Sednout si na terasu a nic nedělat. To bylo vždy moje přání, ale jako šestá jsem si toto nemohla dovolit. Za všechno můžou jen kasty. Královská rodina si život užívá, ale na nás chudé nikdo nemyslí.

Vždy si přeju aby se někdo našel, který by tohle mohl zastavit.

Několikrát jsem přemýšlela, jaký by to bylo žít v královské rodině, jenom že samé povinnosti v tomhle oboru mě nelákají a ani bych nebyla schopná být dobrou královnou, jako královna Mina. Vždy je tak úsměvavá, ale jaká je v reálném životě ?

(...)

Někdo zaťukal na dvířka oken. JaeBum. Sedmý. Tajně se scházíme, však v Koreji je toto nezákonné scházet se s někým kdo je o kastu níž. Ani rodiče to nevím. Jen naše tajemství.

"Kdopak to přišel ?" Můj úsměv byl plný lásky k němu. S radostí mi ho opětoval a potichounku vlezl do pokoje.

"Jakpak se má moje sluníčko ?"

"Když jsi přišel, tak už o dost lépe. Jsi fakt měnič nálady"

"To rád slyším"

Nastalo ticho...

"Sarang ? S kým to tam mluvíš ?" Volala na mě mamka. "S nikým, jen nacvičuju proslov" Ano, moje rychlé lži jsou tak chabé.

"No nic, jen jsem tě chtěl vidět. V sedm přijď do zadní části lesoparku, mám pro tebe důležitou věc"

Zamával a odešel.

Dveře otevřela mamka s papírem v ruce.

"Sarang, přišel papít ohledně Selekce..."

(...)

Kratší kapitolka, ale to je pro začátek.

Těším se na vaše komentáře. Kdyby něco nebylo jasné, ptejte se.