,,Momentálně se nacházíme v Dámském salónu."vysvětlovala stručně Nathalie potom, co se všechny holky už hotové shromáždily u jedné ze sedaček. Stejně stručně nám popsala i Velký sál, kde se prý konají všemožné oslavy a kterým jsme už prý prošly. Fakt? Nezaregistrovala jsem to.

Došly jsme do Hodovní síně. Tedy do velkého sálu, údajně většího než Velký sál (proč se pak jmenuje 'Velký?'), tam nám ukázala jen mávnutím ruky, kde sedí královská rodina a kde budeme sedět my. Stejně tak jsme si prošly studiem, co jsem znala ze Zpráv a na vteřinu viděly i dveře do pracovny pana krále a prince. Místnost za nima byla nám zakázaná. Stejně tak jako třetí poschodí plné soukromých královských komnat.

,,Vy máte pokoje v druhém patře."zakončila svou prohlídku. Pak nám dala rychle instrukce o tom, jak má vypadat večer a pustila nás do svých komnat. Taky se nezapomněla zmínit, že s princem se uvidíme oficiálně až druhý den. To zní dobře, nechci si tak ehm... Zajímavý den... Kazit tou napudrovanou modelkou. Nehledě na nějakou pitomou etiketu jsem se rozběhla vstříc komnatě, schody vybíhala po dvou, ne-li po třech. Ostatní na mě čučely, jak na blázna. Ale co, nikdo mě neučil, jak se chovat v paláci, jak být dámou. Mám právo na nějaký kraviny! Nahoře jsem se zastavila, abych popadla dech.

,,Nemožná..."odfrkla si blondýna vedle mě se zrzavým psiskem v závěsu. Nevšímala jsem si ji a rozběhla se hledat svou komnatu. Byla až na úplném konci, po pravé straně. Natěšená jsem prudce otevřela dveře. Ohromeně jsem v nich zůstala stát.

Celý pokoj byl sladěn do růžové a šedé barvy. Upřímně, byly to mé nejoblíbenější barvy. Velká postel s nebesy, toaletní stolek a dokonce i dveře na malý balkón. Co víc jsem si mohla přát!? Už teď jsem si připadala jak princezna! Kvůli tomuhle, jsem sem přijela!

,,Au!"sténala vedle mě drobná holka. Vystrašeně jsem uskočila. Já ji chudinku flákla dveřma a teď má nos červenej stejně jako vlasy! Zbylé dvě nechaly práce a pomohly jí se zvednout.

,,Opravdu se omlouvám, to jsem vážně nechtěla! Promiň, promiň, promiň!"mávala jsem před sebou rukama ve snaze poukázat na to, jak moc mě to mrzí. Zase jsem něco zvorala...

,,To nic, paní."zatřepala hlavou a s pomocí kolegyň se zvedla. Já nemehlo! Jen přijdu a někomu ublížím... Nebylo to tak i doma? Ach, ano... Bylo!

,,Omlouváme se za takovéhle přivítání. Je pro nás čest vám sloužit."moje úvahy se potvrdily, jsou to moje služky. Jako vážně... Vážně mám služky? Jak pravá princezna!? Woow! Překvapeně jsem na ně zírala. Až teď mi došlo, že nevypadají tak úplně... Normálně.

Ta z nich nejmenší, co jsem omylem flákla, měla až rudé krátké vlasy a mírně nerůžovělou pleť. Po její levici ji přidržovala zrzka, které se nepodařilo vlasy pod čepcem zkrotit. Překvapilo mě, jak je opálená. A nakonec tu byla z nich nejvyšší a až nezvykle hubená a vzhledem asi nejvzláštnější holka. Vlasy neměla nijak seplé, což u ní jakožto služky bylo... Neobvyklé. Byla bruneta ale konečky šly do sytě modra a růžový melír se taky nedal přehlédnout. Jejich oči měly nelidskou fialovou barvu. Co jsou zač? Oh, moje služky, že? Maj i ostatní soutěžící v pokoji takovéhle záhadná stvoření?

,,Ach, měly bychom se představit."vzpamatovala se jako první z tady toho setkání opálená zrzka.

,,Já jsem Trixx, tady to je Duusu a naše nemehlo Tikki."všechny jsem si je ještě jednou prohlédla. Kdo si má ta šílená jména pamatovat!? Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. Pak jsem svým novým přítelkyním podala ruku na potřesení.

,,Jak asi už víte, já jsem Marinette. Těší mě."

Proč mi nepotřásly rukou?

Proč na mě tak divně koukaly!?