Mateo si pomalu ale jistě začal s Lukem psát. 

Nad každou odpovědí až moc přemýšlel, než jí odeslal, každá zpráva co mu přišla, si vyžádala nejprve několik minut na zpracování. Nebyl zvyklý si psát s klukem. Ještě když to nebyl ani on, kdo tu konverzaci začal, i když z pohledu Lukea ano. 

Nejčastěji se bavili samozřejmě o knihách. Luke mu místy říkal něco o příběhu, který právě překládal z italštiny. Mateo se zase snažil taky trochu otevřít, i když to bylo pro něj těžké. Jeho vnitřní démoni mu řídili život. Ti démoni, kteří byli způsobeni jeho biologickým tátou, a tak měl problém nejen se sbližovat s lidmi obecně, ale především s mužským pohlavím. Což bylo docela naprd vzhledem k tomu, že právě to ho přitahovalo. 

"Tak jak se to vyvíjí?" zeptala se Aura, když se sešli na oběd ve školní menze. Samozřejmě viděla, že měl Mateo otevřený chat a opět přemýšlel, jak nejlépe odpovědět.

"Povídáme si," odpověděl prostě. "Nic víc za tím není."

Aura se pousmála. "Je fajn, že si nad to nezanevřel, i když to Lila a ostatní udělali proti tvé vůli. Třeba ti to pomůže překonat strach z psaní někomu."

Mateo se zazubil. "Uhm, to zase úplně nevím. I tohle mi dělá problém."

Mateo Christiana pořádně neviděl od onoho knižního festivalu, proto ho samozřejmě zaznamenal hned, když vešel i se svým přítelem, Maxem, do menzy. Sklopil ihned pohled, aby se jejich pohledy náhodou nesetkaly, i tak se stihla ale Aura podívat, kam se to dívá. "Hele," drcla do něj lehce. "Proč jde tvůj crush směrem k nám?"

Mateo se zvědavosti krátce zvedl pohled. Opravdu to vypadalo, že se Christian vydal směrem k nim, ještě když Max zůstal stát u vchodu, jako by na něj čekal. Zabodl opět pohled do svého jídla, aby se tak vyhnul trapnému zjištění, kdyby Christian jen kolem nich prošel.

Takhle uviděl první jeho boty, když se zastavil u jejich stolu. "Mateo, že?" promluvil.

Mateo nasucho polkl. Proč s ním mluvil?

Zvedl pohled. "Jo?" odpověděl nejistě, jako by se ho sám ptal, jestli se opravdu Mateo jmenuje.

Christian přeletěl pohledem ho i Auru a kývl na volné místo u stolu. "Můžu na chviličku?"

Aura pokrčila rameny, Mateo lehce přikývnul. Christian se tedy posadil a Mateo se snažil ignorovat jeho přítele, kterého viděl hned za ním, a nespouštěl z jejich stolu pohled. 

"Omlouvám se, že ruším. Dobrou chuť mimochodem," začal, ale Aura ho přerušila.

"Díky. Dej si dneska tortilly. Jsou úžasný," zamumlala s plnou pusou. 

Christian se lehce zasmál a Mateo se v tom div neztratil. "Dobře, díky za tip." Pak se otočil zpátky k Mateovi. "Měl bych prosbu. Byl jsi na knižním festivalu, vím, že jsi čtenář. Chtěl jsem se tě zeptat... nevadilo by ti, kdybych ti poslal dotazník pro mou bakalářskou práci? Nechci tě zatěžovat detaily, ale ve zkratce je o marketingových strategiích v knižním odvětví. A sbírám data a názory čtenářů."

Mateo neuměl říkat ne, a už vůbec ne v případech, kdy ho někdo žádal o pomoc. Proto se ani rozmýšlet nemusel. "Jasně," odpověděl ihned. "Proč ne?"

"Super," pousmál se Christian spokojeně. Pak se podíval na Auru. "Aby ses necítila odstrčená, čteš taky? Jsem Christian, mimochodem," natáhl ruku. Aura si s ním potřásla rukou.

"Aura. Mám v zásobě přečtených knih čtyři atlasy anatomie. Předtím? Slabikář."

Christian se zasmál. "Okay, tak to se omlouvám, ale nesplňuješ podmínky pro můj výzkum."

"To mě bolí," odpověděla Aura v odpověď. Mateo ji opravdu obdivoval, jak se uměla bavit s lidmi.

Christian se podíval zpátky na něj. "Dáš mi na sebe kontakt? Instagram, číslo, cokoliv. Pošlu ti link."

V Mateově hlavě proběhla dvou sekundová hádka, co bude lepší. Dát mu číslo nebo Instagram? "Číslo?" vyhrkl dřív, než si to stihl rozmyslet. A ještě dřív už měl v ruce Christianův telefon, aby ho napsal.

Instagram byl ale pro něj až moc osobní. Nevěděl, jak by se cítil, kdyby tady byla možnost, že si Christian prohlédl jeho příspěvky. Na Instagramu ho sledovalo asi jen kolem šedesáti lidí a tak to bylo pro něj takové bezpečné místo. 

Napsal své číslo do jeho telefonu. Christian mu poslal zprávu přes WhatsApp, aby se ujistili, že je správné. Pak se postavil. "Děkuju moc. Najít lidi, co čtou, je těžší, než jsem si myslel, že bude."

"To věřím," odvětil Mateo. Christian se naposledy pousmál a už byl na cestě zpátky za Maxem. 

Ucítil, jak se k němu Aura pomalu přibližuje. "Právě jsi dal číslo svému crushi. No nekecej."

Mateo se krátce zasmál a protočil očima. "Jo. Aby mi poslal dotazník k jeho bakalářské práci, protože jsem pravděpodobně ten jedinej nerd, kterého zná."

"Tak musíte nějak začít, že jo," mlaskla nad jeho poznámkou. "Na jaké že je fakultě? Není s tebou, ne? Že píše o knihách."

"Nevím, na jaké je fakultě," zamumlal a zacpal si pusu obědem. Aura mu ale věnovala takový pohled, že když polknul, zamumlal: "Ekonomická. Proto asi marketingové strategie."

On sám byl na filozofické fakultě a studoval literaturu. Samozřejmě. A samozřejmě by věděl, kdyby Christian byl na té stejné, zase tak velká jejich fakulta nebyla. Jejich školní systém ale umožňoval vyhledat lidi z celé univerzity, ne jen z fakulty, a tak si Mateo našel, co studuje, hned, jak věděl jeho celé jméno. 

Aura se vítězně usmála. "Mě přišlo divný, že by sis nenašel, co studuje. To je jako bych to neudělala já. A to prostě nedává smysl."

Aura ho znala až moc dobře. Někdy ho to až děsilo. 

Christian mu poslal dotazník o několik hodin později, když už byl opět pod peřinou v posteli a četl povinnou četbu do školy. Miloval literaturu, ale někdy ty knihy, co musel číst... zkrátka to nebylo ono. 

A tak okamžitě vzal telefon do ruky, když mu zavibroval. Hned na to toho litoval, protože věděl, že teď nebude myslet na nic jiného. 

Christian mu poslal nejprve link s dotazníkem a pod to krátkou zprávu. Ahoj, tak posílám. Moc děkuju za pomoc, opravdu si toho vážím!

Mateo dotazník vyplnil. Pak se vrátil do chatu. A začalo dlouhé přemýšlení, co odepsat. 

Samozřejmě, ideální scénář byl, aby konverzace pokračovala. Tohle byla situace jiná než s Lukem, do tohoto nebyl donucen, jako ho donutili Lila a ostatní, tady měl šanci si vyměnit několik zpráv s klukem, který se mu líbil. A to vyžadovalo taktiku.

Pět minut jen seděl a hleděl na tikající kurzor WhatsAppu. A pak to vzdal. Vždyť se znal, věděl, že když konverzaci nezabije touto zprávou, tou další určitě ano.

Proto odepsal naprosto jednoduše. Ahoj, vyplněno! Můžu to poslat do skupinového chatu mého programu, studuju literaturu, pomohlo by ti to?

Odpověď přišla téměř okamžitě. To by bylo naprosto skvělý, děkuju.

Mateo udělal, jak slíbil, i když mu taky trvalo dobrých pár minut vymyslet zprávu, kterou do chatu napsal. Můj kamarád pracuje na bakalářce... napsat zkrátka nešlo, protože Christian jeho kamarád nebyl. Kéž by.

Pak se vrátil do jejich chatu. Hotovo:), napsal.

Christian mu dal na zprávu jen srdíčko. A tak byla jejich konverzace, jeho jediná šance, jak si udělat nového kamaráda, u konce. 

Tedy to si myslel, dokud mu Christian nenapsal o hodinu a půl přesně později. Asi ti zulíbám ruce, protože mám díky tobě polovinu odpovědí.

Nedokázal ani popsat, jakou radost mu ta zpráva udělala. Hned na to mu ale přišla další. Od Lukea. Co bys řekl tomu, že bychom se někdy podívali do té literární kavárny, o které jsem ti říkal na knižním festivalu?

Zamrzl na místě. Jeho hlava šla automaticky, byl právě pozván na své první rande v životě? Pak si ale uvědomil, že netušil Lukeovu sexualitu, mohl to myslet opravdu čistě kamarádsky, jaké přece jen byly šance? 

Přesto se cítil, jako by se v jeho životě po dlouhé době dělo něco zajímavého. A tentokrát v pozitivním slova smyslu.

⸙

vám úplně matu hlavičky, co? hehe