(Pro orientaci, je Sobota ráno...) 

„Uvidíme se večer doma, dobře? Uděláme si ještě malinkou rodinnou oslavu." Oznámila mi plány mamka, abych to věděla pouze já. Mlčky jsem přikývla a nic jsem nepoznamenala. Byla jsem vynervovaná z příštích hodin. Nikdy jsem nedělala obrovskou párty, a celkově jsem byla asi jenom na třech večírcích. Ani jsem nevěřila, že přijde jenom deset děcek a tři teenageři. Neměla jsem z toho dobrý pocit, protože to bylo poprvé, kdy jsem dělala něco takového velkého za máminými zády. Babička sice neměla doma takové ty starodávné nábytky a vzácnosti, ale stejně byla obrovská šance, že to celé vyjde na povrch. A toho jsem se obávala nejvíce. 

„Doufám, že se to obejde bez nějakého zranění." poznamenala se smíchem. „No nic, já půjdu, opatrujte se." řekl i ke mně i k Charlie. 

„Jasně mami. Pa." Pozdravily jsme ji obě a pozorovaly jsme, jak za sebou zavírala dveře. Babička byla na pětihodinovém utkání binga a tak jsem zůstala s Charlie sama doma. Plán byl, že bude mít Charlie dvě hodiny oslavu a uprostřed té oslavy přijdou ti Kevinovy přátelé a začne to. 

„Ah, jsou tady." Rozeběhla se Charlie ke dveřím, když se rozezněl zvonek. Slyšela jsem tlumené hlasy, které přicházely s předsíně. Překvapilo mě, že to byly i klučičí hlasy, nečekala jsem, že Charlie pozve i nějaké kluky. A právě tím jsem pochopila, proč mě přemluvila, abych se zavřela v nějakém pokoji a nevycházela, abych ji neztrapnila. 

Musela jsem pouze počkat na Kevina, který přišel jenom něco málo po Charliených kamarádů. Slíbil mi, že mi pomůže s přípravou na ten večírek, protože já si nedokázala nijak pomoct. Nevěděla jsem, jak zařídit zábavu, ani alkohol, ani moc přátel jsem neměla, takže způsob komunikování mi pořád ležel v hlavě. On byl ten dokonalý, komunikativní, zábavný, svůdný a populární chlapec. 

„Pojď do babiččiny ložnice. Nebudeme je tam otravovat. Charlie je dost vyspělá, aby mi kdyžtak něco řekla, kdyby se něco stalo." Pochválila jsem svou sestru a vedla jsem Kevina do pokoje. 

„A co budeme tu hodinu dělat?" Zeptal se. Nad odpovědí jsem ani nemusela přemýšlet, on sám to téma začal. Bylo mi jasné, že se to bez jednoho zmínění neobejde. „Kurva, za hodinu ji už uvidím, do prdele! Víš jak se na ní těším? Políbil bych ji, jenom jak slyším její hlas vycházející z telefonu." Usmál se jako, kdyby se právě měla odehrát nejlepší chvilka jeho života, a možná, že také ano. 

A tak strávil každou sekundu hodiny básněním o ní, takže o zabití času bylo postaráno. Layla tohle, Layla tamto. Jestli mi kvůli ní přestane šrotovat hlava, tak asi opravdu skončím na psychiatrii. Toužila jsem po tom vědět, jestli je opravdu tak dokonalá, jako Kevin pořád básní. 

-

„Já toho idiota uškrtím." Zaklela jsem, když jsem ze schodů pohlédla na dav lidí po celém domě mé babičky. Lidé se tady mačkali na sebe, tancovali, měli v rukou kelímky s alkoholem. V pokojích už se též uspokojovali páry a tahla malá oslavička se absolutně zvrtla v gigantickou párty všech dob. Jak tohle asi zatraceně vysvětlím mámě nebo babičce? Charlie byla vedle mě a měla pusu otevřenou v úžasu a pravděpodobně se cítila jako velká holka na pořádné pařbě. 

Proč jsem vždycky tak blbá a neposlechnu rozum? Věděla jsem přece, že to neskončí dobře. Moje vina, sakra. Musela jsem si dát panáka, abych se aspoň trochu uvolnila. Došla jsem do kuchyně a nalila jsem si jednu skleničku, kterou jsem vypila na ex. Zapálilo mě v krku, ale uvolnila jsem se, když mě ten pocit přešel. Charlie se na mě dívala, jako kdyby nemohla uvěřit tomu, že jsem fakt pila. Taková vzorová sestra. 

„Myslím, že bys měla jít domů, abys taky neměla průser." Popohnala jsem ji ke vchodovým dveřím a ignorovala jsem její námitky. „Uvidíme se doma a prosím nedělej kraviny. Dnešek mi udělá už dost problémů. Ahoj." Nechala jsem Charlie odejít a děkovala jsem k nebi, že mě poslechla. 

Potřebovala jsem najít Kevina, ať už dělal cokoliv, musela jsem mu jednu vrazit. Nejhorší na tom bylo, že já jsem věděla, že se to zvrtne, měla jsem to tušení, ale samozřejmě mě ten stupidní idiot přemluvil. Zatracená láska. 

„Nevypadáš moc uvolněně." Ozvalo se vedle mě a já jsem pohlédla na Masona, který se na mě šklebil. 

„No taky, že nejsem. Tohle je dům mojí babičky a v každým rohu už nějaký týpek blije a musím najít Kevina." vyhrkla jsem ze sebe. 

„Buď v klidu, najdeme ho. Myslím, že je nahoře." Vzal mě za ruku a vedl mě po schodech jako kdyby to tady znal už několik let. Šla jsem podle něho a když zastavil u ložnice, rozbušilo se mi srdce. Sevřel se mi žaludek, protože Kevin byl na sto procent s Laylou a jestli byli v ložnici...nechtělo se mi to domyslet, ale myslím, že to bylo jasné. 

Mason tam nakoukl jako první a hned jakmile tam strčil hlavu, tak ji zase stáhl zpátky. „Eh, to asi nebude ono..." Vykoktal se smíchem. 

„Já ho ale potřebuju najít." Zaškemrala jsem a otočila jsem se ke schodům. Z výšky jsem prozkoumala každý koutek, každou hlavu a když jsem ho pohledem konečně našla uprostřed davu, kde se tancovala, byl natisknutý na nějaké holce. Neměla jsem ještě šanci si jí pořádně prohléhnout, ale nejspíš to byla Layla. 

Rychlostí blesku jsem seskákala schody a vydala jsem se přesně ke Kevinovi, doufala jsem, že jdu správným směrem. lidé do mě neustále šťouchali a strkali mě, jenom těžce jsem se dokázala vyhnout párům, kteří už měli ruce mezi nohama. Schylovalo se k naprosté válce sexualních hrátek, zdálo se mi. 

Dostala jsem se k němu a poklepala jsem mu na rameno. Otočil se s hněvem v očích, protože ho někdo vyrušil s jeho životní láskou při tanci, ale když si všiml, že jsem to já, tak jenom pokýval s úsměvem hlavou. Najednou jsem přestala mít chuť mu vrazit. 

„Rosie! Ahoj, eh...Tohle je...Layla. Laylo tohle je Rosie." Poškrábal se na zátylku při našem nešikovném seznámení. Bylo to podruhé, co jsem Kevina viděla nervozního. Prohlédla jsem si Laylu a musela jsem uznat, že je opravdu dokonalá. Trochu vlnité vlasy měla do poloviny zad, měla štíhlou postavu, dlouhé nohy a měla na sobě riflovou košili s legínama. Byla absolutně jiná než ty, na které Kevin schválně narážel. 

„Ahoj." usmála se mile. Byla mi sympatická. 

„A-ahoj." vydala jsem ze sebe a usmála jsem se taky. 

„Chceš pití?" Zeptal se jí slušně Kevin a ona se na něj vděčně usmála. Zůstala jsem s ní sama na parketu a cítila jsem se trapně. Stála jsem jako kamenný sloup a propadala jsem hluboko do země trapných zvrhlíků. 

„Můžu ti něco říct?" Zeptala se mě pořád stejně sympaticky. 

„Ano?" 

„Jde na tobě vidět, že se ti líbí Kevin a já ti ho klidně nechám. Chci říct...Jsem o jeho společnost občas ráda, to ano, ale není to můj typ. A podle mých zdrojů vím, že je to děvkař. Sice se cítím poctěná, že se kvůli mě změnil, ale já jsem nedávno začala randit s klukem, kterého mám opravdu ráda. Snažila jsem se omezit kontakt s Kevinem...Ty se k němu hodíš víc. Šla jsem s Kevinem ven, protože jsem mu chtěla říct pravdu. Připadá mi ubohý posílat kluka do háje přes textovku. Jen jsem to chtěla ujasnit." Pronesla a naprosto mi tím vyrazila dech. 

„Je do tebe šíleně zamilovaný...myslím, že bys mu měla dát šanci." nevěřila jsem tomu, co to vůbec říkám, ale cítila jsem se dobře, že se zastávám někoho, na kom mi záleží. 

„Nemůžu." řekla potichu a já jí i přes hlasitou hudbu dokázala rozumět. 

„Proč ne?" Zeptala jsem se. 

„Ten kluk, se kterým jsem byla na rande a mám ho ráda je hodně dobrý kamarád Kevina." řekla provinile. „Zjistila jsem to až dneska. Je na týhle párty a o Kevinovi ví už od začátku minulého týdne." 

„Můžu vědět jméno?" Zeptala jsem se. Bylo mi hrozně líto Kevina, protože jsem věděla, že dneska bude ještě víc v háji než já. Co víc se tady ještě zvrtne, sakra? 

„Jmenuje se Mason White." odpověděla mi a já na ní vykulila oči. Samozřejmě jsem věděla, že je to o něco hodnější a sympatičtější kluk než Kevin, ale zrovna Mason? To je složitější než se to zdá. Ubližovalo mi to jako kdybych byla Kevin. Můj hněv na něj vyprchal rychle. 

Do háje. 

Zaklela jsem, když jsem viděla, jak se Kevin baví s Masonem a oba se podívali na Laylu. I když byli daleko, poznala jsem, jak Kevinovi ztvrdly rysy a kelímky, které držel v ruce se smrskly, kvůli silnému stisku. 

„Nevypadá to dobře, musíme za nima jít." Odhodlala jsem se a řekla jsem Layle. 

„Nemotala bych se do toho...Mohli by ti ublížit." Konstatovala Layla rozumně a já jsem pouze zakroutila hlavou. Nedokázala bych se koukat na to, jak si ubližují aniž bych něco udělala. Čím blíž jsem šla, tím líp jsem viděla, jak začala Mason couvat a uklidňovat Kevina, který byl rudý zlostí a ruku měl stisklou v pěst. Chystal se napřáhnout pro pořádnou ránu a trefil Masona přímo do nosu, ze kterýho mu začala téct krev. Instinktivně jsem chytila Kevina za ruce a táhla jsem ho daleko od Masona. 

Jenže ten tvrdohlavej idiot se nenechal, setřásl mě ze sebe a vrátil se k Masonovi, který se snažil zastavit silné krvácení. Kevin ho udeřil znova, a tentokrát se mu roztrhl ret, ale Kevin nepřestal. Kopnul ho mezi nohy, na což se Mason sesypal na zem a rukama si držel místo, kam ho Kevin kopl. 

„Nech toho!" Zakřičela jsem na Kevina a nemohla jsem pochopit, proč nikdo z okolních díváků je nešel zastavit, ale jenom se dívali a skandovali jména. Kevin předstíral, že mě neslyšel a sklonil se k Masonovi. Několikrát ho praštil do obličeje. Už jsem se na to víc nedokázala dívat, tak jsem šla ke Kevinovi a největší silou jsem ho zatáhla do zádu, dovlekla jsem ho až do kuchyně, kde jsem mu vrazila jednu facku v afektu zlosti. 

Věděla jsem, že jsem do té facky dala nejvíc síly, ale Kevin se tvářil jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby nic necítil. Díval se mimo mě jako kdyby byl na drogách a viděl hvězdičky. Nevnímal. 

A pak, když se konečně vzpamatoval...tak si mě k sobě přitáhnul, aniž bych stačila protestovat a políbil mě. Spojil naše rty. 

Když jsem si uvědomila, co se děje, odtrhla jsem se od něj jenom pár centimetrů daleko a pohlédla jsem mu do očí. 

V následující sekundě se ztišila hudba a já uslyšela nahněvaný zakřičení mé babičky. „TAK MLÁDEŽI! VEČÍREK KONČÍ!" Slyšela jsem bučení, ale viděla jsem jak začali všichni postupně odcházet. Kevin zůstal stát provinile se mnou v kuchyni. Slyšela jsem i křik mé mámy a bylo mi jasné, že jsem v takovém maléru, že se z toho jen tak nedostanu. 

Oběhla jsem všechny pokoje, abych se přesvědčila, že tam nikdo není a v ložnici babičky jsem se střetla s mámou. „Jsi ve velkém maléru, mladá dámo." řekla přísně a prstem naznačila, že mám jít za ní. Šla jsem za ní až do obývacího pokoje, kde už seděl Kevin. 

Bylo ohromně zajímavé, jak se to všechno naprosto zvrtlo a za všechno vlastně může Kevin, ale já jsem tak úžasná kamarádka, že vezmu vinu za sebe. Na rtech jsem pořád cítila jeho rty a měla jsem chuť si je protřít. Žaludek jsem měla pořád strachy sevřený a bála jsem se, co dostanu za trest. Sedla jsem si na gauč vedle Kevina a vyměnila jsem si s ním pohled. Kousla jsem se do rtu a útrpně jsem si počkala na 'verdikt' mojí babičky a mé mámy. Nemohla jsem čekat nic dobrého, to bylo jasné. 

Kevin mi za to, že vezmu všechnu vinu na sebe bude muset líbat nohy, a přísahám, že už do ničeho podobného kevinského nepůjdu. 

Oh lala, nový rekord. Napsala jsem dvě části za jeden den (místo abych se učila, ups.) a tahle část se zapisuje jako nejdelší kapitola. A poslední rekord byl předpředminule (WOW!!). Milujte mě, protože já Vás naprosto zbožňuju!♥:) 
(Snad nedostanu zaracha, za to, že jsem byla na kompu tak dlouho...:() 
-Kiki