Jemné cinknutí výtahu probralo Harryho ze zasněného stavu. Včerejší dopis od Draca mu zvedl náladu, ale zároveň ho opět uvrhl do apatického stavu, že je doma sám a jeho partner na míle daleko. Už ho to přestávalo bavit. Dnes to byl již sedmý den a podle Zmijozela nenašli prozatím žádnou stopu po neosmrtijedech, která by jim pomohla, ani náznak, že by někde uvnitř lesa bylo jejich sídlo, díky čemuž Harry přestával věřit, že vůbec nějaké existuje.

Potřásl nad svými myšlenkami hlavou a vystoupil z jinak prázdného výtahu do chodby na jejich oddělení, kde prozatím vládlo pusto a prázdno. Jen co ale prošel dveřmi přímo do centra dění, zmateně se rozhlédl.

Po hlavní chodbě svižně procházeli nebo dokonce běhali jeho spolupracovníci a Harry mezi nimi dokonce viděl proplétat se i bystrozory, kteří tady neměli co dělat. Minimálně ne v tuhle dobu. Nebelvírovi se díky tomu sevřel žaludek nepěkným tušením už jenom z výrazů a pohledů, které mu kouzelníci věnovali.

V dálce za několika hlavami zahlédl rozzuřenou tvář Gebauera. Neváhal ani vteřinu, když se k němu davem začal prodírat a na poslední chvíli ho chytil za zápěstí, protože jeho šéf byl zřejmě na odchodu.

Když se k němu obrátila Kevinova brunátná tvář, Harrymu začalo být ještě nepříjemněji. „Co se stalo?" zeptal se prudce a silněji sevřel Gebauerovu ruku ve své.

„Posrali tu misi, to se stalo," utrhl se na něj starší muž a škubl svým zápěstím, aby jej vyprostil z Harryho sevření. „Seberte se a běžte k sobě do kanceláře. Akorát tu zavazíte, Pottere," doporučil poté černovlasému skrze zaťaté zuby a chtěl se dát na odchod.

Harry ho ale nenechal a obrátil k sobě nadřízeného čelem. Jeho vnitřnosti udělaly zoufalý kotrmelec. „Kde je Draco?" zeptal se s jasně patrnou úzkostí.

„Tady očividně ne!" nasupeně se Gebauer obořil. „Podle mých informací jsou všichni přeživší ve vážném stavu u Munga - a jestli je tam i ten váš, tak mu laskavě vyřiďte, že si tohle pěkně odskáče. Veškerá vina padá na jeho hlavu!" zvolal dopáleně a probodl Harryho zlostným pohledem.

„Co prosím?!" prsknul Nebelvír nevěřícně z posledního nařčení, jak se v něm vařila krev. „Teď mě dobře poslouchejte! Kdybyste nebyl takový kretén a neposílal ho tam, nebo ho alespoň poslal se mnou, nic z tohohle by se nestalo! A je mi jedno, jestli mě vyhodíte, ale jste neskutečný idiot, když si myslíte, že je to Dracova vina! To vy jste to posral a nikdo jiný!" vzteky začal přede všemi na chodbě na Gebauera řvát a bylo mu to úplně jedno. Kdyby tu byl Draco, určitě by ho prosil, ať se uklidní - jako před týdnem - ale ten tu nebyl.

Draco... Se sevřeným žaludkem se ke Gebauerovi otočil zády a začal se prodírat davem pryč. Musel k Mungovi. Okamžitě!

„Kam si myslíte, že jdete, Pottere?! Tohle vám jen tak neprojde!" řval za ním Kevinův navýsost rozčilený hlas. To, co si k němu teď Harry dovolil, to už bylo přes čáru. A ještě odejde z práce, když mu jasně říkal, že má zalézt do kanceláře a nevylézat!

***

U Munga na pohotovosti vládl téměř totožný zmatek jako na ministerstvu. Lékouzelníci pospíchali po chodbách v doprovodu zraněných a jejich nářku. Čekárna praskala ve švech a ve vzduchu byl cítit pach krve. Téměř každá lavice byla obsazená a Harry ve zraněných lidech poznával své spolupracovníky, stejně jako cvičené bystrozory. A byly to právě jejich zranění, co posílilo Nebelvírův pocit definitivní úzkosti. Ti, kteří měli řádný výcvik, vypadali takhle! Jak asi mohl dopadnout jeho manžel? Bez výcviku!

Nebelvír se velice pomalu rozešel chodbou dál a jeho pohled plný obav pátral po jediném - po blonďatých vlasech. Snad by mu ani nevadilo, kdyby byly od krve, ale potřeboval je vidět na vlastní oči, potřeboval vědět, že tam někde Draco sedí - zraněný, ale živý.

Čím dál ale chodbou postupoval, tím více se mu žaludek svíral nejistotou a strachem. V hlavě mu rezonovalo jediné. Není tady. On tady není. Srdce mu začínalo v hrudi bušit v mnohem naléhavějším rytmu. Pro jistotu se na chvíli otočil za sebe a znovu pročísl očima kus, který už ušel, jestli náhodou blonďáka nepřehlédl. Hluboko uvnitř ale věděl, že Draca by nedokázal jen tak přehlédnout. Nešlo to.

S trhnutím se otočil za zvukem otevírajících se dveří a srdce se mu málem zastavilo, když ven vyklopýtal muž s blonďatými vlasy. Harrymu se zasekl dech v hrdle, když pozoroval, jak blonďák se sklopenou hlavou něco pročítá v papírech, přičemž má pravou ruku v sádře. Začínal ho zaplavovat pocit úlevy, když v tom muž náhle zvedl hlavu a podíval se přímo na Harryho. Do Nebelvíra se tak zavrtal pohled... hnědých očí. Pocit nevolnosti a paniky se vrátil v ještě větší míře.

„Další prosím!" vytrhla ho z prodělaného šoku a zoufalství sestra, která vyšla po blonďatém muži z ordinace, zatímco ten se pomalu začal ploužit pryč.

Harry k ní naléhavě zamířil. „D-dobrý den, prosím vás, Draco Malfoy-Potter? Nebyl tady? Nevíte o něm něco?" třásl se mu hlas, když na sestru mluvil tichým hlasem.

Žena si jej prohlédla od hlavy až k patě, načež zmoženě vydechla. Byla tu celou noc a vypořádávala se nejen se zraněnými, ale i s příbuznými, kteří se do nemocnice vydali své rodinné příslušníky hledat. Kdyby měli dostatek personálu, možná by tu už nemusela být a mohla by se jít domů prospat, ale o tom si může nechat jen zdát.

„Je mi líto, pane, ale touhle ordinací nikdo toho jména neprošel," oznámila černovlasému muži před sebou unaveným hlasem. „Ovšem, lehčí zranění se řeší ještě ve třech dalších a vážné případy jsou mnohdy stále na operačním sále," podívala se na něj mdlýma očima, a když viděla, jak se černovlasý tváří, dodala ještě další informaci: „Na konci chodby je evidence. Zapisují se tam všichni, které sem převezli - bez ohledu na to, zdali už jsou ošetření, nebo ne," pokynula hlavou směrem, kam by se měl Harry odebrat.

„Tak další! Pojďte!" zopakovala poté svou výzvu a rukou černovlasému kouzelníkovi naznačila, aby uvolnil místo ve dveřích a nechal projít pacienta. Svým výrazem jasně dávala najevo, že už se nějakým Dracem Malfoy-Potterem nehodlá dál zabývat.

Nebelvír si frustrovaně vjel prsty do vlasů, načež se beze slova skoro rozběhl na konec chodby, kam ho sestra poslala. Cestou očima jen na rychlo prohlížel všechny přítomné kouzelníky. U evidence zaklepal kloubem prstu na sklo a počkal, dokud se zástěna neodsunula. „Dobrý den, Draco Malfoy-Potter?" nepočkal ani na kouzelníkovu otázku a ihned mu sdělil jméno svého manžela, po kterém se tak urputně sháněl.

„Moment, podívám se," vydechl muž otráveně. Tohle tu měl už několik hodin. Všechny ty starostlivé, nedočkavé tváře jej deprimovaly. „Malfoy-Potter?" zopakoval po Harrym dané příjmení, zatímco očima projížděl soupisku pacientů přivezených po smrtijedském útoku.

„Jo," zamumlal Harry lehce nedočkavě. Srdce mu opět začalo tlouct jako o závod, čím níže kouzelníkovi za stěnou oči klouzaly po papíře.

„Bohužel, pane, žádného Malfoy-Pottera tu nemám," oznámil mu po několika vteřinách prohlížení seznamu muž a věnoval mu naučený povislý úsměv vyjadřující soucit.

Harryho srdce s těmi slovy vynechalo několik úderů. „To není možný," zavrtěl hlavou.

„Je mi líto," pokrčil kouzelník rameny. „Není tu zapsán."

Nebelvír od pultu nepřítomně několika kroky odstoupil. To nebylo možné. Draco... Kde je?! „U Salazara!" použil manželovo nejčastější zaklení, načež se v něm vzedmul nahromaděný vztek na Gebauera spolu se zoufalstvím, když bouchl bezmocně rukou do stěny. „Sakra!" Myšlenky, že je Draco mrtvý, se mu vloudily do mysli jedna po druhé. Všechny zraněné převezli sem, tak kde je jeho manžel?!

Harryho hlasitý průchod emocí upoutal pozornost několika lidí sedících na chodbě. Zranění se na něj dívali s touhou po opětovném tichu a klidu, jejich příbuzní však pro černovlasého kouzelníka měli více pochopení a snad i soucitu.

Díky nenadálému klení a hluku zpozorněl i hnědovlasý muž, který v zakrváceném oblečení seděl na nepohodlné nemocniční sedačce. Svá zranění měl již ošetřená a teď už jen čekal, až na straně lékouzelníků proběhne potřebné papírování, ze kterého mají vzejít podklady pro pracovní neschopnost. Levé stehno mu pevně obepínal obvaz v několika vrstvách a podobného ošetření se dostalo i jeho paži a hrudi. Jen bok měl pouze překrytý gázou.

Oliverovy oči vyhledaly původce veškerého humbuku. Povědomý hlas tak okamžitě dostal i tu správnou tvář a jméno, když jejich pohled padl na kouzelnického hrdinu, jak u okýnka evidence pacientů pomalu propadá agónii. Hnědovlasý bystrozor nemusel přemýšlet dlouho, aby se dovtípil, co tu Harry pohledává a jakým směrem musela absence Dracova jména v evidenci zatlačit jeho myšlenky. Sám Oliver přeci nejlíp ze všech věděl, že je nemožné, aby blonďákovo jméno stálo v soupisu.

Ztěžka a s tichým syknutím se zvedl, a jak jen mu to bolavá noha způsobující kulhavou chůzi dovolila, začal se honem přesouvat ke zdrcenému muži s černými vlasy. „Harry? Harry!" oslovoval jej, zatímco se k němu v rámci svých fyzických mezí hnal. Zaujmout jeho pozornost se mu však podařilo až tehdy, když svou ruku položil na kouzelníkovo rameno.

Černovlasý se se škubnutím otočil za rukou, aby pohlédl do tváře hnědovlasému bystrozorovi. Naděje v jeho očích tím pohybem vyhasla úplně. „Olivere?"

Druhý muž rychle pokýval hlavou. „Hledáš Draca, že ano?"

Harry si ztěžka vjel rukou do vlasů a bolestně za ně zatahal. „Není na seznamu..."

„Já vím, Harry, ale taky vím, že když jsem ho naposledy viděl, tak žil," důrazně pronesl bystrozor, aby zmírnil paniku černovlasého a přesvědčivě se mu zadíval do zelených očí.

„Tys tam byl?!" zadíval se Harry na všechny ty obvazy překrývající Oliverovo tělo, a až poté cukl pohledem k jeho očím, jak mu došel význam kamarádových slov. „K-Kde je?"

Na to však hnědovlasý záporně pokroutil hlavou. „Omráčili ho a vzali ho sebou. Je s nimi, ale... nevím, nevím, kde," trhaně se Oliver nadechl. „Pořád jsme nezjistili to místo, kde se zdržují."

Nebelvír několikrát na prázdno otevřel ústa, načež sám lehce potřásl hlavou. Jeho tělo se vlivem rozladění a vyvedení z rovnováhy lehce zakymácelo na místě.

„Harry..." s obavami na něj bystrozor pohlédl, a i přes svá vlastní zranění se pokusil černovlasého zachytit, když se zdálo, že se neudrží na nohách a spadne. „Už jsem to řekl i vyšetřovatelům. Touhle dobou, už by to mělo ministerstvo nějak řešit." Mluvil naléhavě, jak se snažil ve svém starém příteli vzbudit potřebnou naději.

„To je k ničemu! Ministerstvo ho tam s radostí nechá a oni ho zabijí!" vyplivl znechuceně Harry, načež se vymanil z Oliverovy podpory a sesunul se na volné místo na lavici u zdi. „Pro Merlina... Za co? Nevytrpěl jsem si toho už dost?" sklopil hlavu do dlaní. Musel se uklidnit, než začne něco podnikat. Takhle by sebou někde na chodbě sekl.

„To neříkej, Harry. Vím, že ten váš šéf Draca moc v lásce nemá, ale slyšel jsem, že to bude řešit samotný ministr. Najdou ti ho, určitě ano," posadil se Oliver vedle něj a pevně mu stiskl rameno.

„Tsss," zavrtěl Nebelvír hlavou a zvedl k bystrozorovi hlavu. „Nesnáší nás oba. Bez důvodu. A asi mě i vyhodí. Je to takový zasraný kretén. Nejradši bych ho zabil," zavrčel tiše.

„Třeba po tomhle odejde on sám. Posralo se to, Harry, hodně a on měl v celé záležitosti hlavní pověření od ministra," mluvil Oliver konejšivým hlasem a zesílil stisk na rameni druhého muže.

„Co se tam vůbec stalo, Olivere? Draco psal, že zatím máte vše pod kontrolou. Beze stop po smrtijedech. Tak kde se stala chyba?" potřásl Harry hlavou.

„To netuším," přiznal hnědovlasý lehce zahanbeně. „Byl jsem zrovna s Dracem, když nás zburcovala hlídka. Za chvíli měla být večeře, ale nakonec se místo ní z lesa vyrojili smrtijedi a pustili se do nás." Rty se mu zvlnily do mdlého úšklebku.

Harry si odfrkl. „Všechno je to chyba Gebauera."

„Tohle nemohl čekat ani on," hlesl Oliver nenuceně. Nechtěl svým rozdílným názorem černovlasého vytočit, když byl očividně už tak velmi rozladěný.

„Kdyby tam Draca neposlal, tohle by se nestalo. Kdyby mě alespoň pustil s vámi! Cokoliv!" rozhodil černovlasý rukama a prudce se postavil na nohy.

„Kdybys šel taky, nejspíš bys dopadl jako většina z nás, Harry," namítl Oliver.

„Možná, ale hlavně bych okamžitě Draca dostal pryč. Nenechal bych ho bojovat, to ani náhodou. Teď je to ale jedno," povzdechl si Nebelvír. „Díky Olivere, za všechno. Ať je ti brzo líp."

Hnědovlasý pokýval hlavou na znamení vlastních díků. „Drž se, Harry," věnoval černovlasému drobný úsměv, a poté už jen sledoval, jak muž odchází chodbou pryč.

Ahojte! Tak dnes tu máme další kapitolu zase jen z Harryho pohledu. Abyste o nic nepřišli. ;)
Taky jste chvíli byli v naději, jako Harry na té nemocniční chodbě, když vyšel z ordinace blonďák? A co myslíte, že se bude dít dál? Co asi Harry udělá dál? A co si myslíte o Gebauerovi?
Vaše myšlenkové pochody nás zajímají, tak se nebojte napsat! :)

Vaše Makky & Matty