1864   
 
           Všichni jistě znáte vyhlášené Salvatorovy bratry. Ale co kdyby nebyli dva, ale tři ? Jmenuji se Ian Salvatore a toto je můj příběh.
             Všechno to začalo dívkou jménem Katarina Petrovová, někomu spíše známá pod jménem Katherine Pierce. Přijela na Salvatorovic sídlo roku 1864 a postupně si, každého mladého Salvatora omotala kolem prstu. Ano i mě, tak velký jsem byl idiot. Ke každému předstírala city a nechala nás o ni soupeřit.
            Nakonec mě o jedné noci, po té co si užila s mými bratry a následně se mnou, proměnila v upíra. Ráno jsem se probudil v posteli. Na polštáři byla má krev a to mě poprvé přinutilo vytáhnout tesáky. Měl jsem hrozný hlad. Vedle mého lože se zrovna Katherine oblékala do šatů, za pomoci své služebné Emily Bennet. 
         ,, Iane, zlato, měl by jsi se najíst. '' řekla jakoby mimochodem. Jen co to dořekla prošla dveřmi do mého pokoje, pradlena. Když uviděla mne s tesáky a krev na polštáři, začala křičet, ale než se jí podařilo utéct, Katherine ji ovlivnila.
          ,, Nekřič, jdi k Ianovi a nabídni mu svou krční tepnu, ano? "
          Žena to bez protestů udělala. Přišla ke mně a nastavila mi svůj odhalený krk. Cítil jsem jak jí tam pulsuje krev. Zasunul jsem do něj tesáky a hltavě polykal rudou tekutinu.
Měl jsem jen jednu myšlenku-hlad. Tak obrovský, že jsem chtěl tu ženu vystát, až do poslední kapky krve. Nevnímal jsem své okolí, dokud jsem neucítil Katherininu ruku na svém rameni.
         ,, To stačí Iane. '' řekla a odtrhla mě od služky.
         ,, Běž si to ovázat. '' řekla jí a ona odešla z mého pokoje pryč.
Sledoval jsem ji toužebným a hladovým pohledem, dokud mi nezmizela z očí. Pořád jsem myslel jen na krev.
        ,, Co se to se mnou stalo? '' vykřikl jsem, když mi došlo co se před chvílí událo. Katherine se jen usmála.
        ,, Je z tebe upír. '' řekla bez obalu. Počkala dokud jsem to nevstřebal a pak pokračovala,,, Až se trochu uklidníš, dej Emily svůj prsten, potom budeš moct být ve dne venku. '' 
        Nechápal jsem co tím myslí, ale když jsem si šel pro oblečení, vešel jsem do sloupce slunečního světla. Kůže mi okamžitě zrudla a začala se škvařit. Skoro ihned jsem uskočil zpět do stínu karmínových závěsů. Vyděšeně jsem sledoval jak se spálená kůže vrací zpět do normálu. Když jsem se plně uzdravil, došel jsem k Emily (dával jsem přitom dobrý pozor, abych se vyhnul Slunci). Předal jsem jí svůj prsten, modré barvy se stříbrnými iniciály I. S. Katherinina služebná, začala něco mumlat a po chvíli mi prsten zase vrátila.
       Nasadil jsem si ho a opatrně strčil ruku do sloupu světla v očekávání, že se bude opakovat to co před tím, ale k mému úžasu se nic nestalo. Katarina si všimla mého pohledu a s úsměvem řekla: ,,Tady Emily je čarodějka. Na tomto světě existuje spousta nadpřirozených bytostí. Upíři, jako ty a já, vlkodlaci, těm se vyhýbej, hlavně o úplňku, jejich kousnutí je pro upíra smrtelné. Další komu by ses měl vyhnout jsou lovci. Udělají všechno proto, abys měl v srdci zaražený kůl. Je ti to jasné? ''
      Přikývl jsem. V hlavě jsem se s tím vším snažil nějak vypořádat. Všechny ty mýty a báchorky, co nám vyprávěl otec, byly pravda. Ale přeci jen mi něco dělalo starost.
      ,, Jak se může člověk stát upírem?'' zeptal jsem se. Katarina nevypadala zrovna potěšena mou otázkou. 
      ,, Musí zemřít s upíří krví v těle. " řekla s vážnou tváří.
Takže já jsem skutečně umřel. Pomyslil jsem si.
      Byl jsem zdrcen. Je mi teprve sedmnáct a zažívám proměnu v upíra. Místo toho, abych se dvořil mladým dívkám, se budu učit ovládat svou touhu po krvi a jiné schopnosti spojené s upírstvím.