Tony

„Díky vaší Misi si můžeme připsat na konto další porážku vážení, skutečně skvělá práce. Hrdinové tohoto světa a skončili rozmáznutí jako komár o bílou stěnu. Krvácíte a naši nepřátelé to vidí. Seberte se a do tří dnů ať jste spět v centrále, musíme přehodnotit situaci." Hlas Nicka Furyho byl ten den až nebezpečně klidný, jako by snad jen mezi řečí prohazoval, jaké si ten týden hodlá pořídit ochranné sklo na mobil. Pravdou ale bylo, že pokud byl velitel až tak umírněný, bylo třeba se jej bát dvojnásobně tolik, než když kolem sebe šlehal blesky a temnou auru. „Abych vás ale jen nekáral, získali jsme nové informace. Hydra pokročila s technickými vymoženostmi a teď proti nám táhne s arzenálem vesmírných zbraní. Ty pokusy s Lokiho žezlem dopadly úspěšně, pro nás tedy fatálním fiaskem. Můžete mi vysvětlit, jak jste dokázali vystřílet celou jejich základnu, ale zapomenout odtamtud přinést jedinou věc, pro kterou jsem vás poslal?! Taky máme vedlejší informace o těch dvou vylepšených... dobrá práce Bartone. Díky kamerovým systémům, na které jsme se napíchli, teď už víme, ve které oblasti se pohybují. Jde o dvojčata, dívku a chlapce o pět let mladší než vy. Ona oplývá kouzelnou mocí a dokáže ovládat mozkovou sugesci, on je rychlejší než světlo, oba jsou nebezpeční. Už v dětství se aktivně zapojovali ve stávkách a násilných útocích na státní orgány poté, co jim rodiče zemřeli při jednou z raketových útoků. Pietro a Wanda Maximovovi."

Cítil jsem neukojitelnou potřebu říct něco velice nevhodného, přímo zuby a nehty jsem se musel držet, abych tomu pirátovi nedal i na tu dálku jednu pořádně mířenou facku. Seřval nás tady jako partu malých dětí, sám nehnul ani prstem a vůbec se nestaral, jak jsme na tom po misi, jestli jsme byli úspěšní, jestli nepotřebujeme pomoc?! Nebýt Bartona, mohli jsme už být mrtví a Furymu je to u zadku. Cítil jsem na svém zápěstí stisk teplé dlaně. Zaskočen tou náhlou vstřícností jsem se musel otočit stranou, kde kapitán pravděpodobně s podobnými myšlenkami jako já, zatínal čelisti pevně k sobě a klidný dech držel jen silou své vůle. Na rozdíl ode mě, on byl cvičený voják, byl zvyklý poslouchat rozkazy a urážky od nadřízených. Já jsem ale přeci jen Stark, ke mně si tohle jen tak někdo dovolit nemůže. „A kde jste byl vy Fury, kde byly posily? Nedostali jsme téměř žádné informace, šli jsme naslepo do mise, která byla mnohonásobně obtížnější, než jak jste ji uvedl a přežili jsme vlastními silami. Když tolik toužíte po žezlu, zkuste si na holou kůži riskovat život jednou taky vy."

Nestávalo se často že by se z nás všech ozval zrovna doktor, ale bylo tomu tak. Banner seděl na okraji polstrované sedačky, dlaně v klíně a na tváři klidný výraz, ani jeho hlas nenaznačoval hněv, přesto šlo cítit ublížení a pravda v každém z jeho slov. „Promiňte doktore, ale právě vy byste mohl pochopit, že skupina Avengers je tady za těmito účely. Máte plnit pro lidi nemožné a neplníte své povinnosti." Furyho autoritativní maska zeslabovala, byla téměř jako cibule, které se loupou nové vrstvy až k jádru. „Kapitáne, podejte mi dostačující hlášení a za tři dny chci vidět celý tým nastoupený tady." „Pokusím se." Pevně jsem sevřel Rogersovu dlaň ve své dodávaje mu tak alespoň malou podporu. Dobře vím, že to mezi námi momentálně nebylo růžové, ale přeci jen něco dobrého se za těch pár měsíců stalo. Možná nejsem ta nejlepší podpora, ale kus dřeva taky ne, doufal jsem v to, že nějak pomůžu.

Holografický obraz velitele na stěně se rozplynul a pokoj plný lidí spadnul do nepříjemného ticha. Bruce si ublíženě otíral sklíčka brýlí do fialové košile, Natasha s Bartonem a tou jeho náladovou manželkou probírali pravděpodobně noční pořádek a Thor se pomalu ale jistě snažil dostat velice „nenápadným" plížením ke dveřím. Pustil jsem modráskovu ruku a jak jen to šlo jsem bratrsky poklepal velkému vikingovi po zádech. „Kam máš namířeno svalovče?" „Starku, jsi bystrý jako kocour. Nemohu tady zůstat, mám ještě spoustu neodkladných záležitostí, přesto mohu slíbit, že se za tři dny dostavím." Chápavě jsem kývnul hlavou a propustil jej ze svého imaginárního vězení. Chápal jsem, že má jistě spoustu důležitějších věcí na práci, to ostatně já taky. Teď bych raději seděl ve své věži a hledal poznatky o cestách časem, než vysedával na prosezeném starém gauči v cizím obýváku. „Laura, že? Máte tady něco na zabavení?" Jak jen to šlo, jsem se mile usmál na překvapenou brunetku, čapnul kapitána za předloktí a odtáhnul jej ven ve směru, kterým se ona mladá žena odebrala.

Sekali jsme dřevo na večerní podpálení krbu, tedy... já sekal. Rogers si na těch ubohých špalcích vybíjel zlost tak, že je doslovně trhal na poloviny. Šlo mu to o dost rychleji než mě, ale nevzdával jsem se. Tahle práce stejně nebyla potřeba, bylo to jen takové odreagování, co Laura narychlo vymyslela. „Nemůže to být až tak hrozné, Hydru jsme přece porazili už tisíckrát." Kapitán vypadal rozladěně, tváře mu přímo růžově žhnuly, a přece mi nepřipadal až tak naštvaný, jak vypadal. „Steve, jsou tam dvě oběti pokusů. Možná ti o tom nikdo neřekl, ale... Pietro i Wanda bývali našimi přáteli." Nad vzpomínkami z minulosti jsem rychle zatřepal hlavou. Vždycky jsem z toho měl deprese a neklidné sny, nemůžu na ně vzpomínat bez toho, abych neviděl jeho zničenou tvář, když jsem ho našel spoutaného a zmláceného v tom salonku. Rogers to možná všechno zapomněl, možná, že to není můj Steve, ale naděje přece umírá poslední, ne? Tolik let jsem žil s vědomím, že jsem poslal svou první lásku na smrt, pak se vynoří stoletý vojín s jeho vzpomínkami a podobou. Poprvé po dlouhé době jsem opět zmaten a ztracen, na tohle neexistuje jednoduchá odpověď. „Tony?" „Hmm?" Otočil jsem se od práce zpět k jeho vysportované postavě, jen abych se střetnul s teď už klidnými pomněnkovými duhovkami a mírným úsměvem. „Mám otázku. Je to hodně osobní, ale myslím, že bych to měl vědět." „Tak se ptej kápo." Sebejistě jsem se usmál a rozpůlil další špalíček na polovinu jediným seknutím.

První kapitolka je na světě! Doufám, že se líbila a pořádně mi ji okomentujete a ohodnotíte! Budu se na vaše komenty těšit! Co si myslíte, že chce Steve s Tonym asi tak probírat?

Vaše Tiranis!