Čekej mě v pondělí o půlnoci u stáje. Utečeme spolu.

Will

-

Vzkaz byl krátký. Delší nebyl ani třeba. Bylo jasné, co se dělo. Cítila jsem se jako bych četla nějaký přeslazený román, nějakou klišé amatérskou povídku. Znáte je, takové ty o mafiánech a slavných osobnostech... Přesně tak na mě tohle všechno působilo. Vše ale nasvědčovao tomu, že tohle je realita. A už vůbec se mi nechtělo věřit, že by si z nás královna dělala srandu a nechala tu jen útržky ze svého fikcemi popsaného sešitu, co zůstával v prachu za postelí. I když to působilo uměle (i když co já vím, jací lidé byli před dvaceti lety), bylo jasné, že tu mám na stole rozložený příběh nešťastně zamilovaných podle skutečné události.

Aniž bych uklidila předešlý dopis, pustila jsem se do čtení dalšího. Tetokrát mnohem delšího dopisu. Na obálce nebyla napsána adresa, podle toho jsem usoudila, že tenhle dopis nebyl ani určenej k odeslání. Potřebovala se královna z toho všeho vypsat? Psala si tímhle způsobem deník? Samotné písmo s tím krasopisem z jejich předešlých dopisů nedal srovnávat. Psala ve spěchu... Nebo byla nervózní...?(Mari, ty si Sherlock... Fakt že jo)

-

13.5.2023
Nevyšlo to. Opět to nevyšlo. Našli nás. Já věděla, že už se nemáme přibližovat k té zatracené stáji. Hlídala ji stráž!
Willa postřelili. Bojím se o něj. Někam po té  zmizel a já nevím, jestli ho stráž našla nebo ne. Jestli ho našli, také je možné, že ho na místě popravili! Hlavně to ne!
Otec zuří. Kdyby tu byla matka, nezuřil by tak, tím si jsem jistá. Pořád opakuje, že jsem po ní zdědila špatné geny. Dřív pořád opakoval, jak je rád, že se podobám matce... Jsem tím zmatená. Snad nemyslí špatným genem

-

V téhle části byl papír protržený. Jakoby se někdo snažil ta slova tak začmárat, až protrhl papír. Žádná šance, že bych ta slova přečetla. Pokračovala jsem v čtení.

-
Také nechápu, proč musím s otcem zítra ráno jet do Swedway. To je to poslední místo, kam bych chtěla jet. Jestli tam na něho narazíme, bude nám hrozit válka!
-

Válka!?

Někdo bez klepání otevřel dveře. Prudce jsem se zvedla a při tom omylem smetla všechny dopisy. Sprostě jsem zaklela a dala se do sbírání.

,,Máte tolik přísných pravidel, co se týče etikety, ale zaklepat vás neučej..."prskla jsem směrem k blonďákovi.

,,Ale učí, ukažte, pomohu vám."zavřel opatrně dveře a otočil klíčkem, pak se vrhl mi pomoc. Ale omluvit se, to ne...

,,Zjistila jste něco?"zeptal se. Zaváhala jsem, nevěděla jsem, jak to podat, aby bylo jasné, že čas neroste na stromech.

,,No... Zas tolik ještě ne, vyrušil jste mě při čte-"

,,Ale rychle, drahá! Jsem tu jen na skok, musím zas zpátky do práce a mám rande s tou brunetou a..."zbytek povinností nechal i s větou viset ve vzduchu.

,,Tu drahou si, prosím, odpusťte."klesla jsem tak hluboko, že se ho o to i vyprošuju, skvělý.

,,Jak teď budu vědět, který dopis je další! Jsou úplně pomíchané!"děkuju za přidělávání práce, pane princi!

,,Zvládnete to. Budete muset."

,,Já budu muset? Já vám ty dopisy nemusím přehrabávat! Proč zrovna já! Vsadím se, že ta vaše Chloe, co s vámi byla u vás v komnatě, by byla na tohle lepší!"s křikem jsem se zvedla s podřepu a nechala nasbírané dopisy zase spanout na zem. Stejně už je to jedno... Hůř zamíchaný to už nebude.

,,Psst! Ne tak nahlas!"okřikl mě ale blonďák a za ruku stáhl zpátky k sobě.

,,Kolikrát budu ještě opakovat, že lady Chloe u mě v komnatě nikdy nebyla!"

,,Kolikrát vám mám opakovat, že vám nevěřím ani slovo! Opravdu nechápu, proč za vás musím dělat takovouhle nudnou práci! Stejně si jen stojíte po boku svého otce, sem tam se vzdálíte od něj kvůli focení a pak se dál tváříte jak svatoušek a-"došel mi dech. Co to do mě vjelo? Zrudla jsem okamžitě hanbou. Musela jsem uhnout pohledem, jinak bych se i hanbou propadla. Netuším, co je pod mou komnatou, ale zjistit to taky nechci. Ne takhle. Princ vypadal mým výstupem spíš pobavený, než uražený.

,,Tak se uklidíte a vše mi již v klidu povíte. Vše na co jste přišla."usmál se a... To na mé hlavě... Je to vážně jeho ruka? Málem jsem zapředla, jak kočka. Stejně jako když mě takhle hladí táta. Trochu nepovedeně jsem potlačila slzy a snažila se zapomenout na ten trapas. Mari Mari, vždyť ti je jasné, že princování není jen o sezení na trůně. Takže moc dobře chápeš, proč tu nechceš zůstat. Nadechla jsem se a převyprávěla mu, co se psalo v dopisech.

,,Určitě se to odehrálo před svadbou matky a otce."zadumaně civěl do prázdna.

,,To mi taky došlo."chtěla jsem dodat něco kousavějšího, nějaké oslovení, ale radši už jsem si dávala pozor na jazyk.

,,Swedway... Dříve byli našimi spojenci, ale momentálně je to vše dost... Však víte."jeho oči klouzaly po textu, co jsem četla, než sem vtrhl.

,,Co vím?"nechápala jsem, o čem mluví.

,,Situace mezi Illey a Swendway! Nevíte, že s nima válčíme tři roky?"princ se tvářil překvapeně, donutilo ho to i odlepit oči od papíru. Zavrtěla jsem hlavou.

,,No... Moc se o politiku nezajímám, ale... Zprávy sleduju a tam o ničem nebyla ani zmínka."vzpomínala jsem na večery s rodinou a... Zase ty zatracené slzy.

,,Samozřejmě že ne, nezamlčuje jenom tuhle válku. I s ostatními zeměmi na tom nejsme nejlépe, dokonce teď válčíme i s královstvím, odkud pocházela moje matka. A nemluvím o tom, jak je Illea zadlužená!"princ se neznatelně rozklepal. Je jasné, že jednou bude na něm, aby vše tohle spravil. Jestli se toho ale Illea dočká. Adrien vzdychl a dal se do znova sbírání dopisů. Po chvilce už vše bylo zpátky na stole v úhledné hromádce.

,,Děkuji vám."vypadlo z něj najednou. Já ho moc neposlouchala, místo toho jsem koukla na hodiny.

,,Princi Adri-"

,,Ne, opravdu vám děkuji! Byl bych rád kdybyste i nadále pokračovala v-"

,,Princi Adriene, neříkal jste, že jste tu jen na skok?"kývla jsem na hodiny, na niž od jeho příchodu uplynula víc jak půl hodina. Taky se podíval na nástěnné hodiny.

Takhle rychle kluci nezdrhaj ani když jim ukážete pozitivní těhotenský test.