Chris věděl, že změní názor. Mateo tomu stále nemohl uvěřit.

Od psycholožky s ním jel domů. Aura se vrátila zrovna ve chvíli, kdy Chris seděl u jejich kuchyňského ostrůvku a Mateo byl na záchodě, takže jen slyšel její hlas z koupelny. "Mám vidiny?"

Slyšel i Chrise. "Přesně tak. Zbláznila ses. Jsem jen výplod tvé fantazie."

Aura se uchechtla. "To by fungovalo možná tak na Matea. Co tady sakra děláš?"

Mateo vyběhl z koupelny. Chris si hodil do pusy kousek hroznového vína. "Já? Jím."

Aura protočila očima a přesměrovala pohled na Matea. "Co tady dělá?"

Chris se na něj také otočil. "Co tady dělám?"

Mateo se zasmál. Miloval tyhle dva človíčky tak moc, že by je nejraději umačkal v objetí k smrti. "Zachraňuje náš vztah," odpověděl Mateo.

Chris se otočil zpátky na Auru. "Tak prý zachraňuju náš vztah."

Aura se na něj zamračila. "To jsi pil nebo co?"

Dalo by se říct, že to trochu vysvětlení chtělo. Aura se naštvala na Chrise, že jí neřekl o jeho pravých úmyslech a hrál před ní, že je úplný konec. Chris se bránil, že nic nehrál, protože opravdu se bál, že konec přece jen bude. A to se projevilo i na jeho náladě.

"Takže... takže jste v pohodě?" zeptala se nakonec.

Podívali se na sebe. Mateo byl nakonec ten, co se ujal slova. "Probrali jsme to, vyříkali jsme si to. Asi to bude chtít pár dnů na to, abychom zaběhli do starých kolejí, ale jo. Myslím, že jsme v pohodě," usmál se. Pak jeho úsměv zmizel. "A musím všechny zase opravit, že vlastně konec není."

"Doufám, že nejsem v očích tvého táty teď někdo, kdo ti zlomil srdce," prohodil.

Mateo se uchechtl. "Vůbec. Řekl jsem mu přesně, jak to bylo. Proto mi to začal rozmlouvat."

"Tvůj táta ti začal rozmlouvat rozchod se mnou? Mám mu poděkovat?"

"Můžeš," pokrčil rameny. "To ti ještě povyprávím."

Tu noc Chris nezůstal, Mateo se tak alespoň mohl zaměstnat jiným způsobem, aby nemyslel na svého otce, a to tím, že se rozhodl udělat pro Chrise nějaké gesto. Stále měl pocit, že v jejich dosavadním vztahu jen bral a málo dával, a tak chtěl přijít s něčím, co by mu mohlo udělat radost.

Nakonec popadl papír. Rád psal, vždy se ale bál své nápady sdílet, ať už mu lidé byli blízcí jakkoliv. Chris to věděl a i když spolu byli už několik měsíců, Mateo mu nikdy neukázal žádný jeho pokus o psaní. To bylo ale načase změnit. To, co se stalo, mu totiž ukázalo, že může Chrisovi stoprocentně věřit a nemusí o ničem pochybovat. Nemusel tak ani pochybovat o tom, jak bude na něco, co napsal, reagovat.

Měl rád poezii. A tak Mateo probudil své básnické střevo a pokusil se sepsat to, jak se cítí, do pár veršů.

Pár. To opravdu byl původní plán. A nakonec z toho měl popsanou celou stránku ve dvou sloupcích z obou stran. Popsal jejich začátky, popsal i poslední dny. Popsal, jak si ho neuvěřitelně váží a snad desetkrát se zvládl i omluvit, bez omluv by to přece nebyl on. Omluvil se za to, co udělal, omluvil se, že neprojevuje lásku tak, jak on. Ale že čím si může být jistý je to, že pro něj vytvořil tak bezpečné místo, že už nikdy stejnou chybu neudělá, aby tohle místo opustil.

Nebylo to dokonalé, nebylo to hodno nějakého uznání, ale říkal si, že je to aspoň upřímné, což bude to, co na tom Chris ocení stejně nejvíc. A tak dřív, než si to rozmyslel, papír složil do obálky a nadepsal jeho jméno. Když se pak na druhý den vydal do školy, vzal to oklikou kolem Chrisova bytu a hodil to škvírou pod dveřmi dovnitř. A nebylo cesty zpět.

Šel lehce nervózní na hodinu, kde stejně nevnímal. Čekala ho pak přednáška, na kterou měl taky v plánu jít, ale zrovna když se vydal do druhé učebny, přišla mu od Chrise zpráva. Kdy budeš doma ze školy?

Zastavil se a uhnul z cesty. Záleží proč.

Potřebuju tě vidět.

V tom případě za dvacet minut.

Otočil se a vydal se ze školy pryč. Chris ten dopis nejspíše už četl, proto ho chtěl vidět. A i když se částečně bál, jak bude reagovat, chtěl to vidět co nejdříve.

Budu u tebe za třicet, odepsal Chris. Mateovi poskočilo srdce, jak mu Chris chyběl, i když to bylo jen pár dnů. Jak si kdy vůbec mohl myslet, že rozchod bylo dobré řešení? Někdy se opravdu nehápal.

Odemkl si hlavní dveře budovy a vyběhl schody. Když byl ve svém patře, vzhlédl. Někdo stál u jeho dveří.

"To bylo doslova osmnáct minut a ne třicet," prohodil k Chrisovi. Ten vzhlédl. Stál opřený o zeď vedle dveří a v ruce držel papír. Mateův dopis.

Zvedl ruku s papírem v ruce. Mateo rozsvítil na chodbě, protože takhle ho sotva viděl. A uviděl, že má slzy v očích. "Napsal jsi mi dopis."

"Dalo by se to tak říct."

"Formou poezie. Protože ji miluju."

Přikývl. "Přesně tak."

"Rozbrečel jsem se uprostřed chodby před mými spolubydlícími!"

Mateo se pousmál. "Tak to asi splnilo svůj účel."

Většinou se bál něco pro jiné dělat. Co když se jím to nebude líbit? Co když o nic nestáli? Ovšem v tu chvíli, když uviděl Chrise a to, jak ho to potěšilo, dojalo... Zahřálo ho to u srdce. A konečně se cítil, že taky pro něj něco taky udělal. 

Odrazil se od zdi o došel k němu. I když měl dopis stále v ruce, chytil Mateovu tvář do dlaní a pomalu ho políbil. Byla to jejich první pusa od toho všeho, co se stalo. Ucítil v břiše motýlky. "Sakra, já si fakt nedokážu představit, že bych o tebe přišel," zamumlal pak Chris.

"Pojďme dovnitř," odpověděl Mateo tiše a zvedl ruku s klíči. Sotva se za nimi ale zavřely dveře, odhodil je a vrátil se k Chrisovi. Znovu spojil jejich rty. A jen tiše doufal, že je Aura stále ve škole. 

Chris mu zajel dlanění pod triko a chytil ho za pas. "Jak se dneska cítíš po včerejšku?"

"Vážně? Na to se zeptáš teď?" zastavil se Mateo.

"Několik dní jsem tě neviděl. Nevím, jak jsi už otce zpracoval nebo ne," pokrčil rameny nevinně. Zas tak nevinný ale nebyl, když mu postupně zvedal triko.

Mateo si musel zkousnout ret. "Když jsem rozptýlený něčím jiným, nemyslím na něj a jsem v pohodě," odpověděl.

"Takže chceš rozptýlit."

Přikývl. "Chci rozptýlit."

Chris se ušklíbl, sundal mu triko, pak hned i to své. Obě ale ještě držel, než se zavřeli u Matea v pokoji pro případ, že by přišla Aura. Nemusela být přivítána rozházeným oblečením na chodbě. 

Mateo se najednou soustředil na úplně jiné věci. Jak mu narozdíl od pár měsíců zpátky vůbec nevadilo být před Chrisem bez trika. Jak mu nevadily jeho doteky nebo jak se mu odvážil odepnout pásek, protože se už více nebál. To Chris mu pomohl překonat tyhle strachy. A on ho málem odkopl, aby mohl překonat i své další? Vždyť to nedávalo smysl.

Lehl si na záda, Chris nad něj. Sotva se ale sklonil, aby mu začal dávat polibky na hruď, Mateo ho zastavil a převalil se tak, aby on byl ten nahoře. "Dneska to bude v mojí režii," zašeptal a než stihl Chris něco namítnout, Mateo ho umlčel polibkem.

Neměl samozřejmě moc zkušeností. Chris byl vždy ten, co ho vedl, ten, co byl v uvozovkách aktivnější, zatímco Mateo jen poslušně poslouchal. A bál se cokoliv iniciovat.

Tentokrát ne. A tak postupně přemístil své polibky na Chrisův krk, na jeho hruď a níž a níž. Nikdy to nedělal. A bylo svým způsobem vzrušující být ten, co má zdánlivě veškerou kontrolu. Rád viděl, jak se díky němu Chris cítí dobře.

"Mateo..." vydechl Chris v jednu chvíli.

"Hm?"

Koukl na něj. "Ty jsi sakra dokonalej."

Usmál se. Poprvé ty slova neodpálil zpátky, ale přijal je. Ještě se krátce vrátil k Chrisovým rtům. "Snažím se. Alespoň od teď. Mám přece jen toho nejlepšího učitele."

"To zní lehce jako svojsmysl."

"Možná je."

"Ty a dvojsmysly?"

"Lepším se, ne?"

Chris se pousmál, palcem ho pohladil po tváři. "Jsem na tebe pyšnej. To myslím celkově."

Mateo položil svou dlaň na tu jeho na své tváři. "Děkuju." Taky to myslel celkově.

⸙

mateo se nám rozjel, good for him

hehe, příští kapitola asi poslední :D

a já mám za hodinu zkoušku a místo učení jsem psala oh well