Penzion Salvatore

Nikdy netušila že do toho domu někdy znovu vejde, ale tady byla, stála před velkou budovou, rudou téměř krvavou rtěnku měla na rtech, vlasy měla uhlově černé lehce vlnité. Její oči byli hnědé téměř černé a měla černé oční stíny s výraznými očními linkami. Lehce zvedla jeden koutek svých rtů do úsměvu a otevřela dveře od domu. „Jsem doma bratři" zakřičela a okolo ní se vyskytl prudký závan vítru, tak nějak hned tušila kdo přesně to bude. „Anno" jeho hlas se rozlehl domem a ona se lehce ušklíbla na svého bratra, dvojče který před ní stál.

„Můj bratr je až moc dobrý na to aby mě obejmul?" zeptala se a rozpřáhla ruce. Zasmál se a dívku si přitáhl do obětí. „Kde je Steffy?" zeptala se na jejich mladšího bratra. „Ach to víš je venku s dvojnicí a nejspíše jejími sestrami které na ní dávají pozor" vysvětlil Damon. „Chudáci holky" utrousila a odhodila svou koženou bundu na pohovku. „Stefan nebude nadšený když tě uvidí" oznámil Damon a podal dívce krevní vak. „Je mi jedno co přesně si bude myslet" pokrčila rameny a rukou si pročísla vlasy. „Kde si vlastně v posledních letech byla?" zeptal se Damon.

Anna se podívala na svého bratra a zavzpomínala na poslední roky v opojení krve a zabíjení. „Však víš chvíli tady a chvíli tam" pokrčila rameny. „A co tu teď děláš? Snad jsi nepřijela jenom protože ti chyběli tví bratři?" ptal se Damon a Anna si povzdechla. „Chyběl mi domov Damone, byla jsem mimo něj už tak dlouho, a možná mi chybělo naše dvojčečí duo" Anna se na svého bratra lehce ušklíbla. „Anno co jsi poslední roky dělala?" zeptal se o trochu vážněji Damon. „Myslela jsem si že nemáš svou lidskost Dame" nechápala Anna a Damon si povzdechl.

„Na tobě mi bude záležet vždycky i bez lidskosti tak mi odpověz" požádal jí Damon. „Zmizela jsi v roce 1914 a už jsme tě do dneška znovu neviděli to je více jak 95 let Anno" oznámil Damon a Anna si povzdechla. „Z 522 let kdy jsem na živu to není tolik" odsekla Anna a Damon se na ní zamračil. „Dobře hele v roce 1901 jsem potkala jednoho muže do kterého jsem se bláznivě zamilovala. Třináct let jsme spolu byli. Damone... Vzala jsem si ho. Ale potom v roce 1914 odjel na rodinné Vánoce podle něj potřeboval něco zařídit a nikdy jsem se moc neptala.

Odjel do New Orleans za rodinou, ale v tom roce se tam něco stalo a město shořelo od základů, on... Už se nevrátil" oznámila tiše Anna a sklonila hlavu k zemi. „Asi rok jsem na něj čekala a hledala ho všude na světě, ale jeden den... Moje lidskost se přepla" vysvětlovala Anna. „Takže posledních 94 let?" ptal se Damon a Anna přikývla. „Posledních 94 let jsem byla bez lidskost v opojení krve a zabíjení Damone" přikývla Anna a Damon zavřel oči. „Anno za to se nemusíš bát ani stydět" oznámil Damon a znovu si svou sestru přitáhl do náruče aby jí obejmul.

„Řekni mi o tom tvém klukovi" Damon se na ní usmál a společně si sedli na pohovku. „Jmenoval se Elijah Anderson, měl tmavě hnědé vlasy a tmavě hnědé oči. Byl to upír a měřil asi 185 centimetrů. Měl štíhlou a atletickou postavu. Byl lehce arogantní ale to jsem na něm milovala" Anně se do tváře vrátil široký úsměv. „Je mi líto co se stalo Anno" pronesl tiše Damon a položil jí ruku na rameno. „Posledních 94 let jsem truchlila jsem v pořádku nebo se o to alespoň snažím, proto jsem se chtěla vrátit domů, zkusit být znovu v pořádku" vysvětlila Anna.

„No a co ty? Nějaká dívka která ti učarovala? Od Katharine?" zeptala se Anna. „Ano vlastně ano, sestra dnešní dvojnice. Ellie. Je královna sarkazmu, hezká, ale nevypadá jako dvojnice, umí se prát a nakopala školního tyrana, zároveň je taky roztleskávačka. Je krásná, tmavě černé vlasy, tmavé oči. Rozumí mi ve stylu kterým nikdo jiný ne, ale hlavně miluji její sarkazmus" pronesl se smíchem Damon a Anna nadzvedla obočí. „Tak tu potřebuji potkat" zahlásila Anna. „Ještě to tak, zkazíš jí" chechtal se Damon. „Musím zjistit jestli dokáže předčit můj sarkazmus" bránila se Anna.

Damon hravě obrátil oči v sloup. „Ale ona ještě neví že jsem upír a možná bych jí to ani neměl říkat, nevím jak by reagovala" vysvětlil Damon. „Takže jí budeš celou dobu lhát?" Anna nadzvedla obočí. „Je to pro ni bezpečnější, navíc se z toho asi nic nestane, moje lidskost je stále trochu přepínací se" vysvětlil Damon. „Ale před Stefanem předstírám že žádnou nemám" dodal rychle Damon. „Proč?" nechápala Anna. „Abych ho trochu vytrestal a udělal opatrnějším" uchechtl se Damon a Anna nad svým bratrem obrátila oči v sloup.

Na dveře se ozvalo zaklepání. Damon s Annou se na sebe podívali a Damon se vydal otevřít. „Ellie?" Damon jí oslovil. „Ahoj uh promiň že ruším, Elena je ze Stefanem a já bych se opravdu pozvracela kdybych je musela déle poslouchat" vysvětlovala Ellie a Anna se rozesmála. Ellie sebou cukla a podívala se na Annu. „Pojď dál" pronesl Damon a nechal jí vstoupit. „Tohle je naše sestra, moje dvojče Anna. Anno tohle je Ellie" představil je Damon. „Ráda tě poznávám Anno" Ellie se na ní usmála. „Taky tě ráda poznávám obzvláště po komentáři o zvracení... Líbíš se mi" uchechtla se Anna.

„Sakra... Omlouvám se, někdy mluvím dřív než přemýšlím a sarkazmus jede sám o sobě" vysvětlila Ellie jednoduše a Anna se široce smála. „Ale nedošla jsem sem abych vám narušila znovushledání, vlastně jsem se tě chtěla na něco zeptat" pronesla Ellie a podívala se na Damona. „Uh.. Jistě" Damon pokynul aby se ptala. „Zítra bude večírek zakladatelů a mě napadlo, jestli by jsi nechtěl jít se mnou?" vydala ze sebe Ellie a Damon jí chvíli tiše sledoval. „Se mnou a Eleanor" opravila se rychle Ellie když dlouhou dobu mlčel a Anna se zamračila když to dívka tak rychle vzdala.

„Jestli chceš můžeš s námi jít tak Anno" Ellie očividně panikařila. „Jasně rádi půjdeme, vy holky se domluvte já jdu pro pití" Damon se zasmál a odešel. Ellie zaúpěla a praštila se rukou do čela. „Skoro jsi to měla, a na tvoji obranu můj bratr byl až nepříjemně dlouho ticho" podpořila jí Anna. „Couvala jsem tak rychle že jsem mohla srazit chodce" namítala Ellie a Anna se zasmála. „Na tvoji obranu nabídla jsi mu rance a on byl až moc dlouhou dobu ticho to by znejistilo každou" uklidňovala jí Anna. „Můžu?" zeptala se Ellie a ukázala na pohovku.

„Jistě" souhlasila Anna a Ellie se sesunula na pohovku hned vedle ní. „Klid Ellie zvládneš to příště, můj bratr může být idiot... To můžou být vlastně oba ale zvládneš to" vysvětlila s úsměvem Anna. „Děkuji Anno, ale no je o čtyři roky starší nemyslím si že je to dobrý nápad" povzdechla si Ellie. „To není tak velký věkový rozdíl" namítala Anna. „Možná když je ti dvacet jedna, když je ti sedmnáct tak je to velký rozdíl" pronesla jednoduše Ellie a prohrábla si vlasy. „Asi bych už měla jít, jsem si docela jistá že v tenhle moment se už Eleanor chystá zavraždit Elenu a tvého bratra.

Asi bych ti ho měla zachránit dřív než mojí sestře konečně přepne a podobá ho" oznámila Ellie. „Oh tu chci potkat taky" vyhrkla pobaveně Anna. „Zítra večer" souhlasila Ellie. „Dobře budu se těšit" souhlasila Anna. „Ráda jsem tě poznala Anno, a budu se na zítřek těšit" oznámila Ellie. „Taky jsem tě ráda poznala Ellie" usmála se Anna a pevně dívku obejmula. Opravdu z ní dvojnici necítila, to bylo dobře alespoň pro jednoho jejího bratra. Anna sledovala jak dívka odchází a potom se otočila na Damona. „Snažila se tě pozvat na rande! A ty jsi jí donutil vykuchat samu sebe!" okřikla ho.

„Nevěděl jsem co říct!" bránil se Damon. „Ano. Mám ti to vyhláskovat A-N-O!" okřikla ho Anna pohoršeně. „Nebo to snad chceš napsat?" utrousila sarkasticky. „No já zítra zabavím Eleanor a ty s ní půjdeš na rande, a nenecháš jí slovně vykuchat samu sebe ZNOVU" Anna se na něj káravě podívala. „Dobře, dobře, rozkaz" souhlasil Damon. „Dobře jdu si vybalit" oznámila Anna a vydala se do patra kde vešla do pokoje který byl hned vedle Damonova. Povzdechla si a z tašky vytáhla dost starou fotku jí a jejího manžela Kola a dala si jí na noční stolek, nikdy na něj nezapomene.

New York

Evelyn vystoupila z taxíku před obrovským temným hradem. Povzdechla si, byla tu už minulý rok ale tenhle hrad byl pořád stejně děsivý jako když tu byla poprvé. Evelyn přešla přes zahradu až ke dveřím které se zavrzáním otevřela. V hradu bylo teplo a světlo a všude okolo ní byli čarodějky. ,,Hledám Vanessu LeFay" Evelyn se pokusila jednu čarodějku oslovit. ,,Je ve své kanceláři" čarodějka ukázala směrem ke dveřím. Evelyn se na ni vděčně usmála a zaklepala na dveře. ,,Pojď dál" Vanessa na ni zvolala a Evelyn vstoupila jen aby se zasekla.

Vanessa seděla u stolu a naproti ní seděl Klaus. Evelyn a Klaus se na sebe chvíli dívali. ,,Beru to tak že se vy dva znáte takže vás představovat nemusím" Vanessa se uchechtla. ,,Bez komentáře" pronesla Evelyn a Vanessa se rozesmála. ,,Každopádně je to moje povinnost takže. Tohle je Evelyn Gilbert moje nejlepší kamarádka, Eve tohle je Klaus Mikaelson, je to původní upír starý asi tisíc let" dobře to Eve zrovna nečekala ale rozhodně se nenechá zaskočit. ,,Víš co, mám tři sestry ve věku sedmnácti let a bratra kterému je šestnáct, slyšela jsem divnější věci.

A prožila jsem ještě divnější takže" pronesla Eve a Vanessa se hystericky smála. ,,Každopádně ti nesu knížky od Abby a Sophie" pronesla Eve. ,,Jistě dej je prosím do pokoje" Vanessa jí podala klíče od jejího pokoje. Eve je vzala a odešla z kanceláře do pokoje Vanessy. Eve vydechla zadržovaný dech, nečekala že se zrovna tohle vyklube z muže kterého potkala na výstavě. Upír tisíc let starý upír. Eve sešla schody kde už čekal Klaus. ,,Nevypadáš šokovaně lásko" pronesl Klaus a Eve nad jeho přezdívkou znovu zrudla, jako nikdy dřív.

,,Moje druhá nejlepší kamarádka je Lockwood a vlkodlak, Moje nejlepší kamarádka je královna čarodějek kterou všichni v mém městě považují za unesenou, moji rodiče byli lovci upírů a zakladatelé města, jak říkám slyšela jsem horší věci" vysvětlila Eve a usmála se na něj. ,,Takže naše dnešní večeře platí?" zeptal se Klaus a usmál se na ni. ,,Já nevím, budu k večeři já?" Eve rozhodně vtipkovala a Klaus se rozesmál. ,,No rozhodně ne v upířím slova smyslu" Klaus se na ni usmál a Evelyn znovu zrudla, a oba dva slyšeli jak se Vanessa směje jako umírající lachtan.

,,V tom případě ano, dnešní večeře platí" souhlasila Evelyn a usmívala se na něj. ,,Výborně vyzvednu tě před hotelem okolo osmé?" ujistil se Klaus. ,,Uvidíme se tam" souhlasila Evelyn a sledovala jak odchází z hradu. Hned jakmile byla pryč, Evelyn okamžitě zapištěla i když tak nějak tušila že jí Klaus asi slyší. ,,Tak tuhle show jsem od dneška nečekala" Vanessa se nad svou nejlepší kamarádkou hystericky smála. ,,No je mu sice tisíc let ale..." Evelyn se odmlčela a znovu zrudla. ,,No dobře tak jdeme na oběd kde mi všechno řekneš" smála se Vanessa a vedla jí ven.

Lockwoodova Residence příští den večer

Ellie, Eleanor, Anna a Damon šli k domu Lockwoodu kde stála Carol a všechny vítala. „Dobrý večer paní Lockwood" Ellie se na ní zdvořile usmála. „Jsem ráda že vás tu vidím" oznámila Carol a pustila je do velkého sídla. „Anno půjdeš se se mnou podívat na starožitnosti které jsou tu vystavené?" zeptala se Eleanor a koutkem oka se podívala na Ellie a Damona. „Bude mi ctí Eleanor" souhlasila Anna zahákla se o její ruku a společně se vydali k vystaveným starožitnostem. „Nechali nás tu" stěžoval si Damon a Ellie se uchechtla nad jeho předstíranou zoufalostí.

Ellie si všimla Eleny a Stefana. „Půjdeme se podívat na listinu zakladatelů?" zeptala se Ellie a Damon se na ní podíval. „Proč jí ty a tvoje sestra pořád hlídáte? Jste okolo ní a dáváte na ní pozor ale mám pocit že zapomínáte žít svoje životy" ptal se Damon. „Máma vždycky chtěla abychom to tak dělali" pronesla po chvíli ticha Ellie. „Pro rodiče byla vždycky ta důležitější, všechno jí odpouštěli, dostávala víc, ale my jí milujeme a už jsme se na to naučili a zvykli si to dělat automaticky" dodala Ellie a nad vzpomínkami si povzdechla, Damon jí dal opatrně ruku na rameno.

„Podívej se na všechny tyhle známá jména, William Forbes, Benjamin Lockwood... Je to Damon Salvatore? A Stefan Salvatore?" ptala se Elena když přistoupili a Ellie se podívala na Damona. „To jsou originální bratři Salvatore, naši předci. Tragický příběh" pronesl Damon a Ellie se trochu ulevilo. „Nemusíme je nudit příběhy z historie" zasáhl rychle Stefan. „Není to nudné Stefane. Miluji slyšet o tom více" Elena se na Damona lehce koketně usmála. Ellie pochopila svou narážku. „No já se trochu nudím, Damon nechce tancovat.

Anna je z Eleanor nebude vadit když si půjčím Stefana?" zeptala se Ellie. „Jistě že ne jenom jděte" souhlasila Elena vděčná že její sestra pochopila narážku. Neberte to špatně, Elena svou sestru milovala, ale její sestry se o ní měli starat zatím co ona měla dostat každého kluka na kterého si ukázala, takže to že Ellie došla z Damonem jí nepotěšilo. Ellie se usmála a odvedla Stefana k ostatním tančícím párům. Eleanor zrovna dotančila z Annou když tu scénu viděla. Anna se zamračila. „Co se to děje?" nechápala Anna. „Elena je... Hele Anno miluji svou sestru ale umí být zlá.

Tak to bylo vždycky z každým klukem který se jeden z nás líbil. Vždycky tam musela být první, tak aby se na nás znovu už nepodíval protože vypadáme až moc jako ona. Bylo to tak ze všemi před Mattem, s ním a i ze všemi po něm. Elena zařídí aby měla Stefana i Damona jako první a ti se na Ellie nebo na mě potom už znovu nepodívají, takhle je to vždycky od doby kdy jsme byli malé" vysvětlovala Eleanor a Anna se hluboce zamračila. „Ale tohle si sourozenci nedělají" namítala Anna. „Naši rodiče to začali, ona byla princezna.

My jsme její poskoci a vždycky se k nám tak i chovali oni sami" odpověděla Ele a Anna se na ní šokovaně podívala. „Jak mohli?!" vykřikla Anna absolutně pohoršeně a podívala se na Damona. „Ne... Jeho nedostane a o to se osobně postarám. Omluv mě prosím" Anna se omluvila a vydala se k Damonovi. „Damone!" Anna ho okřikla a Damon na svou sestru pohlédl. „Chci tančit!" Anna ho bez odpovědi popadla za ruku a táhla ho pryč. „Řekni že jsi to všechno slyšel" Anna se na něj mračila. „Všechno a můžu tě ujistit že Elena tohohle chlapa nedostane" oznámil Damon a ukázal na sebe.

„To doufám, teď jsi tančit s Ellie a já jdu za Eleanor" rozkázala mu Anna a otočila se. Damon se uchechtl a došel k tančící dvojici. „Bratře mohu si zatančit se svým randem?" zeptal se Damon a Stefan se na něj podíval. „Jistě" souhlasil Stefan a pustil Ellie. Damon jí chytl za pas a Ellie se na něj usmála. „Nechala jsi mě na pospas tvojí sestře" namítal Damon s lehkým zamračením. „To je jedno Damone, dostane toho koho chce" pronesla Ellie a nechala sebou zatočit. „No mě ne, nemůže si na mě ukázat a já se k ní jenom tak připlazím" utrousil Damon a Ellie se na něj lehce šokovaně podívala.

„Beru tě za slovo Damone" souhlasila Ellie a usmála se. Elena vyšla ze sídla a Eleanor jí následovala. „Jsi v pořádku Eleno?" zeptala se své sestry. „Ano jsem v pořádku jenom Damonova sestra je drzá" stěžovala si Elena. „Hej je moje rande" namítala Eleanor se smíchem. „Holky snad se nechystáte utéct" ozval se hlas a obě dvě se podívali na Caroline. „Ne samozřejmě že ne" zamítla Eleanor. Elena se zamračila. „Co je to?" zeptala se a pokusila se zvednout šálu z krku Caroline. „Ne!" vykřikla Caroline ale to Elena už sundala šálu a viděla kousance na jejím krku.

Eleanor se lehce zamračila ale zatím nic neříkala. „Ach bože Care jsi v pořádku?" zeptala se opatrně Eleanor. „Ano jsem v pořádku nebolí to" ujišťovala jí Caroline. „Caroline co se stalo?" požadovala Elena. „Nic!" vykřikla Carline. „Není to nic! Někdo ti ublížil?" ptala se Elena. „Ublížil ti Damon?" zeptala se Elena a Eleanor se zamračila. „Cože ne? Nikdy jsem s ním nemluvila" zamítala to Caroline. „Byl celý den se mnou a Annou" Eleanor bránila Damona. To Elena už ale odešla za Damonem. „Je s tebou vážně něco špatně!

Drž se dál od Caroline nebo půjdu za její matkou!" okřikla ho Elena a Damon se na ní zmateně díval. „Cože to?" Ellie se podívala na Damona. „Netuším ale zjistím co se děje slibuji" pronesl Damon a odešel za svým bratrem. Ellie si povzdechla a vydala se za Caroline a Eleanor. „Udělala to Cass ale nechtěla mi ublížit" vysvětlovala Caroline. „Udělala to Cass?" ptala se Beatrix která se odněkud vynořila. Caroline tiše přikývla. „Zaveď nás za ní" požádala jí Ellie. Caroline přikývla a všechny vedla do jejich domu. Cass seděla v temném rohu jejího domu s koleny u brady.

„Cass?" Bea jí oslovila. „Cass co se stalo?" ptala se Eleanor a všechny si sedli na postel. „Já nevím bylo tu něco rozmazaného, já donutila mě se něčeho napít myslím že to byla krev a potom, potom mě zabila. Když jsem se probudila donutila mě napít se znovu krve" vysvětlovala Cass a dívky se na sebe podívali když jim v hlavách všechno šrotovalo. Eleanor se podívala na Cass a dech se jí zadrhl v krku. „Upír" vydala to slovo, Cass k ní vzhlédla a na tváři se jí objevili žilky a upíří tesáky. „Jsi upír" Ellie vyhrkla a na těžko polkla.

Ani jedna z pěti dívek netušila jak moc se jejich život v ten den změnil, a že už z toho nikdy nebude návratu. ,,Dobře, dobře tohle nějak vyřešíme" pronesla tiše Ellie a protřela si spánky. ,,A jak přesně to chceš udělat?" Caroline se na ni podívala lehce panicky. Elle na těžko polkla, netušila co by měla dělat. Ellie si protřela oči. ,,Co se na to alespoň dneska vyspat a zítra ráno budeme přemýšlet trochu lépe" pronesla Beatrice. ,,Dobře Cass chceš aby někdo spal s tebou?" Ele se na ni podívala. ,,Raději ne bude to bezpečnější" ujistila je rychle Cass.

New York

Evelyn vyšla ze svého hotelového pokoje, před kterým už na ni čekal Klaus. ,,Vypadáš nádherně lásko" Klaus jí pochválil. ,,Za celej svůj život jsem se nikdy nečervenala tolik jako od momentu kdy jsem tě potkala, a to je mi dvacet čtyři" pronesla Eve a Klaus se spokojeně usmál. ,,A ty se spokojeně usmíváš blbečku" utrousila Evelyn. Klaus jí otevřel dveře od auta do kterého nastoupila. ,,Kam mě vezeš?" zeptala se Eve. ,,Říkala jsi že se ti líbil obraz New Orleans tak jsem si myslel že ti ukážu víc" vysvětlil Klaus a Eve se na něj zmateně podívala.

Klaus zastavil před restaurací. ,,Ale je zavřeno" namítala Evelyn. Klaus se na ni otočil a mrkl na ni. Klaus otevřel dveře aby vstoupila jako první. Všude kolem byli svíčky a uprostřed sálu restaurace byl stůl pro dva. Na stěnách byli obrazy různých částí New Orleans které očividně maloval on. Potom to ale viděla. ,,Velký požár New Orleans" Eve tiše vyslovila když ten obraz viděla a potom se rozhlédla. Méně aut, méně znečištěné prostředí. ,,To je jak vypadalo New Orleans v letech 1700" pronesla tiše Eve a podívala se na Klause.

,,Přesně tak, i ten obraz který jsi koupila" souhlasil Klaus. ,,Byl jsi v New Orleans při požáru v roku 1788?" zeptala se Eve a usmála se. ,,Já a moje rodina jsme při požáru z New Orleans uprchli" souhlasil Klaus. ,,Jak dlouho jste žili v New Orleans?" ptala se Eve. ,,Nežili, vládli" pronesl Klaus a Eve se na něj zvědavě podívala. ,,Já a moji sourozenci jsme založili New Orleans" vysvětloval Klaus. ,,Tak proč jste tam nezůstali po požáru?" nechápala Eve. ,,Ten požár založil náš otec který se nás po staletí snažil lovit, proto jsme museli uprchnout" Klaus trochu posmutněl.

,,Ouč" vydala ze sebe Eve. ,,Říkal jsi že jsi tam žil s rodinou?" zeptala se zvědavě Eve. ,,Ano mám jednu sestru, a tři bratry, měl jsem ještě jednoho ale ten už před staletími zemřel" vysvětloval Klaus. ,,Od toho požáru jste se do New Orleans nevrátili?" ptala se Eve. ,,Ne je tam mnoho bolestivých vzpomínek, při tom požáru zemřel chlapec kterého jsem kdysi považoval za syna" vysvětlil Klaus a v jeho očích byl jasný smutek. Eve k němu přistoupila a lehce mu dala ruku na rameno. ,,Nechápu jaký otec by mohl něco takového udělat" Eve se mračila.

,,To je složité, moje matka nás stvořila první upíry, ale ona i náš otec nás nesnášeli, můj otec se proto rozhodl nás ulovit a stát se lovcem upírů" vydechl tiše Klaus a Evelyn se rozhodla změnit téma. ,,No jsem zvědavá co přesně jsem udělala abych zaujala prvního upíra na světě" pronesla Evelyn a Klaus se usmál. ,,Tvoje obrazy" vysvětlil Klaus a Eve se na něj překvapeně podívala. ,,Viděl jsem v nich bolest, smutek, žal, depresi, úzkost. Viděl jsem v nich touhu po útěku, zoufalost člověka který se cítí uvězněn. A v tvých očích byla a je bolest kterou skrýváš za smých.

Tvoje obrazy zrcadlí tvou duši kterou neukazuješ jen tak někomu" vysvětlil Klaus a Evelyn cítila jak se jí rozbušilo srdce. Jakmile řekne její rodině že se zamilovala do tisíce let starého upíra zblázní se. ,,A já chci tu duši poznat, doufal jsem že bych mohl být jedním z těch výjimečných lidí kterým svou duši odhalíš" vysvětlil Klaus a rukou ji pohladil po tváři. Evelyn se zadrhl dech když se topila v modři jeho očí. ,,Myslím že se jím stát můžeš" vydechla tiše když viděla jak se k ní sklání. Evelyn mu dovolila aby si přitáhl její rty do polibku, který mu okamžitě oplatila.