Když Draco opět přišel k sobě, hlava mu nepříjemně třeštila. Dokonce natolik, že se mu díky její bolesti ani nechtělo otevírat oči. Mimo to jej díky zásahu kletby bolel každý nádech a výdech. Připadalo mu, jako by mu hrudník podupalo stádo testrálů, a přitom do něj narazilo jen jedno kouzlo.

Do nosu jej uhodil pach zatuchliny a rozpoznal i nadměrnou vlhkost vzduchu, který tu jeho plíce musely už delší dobu nasávat. Mírně se pohnul. Pod svým tělem ucítil chladnou kamennou zem pokrytou špínou a prachem. Pokusil se přemoct a otevřít svá víčka. Nejdřív jen na maličkou škvíru, poté je opět zavřel a celý pokus opakoval tolikrát, než se přiměl zadívat se přímo před sebe na šmouhatý kamenný strop.

Zaskučel a rukou se pokusil nahmatat svou hůlku zastrčenou za pasem. Nebyla tam, nebyla nikde. Mírně se překulil, aby se pokusil vstát, nebo se aspoň přinejmenším posadit. Zapřen o loket a bok se musel několikrát nadechnout, než v sobě našel dostatek síly k tomu, aby se z lehu dokázal zvednout. O nějakém vstávání však ani nemohla být řeč. Tiše zafuněl a záhy mu ruka s dalším hlasitým zaskučením vystřelila k hlavě. A právě v tom okamžiku za sebou uslyšel tichý smích.

„Bolí tě hlava, že?" zeptal se lehce pobavený hlas kousek od samotného blonďáka.

Draco sebou trhl a otočil se za vzdáleně povědomým hlasem. Měl pocit, že už jej někde slyšel, ale jako by tomu tak bylo již velmi dávno. Když se mu pak povedlo zaostřit na muže se snědou pletí a krátkými černými vlasy, chvíli na něj nechápavě civěl, neschopen té zmužnělé tváři přiřadit správné jméno. Až potom, najednou, jej to trklo. „Blaise?"

„Že ti to ale trvalo," odfrknul si muž pobaveně a s povytaženým obočím si zbídačeného Malfoye prohlédl.

„C-co tu děláš? Kde to jsem?" zmateně na něj Draco civěl, jako na jediný záchytný bod, který tu měl. A snad jím Blaise i byl. Hlavu sklopil do rukou, načež si silně promnul čelo. Nemohl se na nic soustředit, nic si nedokázal vybavit. Co tu dělá? Kde se tu vzal? A co se mu, u Salazara, stalo, že se cítí takhle mizerně? Kde má hůlku? Nic z toho nevěděl.

„Tak dělám tu to samé, co ty," ušklíbl se Blaise. „A... ty si nic nepamatuješ? Přitáhli tě sem včera. Od té doby jsi byl jak mrtvej."

„Ne, já - nemůžu si nic vybavit, moje hlava - to nejde," útržkovitě mumlal druhý muž a pro jednou ani nepomyslel na to, jak hloupě při tom musí vypadat.

Snědší z mužů si blonďáka prohlédl lehce podmračeným pohledem. „Tak jestli to probíhalo stejně, tak hádám, že napadli tábor, zabili co nejvíc kouzelníků a pak odtáhli tebe, protože seš pro ně zrádce. Ze stejného důvodu tu jsem totiž já," cukl rameny. Za ty dva týdny už si zvykl.

Draco si sundal ruce z obličeje a pokusil se zadívat muži do očí. „Na co nás potřebují?"

„To nevím. Myslím, že to je jediné, co jsem tady za ty dva týdny nezjistil," přiznal neochotně bývalý Zmijozel.

„Jsi tu už dva týdny?" podivil se blonďatý a zkoumavě se na svého dávného přítele zadíval. Blaise neviděl od školy a teď se tu setkávali za ne zrovna pěkných okolností.

„Jo," přikývl tmavovlasý, „pokud správně počítám," rozhlédl se po jejich vězení. „A upřímně, většinu těch nových idiotů neznám. Řekl bych, že se jedná o úplně novou generaci smrtijedů, která se rozhodla obnovit odkaz Voldemorta. Zatím jsem nezahlédl jedinou známou tvář."

„To jsme si mysleli," souhlasně pokýval Draco hlavou, ale jen krátce, protože jej stále bolela jako střep. „V posledních týdnech jsem nepracoval na ničem jiným, jak na tomhle případu," dodal potom na vysvětlenou pro Blaise.

„Takže nakonec pracuješ na ministerstvu? Možná to je ten důvod, proč se tě chtějí zbavit. Víš mnoho o tom, jak to v řadách funguje," opřel se Blaise zády o hliněnou stěnu za sebou. „Což ale stále nevysvětluje, proč tu jsem já."

„Nic po tobě za celou tu dobu nechtěli?" povytáhl blonďák zlehka jedno obočí.

„Ne," povzdechl si Blaise. „Ale díky tobě odtud konečně vypadnu," zazubil se následně.

„Co prosím?" zamrkal Draco překvapeně a nevěřícně si jej prohlédl. „Jak to jako myslíš? Vždyť u sebe nemám ani hůlku!"

Tmavovlasý se zamračil. „Neříkej mi, že tě Potter nenaučil nic z bezhůlkové!"

„Myslím, že to, co z ní umím, nás odsud nedostane," zasyčel blonďák.

Blaise se narovnal v zádech a následně se lehce předklonil, aby zkontroloval, že jsou v kobce stále jen oni dva. Až potom se znovu obrátil k Dracovi. „Nezvládneš ani accio?" zeptal se tiše s jistou naléhavostí. Jestli totiž Draco nezvládne ani tohle primitivní kouzlo, jeho plán by šel celý do kytek.

„To ano, ale jak nás odsud chceš dostat pomocí accia?" zahuhlal druhý ze Zmijozelů.

Blaise se potěšeně usmál. „Támhle visí klíče," ukázal do rohu kobky. „Nepočítají s tím, že umíme bezhůlkovou. Ne teda, že by neměli pravdu, já ji nezvládám, ale někteří z nás - kteří se dobře oženili - ji zvládají, že?" zaculil se na blonďáka.

„Když nám je přivolám, tak co bude dál? Myslíš si, že si nevšimnou, jak zdrháme?" vyklenul Draco ironicky obočí.

Blaise zakoulel očima. „Nezapomínej, že jsem tady dva týdny! Poznáš to, až si tě zavolá ten jejich velký šéf. Jsou to amatéři, nezavážou ti ani oči, takže se porozhlédni venku. Žádný ploty a tím pádem nejde hlídat každý kousek, jestli někdo neutíká. Svolávají se na porady, ráno a večer, a v poledne chodí na hlídky do lesa. Jdou vždy ve dvojicích. Vracejí se přibližně za hodinu. Takže ta jedna hodina od poledne je naše cesta na útěk. Málo smrtijedů je v táboře, ale hodně v lese. Tam jsem zatím skončil. Dobrý by bylo se asi někde schovat a počkat, až se vrátí z hlídky, jenže když se vrátí, jdou zkontrolovat nás. To je prostě na prd," zabručel Zmijozel.

Blonďák pokýval hlavou na srozuměnou. Pak však namítl: „Nemůžou to být zas takový amatéři. Unikají nám už několik týdnů! Všechny akce mají perfektně naplánované, není přece možný, aby bylo tohle místo tak nechráněné!"

„Nevím, ale vypadá to tak. Spíš mi přijde, že dostávají rozkazy zvenčí. A že mají někoho na ministerstvu, jinak to není možný..." přikývl Blaise pomalu.

Draco sklopil pohled. Bylo by to možné? Aby byl na ministerstvu zrádce? Někdo, kdo hraje na obě strany? Mnohé věci by to vysvětlovalo, ale zároveň by to znamenalo, že je tím dotyčným někdo od nich, případně z bystrozorů. Jenže všichni, kteří na případu pracovali, měli přece bezpečnostní prověrku, no ne?

„Fajn," zabodl svůj pohled zpátky do druhého muže. „Kdy do toho chceš jít?"

„Ne dřív, než se půjdeš projít," zašklebil se tmavovlasý.

„Což podle tvé predikce bude kdy?"

„Dneska večer."

***

Nebelvír se naštvaně sesunul do křesla v jednací místnosti, aby si mohl vyslechnout poradu, kterou svolal sám ministr. Byl vyhlášen nejvyšší stav nouze, a tak mu nezbývalo nic jiného, než se jednání taky zúčastnit, jinak by měl velký problém - ještě větší, než měl teď díky svému výlevu na Gebauera.

V křeslech kolem oválného stolu seděli kouzelníci, kteří byli schopni se zúčastnit i přes svá zranění. Mezi nimi Harry zahlédl i Olivera, který byl sice velmi bledý a samý obvaz, ale byl tu, za což byl Nebelvír vděčný a doufal, že zrovna on ve svědectví hodně pomůže.

„Jsem rád, že jsme tu konečně všichni," pronesl sám ministr, když se i poslední ze židlí zaplnily. „Nejspíš ani není třeba vysvětlovat, proč jsem tuhle poradu svolal. Je nadmíru jasné, čeho se bude týkat.

Od neosmrtijedského útoku vedeného proti našim lidem uplynuly již tři dny a já musím s politováním seznat, že jsme se ve vyšetřování opět téměř nepohnuli. Rád bych díky této poradě tuto neblahou skutečnost změnil. Velmi oceňuji, že se dostavili i ti z vás, kteří se útoku přímo účastnili, a přestože si odnesli i nějaká zranění, dnes sem přišli také. Věřím, že právě vy nám budete nejvíce užiteční," přeměřil si pohledem celou místnost a vyhledal v ní tváře lidí, o nichž zrovna mluvil.

„V souvislosti s problémem neosmrtijedů je však také třeba vyřešit i zmizení pana Malfoy-Pottera, ke kterému během útoku na tábor došlo. Podle slov zde přítomného pana Wooda jej naši nepřátelé vzali s sebou do svého útočiště v lese. Tuto skutečnost posléze nepřímo potvrdil i pan Brown. Je tedy na místě, abychom se nyní zaměřili na záchranu našeho člověka, ovšem práci nám samozřejmě ztěžuje nedostatek informací o tom, kde se naši protivníci ukrývají.

Pane Browne, byl jste při výzkumné misi pověřen vedením týmu. Myslíte, že byste nám mohl shrnout poznatky, k nimž se vaši lidé dobrali?" obrátil se poté ke kouzelníkovi jen o něco málo staršímu, než byl Harry, a předal mu slovo.

„Jistě," přikývl krátce kouzelník. „S politováním ale musím říct, že jsme se nedostali nikam dál, než co jsme věděli již tady. Hlídky chodily pročesávat les po jednotlivých úsecích a nikdy nenarazily na nic užitečného. Ani pan Malfoy-Potter neměl žádné nové informace, přestože chodil na hlídky stejně jako ostatní. Je proto velice těžké odhadnout, kde se neosmrtijedská základna v lese nachází. Každopádně jsme zmapovali celou východní část lesa, kterou bych teda při dalším postupu vynechal a zaměřil se spíše na západ. To je asi tak vše," přimhouřil oči Brown.

Ministr pokýval hlavou na srozuměnou. „Co vy, pane Gebauere? V lese jste sice osobně přítomen nebyl, ale celou akci jste řídil odsud. Jaký je váš názor? Souhlasíte se svým podřízeným?"

Kevin si hlasitě odfrknul a založil ruce na prsou. „Absolutně ne! Mám ten názor, že nás prostě Malfoy zradil, ať si říká, kdo chce, co chce!" vztekle se zadíval na Harryho, který sevřel ruce v pěst, ale mlčel. „Je to bývalý smrtijed, nedá se mu věřit, jak už jsem říkal tolikrát. Zradil jednou, udělá to zas. A teď měl vynikající příležitost!"

Harry se prudce nadechl. „Vy hajzle! Moc dobře víte, že to není pravda!" neudržel se.

„Klid pánové!" zamračil se nad jejich chováním ministr a zpražil Harryho nevybíravým pohledem. „Vaše obvinění proti panu Malfoy-Potterovi jsou velmi závažná, pane Gebauere. Máte pro ně nějaké opodstatnění, nebo se jedná pouze o vaše osobní domněnky?"

„Jak říkají mudlové, starého psa novým kouskům nenaučíte. Jinak řečeno - jednou smrtijed, pořád smrtijed. Je to očividné," zamračil se na Harryho výhrůžně a jeho pohled sliboval pomstu. Vyhodí ho.

„Pokud dovolíte, pane ministře," odkašlal si Brown, „v tomto si dovoluji s panem Gebauerem souhlasit. Neříkám, že věřím ve vinu pana Malfoy-Pottera, ale z principiálního hlediska by se měla tato okolnost náležitě prověřit. Je možné, že byl znovu sveden na scestí," pokrčil muž rameny.

Harry nevěřícně potřásl hlavou. „Děláte si srandu? Už i vy?!"

„Odpusťte mi, pane Pottere, ale vy sám nejspíš nejlíp víte, jaká je minulost vašeho manžela. Možná zkrátka vsadil na to, že ho vaše jméno uchrání na dostatečně dlouhou dobu, a nyní již může z čela neosmrtijedů plánovat další útok. Musíme zvážit všechno," pronesl muž a pohledem vyhledal oporu u svého nadřízeného.

Kevin vehementně přikyvoval hlavou. „Přesně tak a já - na rozdíl tady od pana Browna - o takovém jednání vašeho manžela, Pottere, nepochybuji! Je zcela zjevné, že měl tohle po celou dobu v plánu!"

„Můj manžel vám tady pomohl ze všech lidí nejvíc. Skoro nespal, aby mohl každý den ohlásit nový pokrok a vy si ho teď dovolíte nařknout ze zrady, i když jste tam vůbec nebyl?! Nejlíp z vás všech o tom může promluvit Oliver, který vše viděl až do úplného konce!" zasyčel vztekle Harry. Ruce se mu třásly potlačovanou zlobou a oči mu ztmavly do výhrůžné zelené barvy.

„Tak dost, pánové!" rozhodně pronesl ministr, aby v místnosti sjednal pořádek. „Chápu postoje obou stran, ale zajisté je vám jasné, pane Pottere, že obvinění, která tu dnes padla, jsou velmi závažná a je třeba je prověřit. Nemůžu poslat další lidi do zřejmého nebezpečí, a potom zjistit, že to byl zcela zbytečný krok, který by nás dost možná stál další životy."

Důrazně se na Harryho podíval a snažil se v něm vzbudit pochopení. Poté se na chvíli odmlčel, než se nakonec s hlasitým povzdechem rozhodl: „Doufal jsem, že dospějeme k nějakému zdárnému řešení situace, ovšem takto jsem nucen záchrannou akci odložit do té doby, dokud se pan Malfoy znovu dostatečně neprověří. Je mi líto," krátce kývl hlavou k Harrymu.

„Porada je u konce. Děkuji vám, že jste přišli," obrátil se i ke zbylým kouzelníkům v místnosti a sám se začal zvedat ze svého křesla v čele.

Nebelvír ale nechápal. Nedokázal se smířit, že nebudou pro Draca nic dělat. Takže zatímco se kouzelníci zvedali ze svých židlí, on sám zůstal sedět se sklopenou hlavou v dlaních.

Všichni postupně odcházeli a Oliver je vyprovázel pohledem svých očí. Jakmile z místnosti zmizeli všichni kromě něj a černovlasé hromádky neštěstí, ztěžka se zvedl ze svého místa a kulhavou chůzí přešel k Harrymu. Posadil se do křesla vedle něj, načež mu položil svou dlaň na záda.

„Myslel jsem, že alespoň Brown se ho zastane..." zamumlal Harry tiše, protože tušil, kdo si k němu přisedl.

Oliver se soucitně pousmál. „Brown je složitá osobnost. A nejspíš by si nedovolil jít proti svému nadřízenému - ne teď, když vidí, jak se houpe židle pod tebou."

Harry k bystrozorovi zvedl pohled. „Jasně, je zajímavé, že zrovna on má jen povrchová zranění a vy všichni ostatní vypadáte takhle," poukázal na Oliverův zevnějšek. Bez čekání na odpověď, ať už měla být jakákoliv, se prudce ze svého místa postavil. „Těžko si ale někdo z nich může myslet, že ho tam nechám," potřásl hlavou a rozešel se k východu s odhodláním jasně vepsaným v očích. „Měj se, Olivere," prohodil jen na konec a opustil místnost úplně, nechávaje v ní sedět lehce zmateného bystrozora hledícího na jeho vzdalující se záda skrz sklo.

Ahojte!
Další kapitola nám odkryla pohled na to, co se děje na obou stranách. A jak jste mohli vidět, Draco není vězněm sám, Zabini mu dělá společnost. :D
Jinak u Harryho se situace opravdu vyostřila a on sám dospěl rozhodnutí. Pár z vás mělo správné domněnky už v komentářích u minulé kapitoly, měli jste pravdu, gratulujeme! ;)
A co jinak? Myslíte, že se Dracovi podaří utéct? Nebo to nevyjde a Harry se bude muset více ohánět?

Vaše Makky & Matty