Taehyung hned poté, co Jungkook odešel, padl k zemi. Začal zhluboka dýchat, ale pláč neustával.

,,Jsem takový vůl.. zase jsem se neovládl a skoro mu podlehl.. nechal ho na sebe sahat."

padají mu slzy do dlaní.

,,Proč to dělá? Jeho dotek.. nikdy jsem nic takového nezažil, tak proč zrovna on? Proč mě musí stále trápit? Nebo.. jen já trápím sebe?"

Zamyslel se Taehyung. Proč se k němu Jungkook choval hezky, když mu na jeho citech vůbec nezáleží? Proč by se ho zastával před otcem, lhal mu a k tomu se o něho zajímal? Po chvíli mu bylo líto, že Jungkooka vyhnal, nemohl však ten něžný dotek unést.

To si zase jen zahrává s jeho city?

Nerozumí tomu a je velmi vyčerpaný, aby se snažil porozumět. Pláče nad tím, jak skvělý prožil den, ale jakmile se vrátí domů, všechny jeho negativní emoce se vrací, strach, bezmoc a samota. Plakal.. hodně plakal, až to začínalo být k nevydržení.

Vstane ze země a hned se musí opřít, jak mu hlava připadá těžká. Dobelhá se do koupelny, kde opět vezme do ruky nůžky. Podívá na předešlé jizvy uslzenýma očima, že svou ruku sotva vidí. Řízne se s hlasitým pláčem poprvé, po druhé, po třetí, než se zastaví..

Zavadí o svůj odraz v zrcadle, ve kterém spatří uplakané, unavené oči, bledou tvář, oteklé rty a bolestný výraz, na něž si zvykl.

,,Ty si o sobě snad nemyslíš, že jsi krásný?" probleskne mu v hlavě vzpomínka na Jina.

,,Já, že jsem krásný?" ušklíbne se. ,,Jak může být ubohý člověk, jako jsem já, co se řeže a nedovede ukončit svůj bídný život, krásný?"

Pohlédne na svou zkrvavenou ruku, jak jeho bolest kape do umyvadla pod ní. Tentokrát to bolí mnohem víc než poprvé.. tehdy to ani necítil. Možná byla tehdy jeho vnitřní bolest větší.

Chtěl začít znova a dost možná by se mu i povedlo se tím zabít, dokud ho opět něco nedonutilo, podívat se do zrcadla, kde jeho pozornost upoutala modřina na tváři.

Namjoon si dal takovou práci, aby ho ošetřil, utěšil a pověděl mu, že ho bude chránit. Taehyung nemohl pokračovat, spustili se mu slzy, ale tentokrát ze zcela jiného důvodu..

Vzpomněl si, jak k němu běžel starostlivý Jimin, po tom, co ho nemohl nikde najít. Jak Suga pronesl, že je rád, když nešel do jídelny, protože si s ním mohl popovídat a je roztomilý. Jak mu Hobi slíbil, že ho naučí nějaké jeho kroky.

Smutně se usmál, schoval nůžky a začal si ošetřovat rány, které přibyli. Pekelně ho to pálilo. Proč najednou bolí mnohem víc, než předtím?

Po náročném ošetření si lehne na postel s hlavou plnou myšlenek a mobilem v ruce. Promítá si v hlavě dnešní den, když si prohlíží fotku s Hobim, z nichž má velkou radost a nevědomě se usmívá nad tím, jak je Hobi roztomilý. Nemůže uvěřit tomu, že ho zná i naživo, ne pouze z videí, které čas od času sledoval. Vždy chtěl tančit jako on a do toho zpívat, bylo to jeho snem.  

Posmutní, když si pomyslí, že jejich přátelství nevydrží dlouho. Ví, že takové štěstí nemá a brzy se najde něco, co ho od nich oddělí. Vždy je co zkazit.

Klep klep klep.

Taehyung hned vystřelil z postele, když do jeho pokoje bez čekání vstoupil otec. Chvíli stál před sedícím Taehyungem s přísně svraštělým obočím.

,,Jak bylo ve škole?" zeptá se po chvíli s povzdechem, čímž trochu Taehyunga překvapuje.

,,D-d-dobře tati. V-všechno proběhlo, dobře." koktá ze sebe, protože neví co čekat. Netroufá se svému otci podívat do očí.

,,Hmm.." začne kráčet a rozhlížet se po pokoji, ,,myslel jsem, že se budeš s Jungkookem učit." pronese uštěpačně.

Taehyunga na něho vykulí oči. Vůbec mu nedošlo, že předtím ho Jungkook nepřímo poslal do háje. Dlouho mlčel, protože nevěděl co říct.

,,No?" zvedne na něho hlas, až sebou cukne. ,,Tak proč si tady ležíš na posteli, když zítra píšete test a neučíte se spolu?" nadává naštvaně. Taehyung se mírně odtáhne se sklopeným pohledem. Ví moc dobře, jak musí být otec naštvaný za to dole a teď si to vybíjí.

,,Ono.. tati.. já.. Jungkook.." mumlal celý roztřesený, snažíc se najít nějakou výmlůvu z Jungkookovi lži.

,,Už jsem zpátky, hyung. Promiň, že mi to tak.." zachraňuje ho Jungkook, jež se zarazí ve dveřích, když uvidí jeho otce.

,,Stalo se něco?" zatváří se nechápavě na něho. ,,Proč jsi tu strýčku?" ptá se.

,,Přišel jsem vás zkontrolovat. Jungkooku, řekl jsi mi ať sem nechodím, protože se budete učit.. Kde jsi byl?" již trochu mírně rozhořčený před Jungkookem, se otec ptá.

,,Bože strýčku, nemůžu se jít vysprchovat?" otráveně si povzdechne a vstupuje do pokoje, kam si na zem vedle postele pokládá karimatku s dekou a polštářem.

,,Dohodli jsme se s hyungem, že u něho dnes přespím, protože se budeme dlouho učit a jak se znám, stejně bych tady usnul." zahihňá se, když si sedá vedle Taehyunga.

,,Ach tak.." povzdychne si otec s upřeným pohledem na ně, především na Taehyunga, jako by se přesvědčoval, zda je to pravda. Taehyung jen kývne, než odvrátí svou tvář.

,,Ještě něco potřebuješ, strýčku?" ptá se provokativně Jungkook, u něhož se musí otec velice přetvařovat, aby se ovládal.

,,Jen běžte brzy spát." usměje se a odejde ještě s varovným výrazem na Taehyunga, jež se hned poté složí ke zdi.

Jungkook si začne rozbalovat karimatku a stlát na podlaze, přičemž ho Taehyung pozoruje.

,,Vážně tady hodláš přespat?" chladně se ho zeptá.

,,Chceš, aby se vrátil?" pozvedne k němu Jungkook nešťastně pohled.

Taehyung se s povzdechem svalí na polštář, zády k Jungkookovi a zavře oči, snažíc se na nic nemyslet. Jungkook se na něho jen smutně podívá, než zrakem zavadí o mobil s Hobiho fotkou.

,,Líbí se ti Hobi-hyung?" překvapí Taehyunga, jež se k němu otočí čelem. Všimne si Jungkookova zklamaného obličeje i přes jeho skloněnou hlavu.

,,Co je ti do toho?" stejně se však chladně ptá.

,,Je to můj kamarád.. tak mě to zajímá. Navíc.." odmlčí se, ,,usmíváš se s ním."

,,Mám ho rád." odpoví mu bez váhání Taehyung, načež Jungkook zpozorní.

,,Jak ho máš rád?"

,,Obdivuji ho." odpoví s upřímností a menším úsměvem, než se zase otočí k němu zády. Jungkook si zklamaně povzdychne. Chvíli hledí na Taehyungova záda, vzpomíná na ty jizvy. Pořád neví odkud je má.

Lehne si k němu v vroucným objetím. Miluje být v jeho blízkosti, držet ho a cítit jeho vůni. Přitisklý na jeho záda poslouchá, jak mu bije srdce.. tak je na moment vše krásné...

Tak další kapitola.. Pardon, že jsem ji nesdílela včera, místo toho jsem, ale zveřejnila novou povídku Room no.13 ..

Popravdě, tenhle příběh po pár kapitolách na chvíli odložím, protože nemám napsané další části a asi je v nejbližší době psát nebudu. Píšu teď krátké povídky, které bych sem chtěla sdílet a dávám si na nich fakt záležet. 

Takže se omlouvám těm pár lidem, co tenhle příběh čtou, ale slibuji, že v něm určitě budu pokračovat! Mám to v plánu, takže bez obav. 

Ještě zbývají  tři kapitoly do pauzy; *Dokážu ti, že tě miluju*  *Poprvé*   *Tiše baby!*