Kancelář Šerifa

Konečně byla po velmi dlouhých týdnech sobota. Sobota na kterou přesunuli jejich dívčí večer s přespáním kam pozvali i Annu. Ale taky to byla sobota kdy si Anna vzala jejich sporýšové náhrdelníky a jela s nimi do San Francisca. A taky to byl den po Halloweenu kdy museli v kanceláři šerifa podat vysvětlení toho co se stalo s Vicki. „Řekla vám Vicki kam jde?" ptala se Liz Forbesová. „Ne neřekla" vydal Jeremy. „Řekla svému bratrovi kam jde?" ptala se. „Ne neřekla nic. Řekla Jeremymu aby řekl mě že odchází z města" vysvětloval Mattovi.

„Je tu někdo do by to mohl vědět?" Liz se lehce zamračila. „Stefan Salvatore, byl za Vicki ale ona s ním nechtěla mluvit" souhlasil Matt. „Co jsi dělal u Vicki?" ptala se Liz. „Chtěl jsem pomoct. Holky se báli o Jeremyho a on randil z Vicki která užívala drogy, chtěla jsem pomoct se ujistit že je vše v pořádku" vysvětloval Stefan. „Takže jsi se zapojil protože vás slečny Gilbertové požádali" chápala Liz. „Zeptala jsem se Stefana aby zkontroloval jestli je Vicki v pořádku, jestli nepřidělává Jeremymu problémy" vysvětlila naprosto jednoduše Jeremy.

„Chtěli jsme se ujistit že budou oba dva v pořádku. Vicki jsem měla docela ráda, nemluvili jsme spolu tak často ale brala jsem jí za kamarádku, Jeremy jí miloval, takže jsem požádala Stefana aby se podíval jak na tom je, zkusil si s ní promluvit" vysvětlila Eleanor. „Promluvit o jejich problémech, o těch s drogami, říct jí že jsme tady aby s námi mluvila, ale podle Stefana s nikým nechtěla mluvit" Ellie sklonila hlavu k zemi. „Dobře jak se chovala v posledních dnech než odešla?" zeptala se Liz. „Dolů a nahoru, byla trochu roztržitá, a chodila na hodně večírků" vysvětlil Matt.

„Nějaké náznaky agresivity nebo násilí?" zeptala se nakonec Liz. „Pokud si pamatuji ne" zamítl Jeremy. „Ne" Stefan pokroutil hlavou. „Ne" souhlasila Elena. „Absolutně ne" zamítla Eleanor. „Vicki možná užívala drogy ale nebyla násilník, jenom... Měla problémy" vysvětlila jednoduše Ellie. „Takže věříte že opravdu opustila město?" zeptala se Liz s nadzvednutým obočím. „Ano" souhlasil Matt. „Ano" přikývl Stefan. „Ano" Elena ani nezaváhala. Ellie a Eleanor se na ní chvíli dívali, jejich hrudník se sevřel. „Ano" souhlasila Eleanor nakonec.

„Měla jsem jí ráda a bude mi moc chybět protože svým způsobem byla to nejlepší co se tomuhle městu stalo, a bez ní bude takové divné ticho, ale ano, myslím že opustila město, že potřebovala odejít a začít od znova po tom všem co se stalo" souhlasila Ellie a zavřela oči. Všichni společně vyšli z budovy a Ellie se podívala na Damona. „Ele, Ellie jak vám je?" zeptal se jich Damon. „Museli jsme jí lhát, a nikdy před tím lhaní šerifovi nebylo tak těžké jako dneska" vysvětlila mu Ellie. „Ano v lhaní šerifovy máš zkušenosti" uchechtla se Eleanor a poplácala jí po rameni.

Damon se na ně lehce usmál. „Nechám vás dva o samotě" oznámila Eleanor a odešla za Jeremym. „Takže kolikrát jsi lhala šerifovy?" uchechtl se Damon. „Hodně krát, ale nikdy ne o smrti někoho koho jsem měla ráda" vysvětlila Ellie. „Je mi to líto že tě do toho přivádím" oznámil Damon. „Je tohle cena za cenu bytí součástí tvého světa a života?" zeptala se ho Ellie opatrně a Damon se na ní podíval. „Myslím že první ale ne poslední" souhlasil s povzdechem Damon. „Pak to není nic co bych nemohla zvládnout. Až budu v situaci kdy cenu nebudu moct zvládnout... Řeknu ti to" Ellie se usmála.

„Takže chceš být součástí mého světa a života?" zeptal se Damon a Ellie se uchechtla. „Možná Damone, možná" rozhodla se souhlasit Ellie. „Nechceš se mnou jet do penzionu? Dneska má Stefan narozeniny a večer to jdeme oslavit do grilu" vysvětloval Damon a Ellie se na něj tiše podívala. „Zveš mě na rande?" zeptala se nejistě Ellie. „Jeden z nás musí, a ty jsi už dvakrát zvládla vykuchat samu sebe takže to zbylo na mě" Damon pokrčil rameny a Ellie ho praštila. „Dobře půjdu s tebou na narozeninový večírek Stefana ale teď bych měla domů.

Měla bych se ujistit že je Jeremy v pořádku" vysvětlila Ellie. „Dobře, v tom případě tě vyzvednu v šest" pronesl Damon, mrkl na ní a potom zmizel. Ellie zrudla, vytáhla svůj telefon a zavolala Anně. „Ahoj Ellie je všechno v pořádku?" zeptala se Anna. „Damon mě pozval na rande!" vyhrkla Ellie. „On cože? Konečně se pochlapil?" zeptala se nadšeně Anna. „A kam jdete?" vyzvídala. „Pozval mě na narozeninovou oslavu Stefana" vysvětlila Ellie. „Ah sakra úplně jsem zapomněla" Anna zaklela. „Řeknu mu že mu to vynahradíš zítra" slíbila jí Ellie.

„Mockrát děkuji Ellie, a užijte si to. Teď ale musím jít pořád sedím v autě" Anna si povzdechla. „Dobře buď opatrná" požádala jí Ellie a zavěsila hovor. Potom nastoupila do auta k Eleanor a Jeremymu. „Takže tě pozval na rande?" zeptala se jí Eleanor. „Možná" souhlasila Ellie a oba dvě dívky se rozesmáli a podívali se na Jeremyho který byl na telefonu. Eleanor si povzdechla, nastartovala auto a rozhodla se vyjet k nim domů. Obě dvě doufali že Jeremy bude v pořádku, ale stále se o něj báli, toho že by se to všechno mohlo nějak pokazit.

Gilbertova Residence

„Povaluješ se" pronesla Jenna a sedla si vedle Eleny. „To ty taky" odsekla Elena. „Mé povalování má důvod, byla jsem odkopnutá" oznámila Jenna. „Říkala jsem že je Logan idiot" zahlásila Eleanor. „Dal mi jen email který říkal odjíždím z města! Uvidíme se" oznámila Jenna. „Jak jsem říkala je idiot" utrousila Eleanor jednoduše. „Nechtěli by jste se trochu ztišit?" ozval se Jeremy který seděl u stolu vedle Ellie. „Proč? Co děláš?" Jenna se na něj otočila. „Domácí úkoly" vysvětlil Jeremy a Ellie se lehce otřásla. „Od kdy děláš domácí úkoly?" zeptala se ho Elena.

„Tohle musím dodělat, jsem pozadu a zítra píšeme test" oznámil Jeremy. Elena a Jenna si vyměnili pohledy. „Co myslíš? Mimozemšťané?" zeptala se Elena. „Nějaký druh replikanta" namítala Elena. „Nebo ovládnutí upírem" utrousila Eleanor a Elena se na ní vylekaně podívala zatím co Eleanor měla v očích led. „Replikant vás slyší" pronesl Jeremy. „Prosím vážně trochu ticha, potřebuje to" přerušila je všechna Ellie a Jeremy se na ni děkovně podíval. Ellie na těžko polkla a její ramena zůstali napnuté, tak moc to nenáviděla a vinila jednom Elenu.

Jeremy to moc nechápal. Když bral drogy byla to Elena kdo šílel. A teď když byl v pořádku byla to Ellie a Eleanor. Neustále se na něj dívali, ujišťovali se že je v pořádku, byli nervózní a on měl pocit že se něco děje. Nechápal to, nerozuměl tomu proč jsou teď ony dvě tak moc zběsilé. Dobrá věc byla že nebyli tak arogantní jako Elena a nedělali to co ona. A tak se prostě a jednoduše a naprosto výjimečně rozhodl že svým dvěma sestrám dovolí mít o něj strach, a že pro zatím přehlédne to co se děje, jednou to zjistí, ale pro dnešek se rozhodl to nechat být.

Nastal večer, přesně šestá hodina. Ellie na sobě měla modré šaty po kolena a Eleanor zelené. Eleanor jela zvlášť aby Ellie mohla mít rande. Na dveře se ozvalo zaklepání a Ellie šla otevřít aby viděla Damona. „Ahoj" Ellie se usmála. Damon chtěl něco říct ale Jeremy je přerušil. „Jdu spát buď doma v čas a pokud se něco stane volej" vysvětloval Jeremy a Ellie se na něj dívala jako na opravdového mimozemšťana. „Co to sakra?" zeptal se Damon když Jeremy odešel. „Myslím že je to ovlivnění" Ellie na těžko polkla. „Jak špatné je to?" kontroloval Damon.

„Dělá úkoly, stará se o školu, přestal z drogama i alkoholem" vysvětlovala Ellie. „Vzal jsem mu jeho smutek, možná tohle je on bez všeho toho smutku který v sobě měl" pronesl Damon. „Já vím ale i tak děsí mě to" Ellie nakonec potřásla hlavou a zavřela za nimi dveře. „Dobře jedeme?" zeptala se ho a usmála se. „Ellie" Damon jí zastavil a chytil za ruku. „Jestli chceš zůstat doma a ujistit se že bude s Jeremym všechno v pořádku nebude mi to vadit" pronesl Damon. „Děkuji Damone, ale je to v pořádku, navíc se těším" Ellie pokrčila rameny.

„Dobře tak pojďme" souhlasil Damon a oba dva nastoupili do auta. „Mimochodem vypadáš nádherně" pronesl Damon. „To mi říkat nemusíš" smála se Ellie. „Většina žen to chce slyšet. A nechtěl jsem aby sis nemyslela že to není pravda protože jsem ti to neřekl hned" mluvil Damon a Ellie se smála. „Damone nepotřebuji abys mi říkal že vypadám dobře, to mi stihne říct moje sestra asi třicetkrát doma a moje teta mě stihne přejet pohledem oznámit jak hezká sem a potom se zaseknout a říct abych se převlékla abych nevypadala moc dobře" smála se dál Ellie.

„Navíc část svého života jsem v tomhle byla nejistá a díky jistým věcem jsem se naučila že mi na tom ani trochu nezáleží" Ellie pokrčila rameny. „Řekneš mi někdy o těchhle částech tvého života?" zeptal se Damon. „Na to musíme být na levelu přátelství na stovce a nebo rande číslo deset" oznámila své podmínky Ellie a Damon se uchechtl. „A na jakém levelu přátelství jsme?" zeptal se jí Damon. „Řekla bych tak padesát dva" pronesla Ellie a lehce do něj šťouchla. „Kolik je vlastně tvému bratrovi?" zeptala se ho Ellie a Damon se zamyslel.

„je mu pět set patnáct" oznámil Damon. „A tobě s Annou?" Ellie byla zvědavá. „pět set dvacet dva" pronesl jednoduše Damon. „Páni" vydala ze sebe Anna a sledovala jak zastavili před grilem. Ellie i Damon vystoupili. Ellie a Damon se většinu části noci bavili dokud nedošla Elena. „Co jsi udělal mému bratrovi?" zeptala se Damona. „Udělal to o co jsi ho bez našeho svolení požádala!" Ellie jí nazpátek okřikla. „Takže se neopovažuj obviňovat Damona za tvoje zkurvené činy!" Ellie do ní strčila a Elena se na ní překvapeně podívali, tohle se Eleně ani trochu nelíbilo.

„Ellie?" Damon jí kontroloval. „V pořádku, jenom je to poprvé co jsem se jí pořádně postavila bez Eleanor" vysvětlila jednoduše Ellie a prohrábla si vlasy. V ten moment do grillu vstoupila šerifka z jednou dívkou. „Damone co se děje?" zeptala se opatrně Ellie. „Napadl jí upír myslí si že je tady" vysvětloval Damon a potom se zasekl když ukázala na dívku. „Kdo je ta holka?" panikařila Ellie. „Lexi nejlepší kamarádka Stefana, musíme jí pomoct" vyhrkl Damon. Ellie popadla mobil a rychle napsala varovnou SMS Stefanovi ten se podíval na mobil.

Stefan se podíval na SMS kterou mu napsala Ellie a vyhledal jí v davu. Ellie hlavou pokynula na zraněnou dívku která stále ukazovala na Lexi a šerifku. „Sakra" Stefan tiše zaklel. „Co se děje?" ptala se ho Lexi. „Dívku napadl neznámí upír, asi jí musel ovládnout aby ukázala na tebe" vysvětlil Stefan. „Jsem v nebezpečí?" ptala se Lexi. „Ano, ale nevím co teď" vysvětloval Stefan. „Co uděláme?" ptal se Damon a Ellie se na něj široce a ďábelsky usmála. Ellie ho popadla za ruku a táhla ho do kumbálu kde z mopu utrhla vlnité hedvábné části.

„Tohle si dáš na hlavu a upíří rychlostí zmizíš" oznámila Ellie. „Ne" zamítl Damon. „To je dobrý plán" za nimi se chechtal Stefan. Damon se na něj podíval. „Oba dva vás nenávidím, za tohle chci povýšení na šedesát dvojku" pronesl Damon k Ellie. „Klidně na sedmdesát" slíbila Ellie. Damon si na hlavu nasadil mop a zamračil se. „No tak jdi!" rozkázala mu Ellie a Damon upíří rychlostí proběhl okolo šerifa. „Támhle!" vykřikla Liz a všichni se za Damonem rozeběhli. „Udělala jsi si fotku že ano?" zeptala se Lexi a podívala se na Ellie která se znovu ďábelský usmála.

„Samozřejmě že ano" souhlasila Ellie. „Lexi musíš teď hned jít" rozkázal jí Stefan. Lexi přikývla a vyšla ven. Stefan a Ellie šli až pár vteřin po ní. Ale když vešli hned tomu čelili. Richard Lockwood měl v ruce kůl a zabodl ho Lexi přímo do srdce. Ellie chtěla vykřiknout ale Damon jí skryl ústa a stáhl jí i Stefana za strom. „Nedívej se tam Ellie" rozkázal jí Damon a Ellie i Stefan odvrátili pohled. „Musíme toho upíra najít. Ať ho můžu zabít za to co udělal Lexi" Stefan procedil skrze zuby. „Stefane prosím jdi domů, já odvedu Ellie na dívčí večer" pronesl Damon.

Stefan přikývl a zmizel. Damon se na Ellie podíval. Damon jí pomohl do auta a vyjel k domů Beatrice která na ně už čekala. Ellie vystoupila a Damon k ní opatrně přistoupil. „Pořád chceš být součástí mého světa?" zeptal se jí opatrně Damon a Ellie k němu vzhlédla. „Ano, stále chci být součástí tvého světa i života Damone" souhlasila Ellie a lehce se na něj usmála. „Damone?" Ellie ho oslovila. „Teď něco udělám" pronesla Ellie, lehce se k němu natáhla a políbila ho na rty. Damon se lehce usmála a polibek jí oplatil. Ellie se potom lehce odtáhla.

„Napíšu ti o druhém rande" pronesl Damon se smíchem a Ellie ho praštila. „Teď jdi, Anna nikdy dívčí večer neměla" pronesl Damon. „Můžou se upíři opít?" zeptala se Ellie. „Ne" zamítl Damon. „Aspoň nám nedovolí ona ani Cass udělat něco co bychom rozhodně neměli. A kdybych ti náhodou ve tři hodiny ráno volala... Nezvedej to jestli mě nechceš slyšet zvracet" smála se Ellie. „Řádně poznamenáno" souhlasil Damon se smíchem. Ellie se vydala do domu své kamarádky která jí obejmula a Damon zatím odjel do penzionu.

Když dívky seděli na postelích Bonnie a Bea se rozhodli. „Holky musíme vám něco ukázat" pronesla Bonnie. „Tak do toho" souhlasila Cass. Beatrice si vzala polštář a roztrhla ho. Dvě dívky se chytli za ruce a začali odříkávat podivnou řeč. Pírka z polštářů se zvedla a začala levitovat a svíčky které měli v pokoji se začali zapalovat. Caroline se na ně vytřeštěně dívala. „Vy jste..." Cass to ze sebe nedostala. „Čarodějky" souhlasila Bonnie a Ellie se hystericky rozesmála. „Rozbili jste mi sestru" uchechtla se Eleanor. „Takže upíři a teď čarodějky" vydala ze sebe nakonec Ellie, tak nějak tušila že už nemůže přestat být součástí tohohle světa ať chtěla nebo ne.

New York

Dneska to měli být dva týdny od doby co přijela do New Yorku a zítra brzo ráno musela odletět zpátky do Mystic Falls. Takže Eve napsala Klausovi že zítra ráno odlétá a jestli by se večer mohli znovu setkat a mezitím se vydala za Vanessou rozloučit se. Eve si povzdechla když vcházela do kanceláře své nejlepší kamarádky kde se opírala o stůl. ,,Musíš odjíždět?" zeptala se tiše Vanessa a Eve k ní vzhlédla. ,,Ness ty víš že Mystic Falls je mým domovem, mám tam sestry, mám tam bratra, slíbila jsem ti že pohlídám Beu i Bonnie.

Je tam Ash, Ness tak moc bych si přála abych mohla zůstat kvůli tobě, a tak trochu i kvůli Klausovi. Ness jsi moje nejlepší kamarádka a miluji tě ale ty víš že nemůžu zůstat, je mi to líto. Tak moc ráda bych si přála aby ty jsi mohla jít se mnou ale obě víme že nemůžeš odejít, a ty víš že já nemůžu zůstat" pronesla tiše Eve. ,,Jenom bych si přála abych tu nebyla tak osamělá" Vanessa sklonila hlavu k zemi. Eve k ní přistoupila a pevně jí obejmula. ,,Tak moc bych si přála aby to šlo nějak udělat, je mi to líto Ness ale když budeš potřebovat kdykoliv zavolej" pronesla tiše Eve.

,,Zavolám, přijedeš zase navštívit někdy?" zeptala se opatrně Vanessa a Eve se na ni lehce usmála. ,,Samozřejmě že ano, minule jsem navštívila i na Vánoce, budu tady, a na léto rozhodně taky, navštívim kdykoliv kdy budu moct" ujistila ji Eve a z úsměvem na ni mrkla. Eve odešla z její kanceláře a vyšla ven z hradu. Eve byla docela překvapená když viděla že před hradem stojí auto o které se opírá Klaus. ,,Co tu děláš?" zeptala se ze smíchem Eve. ,,Psala jsi že zítra ráno odlétáš domů, takže na to abych s tebou strávil čas mám jenom dnešek.

A tušil jsem že se přijdeš rozloučit s Vanessou takže jsem si říkal že tě vyzvednu" Klaus se na ni usmíval a Eve zahřálo u srdce. ,,Dobře tak kam se mě chystáš vzít?" zeptala se Eve a přistoupila k němu. ,,Na piknik a ukážu ti ten nejkrásnější výhled v New Yorku" usmál se Klaus a otevřel jí dveře když nastupovala do auta. Klaus je odvezl ale poslední kus museli jít pěšky do kopce. Na kopci měl připravenou deku s piknikem. ,,Páni" vydechla Eve když viděla výhled na téměř celý New York. ,,To je nádhera" vydechla Eve a s úžasem to sledovala.

Klaus po celou dobu ale pozoroval samotnou Eve. ,,Opravdu nádhera" souhlasil Klaus. ,,Nedíváš se na výhled ale na mě" namítala Eve. ,,Pořád je to pravda" pronesl Klaus a Eve zčervenala. Oba dva si společně sedli na deku. ,,Slyšel jsem tě říkat že přijedeš na Vánoce navštívit" pronesl tiše Klaus a Eve se na něj podívala. ,,Ano" souhlasila Eve. ,,Dobře protože zařídím abych tu na Vánoce byl taky" pronesl a Eve znovu zrudla. ,,No kdykoliv mi můžeš napsat a zavolat, máš moje telefonní číslo" vysvětlila Eve a kousla se do spodního rtu.

,,No budu volat každý den" oznámil Klaus a Eve se široce usmála. Klaus a Eve se bavili až do večera kdy spolu pozorovali hvězdy. ,,Říkala jsi že je ti dvacet čtyři, měla jsi už nějaké kluky?" zeptal se Klaus. ,,Jednoho, Mason Lockwood chvíli jsme spolu chodili, ale nikdy jsem s ním nespala" vysvětlila Eve a Klaus se na ni zvědavě podíval. ,,Takže jsi panna?" zeptal se opatrně Klaus. ,,Ne nejsem uhm... Já jsem..." Eve se odmlčela. ,,Nikdy jsem neměla dobrovolný, konsensuální sex" vysvětlila Eve, Klaus se na ni podíval a Eve si všimla že jeho oči ztmavly.

,,Co se stalo?" zeptal se a pohladil ji po tváři. Jeho oči byli stále tmavé ale Eve tak nějak tušila že vztek není namířený na ni, že jí neublíží. Eve si povzdechla, nerada o tom mluvila, ale tak nějak tušila že s ním může mluvit o všem. Eve se nadechla a vysvětlila mu co přesně se jí a jejím dvěma sestrám stalo. Klaus se po celou dobu starostlivě mračil, a v mezičase jí hladil po vlasech. Uklidňovalo jí to, způsobem jakým nedokázala popsat. Když svůj příběh do končila odmítla se mu podívat do očí, protože se bála že jí bude soudit.

Klaus jí lehce pohladil po vlasech a donutil jí podívat se na něj. ,,Není a nebyla to tvoje chyba, ani tvoje ani tvých sester, byli jste a stále ještě jste oběti, jsi silná žena a bojovnic" vysvětlil Klaus a usmál se na ni. Eve se do očí nahrnuli slzy, Klaus to viděl a hned jí slzy otřel a políbil její tváře. ,,Pro mě jsi naprosto dokonalá" pronesl tiše a Eve k němu zvedla pohled. Eve se cítila jako bez dechu a její hrudník se sevřel. ,,To myslíš vážně?" zeptala se tiše Eve. ,,Naprosto" souhlasil Klaus a hypnotizovaně na ní hleděl. Eve se k němu natáhla a políbila ho.

Brzo se polibek změnil v něco vášnivějšího kdy Eve ležela na zemi a on nad ní. ,,Jsi si jistá že tohle chceš?" Klaus se od ní nepatrně odtáhl. ,,Nikdy jsem si ničím nebyla víc jistější. Myslím že je čas změnit mé zkušenosti. Myslím že je čas abych konečně prožila svůj první dobrovolný sex s někým s kým chci" pronesla Eve a přitáhla si ho zpátky do polibku. Eve byla naprosto ohromená když je Klaus jeho upíří rychlostí dostal do jejího hotelového pokoje, ale nebylo to něco kvůli čemu by se jeden nebo druhý zastavil ve své činnosti.

Další den ráno

Eve se probudila v hotelovém pokoji. Její nahé tělo bylo skryté pod peřinou a okolo pasu jí objímali silné paže. Eve se lehce usmála a podívala se na hodiny, musela se vydat na cestu. Eve se překulila a lehce políbila Klause na tvář, ten se ale neprobouzel. Eve se vymanila z jeho objetí a oblékla se. Rychle popadla papírek na který napsala vzkaz a nechala ho Klausovi na stolku. Potom se zasekla, nechtěla ho opustit jen takhle. Eve se rozhodla udělat něco lepšího. Když byla hotová Eve vzala své kufry a vydala se z hotelu na letiště, byl čas letět domů.

Klaus se probudil asi v jedenáct hodin odpoledne, polovina postele vedle něj už byla chladná, bylo mu jasné že Evelyn už musela odletět domů. Klaus si povzdechl, zvedl se z postele a začal se oblékat když ho přilákalo něco na nočním stolku. Klaus přistoupil ke stolku a vzal do ruky medailonek ve kterém byla fotografie Evelyn a očividně její rodiny. Dvě sestry, jeden bratr a podle toho co říkala tak teta. Vedle toho byl prsten z Erbem Gilbertovy rodiny, ne ten který dědili muži, tento nechala vytvořit sama Evelyn pro každého člena rodiny, a vedle toho byl vzkaz.

Je mi to líto Klausi ale byl čas abych odletěla domů, zkusila jsem tě probudit ale spal jsi, nechtěla jsem tě ale opustit jen tak jen se vzkazem takže tu něco máš. Asi se divíš proč ti to dávám a co to je. No ten medailonek, je v tom fotka mě a mé rodiny nebo alespoň lidí které beru za rodinu a prsten je to něco co jsem nechala vytvořit pro každého člena naší rodiny, jsou pro mě opravdu důležité a nepřežila bych to kdybych je ztratila. Takže je o budu chtít zpátky Klausi, ne o Vánocích kdy se uvdíme, budu je chtít zpátky v den kdy budu konečně moct zůstat.

Kdy už nebudu muset odcházet, v den kdy budu moct zůstat tvá navždy. Takže Klausi tenhle medailonek i prsten je slib. Slib toho že se k tobě vrátím, slib toho že to nebyli jen dva týdny. Slib že pro mě znamenáš mnohem více, že jednoho dne s tebou budu navždy. Je to příslib. Dokud tyhle dvě věci budeš mít, se k tobě vždycky vrátím, vždycky k tobě znovu najdu cestu. A jednou s tebou budu moct být navždy. A tím navždy, myslím NAVŽDY. Ano Klausi chápeš to dobře, a doufám že to nebude trvat tak dlouho.

S láskou Evelyn Gilbert

Klaus dočetl vzkaz a zatajil se mu dech. Moc dobře chápal co tím navždy myslela. Myslela tím že jednou přijde den kdy s ním bude doopravdy chtít zůstat navždy, protože on se člověkem stát nemůže a ona to ví, a bude s ním chtít zůstat po zbytek jejich životů. Klaus se usmál, prsten si nasadil na ruku a medailonek bezpečně schoval. Nedovolí si ani jedno z toho ztratit, protože pokud by to ztratil, mohl by ztratit i ji. Nechystal se to riskovat, protože dokud to má ve svých rukou, je si stoprocentně jistý tím že jí určitě znovu uvidí.