje vlastní údaje, podivné kouzelné předměty a nadpřirozeno. Tak to bude asi opravdu hodně práce jak tak koukám. Měl bych si asi udělat kafe, ať nad tím neusnu. Jo, přesně tak. Hodně velký hrnek kávy. Možná dva hrnky. „JARVISI? Pusť mi k tomu něco a dej uvařit kafe, tohle bude dlouhá noc." „Jistě pane."

Jsem tady! Tak co, jaké to bylo? Dostáváme se do děje fimu! Prakticky, když upravuju originál ale neměním ho nijak zásadně, nepíšu náhodou AU? Tak jako tak, snad se líbí a dáte mi nějakou tu hvězdičku a komentíček. Budu se na ně moc těšit!

Vaše Tiranis!