Začátek roku 2010

Gilbertova Residence

Ellie, Eleanor a Elena se sešli u stolu kam je zavolala Jenna. „Něco jsem zjistila o vaší matce, o vaší reálné matce" vysvětlila Jenna a všechny tři dívky se na ní podívali. „Našla jsem záznamy z té noci kdy jste se narodili. Pacient a datum narození. Isobel Peterson" vysvětlila Jenna. „Myslíš že je to její reálné jméno?" ptala se Elena. „Těhotná holka na útěku? Asi ne. První jméno možná. Ale otázka je kde vzala Peterson? Spolužák? Nejlepší kamarádka? Takže jsem trochu hledala. Hledala jsem každého Petersona narozeného ve stejný rok jako Isobel.

Našla jsem tři. Dva muže a jednu živu. Trudie která žila v Grove Hill, Virginii" vysvětlila Jenna. „To není tak daleko" oznámila Elena. „Našla jsi ještě něco?" zeptala se Ele. „No podívejte se na tohle" oznámila Jenna a ukázala jim počítač s fotkou Isobel ze střední školy. „Isobel. Byla roztleskávačka" oznámila Elena. „Isobel Flemming" vydala ze sebe Ellie to jméno. „Trudie tu pořád žije, tohle je její adresa" oznámila Jenna. „A Isobel?" ptala se Elena. „Nemohla jsem o ní nic najít" oznámila jednoduše Jenna a dívky se na ní podívali.

„Ale poslouchejte, Je tu něco jiného. Alaric. Jeho žena byla odsud a její jméno bylo Isobel" pronesla Jenna a Ellie na těžko polkla. „Byla jako..." ptala se Elena. „Umřela" souhlasila Jenna. „Dobře pojedu za Trudie a pokusím se něco zjistit" oznámila nakonec Elena. „Půjdu zkontrolovat Damona a to jak na tom je" Ellie tiše promluvila k Eleanor která přikývla. „Myslím že bych si měla promluvit s Alaricem Saltzmanem" souhlasila Eleanor a na těžko polkla. Ellie se na ní podívala a nakonec přikývla, měla pravdu, byl čas aby s ním mluvil.

„Proč?" nechápala Elena. „Eleno... Je tu možnost že můžeme být jeho dcery" oznámila Eleanor a Elena se na ní šokovaně podívala když jí to začalo docházet. „Ach bože" vydala ze sebe Elena a dala si ruku před ústa. „To je to co jsem vám chtěla naznačit" souhlasila Jenna. „Takže myslím že bych s ním měla mluvit" dodala Eleanor. „Ale neříkej mu nic moc konkrétního co by mu mohlo způsobit infarkt" požádala ji Ellie. „Neboj se jsem ta nejjemnější duše jakou kdy na světě potkáš" oznámila Eleanor. „Jo jistě tomu rozhodně nevěřím" uchechtla se Ellie.

Salvatorův Penzion

„Damone?" Ellie vstoupila do Penzionu a zvolala na Damona. Věděla že Anna tu zrovna teď není protože je u Beatrice a řeší jak přesně by mohla pomoct Damonovi. „Ahoj" Damon vyšel z kuchyně bez trička a Ellie se začali plést slova v hlavě. „Vypadáš" Ellie nedokončila. „Nádherně, Božsky? Neodolatelně?" ptal se Damon. „Sešle Damone, vypadáš sešle" oznámila. „Víš o tom že jsem jeden z nejžhavějších mládenců tady?" zeptal se Damon a Ellie se uchechtla. „Velmi zajímavé Damone" souhlasila s lehkým úsměvem ve tváři.

„Jak se máš Damone?" zeptala se ho Ellie opatrně. „Nikdy mi nebylo lépe" odsekl jednoduše a Ellie se zamračila. „Vážně, Anna říkala že ujíždíš na krvi a vypadáš jako opilí" oznámila tiše Ellie a Damon si zapnul knoflíky od trika. „Tak to se asi musela splést protože se to rozhodně neděje. Proč jsi tady?" zeptal se Damon. „Zjistili jsme kdo je naše vlastní matka" oznámila Ellie. „Koho to zajímá?" zeptal se Damon a Ellie sebou nechápavě cukla. „Opustila tě, stojí za houby" pronesl Damon a Ellie se lehce uvolnila když jí došlo co tím myslel.

„Já vím, a neříkám že jí chci v životě, ale bylo by hezké zjistit kdo jsem, odkud pocházím a kdo moji rodiče doopravdy byli" vysvětlila Ellie a Damon se na ní podíval. „Ellie, tvoji rodiče neurčují to kým jsi, to děláš ty sama, ty sama můžeš rozhodnout o své cestě a o tom kým se staneš ne oni" oznámil Damon a Ellie se na něj lehce usmála. „Díky Damone, chtěla jsem se zeptat jestli se mnou chceš jít na tu benefici, nemyslím si že by jsi měl řídit, a za to že jsem to řekla se velmi omlouvám" oznámila Ellie a Damon si nakonec povzdechl.

„Dobře jenom mě nech se poprat s knoflíkama od košile" oznámil Damon a Ellie se uchechtla. Postavila se před něj sklonila hlavu k jeho hrudníku, na těžko polkla a potícíma se, třesoucíma se rukama mu začala zapínat knoflíky. „Dobře popadni bundu a jdeme" rozkázala mu Ellie a seběhla schody ke dveřím. Damon vzal svoji bundu a podal Ellie klíčky od jeho auta. „Jsem zvědavá kolik přesně budeš stát" smála se Ellie když společně nastoupili do auta a Damon pobaveně obrátil oči v sloup, a zbytek jízdy zůstali v tichosti.

New York

Evelyn se lehce usmála když vystupovala z taxíku před hradem, nebo spíše institutem. Dneska ráno hned jakmile přistála letadlem napsala Klausovi, doufala že splnil svůj slib a je v New Yorku. Evelyn vstoupila do institutu. ,,Je Královna Vanessa v kanceláři?" zeptala se Evelyn. ,,Ano prochází papíry" souhlasila čarodějka. Eve se vydala ke kanceláři, tentokrát už ani neklepala a prostě vstoupila do kanceláře. Vanessa seděla u stolu a popíjela whiskey. ,,Oh dneska začínáme brzo ráno" vydala ze sebe ze smíchem Eve a Vanessa k ní zvedla pohled.

,,Dáš si taky?" zeptala se Vanessa a natáhla k ní skleničku. ,,Samozřejmě" souhlasila Eve a kopla do sebe celou sklenku whiskey. ,,Už jsou to tři hodiny a Klaus pořád neodpověděl" vysvětlila Eve trochu se bála. ,,Hele klid tvůj přítel se ozve" zasmála se Vanessa. ,,Každopádně pro tebe něco mám" pronesla Evelyn a podala své kamarádce balíček. Vanessa ho vzala do ruky a otevřela ho. Oči se jí ihned zaplnili slzami. ,,To ti dala Bea?" zeptala se tiše a Evelyn přikývla. ,,Je ráda že ví že jsi naživu" souhlasila Evelyn a Vanessa si ji přitáhla do obětí.

,,Děkuji, ani netušíš kolik tohle pro mě znamená" Vanessa se na ni usmála. ,,Tak nějak tuším. Můžu tě zítra vytáhnout na oběd? A možná by jsi se mnou mohla jít i na výstavu?" zeptala se Evelyn. ,,Oběd určitě a výstava... Uvidím co můžu dělat" souhlasila Vanessa a Evelyn se široce usmála. ,,Dobře, zítra pro tebe dojedu, teď se jdu pokusit vystolkovat mého tisíc let starého upířího přítele" pronesla Evelyn. ,,Užij si to" zvolala za ní ze smíchem Vanessa. Evelyn prošla halou a vyšla ven z institutu. Na malou chvíli se dívala na dveře a její srdce ztěžklo.

Tak nějak měla pocit že pokud se odtud Vanessa brzo nedostane, jednou jí uvidí naposledy, že jí v tomhle všem jednou ztratí, a to jí děsilo do morků kostí. Eve na těžko polkla a otočila se jen aby ho viděla opírat se o černé auto. ,,Klausi!" vykřikla Evelyn a rozeběhla se k němu. Evelyn mu skočila do náruče, nohy omotala okolo jeho pasu, ruce okolo jeho krku a přitáhla si ho do polibku. Klaus se zasmál když jí pevně chytil pod stehny a polibek jí oplácel. ,,Taky tě rád vidím lásko" pronesl ze smíchem Klaus když se od ní odtáhl.

,,Lekla jsem se že nejsi v New Yorku a že jsem tě zmeškala" vysvětlila Eve s úsměvem. ,,Lásko mám upíří rychlost, i kdybych zrovna nebyl v New Yorku po tvé zprávě o tom že jsi přistála už jsem byl" ujistil jí Klaus okamžitě. ,,Chyběl jsi mi" oznámila Eve. ,,Volali jsme si a psali jsme si každý den lásko" smál se Klaus. ,,To není to stejné jako tohle" pronesla Eve a znovu si ho přitáhla do polibku. ,,Pravda" vydal Klaus v mezi polibku. ,,Takže nějaké nové zprávy o upíří šlamastyce ve vašem městě?" zeptal se Klaus a Evelyn se rozesmála.

,,No řekněme že jsem se alespoň trochu usmířila s Damonem" vysvětlila Evelyn. ,,Takže už žádné další střílení po starším Salvatorovi?" zeptal se Klaus. ,,Alespoň pro zatím ne" souhlasila Eve. Eve se ze smíchem postavila na nohy a čelila výškovému rozdílu mezi ní a Klausem. ,,Naposledy jsem mla podpatky že?" zeptala se Eve. ,,Takhle je to lepší" pronesl Klaus a políbil jí na čelo, takže Eve zrudla. ,,Jestli teď nemáš nic v plánu možná bych mohl mít plány pro nás dva" pronesl Klaus. ,,Můj rozvrh je čistý až do zítřka, večer mám výstavu" vysvětlila Eve.

,,V tom případě mě tam můžeš očekávat ale pro dnešek" pronesl Klaus a otevřel jí dveře od auta. Eve se usmála a posadila se na sedadlo spolujezdce. ,,Hádám že mi neřekneš kam jedeme?" zeptala se když se do auta posadil i on. ,,To je překvapení lásko" Klaus se usmál a vyjel na cestu. Eve se naposledy podívala na institut a její srdce se naposledy sevřelo strachem o svou nejlepší kamarádku. Potom už se ale soustředila na cestu a na rozptylující ruku kterou měl Klaus položenou na jejím stehně a jemně tak aby jí neublížil jí svíral.

Residence Emerys

Anna seděla s Beatrice na její postel. „Chceme dneska na tu benefici?" zeptala se Bea. „Ano asi budu muset Ellie pomoct koupit Damona, i když to ona ještě neví" souhlasila Anna. „Myslíš že ho bude chtít koupit?" zeptala se Bea. „Buď udělá něco hrozného co povede k pokusu o jeho vraždu a ona ho bude muset zachránit nebo ho prostě bude chtít vzít na randě" vysvětlila jednoduše Anna a Beatrice se rozesmála. „Mimochodem jak to teď s tvými bratry je?" zeptala se Bea. „Jeden z mých bratrů se chová jako by byl na cracku. Ten druhý? Ten druhý jí králíčky. Úžasně!" vyhrkla Anna.

„No dobře ale proč si myslíš že tvůj bratr způsobí nějakou zkázu? Proč ne Stefan?" zeptala se Bea a Anna se na ní podívala. Na rovinu? V tomhle všem je jenom jeden z nich který by mohl způsobit problém a jeho jméno je Damon" vysvětlila jednoduše Anna a pokrčila rameny. „Damon Katharine opravdu miloval že ano?" zeptala se Bea. „Na rovinu?" zeptala se tiše Anna a Bea přikývla. „Myslím že k ní cítí otcovské pouto" oznámila Anna. „Co přesně je otcovské pouto?" nechápala Bea. „Byl proměněný v upíra krví někoho koho měl rád, miloval.

Jinými způsoby se tomu říká oddání, on je jí oddaný a proto dělá všechno co řekne, nebo co si myslí že by chtěla. Proto tohle všechno dělá a myslím že to pouto musí zlomit aby jí mohl nechat jít a aby mu došlo jak velká mrcha je" vysvětlila jednoduše Anna. „Ale jak to pouto zlomíme?" zeptala se Beatrice. „Myslím že na to nám svět nadělil Ellie" uchechtla se Anna. „Dobře no tak jdeme na tu benefici" zahlásila Bea a společně se obě dvě zvedli a vydali se k autu. Řídila Anna, Bea se trochu bála aut od toho kdy jí unesli a Anna to chápala.

Náměstí Mystic Falls

Eleanor ho konečně zahlédla na náměstí a rozhodla se ho doběhnout. „Pane Saltzmane" oslovila ho. Alaric se zastavil v chůzi a podíval se na ní. Eleanor ho rychle dohonila. „Eleanor že ano" Alaric se na ní usmál. „Ano, chtěla jsem s vámi mluvit jestli vás neobtěžuji?" zeptala se ho Eleanor. „Samozřejmě ještě mám čas než budu muset jít na benefici" vysvětlil Alaric. „Oh míříte taky na benefici? Budete dražen?" Eleanor se usmívala. „Ano, trochu se bojím toho kdo si mě vydraží" uchechtl se Alaric. „No můžu vám slíbit že moje teta se bude snažit" prozradila mu.

„To bych byl vlastně rád" souhlasil Alaric. „Ale o čem přesně jsi chtěla mluvit?" zeptal se Alaric a Ele se zamyslela. „Chtěla, jsem se vás zeptat na vaši ženu. Ellie říkala že jí zabil upír a já... Vzhledem k tomu co se okolo nás děje jsem doufala že bych se mohla něco dozvědět" vysvětlila Eleanor. „Vlastně, pravdou je že nevím přesně co se stalo. Jednou večer jsem přišel domů abych viděl upíra s úhlově černými vlasy a černou koženou bundou z ní vysávat krev. Musel mě slyšet přicházet protože zmizel" vysvětloval Alaric a Ele se lehce zamračil.

„Problém je v tom že její tělo zmizelo s ním, a už nikdy nebylo nalezeno" vysvětlil Alaric. „To je mi moc líto, chápu vaši averzi vůči upírům" vydala ze sebe Ele ale musela se zeptat. „Měli jste vy dva někdy děti nebo ona?" zeptala se Ele. „Asi okolo roku 1991 až 1992 byla těhotná ale potom odjela za svými rodinnými příbuznými, a když se vrátila už těhotná nebyla" vysvětloval Alaric a Ellie nadzvedla obočí. „Proběhla hádka, ona zkolabovala a..." Ellie viděla slzy v jeho očích. „Potratila" Alaricovi steklo několik slz po tváři které setřel.

Ele se sevřel hrudník a začala hyperventilovat. Ele se sklonila do dřepu a nemohla dýchat. „Eleanor jsi v pořádku?" Alaric si k ní přičupl a lehce jí dal ruku na rameno. Eleanor už plakala. „Jak se jmenovala... Jak?" vydala ze sebe Ellie. „Isobel Flemming" Alaric to vyřkl a Ellie upadla až na zadek. Alaric se lehce lekl a rychle si k ní klekl. „Potřebuješ doktora? Co se děje?" ptal se Alaric s čirým děsem v očích zatím co Ele hyperventilovala a podívala se na něj. „Co byste udělal kdybych vám řekla že vaše děti jsou doopravdy na živu a chtějí vás poznat?" zeptala se Ellie.

„Popravdě po tom všem co se děje s upíry a se vším okolo asi by to nebylo to nejdivnější co by se stalo... Počkej je to pravda?" ptal se Alaric a Ele se na něj podívala a na těžko polkla. „Pomůžete mi prosím?" zeptala se tiše Ele. Alaric přikývl a pomohl jí postavit se na nohy. Ele se o trochu déle držela jeho ruky a dívala se mu do očí a najednou poznávala tu barvu. Barvu očí kterou má i sama její sestra. Její oči se rozšířili a tiše zalapala po dechu. „Řekneš mi teď o čem to je a co se děje?" zeptal se jí opatrně Alaric a Ele si olízla suché rty.

„Pane Saltzmane můžu vám něco říct?" zeptala se opatrně Ele. „Samozřejmě že ano Eleanor" souhlasil nakonec Alaric i když netušil co se vlastně děje. „Já a moje sestry jsme měli rodiče. Mirandu a Graysona Gilbertovi. Před šesti měsíci zemřeli při autonehodě. Potom se začalo dít všechno tohle a Elena něco zjistila. Zjistila že jsme byli adoptované. Vlastně jsem se o to doopravdy moc nezajímala dokud naše teta Jenna nevyhledala něco o naší biologické matce" vysvětlovala pomalu Ele a Alaric se na ní zvědavě a docela nechápavě díval.

„Zjistila že naše matka se jmenovala Isobel Flemming" pronesla tiše Ele a viděla jak se výraz v jeho tváři mění. Šokovaně se na ní díval. „A jsem si docela jistá že se právě dívám do očí své sestry" dodala tiše Ele. Ele přerušil telefon na který se dívala. „Já... Ta benefice" vydala ze sebe a dřív než stihl Alaric něco říct rozeběhla se pryč. Nechtěla zjistit jeho reakci zatím ne a proto se vydala na benefici najít její přátelé a pomoct Ellie vyhrát Damona pokud to bude chtít. Jenom doufala že tam nebude muset Alaricovi čelit znovu, nedopadlo by to dobře.

Mystic Grill

Všichni tu byli. Eleanor došla docela zoufalá a pár minut po ní i naprosto šokovaný Alaric. „Dobře teď Damon Salvatore" oznámila Carol a Damon vstoupil v před. „Máš nějaké koníčky? Cestuješ?" zeptala se Carol. „Oh ano. L.A, New York. Pár let zpátky jsem byl v severní Carolíne. Poblíž campusu Duke. Myslím že Alaric šel na tuhle školu že ano Ricku?" Ellie se zasekla když to poslouchala. „Protože vím že tvoje žena tam chodila" oznámil Damon a Ellie s Eleanor si vyměnili šokované pohledy. „Měl jsem s ní drink, byla hodná holka.

Řekl jsem ti to někdy. Protože byla výborná" pronesl Damon. Ellie a Eleanor se na sebe podívali a hrudník se jim sevřel. Damon zabil Isobel. „Ach můj bože..." vydala ze sebe Ellie. „Co teď? Rick vypadá že ho chce zabít" vykřikla Eleanor. Ellie rychle běžela v před. „Nikdy jsem netušila že budu muset koupit chlapa jenom abych ho zachránila od toho aby byl zavražděn mým učitelem historie" pronesla Ellie a co nejrychleji začala přihazovat na Damona. „A večeři s Damonem Salvatorem vyhrává... Elizabeth Gilbert!" vykřikla Carol.

Ellie táhla Damona stranou za ní šla Eleanor, Elena, Stefan a dokonce i Alaric. „Dnešek jsem si nepředstavovala tak že tě budu muset zachránit než tě zabije můj učitel historie!" okřikla ho Ellie. „No stalo se" Damon pokrčil rameny. „Damone... Zabil jsi jí?" zeptala se Ellie opatrně. „Proč to chceš vědět?" nechápal Damon. „Protože to byla naše matka Damone. Takže to potřebuji vědět. Zabil jsi jí?" jeho výraz se změnil a šokovaně se na Ellie díval. „Damone odpověz mi, zabil jsi jí?" zeptala se Ellie znovu a po oku viděla Alarica.

„Ano, ale ne úplně dal jsem jí svou krev proměnila se v upíra" vysvětlil Damon a Ellie se na něj šokovaně podívala. „Takže je pořád na živu tam venku?" zeptala se Eleanor. „Pokud jí někdo nezabil jako upíra tak ano" souhlasil Damon a Ellie si rukama protřela oči, nikdy netušila že by to mohlo dopadnout takhle. „Dobře děkuji Damone" Ellie se na něj děkovně usmála a políbila ho na tvář. „Tak co ta večeře?" zeptal se Damon. „Co zítra večer?" Ellie se na něj usmála a Damon přikývl. „Vyzvednu tě" souhlasil ihned Damon a Ellie se podívala na Ricka.

„Hádám že vás naše teta vydražila že?" zeptala se Ellie. „Ano, vlastně ano" souhlasil po chvíli ticha Alaric. V tom tichu studoval oči dívky před ním, byla to stejná barva i jeho očí a jeho srdce se o něco zrychlilo. „Počkat pokud je Isobel vaše matka, neznamená to že je Alaric váš otec?" zeptal se Damon a mezi nimi všemi zavládlo hrobové ticho. „Víte co raději půjdeme domů než někdo řekne něco stupidního" oznámila Eleanor popadla Ellie a vedla jí k autu za doprovodu velmi mnoha zmatených pohledů které na ně mířili ale jim to bylo jedno.

Gilbertova Residence noc

Eleanor si s povzdechem lehla do postele, byl to asi nejdelší den který za poslední měsíce měla a to tu bylo spousta dlouhých dnů. Tenhle byl nejdelší, alespoň zatím. Zjistili kdo je jejich matka a zjistili kdo by teoreticky mohl být jejich otec a to že Damon proměnil jejich matku v upíra. Ano opravdu ten nejdelší den jejího dosavadního dne. Eleanor praštila hlavou do svého polštáře a zavřela oči, bože chtěla jenom dobrý a dlouhý spánek bez toho aby jí v noci rušili upíři z nějakýma dalšíma pohromami alespoň do sedmi hodin do rána kdy by musela vstát.

Eleanor

Eleanor!

Eleanor!!

Eleanor!!!

Eleanor

Prosím!

Zachraň mě!

Ele prudce otevřela oči a posadila se na své posteli když zaslechla cizí mužská hlas s očividným přízvukem. Ele se rozhlédla okolo sebe a zamračeně na těžko polkla. Ele si prohrábla vlasy a cítila jak jí otřásla zima. Co to sakra bylo? Bude si o tom muset promluvit s Beatrice možná jí řekne co přesně se děje. Někdo jí žádal o záchranu a znal její jméno. Nechápala co přesně se stalo ale prostě a jednoduše se pro jednou rozhodla že to bude ignorovat a půjde spát, před tím než se znovu dostane do něčeho co doopravdy nechtěla, ne tak pozdě v noci.