,,Hej...!"někdo do mě opatrně šťouchal.

,,Hej, vzbuď se! Marinette...? Jo Marinette, vzbuď se! Jde sem!"šťouchání náhle ustalo. A nějako bylo i ticho. Dokud někdo nepraštil ukazovátkem o desku mé lavice.

,,Lady Marinette! Takhle tady spát nebudete! Královna se musí vypořádat i s únavou v určitých situacích! Postavit a uklonit se!"škubla jsem sebou a nebezpečně na židli zavrávorala. V microsekundě jsem stála, jak voják připravený přijímat rozkazy a pokusila se co nejelegantněji uklonit. Pravou ruku jsem přiložila na hrudník a lehce se předklonila, stejně jako včera při návštěvě prince. Všechny  v místnosti to se rozesmálo. Ano, i Nathalie, která se už nezdála tak lhostejná jako při příjezdu do paláce. Učit nevinné dívky těmhle uhozeným pravdilům ji zřejmě bavilo.

,,Sednout. Juleko, předveď, jak to má být!"černovlasá holka vedle mě, co se mě snažila před chvílí probudit, se zvedla,  nesměle se přikrčila a zas narovnala. To je to slavný pukrle, co budu muset opakovat na každém kroku? Ts... Nevypadá moc úchvatně. Jako kdybychom byly v nějakým paláci, kde bydlí královská rodi-...počkat... No jo...

I potom jsem se nedokázala soustředit. Nešlo ani tak o únavu, způsobenou ponocováním u dopisů, ale šlo hlavně o obsah těch dopisů. Jednoduše mi to vše vířilo v hlavě.

-Minulá noc-

-

17.4.2023

Drahý Wille,
otec mě po včerejší příhodě ve stáji už nikam nepustí. Je mi to opravdu moc líto, a pevně doufám, že jsi v pořádku, že Ti naše stráž moc neublížila. Nechci skončit jako moje matka! Přísahám, že se pokusím utéct! Každý den! Znova se uvidíme.

S láskou
Tvoje Adriana

-

S úžasem jsem pohladila slzami rozmazané písmo. Kdo je Will? Vážně se jmenovala královna Adriana? A proč tenhle dopis neodeslala? Bála se, že na něj přijde její otec? V obálce byl zastrčený výstřižek z novin. Na fotce k článku se nějaký muž, přibližně věku našeho prince Adriena vzpíral stráži. Fotka byla hodně tmavá, určitě focená v noci.

TAJNÝ MILENEC NAŠÍ PRINCEZNY?

Na pondělí 16. dubna stráže našli v královských stájích neznámého mladíka spolu s princeznou Adrianou. Princezna zatím o dostaveníčku s neznámým cizincem nepromluvila.

Vyděšeně jsem se rozhlédla po pokoji, jestli tu někdo vážně není a pak zamžourala na výstřižek z větší blízkosti, jestli jsem náhodou v tom šeru něco nepřečetla špatně, jestli se mi ty slova jen nezdají. Naše královna nebyla tak úplně nevinná, jak koukám... Opatrně jsem jak článek z novin, tak neodeslaný dopis dala zpátky do obálky a hledala, jaký na něj navazuje.

Jenže pak se mi svezla hlava do peřin a já usla.

-zpátky druhý den dopoledne-

,,Cos včera v noci ďála holka!"bouchl mě někdo jemně do ramene. Pořád mě někdo šťouchá a bouchá... Nezahrávejte si s nevyspalou Mari!

,,C-co?"otočila jsem se na holku vedle mě. Málem jsem Alyu nepoznala. Dneska ji její služebné předělaly snad od základů!? Vlasy vyčesané, milion sponek, výrazné líčení a šaty hodně složitého střihu... Lhala bych kdybych řekla, že jsem ji nezáviděla.

,,Celou hodinu jsi prospala! Bylas snad v noci s princem?"říkala to z legrace, ale slyšela jsem jasně v tom tónu zděšení. Zrudla jsem. Trefa do černého, Alyo! Snažila jsem se odvést konverzaci jinam.

,,Spíš cos dělala ty? Vypadáš úplně jinak!"znova jsem si ji prohlédla.

,,Dneska jdu na rande s princem!"vyhrkla tak rychle. Do teď na mě působila takovým tím kliďasovským dojmem, ale teď pištěla jak holka na koncertě Justina. Teď to oblečení, líčení a účes dávaly smysl.

,,Gratuluju!"nasadila jsem nucenej úsměv. Nějak se mi ta představa nelíbila, ale přísahala jsem sama sobě, že nebudu na žádnou žárlit, protože nemám o prince zájem. Jen mu pomáhám protože... Proč vlastně? Protože jsem zvědavá? To bude ono...

Ještě jsem ji popřála hodně štěstí a zamířila do komnaty. Tentokrát tu komorné nebyly. Mě to tak vyhovovalo. Zasedla jsem ke stolu a dala se do čtení dalších dopisů.