Taehyung se svalí na postel a začne silně plakat.

,,Proč? Proč se tohle muselo stát? Pokud se to otec dozví, tak mě zabije.. ne umlátí mě k smrti. Sakra, proč? Proč já?"

Usne nakonec vyčerpáním.

Ráno se Taehyung probudí s hlavou, jako po velké kocovině, ne že by ji někdy zažil. Vstane z postele a jde do své koupelny, aby se omyl. Podívá se do zrcadla a jen na sebe tak prázdně zírá, opuchlá tvář s kruhy pod očima. Byl šíleně nevyspalý, vyčerpaný, než aby myslel na to, jak to skrýt.

Osprchoval se a když vyšel ze sprchy, vyčistit si zuby, jeho tvář začala nabývat opět tu falešnou fasádu, jako vždy.

Ustrojil se a vydal dolů, chystat snídani, ale když přišel, Soo už ji měla skoro hotovou.

,,Dobré ráno.." pozdraví ji trochu překvapeně.

,,Ah, Taehyung-iie, dobré ráno. Vstáváš takhle brzy?" značí též překvapení v širokém úsměvu, když vidí Taehyunga.

Taehyung si pomyslí, jak je krásná, Jungkook ji je velmi podobný. Nechápe, jak se mohla dát dohromady s jeho otcem.

,,Ano.." odpoví tiše, ,,mo-mohu ti s něčím pomoct?" ptá se nesměle, opírající se o ostrůvek se sklopeným pohledem.

,,Jsi moc hodný, Taehyung-iie, ale nechci tě obtěžovat, už to mám skoro hotové." usměje se na něho, načež k ní Taehyung hned vystřelí.

,,Neotravuješ mě, já.. jsem zvyklý." řekne poslední slova tiše. Chvílí se na něho překvapeně dívá, než nakonec s úsměvem pohladí jeho vlásky.

,,Dobře, mohl by jsi nakrájet tu zeleninu támhle?" uhne pohledem k prkénku, kde se suroviny nachází.

Taehyung jen kývne a bez dalších slov, začne krájet zeleninu. Nemůže však přehlédnout ten její pohled, snaží se ho ignorovat, dokud se Soo nezeptá.

,,Taehyung-iie.. vím, že se sotva známe a nemůžu po tobě chtít, aby jsi se mi svěřoval, ale.." zaujme Taehyungovu pozornost, ,,netrápí tě něco?" chytne ho soustrastně za rameno.

Taehyung se podívá na její ruku na svém rameni, ani na chvíli ho nenapadlo ji o všem říct, tak se jen falešně usměje a zatřese hlavou.

,,Ne tetičko, nic mi opravdu není. Jen jsem se moc dobře nevyspal, nedělej si starosti."

Pomyslel si, že tuhle větu opakuje skoro jako robot, pokaždé když se ho zeptala učitelka nebo někdo, kdo si všiml.

Soo smutně přikrčila obočí, hned co viděla Taehyunga, zaregistrovala jeho opuchlé oči od pláče, sic už nebyli tak hrozné, jako když se probudil.  

,,Dobře, ale kdyby tě něco trápilo, můžeš se mi svěřit." usměje se na něho a Taehyung ji úsměv jen opětuje, než se nadále věnuje krájení.

Nechce ho do ničeho nutit, tak nechává Taehyunga být a vytahuje poslední toust z toustovače.

,,Dobré ráno, zlato."

Taehyung sebou trhne, když uslyší hlas svého otce.

,,Aah, dobré!" doširoka se usměje Soo a běží obejmout svého manžela.

,,Dobré ráno, tati." pozdraví Taehyung.

,,Dobré.." otec jen s povzdechem usedá ke stolu.

Taehyung se chystá opět krájet, když spatří na prkénku kapky krve, ani nezaregistroval, že se říznul. Hned začal omývat okurky, aby si smyl i svou krev, ale stále krvácel.

,,Běž si sednout Taehyung-iie, já to už dodělám." zachraňuje ho Soo. Taehyung si rychle schovává prst do košile a odstupuje.

,,Aah.. Jungkook-iie ještě nevstal." povzdychne si Soo, ,,Taehyung-iie, mohl by jsi ho jít vzbudit?"

Taehyungovi se sevře hrudník a zaraženě se na ni podívá.

,,Ehm.. já.." snaží se nějak vymluvit, ale neví jak.

,,Neslyšel jsi Taehyungu, běž probudit Jungkooka!" zopakuje mu důrazněji otec a Taehyung bez dalších námitek, jde za Jungkookem.

Zastaví se přede jeho dveřmi, zhluboka se nadechne a zaklepe.

Nic.

Zaklepe ještě jednou, načež slyší jen nespokojené mručení. Povzdychne si a vstoupí tedy dovnitř, kde vidí Jungkooka zachumlaného do peřiny.

Chvíli ho tak pozoruje, pomyslí si, jak je najednou roztomilý. Nikdy neviděl někoho tak rozkošně spát.

,,J-Jungkook-ah.." tiše ho osloví, ale ani se nehne. Sehne se mírně k němu a zatřese s ním.

,,Hey, Jungkook-ah! Vstávej.." trochu hlasitěji se ho snaží vzbudit. Jakmile se Jungkook překulí a Taehyung si všimne, že je bez trička, rychle se odtáhne, ale ne dostatečně rychle. Jungkook ho čapne za ruku a stáhne na sebe do objetí.

,,Mmm.. hyung.." zamručí ještě v polospánku, když pevně objímá Taehyunga kolem krku.

,,P-pusť mě.." snaží se dostat z jeho sevření, ale je tak mimo, že nemá ani sílu. Zanedlouho slyší Jungkooka se smát.

,,Copak tady děláš, hyung?" podívá se mu do očí jen kousek od jeho obličeje.

,,J-já.. ma- tedy.. mám tě vzbudit. S-snídaně je hoto.." zarazí své koktání, když Jungkook sevře v dlani jeho tvář a palcem mu přejede přes rty.

Taehyungovi se udělalo horko. Hrozně se bál, že se zase něco stane, tak rychle odstrčil jeho ruku svou, za kterou ho Jungkook hned chytil, aby mu neutekl.

Jungkook si všimne kapek stékající po jeho prstu.

,,Co se ti stalo?" zeptá se ho trochu starostlivě.

,,Nic." další slovo, jež Taehyung používá často.

Jungkook se na něho s nehybným výrazem podívá, než udělá něco, co Taehyung nečekal, strčí si jeho krvavý prst do úst a saje ho.

Taehyungem ošije pocit vzrušení, zůstane zírat na Jungkooka, který si ho vychutnává se slabými vzdychy, probudí se až, když mu Jungkook začne hladit ruku.

Odtáhne se od něho i jeho postele a zopakuje rozrušeně:

,,Prosím vstávej, snídaně je připravena." odejde z pokoje. Opře se o zábradlí u schodů, aby vše rozdýchal.

,,Ne! Ne! Ne, Taehyungu! Je to teď tvůj bratr, nesmíš s ním nic mít, už se stalo dost mezi vámi! Nesmíš to nechat zajít tak daleko!"

stále si opakoval v hlavě. Vydal se dolů, kde Soo i jeho otec už seděli u stolu a podívali si.

,,Podařilo se ti ho vzbudit?" ptá se Soo.

,,J-jo.. už je vzhůru." odvětí stále rozrušený Taehyung.

,,Jsi v pořádku, zlato?" všimne si Soo.

,,Hm? Jistě. Samozřejmě." odpovídá jako v nějaké práci.

Podívá se na svého otce, který ho probodává pohledem.

,,Te-tetičko, nechceš ještě s něčím pomoct?" zeptá se ji rychle.

,,Ne, Taehyung-iie, už mám vše hotové, klidně se najez. Jungkook to potom uklidí, za to, že vstával pozdě." usmívá se na něho mile, zatímco se drží s jeho otcem za ruku.

,,To nemusí, já to pak uklidím a umyju, neděl.."

,,Ne, Taehyung-iie!"" hned mu odsekne. ,,Jungkook to udělá, ty si odpočiň, nějak se mi nezdáš." starostlivě na něho krčí obočí.

,,Jsem v pořádku. Nejlepším pořádku, můžu to udělat." obhajuje se Taehyung, protože ví, jak ho jeho otec vidí, jako slabocha a ničemu.

,,Poslechni Soo, Taehyungu." řekne mu s ledovým klidem otec, aniž by se na něho podíval.

,,Ano, tati." odpoví se sklopenou hlavou.

Zamíří do lednice se napít vody, když uslyší Jungkooka.

,,Dobré ráno." radostně pozdraví. ,,Co je k snídani?" ptá se a jde ke stolu, načež dává pusu své mámě na tvář.

,,Tvoje oblíbené tousty, Jungkook-iie. Proč vstáváš tak pozdě?" trochu přísně na něho zvedne hlas, ale jen decentně, neumí být zlá.

,,Mmm.." protáhne se Jungkook u stolu, ,,měl jsem pěkný sen, tak se mi nechtělo vstávat." jeho pohled na vteřinu uhne k Taehyungovi.

Taehyungovi se udělá těžko, tolik se bojí, že jeho otec na něco přijde, svírá se mu žaludek a nemá ani chuť na jídlo. Zhluboka se nadechne, načež se vydává ke stolu, než si uvědomí, co se zase bude dít.

Samozřejmě, že místo je opět jen vedle Jungkooka. Ví, co mu bude zase dělat, stejně jako ví, že se tomu neubrání.

,,Já.." podívá se na místo, kde vždy sedí, ,,nějak nemám hlad, tak půjdu nahoru." oznámí s lehce otřeseným hlasem.

,,Co?" zesmutní Soo. ,,Vždyť jsi mi pomáhal tu snídani připravit, zlato. Vážně jsi v pořádku?" dělá si starosti a čím větší si je Soo dělá, tím víc se Taehyung bojí otce.

,,Jasně, že jsem." falešně se usměje. ,,Jen opravdu nemám hlad, neboj se, když tak si něco pak vezmu." ujistí ji a než odchází, přeje všem dobrou chuť.

Jungkook ho celou dobu sledoval. Moc dobře si všiml, jak se Taehyung falešně usmívá, stejně jako, že je z něčeho rozhozený. Pomyslel si, zda může být on tím důvodem.

,,Jsem si jistý, že se mu líbím. Chce mě, tak v čem je problém? Záměrně se vymluvil, aby u mě nemusel sedět, ale mohl si sednout vedle svého otce. Musí být co nejdřív můj, už to dlouho nevydržím po té noci."

ušklíbne se Jungkook u snídani. 

Taehyung se zavře v pokoji, kde se snaží zadržet pláč. Ví, že by měl znova opuchlé oči. Je tak moc unavený a chce se mu spát, ale oka nezamhouří. Po tváři cítí stéct teplou kapku, zase pláče, aniž by to věděl.

Jen leží na posteli a civí do stropu, kde v rohu vidí malého pavoučka v síti. Dříve se pavouků bál, nyní i kdyby po něm lezl, ani by to s ním nehnulo.

Přeci jen je to také živé stvoření, co se snaží přežít.. stejně jako on.

Taehyung se povídal do mobilu vedle sebe, kolik je hodin. Nemohl uvěřit tomu, že jsou skoro tři odpoledne. Opravdu tak dlouho zíral do stropu a toho pavouka?

Lítostivě se znovu podíval do mobilu, který zel prázdnotou.

Nikdy nemohl pochopit lidi, kterým v jednom kuse pípají na mobilu zprávy, dostávají upozornění za upozorněním a dokážou nad ním strávit hodiny.

On měl mobil čistě jen k volání, hudbě a focení.. vlastně ani k volání pořádně ne. Jediné číslo, které měl uložené bylo jeho otce, kdyby něco potřeboval.

Pohodil mobil vedle sebe na postel a převalil se na bok, objímal kus peřiny, když se ozvalo klepání.

Bál se, kdo by to mohl být, tak dělal že spí bez odezvy. Slyšel, jak se dveře pomalinku otevřeli a tiché kroky, poté mírné ťuknutí na stolku, jako by někdo něco odložil.

,,Taehyung-iie.." zaslechne šepot Soo, která si klekla k jeho posteli a začala ho hladit po vláskách, přesně tohle dělávala i jeho maminka.

,,Celý den jsi nejedl, donesla jsem ti polévku a japchae z oběda." šeptá k němu, skoro jako kdyby věděla, že spánek jen předstírá.

Taehyunga zvláštně hřálo u srdce, chtělo se mu plakat. Zaslechl její povzdech a ucítil, jak mu špička jemného prstíku utírá malou slzičku z jeho tváře.

,,Kéž by jsi mi tak mohl říct, co tě trápí, zlato." tiše si posteskla, než potichu opět odešla.

Taehyung otevřel oči, jakmile uslyšel zabouchnutí dveří a posadil se.

Na stolku mu skutečně ležel tác s jídlem, co tak krásně vonělo, ale jemu se svíral žaludek a neměl na jídlo ani pomyšlení.

,,Je ti tak moc podobná.." pomyslí si v hlavě se vzpomínkou na svou maminku.

Zanedlouho se opět ozve klepání, Taehyung se vyděsí a hned zalehne, nestihne se ani přikrýt, jen opět dělá, že spí.

Klepání se ozve ještě dvakrát, což se snaží Taehyung ignorovat v předstíraném spánku. Nakonec se dveře otevřou o něco hlasitěji, než když vstupovala Soo.

Zaslechl povzdech, o němž už přesně věděl komu patří.

,,Aah.. máma už ti přinesla jídlo." pronese tichým hlasem a pokládá další tác vedle toho, co přinesla Soo.

Kleká si k Taehyungovi, na kterého se jen dívá.

,,Hyung.." tiše ho oslovuje.

Taehyungovi se z jeho něžného hlasu sevře hrudník, ví, že se dlouho nedokáže před ním ovládat a jen si přeje, aby už odešel, proto dál předstírá spánek.

,,Hyung.. udělal jsem ti omeletu, vůbec nic jsi nejedl." pohladí ho po tváři, až sebou Taehyung skoro cukne, avšak velice dobře ovládá svůj výraz.

Vždy předstíral spánek, když se bál otce, protože jedině tak ho nechal být.

,,Jsi tak krásný.. jak můžeš být tak nádherný i když spíš?" pomyslí si Jungkook.

,,Chci tě, hyung.." zarazí Taehyunga jeho slova, ,,tolik tě chci." zašeptá.

Jungkook sjíždí rukou z Taehyungovi tváře podél krku ke klíční kosti, kde ho chvíli šimrá svými prsty.

Taehyung vydechne, aby nebylo podezřelé, že se dlouho nehýbe a trochu se překulí k druhé straně na záda.

Zaslechl Jungkookův úšklebek a hned mu došlo proč, leží předním úplně rozvalený na zádech.

Jungkook si opře ruce, vedle jeho boků a skloní se k němu. Pohladí ho opět po tváři, dokud se jeho ruka nepřesměruje níž k hrudníku, ten jemně hladí svými prsty, až Taehyungovi nahání husí kůži.

Taehyung má co dělat, aby na sobě nedal znát zrychlený dech, proto sebou "ze spaní" mírně šije. Jungkook zamíří níž a vleze rukou přímo pod jeho tepláky, kdy Taehyung už neudrží svůj hlas. Tiše zavzdychá se snahou se otočit na bok. Jungkook ho nechá, ale jeho penis stále svírá ve své ruce, začne s ní pohybovat pravidelným tempem. Taehyung svírá čelist, aby nesténal nebo nedal najevo žádný náznak toho, že by byl vzhůru.

Jungkook otiskl své rty na zadní část jeho krku, kde si udělal značku.

,,Jsi jen můj.." zašeptal, ,,brzy ti to dokážu."

Taehyung se nemohl dál ovládat, ve chvíli, kdy se chtěl k němu otočit a spolupracovat, je vyrušil hlas ze schodů.

,,Jungkook-iie, kde jsi?" křičí Soo.

Jungkook zalapá po dechu, než sykne:

,,Sakra." pouští Taehyunga, kterého v rychlosti ještě políbí do vlasů a odchází.

Taehyung byl momentálně Soo neskutečně zavázán. Kdo ví, co by se stalo, kdyby Jungkooka nezavolala.

Oddechl si, vstal a šel se osprchovat, rozhodl se jít dnes brzy spát, alespoň něco málo naspat.

Po dlouhé sprše se převlékl do pyžama s pohledem na jídlo, které mu Soo a Jungkook přinesli. Pravda, měl šílený hlad, dokonce se mu teď chuť k jídlu vrátila, rozhodl se to sníst i studený, jen aby nemusel dolů.

Zarazil se nad tím, jak je všechno dobré, nejen Soo vaření, ale i Jungkookova omeleta. Naštěstí mu přinesli i flaštičku s vodou, takže dolů nemusel vůbec.

V duchu jim poděkoval a po jídle šel hned spát.

Kupodivu usnul vážně rychle, přesto že se v noci několikrát vzbudil. 

Velice.. velice dlouhá kapitola, omlouvám se za to, stejně jako za název.. minule jsem psala o *Párkových chobotničkách*, tak se bude jmenovat další kapitola.. 

trošku jsem předběhla no :D :\ 

Doufám, že i přesto, jak byla kapitola dlouhá, jste si jí užili ;)

Popravdě, jsem si ani nekontrolovala text tentokrát, protože mě přepadla nějaká chřipka (a COVID to není -.-) a vypověděl mi mozek.. 

jsem zvědavá, jak přežiju zítřejší den v práci, ale čert to vem.. pár hodin vydržím.. 

snad jste alespoň vy šťastný a zdravá :D