Loki

Další z nekonečných dnů tady dole v kobce pod povrchem se táhl snad víc než žvýkačka na podrážce boty. Thor odešel za svými přáteli na zem na nějakou z dalších misí toho jednookého piráta a já tady zůstal zase sám, jen s příšeřím místnosti a měkkou postelí. Uvědomoval jsem si, že každým dalším dnem mi utíkají dny svobody, které jsem mohl žít. Jestli jsem litoval svých činů? Ne, nelitoval, to spíš lituji, že jsem se nechal tak snadno chytit partou lidských smrtelníků a Thorem. Co je mou skutečnou známkou hříchu je ale vědomí, že jsem nechal své děti už zase na pospas osudu a sám si sedím v přívětivé cele. Nejvíce se bojím o malou Hell. Na rozdíl od ostatních mých drobečků je ona skutečně odkázána na sebe, jelikož jí už druhý z rodičů nežije. V říši mrtvých je sice v bezpečí a Chamée se o ni přislíbil starat, to ale neznamená, že se o ni nebojím. Pletená souprava na psacím stolku mi bolestně dávala na vědomí, jak moc své děti zanedbávám, ať už jako otec nebo matka.

Po chodbě se rozezněly kroky vojáka, pravděpodobně se schylovalo k dalšímu střídání stráží. Podrážky zlatých vysokých bot však nezabočily za roh k strážnímu místu, nýbrž pokračovaly rovně k mé zapadlé cele. Už z dálky jsem mohl vidět naleštěného asgarďana ve zbroji, ovšem do tváře jsem mu neviděl. „Děje se něco, že mohu hostit takovou milou společnost?" S hraným nezájmem jsem pomalu sklouznul z vysoké postele na zem a přešel k neproniknutelnému sklu. „Vidím, že vítat umíš pořád skvěle, ale nečekal bych, že mě nazveš milou společností." Ten hlas mi byl hned povědomý a už jsem se mohl jen tiše proklínat, že jsem raději nedržel jazyk za zuby. Vážně bych tady raději snesl kohokoli jiného než zrovna to blonďaté hrabátko. „Fandrall, to jsem mohl čekat. Tak proč jsi přišel?"

Thor

Pro povinnosti ochránce devíti světů jsem téměř ani nestíhal trávit čas se svou láskou. Denně jsem odcházel pryč a každou noc v pozdních hodinách protínal černovlasému jeho snění, když jsem se plížil celou do jeho měkké postele pro pár společných chvilek. Miloval jsem chvíle s ním, které se zdály čím dál vzácnější a bylo jich čím dál míň.

Pamatoval jsem na svůj slib Avengers a po třech dnech se dostavil ke skupině hrdinů právě na čas. Před malým domem uprostřed ničeho se mí kolegové zrovna chystali na vzlet směr základna SHIELDu. Kapitán a Stark společně seděli v zadní části Quinjetu opřeni jeden o druhého s unavenými výrazy, zato Clint už hyperaktivně úkoloval slečnu Romanovovou zpoza svého místa pilota. Doktora jsem nezahlédnul, ale jistě tady někde musel být schován taky, zato malé výskající děti pobíhající chaoticky po palubě letounu jsem přehlédnout nedokázal. Všechny ty tři malé potvůrky se snažila vytáhnout ven milá brunetka s vlasy spletenými do jednoduchého copu. Kárala své děti a pokoušela se je dostat z objetí jejich otce, jenž se s nimi viditelně nerad loučil připravujíc se vzletět do práce. „Pá mrňata! A opovažte se lézt do kůlny!" Blondýn ještě naposled zvolal na venku pohopkávajíce stádo divých tvorů, než se dveře letounu zaklaply a kovová raketa se pomalu vznesla do vzduchu. „Tak už můžete vylézt doktore, jsou pryč!" Rusovlasá kopilotka se ze svého sedadla zasmála nad malým vtipem, to už jsem ale viděl pomalu se otevírající dvířka skříňky, ze kterých se štěrbinou ven soukal rozlámaný brunet v pomačkané košili a s brýlemi nakřivo posazenými na tváři.

Na malou chvíli jsem si dovolil vrátit se v myšlenkách zpět na Asgard ke svému malému bohu falše, kterého teď na mé přání doprovázela společnost Fandralla. Věděl jsem, že otec nepovolí Lokiho svobodu jaktěživ zůstane s námi a přát si smrt vlastní rodiny by bylo zavrženíhodné. Musel jsem tedy striktně dodržovat pravidla, abych se co nejdříve stal vladařem zlatého království a mohl Lokiho dostat z vězení sám.

„Hej vikingu! Poslouchej, když na tebe mluvím!" Až nyní jsem zaznamenal nepříjemný stisk své paře a nahněvaný hlas železného muže. Stark stál teď přede mnou s nabručeným výrazem a ukazoval prstem kamsi dopředu. „Omlouvám se, říkal jsi něco?" „Bože, já ho asi fakt zabiju!" „Klid Tony!"

Zdravím! Tak jsem zpět, ale netuším na jak dlouho😅. Tohle je popravdě moje poslední předepsaná kapitola, tak teď budu muset zabrat, ať vám vůbec něco vydám😅.
Vaše Tiranis!