Vzbudila jsem se okolo třetí hodiny. Měla jsem blbý pocit. Něco se stane, ale já netuším co. Co když se prozradím? Budou mě nenávidět? Budou mě mít za lhářku. Měla jsem jim to říct ze začátku, ale teď už je pozdě.

Mezitím co jsem se snažila odpovědět alespoň na jednu otázku, jsem se procházela. Nevím jak, ale došla jsem k útesu. Vítr si pohrával s mými vlasy a příroda kolem mě lákala, abych se na ni podívala z výšky. Chtělo se mi tak hrozně moc proletět, ale mohla bych se prozradit a to jsem vážně nechtěla.

V hlavě se objevila myšlenka a to, že je brzo ráno. Všichni spí a spát budou. Proto jsem šla k okraji útesu. Když jsem byla na jeho kraji, zavřela jsem oči a vykročila pravou nohou. Cítila jsem se jako znovuzrozená. Ale ne na dlouho.

Už jsem cítila, jak padám, ale někdo mě chytil. ,,Co to děláš?!" zakřičel Jae-ha. ,,Já...já.." nevěděla jsem, co mám říct. ,,Byla jsem asi náměsíčná," první věc co mě napadla. Podíval se na mě podezíravým pohledem. Nervozně jsem si skousla ret. ,,Stává se ti to často?" v duchu jsem si oddechla. ,,Nevím." Bez jediného slova odešel a já byla vděčná.

Šla jsem se projít kolem města. Bylo klidné. 'No nepovídej!' ozvalo se mi v hlavě. Na rukou jsem měla husí kůži. Nebyla mi zima, ale měla jsem divný pocit. Chtěla jsem odejít, ale za mnou se ozvaly kroky. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Srdce mi bilo jako o závod. Nevěděla jsem co mám dělat. Otočila jsem se zpátky a utíkala co nejrychleji jsem mohla. Ani jednou jsem se neotočila. Nesoustředila jsem se moc na cestu, proto jsem spadla o kořen. Asi jsem si něco udělala s kotníkem. Strašně to bolelo, ale já to musela překonat. Dnes se uskuteční náš plán. Nemohu ukázat bolest.

Nějak jsem se dostala do našeho současného domova. Chodila jsem normálně, musela jsem tu bolest vytrpět. Chtěla jsem se ještě pro spát a cestou jsem potkala pár lidí. Nikdo si ničeho nevšiml, ale je jen otázka času, kdy se to dozvědí. Došla jsem ke stromu, kde spávám a najednou mi došlo, že s tou nohou nejspíš nevylezu a i kdyby jo, tak si toho může někdo všimnout. To nehodlám riskovat, a tak si lehnu pod strom.

Sluneční paprsky mi dopadají na tvář a já se díky tomu probudím. Dnes je docela horko. Rozhlédnu se, ale nikoho nevidím. Asi budou u lodi.

Kratší a po dlouhé době, ale snad dobrý :D