Nenašla jsem je. Rozhodla jsem se jít na kopec a rozhlédnout se. Zrovna zapadalo slunce a já si vzpomněla, jak dlouho jsem nelétala a létat nebudu. Nebudu jim to říkat. Vzpomněla jsem si na svoje první létání s otcem. Při té vzpomínce mi steklo pár slz.

,,Jsi v pořádku?" Lekla jsem se tak, že jsem málem spadla. Byl to Shinha.

,,Jo dobrý. Jen jsem si na něco vzpomněla."

,,Aha."

,,Kde jsou ostatní?" Než stihl cokoliv říct ozval se za námi zvuk.

,,Tady jsme." Lekla jsem se ještě víc než předtím.

,,Ještě jednou a dostanu infarkt."

,,Našla si ho?"

,,Jop, ale nechtěl jít."

,,Aha."

,,Tak se utáboříme a přespíme tu." Přikývli.

Pohled Jae-ha:

Pořád jsem přemýšlel o tom návrhu co mi nabídla Satsuki, ale vždy to došlo k té samé odpovědi. Ne. Doskákal jsem na loď, kde je můj domov. Kapitánka zrovna říkala plán, jak porazit Kum-jiho. Je to nelítostný a krutý člověk, který bere dívky a prodává je.

,,Potřebujeme lidi. Kdyby jste o nějakých věděli, tak mi je přiveďte a rozchod." Zavelela kapitánka.

,,Kapitánko? Možná jsem je našel."

,,Opravdu? Tak mi je zítra přiveď."

,,Dobře."

Začínalo svítat a já se rozhodl je hledat. Stále jsem přemýšlel nad její nabídkou. Lákalo mě to, ale zároveň jsem nechtěl.

Pohled Satsuki:

Ostatní ještě spali a já se rozhodla projít po městě. Všude byl klid, ale jen do té doby než někdo nezakřičel.

,,Nezaplatili jste dluhy!" 

Rychle jsem vlítla do toho domu a vyprovodila ty burany. Trochu jsem jim udělala plastiku a nechala je odejít bez zaplacení. Tch! Znova jsem šla do toho domu a chtěla jím říct, že už se nemusí bát, jenže pán držel v náručí dítě. Bylo celé od krve a nedýchalo. Tekli mi slzy ani jsem si nevšimla paní, která vedle mě taky vzlykala.

,,To jim nedaruji!"

Utekla jsem na ulici a chtěla je hledat, jenže mi došlo, že asi utekli. Kdybych věděla, že tohle udělali, tak bych je ani nepustila. Musím najít ostatní. Co když mě hledají? Co když je najdou a něco jim udělají? Ne nemůžu takhle myslet.

,,Našel jsem tě." Polekala jsem se a otočila jsem se.

,,Proč jsi mě hledal Jae-ho?"

,,Kapitánka chce s tebou mluvit."

,,Řekni důvod a půjdu."

,,Chceme svrhnout Kum-ji a jeho poskoků, kteří tu lidem ubližují."

,,Beru! Jen nejdřív to musím říct kamarádům."

,,Dobře."

Vzal mě do náruče a skákal se mnou přes střechy. Uviděla jsem je na kopci.

,,Tamhle jsou!"

Doskákal za nimi a postavil mě.

,,Kde jsi byla? Víš, jak jsme se báli, že se ti něco stalo?"

,,Promiň Yono a promiňte kluci."

,,Kdo to je?" Nestihla jsem nic říct a představil se sám.

,,Jae-ha. Zelený drak." Kluci na něj koukali, jak na vránu.

,,Poprosil mě o pomoc a já ji vzala, takže teď budu pryč."

,,Půjdeme s tebou!" Řekla Yona.

,,Nechci, aby se vám něco stalo."

,,Jsme přátelé a přátelé si pomáhají." Přikývla jsem.

,,Dobře, tak jdeme." Zavelel Jae-ha.

Po cestě jim Jae-ha říkal o co jde. Já jsem si povídala s Shinhem.

,,Děje se něco?" 

,,Nic se neděje Shinha." Vydechla jsem smutně. Vzpomněla jsem si na obrázek toho kluka.

,,No tak. Já vím, že se něco děje."

,,Když jsem se vzbudila, šla jsem se projít do města. Byly tam "úředníci", kteří vymáhali peníze. Šla jsem za nimi a udělala jim plastiku, jenže-" Zlomil se mi hlas.

,,Jenže, když jsem těm lidem přišla říct, že je všechno dobrý, tak jsem viděla.." Začala jsem vzlykat.

,,Jak tam sedí pán a v ruce drží asi desetileté dítě. Bylo celé od krve." Obejmul mě a já mu plakala do košile.

Nic neříkal, jen mě hladil. Co na to taky říct, že? Došli jsme, až na loď a stoupli jsme si do řady. Kapitánka si nás prohlížela.

,,Předveďte mi co umíte hoši." Kluci se pustily do boje s piráty. Vyhráli.

,,A co umíte vy?"

,,Já umím střílet z luku." Řekla rychle Yona. Přikývla a střelila pohled po mě.

,,Já-já nevím." Zakoktala jsem. Umím spoustu věcí, ale byla jsem nervní.

,,Dobře dám ti hodně těžký úkol."