Musela jsem za Adrienem! Hned! Královna nezemřela! (Nejspíš...) Žije! Žije ve Swedway! Utřela jsem si slzy, které při čtení ukáply, popadla poslední dopis a rozběhla se z komnaty. Se zavíráním jsem se neobtěžovala, i když bych asi měla... po poslední návštěvě Chloe...

Pevně jsem doufala, že látka už víc nepopraská a já budu schopná doběhnout k princovi oblečená. Zahla jsem na obrovské schodiště a narazila do někoho. K mému štěstí to byl jen strážný. Překvapeně jsem zamrkala. Chvíli na mě zaraženě koukal, nejspíš rozeznával, kdo jsem, protože jsem od slz měla zničený makeup a při běhu jsem se zapotila. Jmenovka mi musela někde spadnout. I mě dalo chvilku poznat, kdo to je. Byl mi povědomý.

,,Lady Marinette? Copak že jste už nedorazila na ples!"usmál se zářivě. Jasně! Byl to ten, s kým tančila Alya! A zdá se, že s ním protancovala celý bál, podle toho, že znal moje jméno. Jak hodně o mně mluvila, než si ho zapamatoval...?  Zavrtěla jsem rychle hlavou, abych se vzpamatovala.

,,Omlouvám se, mám na spěch!"křikla jsem už o šest schodů výš. Bál skončil. Takže princ by mohl být ve své komnatě. Doufala jsem, že už na nikoho nenarazím. Stráž hlídající princovu komnatu jsem z plánu úplně vypustila. Když jsem stanula před dveřna do jeho komnaty, tvářili se neústupně. A stejně tak reagovali na mé přání projít.

,,Princ si přeje být sám."zamumlal ten nazelenalý. Vždycky hlídal krále, musel být vysoce postavenej. Nervožně jsem přešlápla.

,,Řekněte mu, že s ním potřebuje mluvit lady Marinette!"zdůraznila jsem svůj nový titul, jakoby mi to přidávalo až tak velká privilegia. Hlava fialového zmizela ve dveřích. Chvíli s princen něco řešil, vůbec jsem jim nerozuměla a pak se zaklapnutím dveří zavrtěl hlavou.

,,Princ si přeje být sám."zopakoval po svém parťákovi. To mě dostatečně namíchlo.

,,Potřebuju s ním mluvit, je to důležité!"jen se uchechtly nad mým výstupem.

,,Uhněte mi!"zaječela jsem fialovému do obličeje a prorazila si cestu dovnitř sama. Vchod bránili, když jsem ale vstoupila, jako by ctili princovo soukromí, zůstali venku. Vztek mě přešel, když jsem uviděla prince.

,,Co se sakra stalo!?"zaječela jsem nepřiměřeně hlasitě, papír v ruce víc sevřela. Bohužel jsem tušila, co se stalo.

,,Můžete odejít, Pollen"kývl k blonďaté služce, jež mu omývala zbičovaná záda. Vzpomněla jsem si na výkřiky, co jsem slyšela. Když nad tím tak přemýšlím, nad mou komnatou je králova pracovna. Zakryla jsem si ústa rukou. Bylo to... Kvůli mně? Když mě služka s lavorem vody míjela, udeřila mě do nosu sladká vůně medu. Celá ta hloka mi připomínala včelu... A o to víc Chloe, která za zbičovaná záda mohla. Co kecám, jen se snažím shodit vinu na někoho jiného... Měla jsem být opatrnější...

,,Proč jste tady...?"zeptal se zničeně princ. Zněl stejně, jako vypadal. Jako zmučené psisko.

,,To... Váš otec?"neznatelně přikývl. Opovážila jsem se udělat pár kroků k němu. Věděla jsem, čeho je král schopný... A přesto mě to překvapovalo.

,,Když už jste vyhnala moji služku, mohla byste mi ta záda aspoň zavázat vy..."utrousil Adrien a kývnul směrem k obvazům. Já že ji vyhnala!? Moje starost o prince částečně opadla. I přes svůj zdravotnickej anti-talent jsem se po obvazech natáhla a začala rány obvazovat. Dopis původně určený pro něj jsem mu podala. Jednak aby si ho přečetl, mohl by ho rozveselit a jednak aby mi ho podržel, protože na tohle mi budou dvě ruce sotva stačit.

,,Co je to?"zachraptěl.

,,Dopis od vaší matky."odvětila jsem. Nastalo ticho, občas narušené princovým bolestným sykotem, protože jsem vázala jakkoliv jennen opatrně. Ale snažila jsem se! Po těch pár minutách, spíše vteřinách se princ prudce zvedl, nehledě na tu mašličku, co jsem se snažila udělat. Obličej měl křivý bolestí, ale i tak stál a máchal rukama jak němý při hádce.

,,Takže matka není mrtvá! Není! Žije!"nebylo poznat jestli to jsou slzy radosti nebo bolesti.

,,No... Ano."potvrdila jsem, co z dopisu vyplývalo.

,,A je ve Swedway!"

,,Ano!"znova jsem přitakala. Radostný výraz mu z tváře zmizel a nahradil ho vážný. Hned se ke mně přes bolest naklonil,vzal mé ruce do svých a celkově se pokusil udělat důvěrné gesto. Vystrašeně jsem mu zírala do uslzených očí. Neměl by zbičovanej člověk být sotva schopen pohybu? Důležitě se nadechl.

,,Běžete se do komnaty připravit, pošlu vám tam nějaké vhodné oblečení... Váše komorné se o vás postarají!"a sám mě šel vyprovodit ke dveřím.

,,My někam jedeme? Vždyť vaše záda-"

,,Moje záda? Pff... Nic to není."nezdálo se mi... Z komnaty mě tlačil skoro násilím.

,,A-ale kam? Snad nechcete-"

,,Ano, chci! Seženu stráže, nějakou dopravu a jedem do Swedway!"zarazila jsem se před dveřma a zmateně se na něj otočila.

,,Ještě dneska?!"princ mě popostrčil na chodbu.

,,Ještě dneska."