Steve

Kývnul jsem strážníkovi na rozloučenou a nechal jej nastoupit do policejního vozidla. „Tak jak jde pátrání?" „C-cože?" Nechápavě jsem se otočil na Starka. Měl jsem dojem, že prchne dřív, než se policisté začnou vyptávat, ale on tady pořád byl a dokonce na mě zdá se čekal. „O čem to mluvíš?" „O jednom zimním vojínovi. Co že se za ním tak honíš?" Povytáhnul jsem obočí a přejel Tonyho zkoumavým pohledem. „Tys pil?" „Co? NE! Hele, to od tebe není slušný, takhle obviňovat své kolegy." „Promiň, promiň, já jen tak pro jistotu." Miliardář naproti mně se potutelně zašklebil. „No ale co není, může bejt. Nezajdeš se mnou na sklenku?" Sebejistě se usmál a odhalil tak své perfektně vybělené zuby. Nakrčil jsem nos. Ne že bych si občas někam nezašel, ale bary nemám v oblibě. Je tam moc opilých a hlučných lidí, táhne to tam alkoholem a všude blikají agresivně zářivé světla. „Já nevím Tony, mám ještě nějakou práci." „Ale jdi ty kotě, jednou tě to nezabije. Nebo můžeme ke mně, jestli ti vadí ten kravál. Bar ve dvanáctém patře stejně předčí většinu New yorských podniků." Nerozhodně jsem sebou ošil. Přeci jen, měl bych jít za Samem, slíbil jsem, že mu dnes ještě pomůžu s nějakými papíry. Na druhou stranu je hodně pozdě a pochybuju, že Sam bude dýl jak půl hodiny vzhůru. Zato Stark vypadá energicky jako vždy a tím výrazem, jako by stejně nedával jinou možnost. Povzdechnul jsem si a promnul si ztuhlý krk. „Fajn, ale jdeme k tobě. Nerad chodím do barů." Úsměv toho egoisty se ještě rozšířil, když mi podal ruku. Nechápavě jsem na něj kouknul. „No co sis myslel, že půjdu pěšky? Drž se mě." Trochu skepticky jsem přejel pohledem po naleštěném kovu, ale nakonec jsem nad tím jen zakroutil hlavou a chytnul se pažemi kolem Tonyho krku a boku.

„Tak co piješ?" Tony na mě hodil sotva znatelný pohled a vydal se k barovému pultu. Nelhal, těch flašek už snad ani nemohlo být víc. „Asi jen džus?" Starkovo obočí vyletělo až někam do nebe a rty se skroutily se do posměšného úšklebku. „Stojíš před jedním z nejlepších barmanů samouků, co v New Yorku jsou a objednáš si džus? Tak to teda ne." Odevzdaně jsem tedy pohodil rameny a přesunul se na sedačku u menšího stolku. Opřel jsem se o opěradlo gauče a zhluboka se nadechnul. Dnešní den byl hodně náročný. Vytáhnul jsem si mobil a napsal Samovi krátkou omluvnou správu, že se dneska už neukážu.

„Pane, volá vám slečna Potsová." „Hoď ji na obrazovku Jarve." Na stěně kousek od sedačky se zbarvila část do modra a jakoby odnikud se zjevil obraz Tonyho...přítelkyně? Do teď vlastně nevím, co přesně slečna Peper je. „Tony? Tak jak to šlo, jsi v pořádku?" „Všechno tip top Pep. Že jo kápo?" Tázavě zvednul jedno obočí a pohodil hlavou směrem k promítané tváři. „Ano, samozřejmě." „Tak to jsem ráda. Dej zítra vědět, jak dopadla ta schůze. A prosím, zkus být milý, na téhle zakázce záleží oběma stranám." „Spolehni se Peper, budu jako vyměněný." „To bych ti radila, jinak si mě nepřej. Hezký večer Tony." „Pá zlato."

Stěna znovu nabrala svou původní smetanovou barvu a světla se ztlumila. „Tak se to nese." Postavil přede mě nějakou nazdobenou skleničku s ďábelsky modrou tekutinou. „Co to je?" „Jen to zkus. Neboj, není to otrávené." Podezřívavě jsem přesunul nápoj ke svým rtům a kousek ochutnal. Nebylo to špatné. Alkoholu tam bylo jen pokálu, zato z cukru se mi až kroutila pusa. „Chutná?" Tonyho upřímně zvědavý výraz mě nutil k úsměvu. „Je to dobré, co v tom je?" „Borůvkový džus." Ušklíbnul jsem se. To vysvětluje tu modrou barvu.

Čas letěl jako voda. Ku podivu jsem se s Tonym opravdu skvěle bavil. Byl dobrým a pozorným společníkem. Dokonce i jeho narážky a vtipy s podtexty téměř vymizely, nebo nebyly alespoň tak znatelné. Smáli jsme se a povídali si, jako staří dobří známí. Jako by ta rivalita mezi námi na krátký čas vymizela. Opravdu to bylo příjemné, ale všechno jednou musí skončit, a tak jsem se kolem sedmé ráno omluvil, že už musím skutečně domů. Po pár přemlouváních jsem zůstal ještě o hodinu déle, nicméně ani o minutu více. Tony mě jako správný hostitel doprovodil pod věž a přivolal mi taxi. „Opravdu tady nechceš přespat? Místa je tady dost." „Musím domů Tony. Jsem pořád v obleku a potřebuju se umýt." „Já sprchu mám a Jarvis by určitě našel i něco ve tvojí velikosti." „Děkuji za nabídku, ale opravdu už půjdu. Měj se Tony." „Nazdárek kápo."

Hojky! Tady je jedna další a asi tak na Velikonoční volno i jediná. Moc úkolů, nebudu v dosahu wifi a nerada píšu na mobilu. Takže si ji užijte zlata! A Pište Ty KOMENTÁŘE!!!

Vaše Tiranis!