„Nepřišlo ti, že se na nás Oliver v lese díval trochu... závistivě?" prohodil lehce pobaveně Harry, zatímco se Zmijozelem ruku v ruce pokračovali ministerskými chodbami. Šel Draca doprovodit už k výslechu pod veritasérem a rozhodl se na něho i počkat, kdyby mu náhodou po lektvaru bylo zle. I to se totiž stávalo.

Blonďák neurčitě pohodil hlavou. „Ani bych se mu nedivil," mírně zkřivil rty do menšího úsměvu. „Když jsem se s ním před tím útokem bavil, došlo i na tohle a řekněme, že už tehdy vypadal, jako by se při tom docela užíral," pronesl. „Ty víš, s kým chodil naposled?"

Nebelvír nejistě pokroutil hlavou. „Zas takoví přátelé nejsme. V jeho milostném životě se neorientuju. To ty čteš vždy noviny s drbama, ne já," zasmál se ke konci pobaveně.

Draco si odfrkl. „Jako kdybys pak nebyl rád, když ti některý ty příhody převyprávím. Zbožňuješ drby stejně jako já," významně na černovlasého po svém boku pohlédl. „Oliver je asi jedním z těch šťastlivců, o který se tisk nezajímá," dodal potom a ušklíbl se.

„Asi," zamumlal černovlasý lítostivě. „Kolikrát za týden jsme v novinách my dva?" zamračil se poté. Život byl zkrátka nefér.

„Za poslední dobu každý den, v ranním i večerním vydání," vydechl ztěžka Draco. „Za normálních okolností jim to stačí jen v jednom z nich," zašklebil se poté nesouhlasně.

„A člověk by řekl, že je už po tolika letech přestaneme bavit," pokroutil hlavou druhý z nich. Kouzelnická média asi ale neměla nic jiného na práci, než jim znepříjemňovat život. „Jsi nervózní?" zeptal se poté s upřímným zájmem.

Šedé oči se svým hlubokým pohledem vpily do těch jeho, než nakonec svého intenzivního upření zanechaly a stočily se k zemi. „Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Když přijde na veritasérum, mám pořád stejný nervy jako poprvý."

„Bude to dobrý. Uvidíš," snažil se Harry manžela povzbudit, i když moc dobře věděl, co veritasérum dokáže.

Draco nejistě pokýval hlavou. „Doufám, že z toho nelehnu na celej zbytek dne jako posledně," hořce se ušklíbl nad vzpomínkou toho, jak mu tehdy bylo špatně. Dostal silnější dávku, aby vydržel vypovídat pod účinky veritaséra až do konce, a poté celé odpoledne i večer strávil s hlavou v záchodové míse. Ostatně, podobně vypadaly i jeho začátky, když byl podroben výslechům kvůli svému smrtijedství. Tehdejší procesy také trvaly neuvěřitelně dlouho a jeho tělo takový nápor veritaséra nezvládalo.

„Tentokrát by to nemělo trvat tak dlouho," pokroutil Nebelvír záporně hlavou. „Nanejvýš tři hodiny a to nebudeš celou dobu pod veritasérem. Měl by být vyslýchán i sám Brown, Gebauer, Zabini a Oliver, který tě viděl naposledy."

„To doufám," zašklebil se blonďák. „Koneckonců, Blaise by teď měli každou chvílí pustit, pokud vím," krátce trhl rameny. „A pak začne peklo mně."

„Šel bych dovnitř s tebou, ale zakázali mi vstup," ušklíbl se Harry nepěkně. Moc dobře věděl, proč to udělali.

„Já vím," prozíravě se Draco uculil. „Ale po tom všem se tomu nemůžeme divit, viď?" povytáhl pobaveně jedno obočí. „Nikdo nechce riskovat, že by ses opět dopálil a tentokrát si otevřel pusu na ministra."

Nebelvír nahodil všeříkající pohled. „Už minule jsem k tomu neměl daleko," uchechtl se.

I Dracovy rty se zvlnily do menšího úsměvu. Harry byl občas takový nervák! Ale stejně ho miloval. Nelitoval, že si ho vzal. Stiskl jeho ruku ve své o něco silněji a za chůze mu vlepil na tvář menší pusu. „Ale udržel ses, i když se ti jeho rozhodnutí nelíbilo. Toho si cením snad ještě víc."

„Ale nepovídej," zacukaly černovlasému koutky úst v pobaveném úsměvu. „Čeho si na mně ještě ceníš?" tázal se poté opravdu zvědavě. Kdyby se ho zeptal Draco, asi by odpověděl upřímnosti, protože to byla vlastnost, která řadě lidem opravdu chyběla. Kdyby měl poté říct, co se mu na blonďákovi nejvíc líbí... tak by asi musel přemýšlet. Bylo toho totiž spoustu. Draco byl zkrátka krásný celý a Harrymu se líbilo, když viděl některé žárlit, že si bývalý Zmijozel vybral zrovna jeho - paličatého Nebelvíra. Nakonec by ale jednu věc asi zvolit dokázal...

Blonďák se krátce kousl do rtu, než rozhodným hlasem spustil svůj výčet: „Jsi věrný, loajální a oddaný," zlehka pohodil hlavou. „Máš divnej smysl pro humor, ale kupodivu mě i přesto dokážeš vždycky rozesmát, a kdybys nebyl tak paličatej a neměl tak horkou hlavu, asi bych řekl, že seš dokonalej," uculil se. „A samozřejmě nemůžu vynechat to, jak perfektní jsi v posteli," ukázal v širokém úsměvu své bílé zuby.

Harry se z plného hrdla rozesmál na celou chodbu, až se po nich otočilo několik kouzelníků, ale nemohl jinak. „Tak tohle jsem opravdu čekal ze všeho nejméně," přiznal pobaveně a otřel si volnou rukou slzu z koutku pravého oka.

„Dokážu ocenit všechny tvé kvality," pokrčil Draco rameny se šibalským úsměvem na rtech.

Nebelvír se zachechtal. „To opravdu dokážeš! Stejně tak ale můžu říct upřímně já, že i ty nejsi v posteli k zahození," podráždil lehce Dracovo ego.

„Jsem rád, že to říkáš," uculil se Zmijozel a nezabránil jemné červeni, aby se usadila na jeho líčkách. „Nebo by se ti taky mohlo stát, že budeš mít s veškerými aktivitami v posteli utrum," pohrozil poté, než si odkašlal. „Ale abych odpověděl na tvou otázku se vší vážností, ze všeho nejvíc na tobě doopravdy oceňuji to, že jsi mi věrný. Teda... aspoň doufám," uchechtl se potom rozpačitě.

„Tak teď si mě urazil. Myslíš snad, že mám potřebu utíkat za mladšími partiemi, když mám doma velice aktivního manžela v posteli?" naoko Harry protočil očima.

„Nemyslím, ale takový ujištění taky neškodí," vyzývavě se na něj šedooký zadíval.

Černovlasý přimhouřil oči. „Nechtěj, abych tě ještě před výslechem zatáhl na záchody nebo na patro k nám do kanceláře."

„Stačí večer doma," líbl jej Draco na tvář.

„To nevím, jestli budeš mít náladu po výslechu," zabručel tiše Harry a povzdechl si.

Blonďák se jemně ušklíbl. „Aspoň mě přivedeš na jiné myšlenky."

„Tak to můžu slíbit se stoprocentní jistotou," přikývl spokojeně Nebelvír, načež mu úsměv trochu zvadl při pohledu na dveře do soudní síně. Jak jen ho štvalo, že nemohl dovnitř.

„Mohli bychom si napustit vanu," zasnil se na chvíli Zmijozel. „Taková koupel s pěnou a bublinkama zní jako fajn začátek," zamilovaně na černovlasého koukl.

„Kvůli tobě klidně i všude zařídím lístky růží, romantiku," usmál se něžně Harry a pohladil blonďáka hřbetem ruky po tváři, než si ho za temeno hlavy přitáhl do polibku.

„To si milerád nechám líbit," zašeptal mu Draco do rtů, než se do nich opětovně vpil.

„Tak jo..." zamumlal Nebelvír. Poté se neochotně odtáhl. „Za chvilku jdeš na řadu."

Blonďákův úsměv povadl a z jeho úst vyšel tichý povzdech. „Už?"

„No jo," zastrčil Harry Zmijozelovi vlasy za ucho a urovnal mu okraje hábitu.

Dracův další nádech byl mnohem roztřesenější, než kterýkoliv z předchozích. „Asi... začínám mít nervy," připustil neochotně.

„Ale no tak," pousmál se jeho manžel. „Bude to v pořádku, uvidíš. Jen budeš pár minut pravdivě vypovídat a potom tě vezmu domů a budeš moct do večera odpočívat s vidinou romantické koupele."

„A... budeš odpočívat se mnou?" slabě se blonďák pousmál a promnul si ruce.

„No... když se budeme koukat na hokej," nadhodil využívaje situace, protože věděl, že Draco tenhle mudlovský sport prostě nesnáší.

Zmijozel jej probodl nepěkným pohledem. „Ani dneska si nejsi schopnej tu blbost odpustit? Když tě bude tvůj milovaný manžel potřebovat?" zahartusil dotčeně.

„Lásko, to ale není blbost," zasmál se hlasitě bývalý Nebelvír. „A odpočívat s tebou můžu i při hokeji nebo ne snad?"

„Ale já si přitom neodpočinu," nespokojeně zabrblal blonďatý.

„Odpočineš. Můžeš klidně spát," potřásl černovlasý hlavou a stále se snažil Zmijozela přesvědčit.

„Ale jenom do té chvíle, než jim celý rozvášněný začneš radit, jak mají lépe hrát, co?" prozíravě se Draco ušklíbl. Však on už Harryho znal - ještě aby ne, vždyť si za ty roky užil podobných sledování hokeje nespočetně.

„Někdo jim to nepřímo říct musí, když prohrává můj tým," pokrčil černovlasý jen tak rameny.

„Jenže oni tě stejně neslyší, chápeš?" protočil druhý muž oči.

„V tomhle se prostě neshodneme," zavrtěl Harry hlavou. Draco a hokej k sobě prostě nešli. Za žádnou cenu.

„To už víme dávno. Mě teď spíš zajímá, jak teda hodláš strávit své odpoledne?" povytáhl blonďák jedno obočí a založil si ruce na prsou.

„Vyděrači," napůl rezignoval Nebelvír. „Dobrá, žádný hokej, ale alespoň famfrpál, hm?" vyklenul obočí tentokrát on sám s rukama v kapsách.

„Ten dávaj taky?" mlaskl Zmijozel otráveně.

„No jo... Vždyť famfrpál máš ale rád, nebo ne? Na škole jsi byl vynikající chytač. Miláčku..." pohladil Harry blonďákovy boky.

Draco si hlasitě povzdechl. „Tak fajn, famfrpál může být, ale hokej tolerovat nehodlám!" škaredě na svého manžela pohlédl.

„Vůbec nevíš, o co přicházíš," věnoval blonďákovým rtům letmou pusu.

„O pár pomatenců na ledě?" ušklíbl se Zmijozel. Nic víc v hokejistech stejně neviděl. Honili se s hokejkami za černým pukem, občas se přitom navzájem majzli po hlavě, když spadli do jednoho chumlu na zem, ale oproti takovým potloukům to stejně byla slabota. Navíc taková délka zápasu třeba nebývala vůbec žádným překvapením - to v případě famfrpálu nikdo nikdy nevěděl, kdy se hra ukončí a jak brzy bude chycena zlatonka.

„Neprovokuj. Mohl bys na to taky doplatit," zabručel Nebelvír lehce dotčeně.

„Víš, že provokuju rád," uchechtl se blonďatý. Díky Harrymu si tolik nepřipouštěl, že už za chvíli bude muset vypovídat před komisí se samotným ministrem v čele, aby pomohl Browna usvědčit. Čeká jej přelíčení dní strávených v osadě, na útěku v lese i kroků podniknutých k tomu, aby mohl být Brown zatčen, a tak je za nějaké dohadování ohledně hokeje více než rád. Hezky to rozptyluje jeho myšlenky.

„Typický Zmijozel, že mě to ještě překvapuje," uchechtl se Harry a byl docela rád, že jsou na chodbě teď jen oni dva. Nesnášel, když na ně kouzelníci zírali. Za prvé to bylo neslušné a za druhé neměli žádné soukromí.

„Nedělej, že se ti to nelíbí! Když provokuju v posteli, pravidelně přicházíš o všechna slova - než ti to v té hlavě nějak sepne a vrhneš se na mě," svatě se Draco uculil.

„Někdy si opravdu říkám, jestli je dobře, jak o sobě víš, že seš zatraceně k pomilování. Ale!" vztyčil Harry prst s úšklebkem. „Jen když máš krásně rozcuchané vlasy a na sobě v kontrastu tepláky a vytahaný domácí tričko místo svojí elegantní klasiky."

Zmijozel se hraně zamračil. „Chceš tím říct, že jsem k pomilování jenom v těchhle chvílích?" nebezpečně se na černovlasého podíval. „Myslel jsem, že svému manželovi budu připadat k pomilování čtyřiadvacet hodin denně!"

Harry vyplázl na Zmijozela jazyk. „Tak to si asi myslel špatně," zanotoval hravě s jiskřičkami v očích.

Draco si s teatrálností vepsanou v obličeji založil ruce na prsou. „Zopakuj to a seš bez jakékoliv formy sexu včetně všech pomocných prací, které jsem ochoten nabízet a poskytovat!" durdil se.

„Nechápu, proč děláš toho nadrženého jen ze mě. Pokud vím, většinou to seš ty, kdo všechno začíná, protože je nenasytný," zašeptal Nebelvír nanejvýš pobaven, načež štípl blonďáka do tváře, než si ho za pas přitáhl těsně na své tělo k usmíření.

„Nemůžu za to, že jsi tak sexy, zlato," zvlnily se Dracovy rty do provokativního úsměvu.

„A teď se snažíš o co, lásko?" vrátil Harry Zmijozelovi stejný výraz jako on jemu a uvelebil své dlaně v místech jeho kříže.

„Jen ti ukázat, že mi nesejde na tom, co máš na sobě, abych o tobě řekl, že se od tebe chci nechat pomilovat," pousmál se blonďák jemně a položil jednu ze svých rukou na Harryho hruď, zatímco ta druhá putovala na jeho rameno.

„Už jsem ti někdy řekl, že miluju tvoji upřímnost?" naklonil Harry hlavu na stranu, protože mu tak nějak blonďák vzal vítr z plachet.

„Není to tak dlouho, co jsem něco podobného zaslechl, ano," tlumeně se Draco zasmál, než se naklonil vpřed, aby mohl políbit manželovy rty.

„Tak ti to říkám znovu," zamručel Nebelvír do polibku naprosto spokojený. Už se nemohl dočkat večera.

Zrovna uprostřed jejich dalšího polibku je však vyrušilo otevření dveří za jejich zády a taktní odkašlání hlubokého hlasu, díky němuž byli nuceni se od sebe odtáhnout. „Ahoj," pousmál se na ně Blaise a pokynul Dracovi hlavou. „Máš mě jít vystřídat."

Blonďák s povzdechem, v němž se opět odrazila jeho znovu nabytá nervozita, přikývl a navrátil svůj pohled k Harrymu. „Tak jo," vydechl, aby povzbudil sám sebe. „Je čas jít."

„Budeš v pořádku, uvidíš, jen se nesnaž nic zatajit, abys zbytečně nedráždil veritasérum." Naposledy Harry Zmijozela políbil a poté už jen soucitně sledoval jeho mizející záda za dveřmi soudní síně.

Ahoj, vítejte u další kapitoly! :) Snad vám takhle v prostředku prvního školního týdne přijde vhod. Příhody z neosmrtijedské osady už máme za sebou, zbývá nám dořešit nastalou situaci. Jak myslíte, že dopadne Dracův výslech? Vypořádá se s veritasérem? ;) 

Speciální dík na konci dnešní části patří kvetak16. Při pohledu pod poslední kapitolu tě nemůžeme nezmínit. Tvé komentáře nás vždy potěší. Jsme rády, že tě máme mezi svými čtenáři! :) 

Vaše Makky & Matty