Jen bych chtěla říct, že pokud tohle někdo bude číst například o rok později, doufám, že mě nezabije. Tahle povídka je z většiny smyšlená, protože hra ještě v této době nevyšla a já se řídím jen několika trailery.Doufám tedy, že se bude líbit a zkrátí alespoň trochu čas lidem, kteří Syndicate napjatě očekávají stejně jako já :)

Byla noc. A s nocí do viktoriánské Anglie přicházely i plány vražd, loupeží a jiných nekalostí, nad kterými by se ve dne nikdo neodvážil ani přemýšlet. Londýn byl plný práskačů, kteří by se mohli donášením strážníků pomalu i živit a ve dne bylo vskutku nebezpečné jim dát záminku k návštěvě strážnice.

V noci ale bylo vše jinak. Temnota a stíny ukrývaly mnohá tajemství a nahrávala tak do karet lidem, kteří se namočili do něčeho nebezpečného.

Jedině v noci mohli tito lidé chodit volně po ulicích, domlouvat si schůzky, krást nebo popřípadě zabíjet. Pro žádného práskače v tu dobu nebylo bezpečno, protože lehko mohli skončit ve stínu zapadlé uličky s podříznutým hrdlem a být nalezeni až ráno.

Noc byla dnem i pro pouliční gangy. V celém Londýně byste jich napočítali něco přes dvacet a to jen pokud počítáme ty s třiceti a více členy. Obyčejní lidé v podstatě nevěděli, co tyto organizace mají za lubem a o co v této hře vůbec jde. Ve městě se objevovaly různé teorie a na každé byl kousek pravdy. Kdybychom z každé povídačky ten kousek vzali, možná bychom poskládali celou pravdu.

Hlavním úmyslem gangů bylo území, protože když máte pod palcem určitou část města, má to své výhody.

Jednou z výhod je řízení obchodu. Dříve než si prodejce vyžádá o obchodní povolení u Královny, domluví se tajně s gangy. Těm potom odvádí nějaké daně a oni jej na oplátku nechají prodávat a občas zasáhnou, když má obchodník nějaký problém.

Pak je tu také staré známé pašeráctví nebo sklady jakýchkoliv nelegálních zbraní.

A pokud byste byli opravdu silný gang, problémy se zákonem se vás netýkaly. Královské stráže se sídlům gangů zdaleka vyhýbaly. Některé činy dokonce i přehlíželi, aby nemuseli mít co dočinění s lidmi, kterým nedělá problém vám s radosti vrazit kudlu do břicha.

Právě v jedné z už zmíněných nocí se uvnitř malé pouliční hospůdky sešli tři lidé. Každý z nich byl jiný, ať už stylem oblékání nebo chováním.

První z nich, vysoký tmavovlasý muž s knírkem a pečlivě upraveným strništěm, přijel k překvapení obou členů jednoho z nejznámějších gangů, v přepychovém kočáře taženém párem bílých koní. Když vystoupil, jeho tmavý plášť, cylindr a vycházková hůl vypadaly oproti prostým šatům jeho společníků velmi zvláštně.Jediným pokývnutím hlavou oba vyzval ke vstupu do hospody. Mezitím se kočár s hlukem vyřítil z uličky.

V hospodě panovala mnohem veselejší nálada oproti ponuré atmosféře venku. Stoly byly zaplněné a obsluha běhala od stolu ke stolu s plnými korbely piva nebo červeného vína.

Trojice mužů se tedy usadila u baru. Nutno dodat, že u baru jim musela být místa nejprve uvolněna a k tomu postačil jen jediný pohled bohatě vypadajícího muže v cylindru.

"Moc rád Vás vidím, pane Aldridgi," sputil hned, jamile se skupinka usadila, maličký mužík ve starém otrhaném kabátě a děravých rukavicích. "Nemohl jsem se dočkat, až Vás osobně poznám. tady Henry mi o Vás mnohé vyprávěl."

Aldridge si odložil cylindr na bar a tázavě pohlédl na vyššího z dvojice mužů, vypadajícího přece jen trochu slušněji než jeho otrhaný přítel.

"Bylo to jen několik základních informací," dušoval se Henry. "Hitch dokáže ze všeho udělat kovbojku." Záletl pohledem ke svému příteli a nevrle se zamračil. Hitch tím dostal znamení k mlčenlivosti.

"Zanecháme toho nadbíhání a přesuneme se k důvodu, proč jsme dnes tady," řekl poklidně Aldridge a zahleděl se na Henryho. "Nějaký zatracený parchant mi právě podrývá všechen vliv, co jsem si za ta léta v Londýně vybudoval, takže chci přesné informace a to co nejrychleji. Dnes je výborná noc na nějaké plány a já nemůžu vědět, co se právě děje několik ulic odtud s mými lidmi."Aldridgeův hlas se z poklidného pomalu měnil na velice zuřivý , takže dvojice mužů před ním spolkla touhu utéct a narovnala se na židli.

"Samozřejmě, chápu," pokýval hlavou Henry. "Je to docela obtížná situace, musím uznat, ten chlap je ve skrývání vážně dobrý. Avšak my jsme zase dobří v odhalování."

Aldridge spokojeně pokýval hlavou. "Do toho, chlape," vyzval jej. "Neudělal jsem tě jedním z vůdců mého gangu jen tak pro nic za nic. Máš šanci mi ukázat, že na to máš. Takže, co je ten chlap zač? Kde ho najdu? Jak ho zlikviduju?"

Henry kývl na jednu z čísnic a ukázal na své dva společníky i na sebe. Postarší žena okamžitě přikývla a z regálu za barem vytáhla jednu z lahví vín, které tu dnes podávali. K tomu i tři skleničky, do kterých červenou tekutinu nalila.

"Raději se na to napijeme," usmál se neklidně Henry. Dostal tak několik sekund času, aby si urovnal informace v hlavě.

"Dobrá." Aldridge odložil sklenku a zadíval se pozorně na Henryho. "Už se vymáčkněte!"

"Budeš mluvit, jen když ti to dovolím Hitchi, je to jasné?" pohledl Henry na svého přítele. "Žádné přerušování!"

Hitch pokorně přikývl.

"Nuže, věc se má asi takhle," začal Henry. "Ve městě je nový gang. Podle mých zdrojů má sídlo nedaleko odtud. Poslal jsem několik mužů na výzvědy a ti odhalili asi dvacet pět členů. Netuším vůbec, kde je nabral, ale prostě je má. Vůdcem je samozřejmě on, ale občas se nachomýtne i nějaká mladá dáma a udává rozkazy. Jsou si velmi podobní, podle všeho sourozenci."

"Mohou být z jiného města. Mohli svoje společenství přestěhovat do Londýna. Přece jenom je tu lepší vyžití než kdekoli jinde."

"Tihle dva nejsou odtud, ale jejich skupinu tvoří místní, které jsem obvykle vídával v jiných městských skupinách. Nutno podotknout, že jde o výborné bojovníky. Určitě znáte Dereka, toho z Eustonských rváčů, byl to jejich nejlepší muž. Teď už však patří sourozencům."

"Napadá mě jediná možnost, proč by někdo jako Derek přešel k zelenáčům jako ti dva, musí být pěkně bohatí, když si jej mohou dovolit."

"Vypadají obyčejně, avšak ty jejich šaty jsou vážně prazvláštní."

"Zčíná mi to vrtat v hlavě čím dál víc," mnul si bradu Aldridge. "Co víte dál?"

"Říkají si Havrani," doplnil Henry.

Aldridge se na něj pobaveně zahleděl. "To nemyslíte vážně? Který magor by pojmenoval svůj gang podle nějakého ukrákaného opřence? Zní to jako z dětských knížek! Slyšel jsem už všelijaká jména, ale tohle ještě vážně ne."

"Možná byste ho měl vidět," špitl Hitch. "Ten chlap vážně vypadá jako havran. Nosí černý háv s takovou zvláštní kapucí. V jeho stínu to doopravdy vypadá jakoby měl zobák. Taky jsem ho viděl skákat z budov, vždycky rozpaží ruce jako by doopravdy létal. Možná je to magor, ale rozhodně působivý magor."

Aldridge se na chvíli zarazil. Hitchův popis přesně odpovídal na asasína. Tihle chlápci byli největší nepřátelé jeho řádu a podle posledních informací to vypadalo, že se na chvíli stáhli do ústranní. Prozatím.

"Nikdo ho ale ještě neviděl bojovat," pokračoval Henry. "Podle všeho by mělo jít o jistého Jacoba Frye. Ve městě o něm nikdo nic neslyšel a to samé i o jeho sestře Evie. Museli se přistěhovat teprve nedávno."

"A to mi chcete říct, že za tu chvilku už přitáhli mou pozornost. Moc dobře víte, že se jen tak o nějaké bezvýznamné gangy nezajímám."

"Netuším, jak sehnali tolik lidí, ale penězi to rozhodně nebude."

Aldridge si opět upil vína. Chvíli tekutinu převaloval na jazyku a přemýšlel. Obával se nejhoršího. Asasíni. Pokud se opět odněkud vyhrabali, začínají Templářům krušné časy. Ti malí zmetci vždycky dokázali vyčmuchat všechno a následně to i zničit. A oni se musí objevit zrovna teď, když se začínalo tak dařit. Aldridge měl celkem čtyří továrny, jejichž výrobní množství rok co rok stoupalo, potom také několik hotelů a jako třešničku na dortu nejbrutálnější a nejobávanější gang v Londýně. Tohle mu něpřekazí jen tak nějaký neurvalý přistěhovalec, který možná je asasín nebo si na něj alespoň hraje.

"Dobrá, pánové." Aldridge položil sklenku na stůl a na oba vážně pohlédl. "Zítra a nejlépe ve dne za ním půjdete. Říkali jste, že víte, kde má sídlo."

Dvojice mužů přikývla a tvářila se velmi neochotně.

"Dojdete za ním v mém jméně a vyhlásíte mu válku. Vsadím pár stovek na to, že nám svoje území přenechá. My jsem si tu už vytvořili nějaké jméno, máme spojence a on stojí proti nám jen s dvaceti pěti lidmi. Avšak nechci urážet jeho hrdost a tak pouvažujme, co podnikneme, když přijme."

"Zaručuju Vám, že přijme," řekl Hitch. "Je hodně zbrklý."

"Výborné," pochvaloval si Aldridge. "Povězte mu, že hlavní střet bude na Devil's Acre přesně za týden.

"Pane, ale to je velmi blízko u jeho sídla," vykuli oči Hitch. "Možná je zbrklý, ale není hloupý, tohle nepřijme."

Aldridge se ušklíbl. "Pane Hitchi, někdo by Vás měl naučit pravidla vyšší hry. Vy všichni hrajete tu jednoduchou. Přijdete, vyzvete gang ke střetu a jakožto vyzovatel vyberete místo střetu tak, aby vyhovovalo oběma stranám, tudíž co nejdál od obou sídel. Gang ve většině případů výzvu přijme a boj o území začíná."

Hitch zamyšleně pokyvoval hlaovou a nechápal, co by na tomhle tradičním postupu chtěl jeho nadřízený změnit.

"Pak je tu ale trochu vyššího uvažování, kterého pitomec jako Vy nemůže dosáhnout. Vraťmě se tedy znovu do naší momentální situace. Vyzvu pana Fraye a jakožto vyzivatel zvolím místo blízko jeho sídla. Tvrdíte, že je zbrklý ale ne hloupý, takže bude nad zvolením polohy uvažovat. Bude mu jasné, že jakmile zvítězíme, první, co se stane bude to, že mu vydrancujeme základnu, protože jsme jen pár ulic od ní a oni nás na takovou blízku nebudou moct zastavit. Potom je tu možnost, že odmítne, ale tím by utrpělo jeho ego velkou ránu a to prostě neudělá. Ale i kdyby, tak na ně přijdem v noci. Bude mi sloužit ke cti, že jsem jim nabídl rovnocenný boj a v očích okolních gangů nebudu za hajzla, který útočí nečestně. Byl varován, měl být připraven.Takže to vidím tak, že koneckonců pan Frye prohraje, ať už se rozhodne jakkoliv."

Oba muži se začali nepěkně usmívat. Dolili si do sklenek víno a veseli si přiťukli.

oOoOo

V Devil's Acre byla po ránu velmi hustá mlha. Na ulicích nebylo ani živáčka, avšak ve stínech, na střechách a v křoví se skrývalo plno zvědavých očí, které pozorovaly dvojici mužů kráčejících směrem k základně Havranů.

Jakmile dvojice odbočila za roh, ze všemožných úkrytů se začaly vynořovat zvědavé obličeje.

"Čisto," zazněl ženský hlas odněkud z vrchu. "Můžeme ven. Charles a Emma jdou kontrolovat ty dva. Pokud bude potřeba, máte povoleno je zabít, ale raději zjistěte, co mají za lubem a až pak je zabijte. Každopádně chci informace.Zbytek půjde se mnou, míříme na základnu. Mám špatný pocit, že se něco nepěkného chystá."

Při udělování rozkazů se žena sklouzla ze střechy a dopadla elegantně na zem. Sundala si tmavou kapuci a odhalila velmi mladou tvář ošlehanou roky bojů a uhlově černé vlasy zapletené do copu. Na první pohled vypadala jako mladá dáma v elegantním dlouhém černém kabátě se zdobenou holí v podobě havrana, která si vyšla na vycházku po deštivém Londýně. Avšak pod elegantním oblečením se skrývaly nejrůznější možné nástroje, ze kterých by vám šel mráz po zádech. Vrhací nože různých tvarů, revolvery a podobně. Její krásně zdobená hůl také skrývala nejedno tajemství a tím byly skryté čepele uvnitř. V jejím rukávu jsem mohli potom najít taky velmi nebezpečné, ale zajímavé věci, napřiklad podivný mechanismus s lanem a kotvící hák nebo výsuvnou čepel.

"Moje skupinka se vydá se mnou napravo, pokud ti dva doopravdy míří k základně, budeme tam dřív." S tím se žena poklusem vydala zmíněnou cestou a za ní pokračovalo asi deset lidí v podivném stejnokroji. Zbylí dva se vydali nenápadně za vetřelci.

"Slečno Frayová," doběhl jeden muž ženu v hávu. "Ty dva muže znám. Jsou od Aldridge."

Evie se zastavila a nejistě pohlédla na muže před sebou. "To nemůžeš myslet vážně!"

"Bohužel."

"Dobrá," zakřičela na skupinku lidí. "Steve a Roger půjdou sehnat všechny ostatní členy, ať se okamžitě dostaví na základnu. Chci je tam všechny, kdo nepřijde, osobně se postarám, aby toho později litoval. Řekněte, že je to vážné."

"Slečno Evie," usmál se mírumilovně muž. "Podle mě nám jdou buď vyhrožovat nebo někoho tajně zabít a o to se postarají Charles a Emma. Možná není nutno povolávat úplně všechny."

Evie se na muže zamračila. "Pokud dovolíte, tak já uznám za vhodně, kdy svolat celý spolek a kdy ne. Kdyby šli tihle dva vraždit, nedupali by jako sloni a skrývali se. Jdou nás vyzvat a já chci, aby měli strach a získali vůči nám nejistotu. Čím víc nás tam bude, tím lépe. Až dorazíme, chci abyste se všichni pořádně mračili!"

oOoOo

Když dorazili k menšímu domku v jedné ze slepých uliček Devil's Acre, dva muži už klepali na dveře. Charles a Emma se schovávali za rohem opodál.

Oba muži se neustále nejistě rozhlíželi, ale skupinku lidí, kteří je sledovali z rúznorodých úkrytů nespatřili.

Dveře se otevřely a z nich vyšel Jacob. Vysoký čenovlasý muž s cylindrem a podobně navrženým hávem jako jeho sestra.

"Zrovna vás bych tu, pánové, nikdy nečekal," usmál se nevinně Jacob, ale v jeho výrazu bylo znát opovržení. "Váš milý templářský přítel začíná vystrkovat růžky. Nelíbí se mu, že si hraju na jeho pískovišti?"

Henry se zamračil. "Vyzýváme váš gang, pane Fryei."

"Milé." Jacob se zády opřel o dveře a založil si ruce. "Ještě něco?"

"Přesně za týden, tři ulice odtud."

Jacobovi ztuhl úsměv na tváři. "Hrajete pěkně špinavou hru, co?"

"Přijmáte?" Snažil se Henry ignorovat jeho předešlo poznámku.

"Za koho mě máte, vy hloupé krysy?" zavrčel Jacob. Oba muži naproti němu vzteky zrudli. "Pokud má váš milý přítel pocit, že mě obelstí nějakou svoji intrikou, tak ne, děkuji pěkně. Ale to uvažování se mu musí nechat, přiznávám. Jsem ve velice prekérní situaci. Mám se bát? Ne! Vyřiďte panu Aldridgovi, že na jeho nabídku přistupuju."

Oba muži s nepatrným úsměvem přikývli. Otočili se k odchodu a až teprve potom si všimli skupinky lidí postávajících před svými skrýšemi.

"Tolik k tomu, jak jsme si mysleli, že jsme nenápadní," zašeptal rozmrzele Hitch Henrymu.

oOoOo

Týden na to se tři ulice dál od základny Havranů sešlo doopravdy hodně lidí. Aldridge tentokrát nepřijel v kočáře, ale došel se svým gangem pěšky. Seřazení po čtveřicích za sebou došli na jimi sjednané místo a tam našli Havrany.

Polovina skupiny posedávala na střechách a ta další se všude možně potloukala v uličce. Oproti nově příchozím působili chaoticky, což Aldridge velmi potěšilo a ujistilo, že dnes vyhrají.

Jacob a Evie postávali dole v ulici se založenýma rukama a oba se tvářili netečně. Dokonce i když přišli jejich protivníci, neobtěžovali se jim ani oplatit pošklebování. Na hlavách měli oba kápi, takže jim do obličeje moc nešlo vidět a tak nepřátelský gang neviděl jejich zorničky, které těkaly ze strany na stranu a odhadovaly schopnosti každého z nich.

"Z kama vás to Bratrstvo vyhrabalo?" uchechtl se Aldridge. "Jste děti."

"Říká někdo, tak starý jako samotná Sixtinská kaple," odpověděl s nezájmem Jacob. "Spíš bych se zeptal, z kama vyhrabal Řád tebe, staříku?"

Valná většina Havranů se uchechtla a ti co doteď postávali na střechách postupně slezli dolů. Nebyli sice v plném počtu, protože někdo musel taky hlídat základnu, ale i tak jich bylo všeho všudy dost.

"Pokud mám být upřímný, jsem docela překvapen," oplácel mu Aldridge jedovatým tónem. "Asasíni se snaží dobýt zpět ztracené území?"

"Očividně."

"Potom velmi nerad přerušuju vaši snahu, ale bohužel. Pro vyšší dobro, znáte to."

"Nápodobně," odvětila Evie.

Aldridge přesunul pohled na štíhlou osobu vedle Jacoba. "Ach, to bude jistě Vaše sestra, že ano? Velice mě těší, slečno Frayová."

Evie se uchectla. "To se však nedá říct u mě."

"Máte v sobě jiskru mladá dámo," usmál se slizce Aldridge. "Tady Bendley," ukázal na lidskou horu masa vedle sebe. "Nemůže z Vás spustit oči. Budete se mu v ložnici hezky vyjímat, až tady skončíme."

Jacob zaťal pěsti. "Dobrá, právě teď mám už doopravdy chuť mu nakopat prdel."

Stalo se hned několik věcí najednou. Jacob i Evie vystřelili oba na jednu stranu ulice, kde se odrazili od zdi a přistáli každý na jednom z členů nepřátelského gangu. To nachvíli Aldrigeovy lidi zarazilo, takže Havrani získali moment překvapení a v mžiku byli u nepřátel. Všichni se ale rychle vzpamatovali a začali útok Havranů odrážet. Na vytažení revolveru neměl téměř nikdo čas, takže všichi bojovali zblízka. Jacob si vzal na starosti Aldridge, který odněkud zpod pláště vytáhl stříbřitě lesklý kord a začal s ním šermovat kolem sebe. S meči to možná uměl, ale jeho dlouhý plášť ho dost omezoval v pohybu, což Jacobovi poskytlo značnou výhodu. V ruce už tiskl přichystaný boxer, který jen čekal až někoho uhodí do tváře a v druhé ruce krátký zahnutý nůž.

O několik vzájemných útoků meče a nože Jacob uvolnil skrytou čepel a boxer odhodil, protože mu byl v téhle situaci k ničemu.

Aldridge se napřáhl kordem s úmyslem zaútočit z vrchu a rozseknout Jacoba na dvě různé části. Ten však překřížil nad hlavou nůž a skrytou čepel, takže kord zapadl přesně mezi ně. Jacob pak kord odvrátil na stranu a skrytou čepelí se ohnal po Aldridgeovi. Muž však před výpadem uhnul a znovu získal pod kontrolu svůj kord.

Jacob uskočil před prvním výpadem a nožem odrazil druhý. Nikdy by nečekal, že takový zpohodlnělý bohatý podnikatel jako Aldridge umí bojovat, natož u sebe nosí meč.

S nožem a skrytou čepelí se mu mohl maximalně vyrovnat, ne ho však porazit. Počkat až jeden druhého unaví a pak rozhodnout by bylo velice pošetilé, když vzal v potaz i ostatní nepřátele kolem sebe.

Rozhodl se proto zariskovat. Další Aldridgeův výpad napravo odrazil levou rukou se skyrytou čepelí a silou nárazu obou zbraní se ladně otočil a udělal velký krok k Aldridgeovu nechráněnému boku.

Templář si se zpožděním uvědomil Jacobův tah a uskočil mu z dosahu, což mu vítězství nepřineslo, spíš jen nuž svištící vzduchem a úpornou bolest v žebrech.

Jacob sebral boxer a začal rozdávat rány kolem sebe. Slyšel praskající kosti zlomených nosů a na rukou cítil teplou krev smíšenou se slinami. Když bylo potřeba, odrazil několik útoků skrytou čepelí, podkopl někomu nohy nebo prostě někoho napíchl zrovna když k němu byl otočený zády.

Evie několik metrů dál bojovala s Bendleym. Vycházkouvou holí se skrytými čepelemi odrážela jeho výpady kudlou. Stačilo několik sekund nepozornosti a vycházková hůl vězela Bendleymu v břiše. Evie ji okamžitě vyzáhla a pokračovala dál.

Oba sourozenci bojovali s elegantní přesností a přestože bylo několik členů jejich strany zabito, s přeživšími pomalu zatlačovali nepřátele do rohu.

Jacob postupem času bojoval více s boxerem, než se skrytou čepelí a drtil zuby, nos a bradu všem, co se ocitli okolo. Utržil ale i několik pěstí a rameno mu zdobila čertsvá jizva od kudly jednoho z protivníků, který se zanedlouho na to válel po zemi s krvácejícím nosem a propíchnutým žaludkem.

Evie naproti tomu rozdávala holí rány do hlavy násadou havraní hlavy, jejíž zobák občas našel cestu k nepřítelovu oku. Druhým koncem bodala okolo. V pohybu ji omezoval akorát podvrtnutý kotník a řezná rána na stehně. Párkrát taky dostala ránu pěstí, ale z těch se rychle vzpamatovala. Lepší dostat ránu pěstí než kudlou.

Za několik minut bylo o výsledku rozhodnuto. I přes velké ztráty na straně Havranů dokázali Aldridgeův gang zahnat do kouta a zamířit revolvery.

Jeden z těch mazanějších nepřátel se pokusil utéct. Praštil jednoho z Havranů a prodral se pryč. Moment překvapení mu pomohl jen na chviličku, načež skončil s dírou v hlavě. Zbytek deseti jeho přátel si raději příklad nebrali.

"Říkáte, nejvlivnější gang v Londýně?" šklebil se Jacob. "V tom případě jsme vám právě zničili pověst. Hluboce se omlouváme."

"Sami si začali," zavrčel jeden z Havranů.

"Co s těmi náfuky asi uděláme?" zeptal se sám sebe Jacob a stále se usmíval.

Přistoupila k němu Evie a zastrčila si hůl za pas. "Pustila bych je. Dají Templářům důvod, proč se nás bát. Po tomhle hluku, co jsme způsobili už určitě polovina města bude vědět, co se stalo a Templáři se lehko dopátrají k tomu, co jsme zač."

Její bratr chvíli přemýšlel. Na mysl mu připadalo hned několik způsobů, jak s těmihle parchanty naložit, ale musel uznat, že Evie má pravdu. "Dobrá, nechte je jít," mávnul rukou.

"Měli bychom posbírat mrtvé," navrhla Evie. "Ale jen z naší strany, ten zbytek okraďte."

Muži okolo ní se vesele zasmáli a pustili se do práce. Jacob a Evie osaměli. Postavili se vedle sebe a zjišťovali, koho všeho ztratili.

"Ta ložnice jim asi moc nevyšla," poznamenal po chvíli Jacob.

"Asi ne."

"Porazili jsme jeden z nejlepších gangů," řekl a založil ruce na prsou. "Šlo to celkem lehce, ne? Na to, že jsme tu tak krátko."

"Lehce?" zamračila se Evie. "Ztratili jsme snad polovinu lidí!"

"Ale byla to zábava."

"Chováš se jako pitomec." Odešla