„Už mě to tu vážně nebaví," zamručel lehce rozmrzele černovlasý muž u prostorného dubového stolu, který byl momentálně zavalen mnoha papíry. Na jeho pracovním místě vládl jako vždy totální chaos, takže každý nově příchozí snadno poznal, která část kanceláře náleží právě jemu. Bylo to očividné.

„Jak tě to tu může nebavit, Harry, když tu máš mě?" pronesl samolibě sametový hlas z druhého konce místnosti. Náležel štíhlému blonďákovi, který momentálně postával u černého mudlovského kávovaru, jenž se zde nacházel jen a jen zásluhou muže za stolem, a čekal, až se dva malé hrníčky zcela naplní. „Těch pár hodin do konce směny to tu snad zvládneš, ne?"

„Pěti hodinám říkáš pár?" zvedl Harry hlavu z ruky, o kterou ji měl celou dobu podepřenou a natočil ji Dracovým směrem.

„U Salazara, jo! Dokážeš si představit, že bychom tu tvrdli ještě dýl? Vždyť bude víkend! Těch pět hodin je naprosto zvládnutelných," krátce zatřepal hlavou blonďák a založil si ruce na prsou.

„Hm," zamumlal černovlasý, načež vrátil hlavu do původní polohy. Poté se ale šibalsky pousmál. „Vlastně jediné, co si momentálně dokážu představit, je celá sobota v posteli."

„Doufám, že v ní počítáš i se mnou," uchechtl se Draco, a poté se soustředěnou vráskou na čele uchopil do každé ruky jeden z hrníčků. Káva již byla hotová.

Harry se na své židli lehce odsunul od stolu a natočil se blonďákovým směrem. „Co bych v té posteli asi dělal bez tebe?" povytáhl na druhého muže obočí s pobaveným úsměvem.

„Spal," ušklíbl se Draco a postavil jeden z hrníčků na stůl před Harryho. „Stejně jako před pár dny, když jsem chtěl trochu pozornosti a ty jsi prostě vytuhl dřív, než jsem stihl přijít," nespokojeně blonďák mlaskl a vetřel se k černovlasému muži tak, aby se mohl pohodlně usadit do jeho klína.

„Ale no tak," zasmál se Harry a objal blonďákův pas, „stále se zlobíš? Nebyla to moje chyba. Byl jsi moc dlouho v koupelně," vtiskl jemný polibek na bledou šíji a pro jistotu poté jednou rukou odsunul papíry z dosahu hrníčku s kávou.

„Trávím tam tolik času především kvůli tobě," podotkl Draco s lehce našpulenými rty.

„Vážně? Kvůli mně se ale zkrášlovat nemusíš. Stejně tě mám nejradši přirozeného, když se probudíš pomačkaný a rozcuchaný," přiznal bez okolků černovlasý.

Blonďák nakrčil nos. „Jenže vrabčáčí vzhled už sis pro sebe vyhranil ty. Na mně je, abych z nás dvou tvořil tu elegantnější část," prozíravě se na Harryho zaculil.

„Neříkám, abys jako vrabčák chodil do práce, ale doma bych to uvítal mnohem častěji. Stejně se upravíš a v posteli máš během pěti minut po účesu, lásko." Více na sebe Draca přitiskl a nakrčil čelo, když pod nimi kolečková židle lehce zaprotestovala.

Druhý muž semkl své rty k sobě a nezabránil mírnému zardění svých tváří, když mu myslí proběhly všechny různé způsoby, jakými o své účesy přichází. „Hádám, že mi to stojí za to i na těch tvých pět minut. Jsem rád krásný."

V Harryho hrudi to zabublalo tichým smíchem. Věděl, že je Draco paličák, proto si ho taky před několika lety vzal - jelikož to na něm miloval a obdivoval. Jak si stál za svým a nenechal se nikým ovlivnit. „Jak myslíš," vydechl, načež ale neodolal a lehce partnera poplácal po boku. „Nechceš si sednout na stůl? Rád bych viděl, jak se červenáš, a ta židle by to asi taky ocenila," nadhodil vesele.

„Červenám? Já se nečervenám!" nabubřele se ohradil Draco, ale přeci jen ze svého manžela vstal a dle jeho pobídky se posadil na stůl. Opravdu nestál o to, aby tu s Harrym zase zničili nějaký kus nábytku a poté jej pomocí kouzel museli dávat zpátky dohromady, jako už se tomu stalo několikrát. „Určitě se nečervenám," prohlásil sebevědomě ze svého nového místa, přestože si byl svých narůžovělých tváří vědom.

Černovlasý se uchechtl. „Ne, určitě se nečervenáš," přisunul se židlí blíže ke stolu mezi Dracovy nohy a natáhl se pro lehký polibek. „Malfoyové se přece nečervenají," poškádlil blonďáka, načež se sklonil a zul mu boty, aby si mohl druhý muž položit chodidla na židli vedle Harryho stehen.

„Přesně tak! Nebo už jsi snad viděl některého z nich, jak tohle pravidlo porušuje?" pobaveně vyklenul Draco obočí a užíval si Harryho blízkost.

„Jednoho jo. Je to typický Malfoy, blonďák, paličatý, ale když potom pode mnou sténá v posteli, tak se u toho červená opravdu nádherně," usmíval se Harry čím dál víc během svých slov díky tomu, jak Dracovy tváře začínaly znovu růžovět.

„Sklapni, prosím tebe," zabrblal blonďák v rozpacích a s tváří odvrácenou od vysmátého černovláska. Na rtech mu však také pohrával jemný úsměv. Co si budeme povídat, přesně ty chvilky, o nichž Harry zrovna mluvil, naprosto miloval.

Černovlasý se tiše rozesmál a za bradu si natočil Dracovu tvář opět čelem k sobě. „Dobře, už nic neříkám," stáhl si jeho hlavu za zátylek k sobě dolů a láskyplně se vpil do jeho rtů.

„To je dobře," zamumlal blonďák do polibku, „nebo by se ti taky mohlo stát, že žádná sobota v posteli nebude," tiše pohrozil něčím, co ani v nejmenším nemyslel vážně.

„Né," naoko se Harry zhrozil a pohladil blonďáka po stehnech. „To bys udělal?"

„Možná?" hraně se zamyslel Draco, než se uchechtl a spojil jejich rty v jedny. „Jistěže ne," dodal poté tlumeně a znovu se otřel o Harryho růžové polštářky.

„Proč už nemůže být večer?" splynulo teskně ze rtů černovlasého.

„Protože musíme prokázat svou službu lidstvu a pěkně projít všechna ta hlášení, co se nám tu kupí na stole. Co kdyby tam venku pobíhal další zločinec, co patří za mříže, hm?"

„Tak by ještě ty dva víkendové dny počkal," pokrčil Harry rameny, jako by to bylo víc než jasné.

„Anebo taky utekl na druhou stranu zeměkoule, co? Kam se za ty roky poděl tvůj ochranářský komplex, zlato?" jemně se Draco zasmál.

„Nikam, jen se zúžil jen na tebe, miláčku," odhrnul Harry světlý pramen vlasů z Dracova čela.

„Nevím, jestli za to být rád, nebo litovat všechny ty lidi venku," uchechtl se Zmijozel. „Jejich slavný hrdina Potter je opustil," pronesl teatrálně, načež se rozesmál.

„Nech si toho, jo? Hrdinství už mám za svůj krátký život po krk," ušklíbl se Harry nehezky.

„To je sice možný, Harry, ale pro ně zůstaneš hrdinou navždy. Když jsi porazil Pána zla, prokázal jsi jim velkou službu, a na to se nezapomíná," bez jakékoliv nadsázky řekl Draco a hluboce se zadíval do zelených očí svého manžela. „Nehledě na to, kolikrát ses už blýskl tady."

„Přestaň, Draco. Víš, že tyhle řeči přímo nesnáším," opřel se Harry v kolečkovém křesle a zadíval očima do strany na jejich mudlovský kávovar.

„Vím, ale přijde mi, že poslední dobou zcela zapomínáš na to, že jsou tvojí součástí," odtáhl se blonďák a naklonil hlavu na stranu.

Tmavovlasý si povzdechl. „Protože zapomenout chci. Alespoň takhle, když to nemůže být realita," cukl rameny a vrátil pohled k šedým očím.

„Jak myslíš, Harry," rezignoval Draco s podmračeným pohledem. Sám moc dobře věděl, že zapomínat na minulost se nevyplácí. Člověk se musí naučit žít s tím, že k němu už navždy patří, a ne se ji snažit vytěsnit. Dřív nebo později přeci jen dojde k tomu, že se připomene. „Měli bychom se zase dát do práce," zamumlal poté a seskočil ze stolu dolů. Sklonil se pro své vyzuté boty a přešel ke svému vlastnímu křeslu, kde se teprve začal obouvat.

„Nezačnu dřív, než mi skončí pauza. Což je až za pět minut," odpověděl blonďákovi Harry a natáhl se pro ještě netknutou kávu.

„Ani za cenu toho, že bychom pak zdrhli o pět minut dřív?" nadnesl Draco.

Tmavovlasý ale potřásl hlavou. „Ne. Mých třicet minut je mých třicet minut," zasmál se.

„Strašně si protiřečíš, zlato," uchechtl se druhý z mužů.

„A co s tím uděláš, zlato?" založil si Harry paže na prsou a pohodlně se opřel ve svém křesle, načež zavřel oči.

„Nejspíš nic. S tvrdohlavým mezkem se hnout nedá," pobaveně blonďákovi zacukaly koutky.

Tmavovlasý se uculil. „No, za pořádnou pusu začnu klidně pracovat hned," nechával stále zavřené oči a na tváři lehce zasněný úsměv. Jak on rád s Dracem vyjednával.

„Zbývají jen tři minuty, má to ještě cenu?" pronesl na oko zamyšleně Zmijozel.

„Určitě!" ozval se černovlasý.

„Tak si pro ni pojď," ušklíbl se Draco vítězně. „Protože podle mě to cenu nemá a jinak ji nedostaneš."

„Klasický Zmijozel," zamrmlal si pro sebe Harry, ale i přes to vstal a došel si za blonďákem. Vytáhl ho za ruku znovu na nohy a přitáhl těsně na své tělo. Poté se zadíval do šedých jiskřivých očí s povytaženým obočím.

Draco se ušklíbl. „Ale teď už musíš do práce, zlato. Přestávka skončila!" uculil se při pohledu na nástěnné hodiny, jejichž ručička právě ukazovala počátek pracovní doby.

„Pusu, jinak nic nebude," našpulil Harry rty. „A pořádnou!"

„Nestihls to," uchechtl se blonďák se šibalskými jiskřičkami v očích.

„Draco Malfoy-Pottere, zachovej se trochu jako Nebelvír a splň, co jsi slíbil!" rozesmál se Harry a víc se k blonďákovi naklonil.

„A co za to, Harry?" s vypočítavostí naklonil Zmijozel hlavu na stranu.

„Řekl bych ti to, ale ty by ses zase červenal," šibalsky se pousmál tmavovlasý.

Blonďákovy oči se na vteřinu zúžily, než svého manžela hravě bouchl do prsou. „Myslíš ty vůbec na něco jinýho?"

„Já?! To ty. Já ještě nic neřekl!" rozesmál se Harry nahlas a pokroutil u toho hlavou.

„Není moc věcí, kvůli kterým se - podle tebe - červenám," nadhodil Draco chytře. „A všechny se týkají jen toho jednoho, takže netřeba nic říkat nahlas. Moc dobře vím, co se ti honí hlavou. Znám tě," tentokrát se Harrymu do hrudi zabodl štíhlý ukazováček.

„Ano, to znáš, proto taky víš, co právě teď chci," nadhodil Harry a levou dlaní zajel do zadní kapsy Dracových kalhot.

Blonďák se potutelně zaculil. Namísto dalších slov se vymrštil kupředu a vtiskl na rty černovlasého rychlou pusu, načež se zase odtáhl a široce se usmál. „Stačí?"

„Řekl jsem pořádnou!" přivřel oči tentokrát Harry, když se z výpadu vzpamatoval.

„Ty seš věčně nespokojenej," zamrmlal Draco mrzutě, ale přeci jen se znovu nahnul, aby svého manžela obšťastnil dalším polibkem. Tentokráte méně unáhleným a s delším trváním.

„Nebrblej," zamumlal Harry pobaveně do druhých rtů. Následně se ale rozhodl blonďáka jen tak ze svých spárů nepustit. Uvolnil i svou druhou ruku a oběma dlaněmi pomačkal to perfektní pozadí, které již dlouhá léta náleželo jen jemu.

Draco do polibku zamručel na protest, ale rty černovlasého muže mu nic dalšího nedovolily. Zajímaly ty jeho a hluboce je líbaly až do té chvíle, než se kanceláří rozlehlo naléhavé zaklepání na dveře. Ještě dřív, než muži stačili dotyčného vyzvat ke vstoupení a zamaskovat svou předchozí činnost, dovnitř neurvale vpadl jeden z jejich mladších kolegů. Nastoupil teprve před několika týdny a dalo se říci, že si na přítomnost manželského páru na pracovišti ještě úplně nezvykl. Proto jej také pohled na Harryho s Dracem v takto intimní pozici lehce vykolejil.

„Já - u Merlina - pardon, omlouvám se, ale posílá mě šéf. Mám vám, mám vám vyřídit - sakra, mohli byste no, vy víte co," divoce zašermoval rukama, „jít od sebe? Mám vám vyřídit, že se ihned máte dostavit na výjimečnou poradu k němu do kanceláře. Procházeli jsme další potenciální případy a vypadá to, že máme problém. Hodně velkej problém," položil na menší skříňku po své pravici složku, kterou držel v ruce. „Máte, máte si pospíšit," vychrlil ze sebe poté a raději se honem rychle otáčel k odchodu. Ještě než za sebou stihl opět zavřít dveře, mohli oba muži v místnosti slyšet jeho rozladěné mrmlání. „Tohle mi byl Merlin dlužnej, takovej trapas..."

Harry měl co dělat, aby nevybuchl smíchy při pohledu na Dracův výraz. „Myslím, že ten se ti bude dlouho ještě vyhýbat, pokud ses celou dobu tvářil takhle."

„Neměl sem tak vpadnout," pronesl blonďák hrozivě a trhl rameny. „Celý to zkazil."

„Ale no tak," přitáhl si Zmijozela znovu do pevného objetí a políbil ho na spánek. „Večer ti to vynahradím, co?"

„To si vyprošuju," zamumlal lehce rozmrzele Draco a líbl Harryho na tvář. „Jdu se podívat, co to vůbec donesl," rozhodl se poté a jemně se vyprostil z manželova sevření.

„A já jdu teda asi pracovat," promnul si černovlasý zátylek a ne příliš nadšeně se posadil za svůj stůl. Studenou kávu odsunul stranou. Moc ho upřímně ten velký problém nezajímal, protože těch tu bylo už mnoho.

„Být tebou, tak si moc nesedám. Nezapomeň, že se máme dostavit ke Gebauerovi," mluvil blonďák, zatímco se přesouval ke skříňce, z níž už vteřinu na to zvedal složku s novým případem. „Tak copak to tu máme," zamumlal si sám pro sebe a zvědavě nakoukl dovnitř. Vzápětí však ustrnul, když jej hned na první stránce uhodil do očí název celého případu. Očima rychle přelétl celý papír, aby se ujistil, že nenabyl mylného dojmu.

„Jojo, vždyť už jdu," zamumlal bývalý Nebelvír nevzrušeně a dál si přerovnával vlastní papíry do organizovanějších štosů. „Něco zajímavého, že seš tak potichu?"

Draco však jeho otázku vůbec nevnímal. Nereagoval, jen jako opařený zíral do papírů a postupně zpracovával všechny informace, kterých se v nich dočítal. Záhadné útoky v Británii přisouzeny nové generaci smrtijedů, učení Vy-víte-koho obnoveno, znamení zla nad vesnicí ve Skotsku - blonďákovo srdce začínalo s každým řádkem tlouct stále rychleji.

Tmavovlasý zvedl hlavu ke svému partnerovi, když se nijak neozýval. „Draco?"

„M-myslím, že bychom si vážně měli pospíšit. Tohle opravdu vypadá docela vážně, Harry," lehce roztřeseným hlasem se blonďák konečně ozval, několikrát zamrkal a složku raději rychle zavřel. „Salazar chraň, jestli je to pravda."

„Co se děje?" zvedl se Harry s obavou ze židle s podmračeným výrazem.

Blonďák přešlápl na místě. „Podívej se sám," pobídl černovlasého a natáhl k němu ruku se složkou.

Nebelvír ji opatrně převzal, a když se krátce začetl do obsahu, jeho výraz náhle naprosto ztvrdl. „Asi bychom opravdu měli jít..."

Draco mu věnoval pohled plný obav, přičemž souhlasně pokýval hlavou. „Tak pojď, ať Gebauer s ostatními nečekaj dlouho," vydechl a pokynutím ke dveřím vyzval Harryho k pohybu. Nepochyboval o tom, že je čeká velmi zajímavá porada - a kdo ví, dost možná i několik nabytých týdnů v práci. Pokud se všechny informace ve složce prokážou jako pravdivé, můžou s Harrym na sobotu v posteli zapomenout.

Ahoj! Vítejte u prologu našeho druhého příběhu. :) Bude podstatně kratší, než náš první počin (Potion Secret), ale i tak doufáme, že se vám bude líbit. Oceníme každou zpětnou odezvu, takže se nebojte hvězdičkovat a nechávat nám tu komentáře s vašimi názory. Pokud vás TNT zaujal, nezapomeňte si jej dát do knihovny, aby vám žádná z dalších aktualizací neutekla. ;)

Máte od The New Threat nějaká konkrétní očekávání? Jaký dojem ve vás zanechal prolog? A co říkáte na Draca a Harryho jakožto manželský pár? :)

Vaše Makky & Matty