Nepokazilo to naše přátelství. Nic se na tom nezměnilo, nýbrž to pouze nabíralo na síle. Měli jsme mezi sebou takový zvláštní a zároveň silný vztah. Dva kamarádi. Byla jsem zamilovaná to ano, ale nechtěla jsem být. Nechtěla jsem s ním mít nějaký milostný vztah. Příliš jsem si vážila tohodle jediného přátelství a nechtěla jsem ho ztratit kvůli lásce.

Tohle přátelství plynulo časem a Kevin mi jednou za čas přinesl domů nebo do školy jídlo, stále ode mě opisoval, nechával si všechno vysvětlovat, občas dával pozor ve škole, získal pár poznámek, ale udržoval si úroveň svých známek, víckrát se mnou šel bruslit, i přes ten svůj strach. Jeho ego bylo pořád stejně vysoké, možná dokonce vyšší. Holky se u něj střídaly pořád stejně a mě postupně jistě opouštěl strach žárlivosti nebo ublížení. Síla zvyku. 

Jednou jedinkrát se mi pokoušel spočítat kolik holek dohromady už pod ním leželo. Kolem třiceti se do toho zamotal a nedokázal si vzpomenout kolik Anet a Meliss už tam bylo. Vyjmenovával mi jména, které jsem v životě neslyšela a pochybuju o tom, že si pamatoval všechny. Takže plus minus, víc než 50 jich určitě bylo. 

Na Valentýn ze sebe udělal takového gentlemana, že koupil dvacet růží a obdaroval tím všechny své holčičí kamarádky. Dostala jsem jako jediná dvě, jednu bílou a druhou rudou. Moje pocity byly smíšené, ale já přesto rozpoznala, že je to jenom kamarád. Tohle nikam nevede. Opakovala jsem si. Jediný valentýnský den s nikým nespal. Je to jeho tradice, protože dříve, když se vyspal s nějakou obyčejnou holkou na Valentýn, ona si připadala výjimečná, jedinečná a myslela vždy jenom na vážný vztah, proto s nikým Kevin na Valentýn nespí a strávil ho se mnou u filmů a velkého, velkého množství jídla. Byla jsem to já, kdo se cítil tak výjimečně. Stále, jako kamarádka. 

Na mezinárodní den žen jsem se poprvé seznámila s Kevinovou matkou, je to sympatická a milá žena. Vtipkovala jsem před ní o tom, jak musí trpět mít ho za syna. I smysl pro humor měla jako Kevin. On po ní zdědil zelenošedé oči a široký úsměv. Už dříve jsem se setkala s jeho matkou, ale až ten den jsem si s ní potřásla ruku a osobně mě s ní Kevin seznámil. Mohla jsem zůstat na večeři, což bylo od nich velmi milé, tak jsem to přijala. Přece...Kolikrát za život dostanete takovou milou pozvánku od někoho s příjimením Wile? 

V dubnu se konala zase velká párty, na kterou mě donutili Kevin s Grace jít. Grace se mohla zbláznit s té představy, že mě líbal samotný Kevin a nevyspal se se mnou. Oči ji málem vyletěly z důlků, když zjistila, že jsme stále pouze přátelé. Zatajila jsem ji to, že jsem zamilovaná. Kromě toho, že ráda slyší novinky a baví se se mnou o věcěch týkající se školy a Kevina. Nemám k ní takovou důvěru jako v Kevinovi nebo v Charlie. 

„Dneska zase deset panáků?" Zeptal se mě kluk, který se vedle mě objevil. Řekl to způsobem, jako kdyby mě už někdo viděl a nejspíš je to i pravda. Deset panáků, takže mě viděl na tom večírku. 

„Eh. Ne, dneska tady jsem jenom tak...Mason?" Zeptala jsem se ho, protože pokud si dobře pamatuju z Kevinového popisování, Mason bylo jediné klučičí jméno. 

„Nikdo na párty není jenom tak a už vůbec ne na týhle. Jo, jsem Mason. Ty jsi Rose, já vím." Odešel ke kuchyňskému pultu a nalil do dvou plastových kelímků nějakou červenou tekutinu, která byla smíchaná s alkoholem.

Zajímalo by mě, proč jsem sem vůbec šla, když Kevin šel nabalovat nějakou blondýnku a Grace je na parketu u několika kluků. Zahlédla jsem tady několik lidí ze třídy, ale nikdo mě pravděpodobně nezaznamenal. Stejně jako těch několik let, co s nima ve třídě jsem. Zvykám si na to, že vždycky skončím sama. Možná i v budoucnu budu opuštěná žena s kočkama ve starém rozpadajícím se domě. 

„Prosím." Podal mi Mason jeden kelímek a sám se už napil svého kelímku. Já jsem pouze usrkla a nechala jsem kelímek v ruce. Nechutnalo to zrovna dvakrát nejlépe, ale dalo se to.

Stála jsem jako zmražená na jednom místě a všechno to šlo přes mě, jediné co jsem vnímala byla hudba. Pohupovala jsem se ze strany na stranu do rytmu hudby. Ignorovala jsem hluk mých opilých vrstevníků. Ignorovala jsem pocit toho, že jsem největší outsider tady a nemám na téhle párty vlastně co dělat, protože nemám s kým se bavit. Ti se kterýma jsem přišla se na mě vykašlali. Tak jsem se sebrala a chtěla jsem odejít. 

Jenže předtím než jsem se mohla prorvat davem ke dveřím mě odchytil Kevin. „Kam jdeš, Rosie?" Zeptal se mě a táhl mě jinam než ke dveřím, táhl mě k parketu. 

„Domů." Odpověděla jsem upřímně. 

„Ještě sis se mnou nezatancovala." řekl a přitáhnul si mě k sobě. Jeho boky se dotýkaly těch mých. Ta blízkost, která mezi náma byla, na mě měla obrovský tlak. Srdce mi vynechávalo údery a já poznala další fázi lásky. Jako kdyby těch fází nebylo dost. Ruce si kolem mě obmotal a mě nezbylo nic jiného než se přizpůsobit. Dala jsem si ruce kolem jeho krku a koukala jsem jinam než do jeho očí. Každý nechtěně způsobený oční kontakt mě až nezdravě znervozňoval. 

Chytil mě za bradu a tím mě donutil k dalšímu, dlouhému očnímu kontaktu. „Vím na co myslíš. Udělej to, jestli to chceš udělat, Rosie." řekl, jako kdyby mi dokázal číst myšlenky. Nejspíš už v těchto situacích byl tak často, že už prostě ví, co očekávat. Z jeho dechu jsem poznala, že už taky něco málo vypil. Tak jsem to udělala. Přitiskla jsem svoje rty na ty jeho... 

Další den na to zapomněl. Nevěděla jsem, jestli se mi ulevilo nebo ne, ale neměla jsem žádný pocity k tomu, že jediný co si pamatoval bylo, že vypil whisky a večer skončil v posteli s nějakou prsatou brunetkou. Nepřekvapilo mě to. 

- 

„Jsem beznadějný, marný, zoufalý." Hlesl do mobilu. Zavolal mi přesně ve chvíli, kdy jsem na internetu hledala dárek pro Charlie. Za týden bylo 15. května, tudíž Charlieiny narozeniny. Každý rok to probíhalo tak, že jsme se domluvily na tom, co chce a to by dostala. Tento rok mi dala jediné přání, chce mít oslavu s kamarádkama nebo spolužákama ze třídy. Dárek ji mám vybrat sama. A přes tři hodiny jsem na tom internetu nemohla najít nic. Ono je těžký, kupovat něco pro čtrnáctiletou holku. 

„Copak?" Zeptala jsem se ho a zaklapla jsem notebook. Vymyslím něco večer, před tím než půjdu spát. 

„Co bych podle tebe měl udělat, kdybych tě chtěl sbalit?" Zeptal se a já poznala o co jde. 

„Mluvíme zase o Layle?" řekla jsem a protočila jsem očima. 

„Rosie! Včera jsem byl v krámu nakoupit pro mamku, jelikož měla moc práce - normálně nikdy nechodím nakupovat, a potkám tam tu nejdokonalejší holku na celém světě?! Znáš ten pocit, kdy se jenom na někoho podíváš a poznáš, že je to tvoje vyvolená? Týhle píčovině jsem do včerejška nevěřil. A má tak úžasnej hlas!" Vyhrkl na mě Kevin ve škole hlasitě a zároveň potichu, aby ho neslyšely holky, které na něj upíraly svoje oči. Slyšela jsem ho a jeho slova se mi v hlavě opakovaly snad stokrát než jsem se konečně vzpamatovala. 

Nemusela jsem se s nikým sázet, abych věděla, že je opravdu až po uši zamilovaný. Nikdy takhle nemluvil, nikdy nemluvil jako zamilovaný zaslepený zasněný člověk. Nebo jsem ho aspoň nikdy neslyšela takhle mluvit. Srdce mi poskočilo, žárlivostí. Ještě někdo mi chce trvdit, že láska není svině a nemá mnoho fází? 

„Máš její číslo?" Zeptala jsem se na jedinou věc, která mi připadala docela smysluplná. Mluvila jsem jedním procentem svého mozku. Zbytek mého mozku připravoval izolepu na moje srdce, které bylo na pokraji rozdrcení. 

„Mám její číslo a včera jsem ji už volal. Víš, co je na ní zvláštního a možná i jedinečného?" Informoval mě. 

„Nevím." 

„Nepřipadám ji atraktivní. Ani trochu se nezačervenala, když jsem na ní promluvil. Neodpovídala mi s radostí, ale celkem normálně možná až otráveně. Neudělal jsem na ní dojem, což mě trochu štve, ale mám její číslo. Může se to ještě změnit. Má velký nádherný kulatý oči." Zasnil se. 

„A jaký čekáš, že ty oči bude mít, Kevine? Šišatý?" Zasmála jsem se falešně, zatímco se moje pocity pomalu hroutily. 

„Ne, ale ona má fakt úplně božský oči. A dokonalou postavu. A andělský hlas. A je to brunetka." tou poslední informací mě Kevin překvapil. Brunetka. Poprvé slyším, takové komplimenty ohledně brunetky. Páni. 

„Ty v tom fakt hodně lítáš, Kevine."  Konstatovala jsem a poplácala jsem ho po zádech. 

Od tý doby, co poznal Laylu o ní nedokázal přestat mluvit. Dokonce začal odmítat holky. Měnil se kvůli ní ze dne na den. A ona ho pořád nebrala. Kevin už se měsíc snaží o to, aby s ním šla ven. Bez nějakého cíle. Chtěl by ji slyšet a chtěl by ji obecně. Docela ji obdivuju, že mu ještě nepodlehla, ale nevím jak dlouho to ještě vydrží, protože Kevin se jí dostane pod kůži. S tím si jsem docela dost jistá. 

„Ano, Layla. Konečně mi povolila jí volat jednou za týden. Odepisuje mi jednou za uherskej rok. Ha, a neuvěříš tomu, že začala psát se smajlíkama. Jinak jsem na ní asi pořád neudělal dojem. A nevím jestli dělám něco špatně, nebo na to jenom jdu špatně." Vzdychl. 

„Zjistil si její adresu?" zeptala jsem se ho, protože jsem si vzpomněla na to, jak se dostal mě pod kůži. 

„Ne, vlastně bych to mohl zkusit. Co pak? Jídlo na ní nezabere. Kytka je moc klišé. Sakra." Byl tak zoufalý až mě zabíjelo se ho takhle poslouchat. 

„Za ten měsíc, co si spolu píšete a teď dokonce voláte jsi ještě nezjistil, co má ráda nebo miluje?" Vytáhla jsem jedno obočí překvapením. 

„Jo...nebo...vlastně ne. Ne tak docela." Odpověděl mi. 

„Děláš si srandu?! Stojí ti ta Layla vůbec za to?" 

„Jo, stojí." Odpověděl důstojně. 

Žárlila jsem na Laylu, opravdu jsem na ní žárlila. Záviděla jsem ji, co dokázala s Kevinem udělat. Možná je i dobře, když se dají dohromady. Změnil se kvůli ní k dobrýmu. Už nemusím poslouchat, jaká holka byla lepší v posteli než Sophie nebo Ann. Kevin se opravdu snaží kvůli Layle. A Layla není tak prsatá, prdelatá, přemalovaná a tupá, jako ostatní holky, které si Kevin většinou vybíral. Popisoval mi jí nejmíň tisíckrát. 

„Tak to zjisti a podle toho ji něco pošli nebo podle toho ji pozvi ven. Povídej si s ní o tom, co chce ona." Poradila jsem mu, i když jsem stejně jako on nevěděla. Sice jsem byla holka, ale on měl tu čest s více jak padesáti holkama. On je tady ten holčičí expert. 

„Díky, Rosie. Ještě ti dám vědět." No to si jsem jistá, že mi dáš vědět zbytečné i nezbytečné informace. odpověděla jsem si v duchu. Zavěsil a já jsem si zase zapnula notebook.

Kevin byl příliš zaneprázdněný Laylou. Grace jsem nezajímala, upřímně ona nezajímala mě. Zase jsem skončila sama s vanilkovou zmrzlinou  v ruce a Pretty Little Liars.  

Oka, Moje nejdelší kapitola ever je na světě :D Nevím, jestli vůbec o něčem je, ale doufám, že se Vám to líbí. A taky bych tímto chtěla poděkovat za více než 20k ♥ Nevím, jak je to vůbec možný. Heh, no DĚKUJU. 

(Btw. Ano vím, že jsem chtěla nechat romantiku stranou, taky jsem plánovala něco fakt velkýho. Ale nechtěla jsem, aby TSII skončilo jako sto-kapitolový příběh, protože by mě to samotnou přestalo bavit. No a asi se blížíme ke konci...Pomalu, ale jistě. Ještě nás čeká pár kapitol a bude konec:( Asi. Nejsem si jistá, ale už je to víc než 20 kapitol a prostě pro mě už je to celkem hodně. :D) Ily. ♥

-Kiki