I když Mateo věděl, že to jediné, co by v tu chvíli chtěl udělat, bylo zachumlat se pod peřinu v Chrisově objetí, věděl, že nemůže.

Zůstali v jejich skromném obýváku, s Chrisem i Aurou. Tlumeně jim vyprávěl, jak otce vůbec kontaktoval. A nakonec jim pustil i nahrávku jejich konverzace.

Když hrála, jen si přitáhl kolena k sobě a zacpal si uši. Nechtěl to slyšet znovu. Nechtěl být znovu připomenut, jak jeho naděje, že se otec změnil, byla zničena. Sledoval tak jen jejich výrazy. Aura ho z boku nakonec objala a přitiskla hlavu k té jeho. Chris podupával nohou, jako by byl netrpělivý. Spíš to ale znamenalo, že byl naštvaný. Více a více každým slovem, které uslyšel.

Aura ho zatahala za ruku, když nahrávka skončila. "Nevěř mu ani slovo. Nebyla to nehoda a ty za nic nemůžeš," řekla jako první.

"Já vím," zamumlal. "Přes to, všechno to tak slyšet..." Povzdechl si. "Já vážně doufal, že se změnil. Ale on je ještě horším člověkem než býval."

Nastalo ticho. Nikdo mu totiž nechtěl v tu chvíli říct, že mu to říkali.

Chris seděl přes stolek naproti němu, v tu chvíli se na něj podíval. "Prosím, že už jsi za ním udělal tečku," vydechl.

Přikývl. "Tu největší." Sklopil pohled. "Půjdu se asi na chvíli prospat. Nevadí?"

"Samozřejmě," odpověděla Aura. Pak se podívala na Chrise. "Mám za hodinu test ve škole. Můžeš s ním zůstat?"

Nenamítal nic, že nepotřeboval hlídání. V tu chvíli by to bylo k ničemu. Chris jen přikývl a Aura se otočila zpátky k němu. Znovu ho objala. "Mám tě ráda, Mateo. Nezapomínej."

"Já tebe taky," špitl a postavil se. Koukl na Chrise. "Bude to jen hodinka."

"Jak jen dlouho potřebuješ," odpověděl. "Uvařím něco mezitím, jo?"

Byl rád, že ho nemusel žádat, že chce spát sám. Těžko by se mu to asi vysvětlovalo. Potřeboval si ještě uspořádat myšlenky.

Nechal tedy Chrise i Auru sedět v obýváku a zavřel se u sebe v pokoji. Praštil sebou do postele. Dal prostor slzám. A ubrečel se k spánku.

Když se probudil, celý byt voněl jídlem. Vyšel z pokoje a podíval se na hodiny. Nějakým způsobem zvládl spát dvě hodiny místo plánované jedné. Aura byla nejspíš stále ve škole a Chris seděl na sedačce a četl si knihu, kterou Mateo hned poznal. Byla z jeho knihovničky vedle televize. 

Zabolelo ho u srdce. Zabolelo ho kvůli tomu, co měl v plánu udělat.

"Vyspaný?" zeptal se Chris, když si ho všiml. Mateo došel k němu, ale nevěděl co se sebou. To za něj vyřešil Chris, když se natáhl pro jeho ruku a přitáhl si ho k sobě. Mateo tak skončil obkročmo na jeho klíně v pevném objetí. 

"Co děláš?" vydechl. 

"Znovu z tebe vymačkávám negativní energii," zamumlal Chris. 

Mateo si tedy naposledy dovolil to, že zavřel oči, objal ho zpátky. Ztratil se v jeho doteku. Pak se musel doslova donutit, aby se odtáhl. "Musíme si promluvit, Chrisi."

"Nemusíme to ještě řešit, jestli nechceš. Dneska jsi toho měl už dost. My všichni," odpověděl. "Do zítřeka to počká."

"Byli už tady rodiče?"

Přikývl. "Vrátil jsem tvému tátovi auto. Když jsi spal, jeli tedy domů. Ještě ti budou volat."

"Okay," zamumlal. Znovu se na něj podíval. "I tak si musíme promluvit."

Chris se zatvářil zmateně. Nic netušil. Samozřejmě. "Proč? Co se děje?"

Nadechl se. "Nech mě mluvit, prosím, dokud ti neřeknu všechno. Ani hlásku zpátky. Slibuješ?"

Přišlo mu to tak lepší. Jestliže by ho Chris přerušoval, ztratil by myšlenku. Zase by přemýšlel. Potřeboval to v uvozovkách setřít ze stolu jedním tahem bez toho, aby ho vyrušoval.

"O co jde?" zeptal se znovu.

"Jen mi to slib, prosím. Ani slůvko. Dokud nedomluvím."

Viděl, jak váhá. Nakonec ale přikývl. "Tak jo," řekl slabě. "Děsíš mě."

Lehce se uchechtl. Nedivil se mu. 

"Tak jo," vydechl nervózně. "Začnu tvým stylem. Začnu něčím, co ty děláš poslední ty měsíce, kdy mám to štěstí, že jsi můj přítel, a já ti to nikdy nevracím. Několikrát jsi mi říkal, jak jsem statečný, jak mě miluješ, říkal jsi mi důvody, proč mě miluješ. Tak já ti teď řeknu ty svý."

Chris v tu chvíli reagoval jen obličejem. Zatvářil se překvapeně.  

"Miluju to, jak se s tebou cítím," začal. "Miluju to, jak jsi byl se mnou od začátku trpělivý. Miluju to, jak jsi mi dal pero našeho příběhu, abych ho napsal, a nikdy mě do ničeho netlačil. Miluju, jak jsi byl vždy při mně, i když jsem se cítil doslova jak podložka na čištění bot. Miluju, jak rychle jsi mě poznal, jak víš, jak reagovat v jakých situacích."

"Mateo-"

"Pšt," umlčel ho. "Slíbil jsi to." Podle jeho výrazu ale viděl, že už očekával nějaké to ale. "Bál ses, že mi ublížíš kvůli své minulosti, ale já miluju, jak ses z ní poučil a opravdu věřím, že bys mi nikdy neublížil. A vím, že má povaha nasvědčuje tomu, že ani já bych nikdy neublížil tobě, ale... ale já musím," vydechl.

"Co tím myslíš?" zamračil se. Stále ale vypadal neskutečně zmateně.

Mateo mu položil dlaň na pusu, aby ho umlčel. Teď mělo přijít to nejtěžší. To, čeho se bál. "Podělal jsem to. Ty poslední dny jsem to opravdu podělal a vím, že jsem ti ublížil, i když bys to nikdy nepřiznal, protože jsem to já. Lhal jsem ti, potkal jsem se s otcem za tvými zády a ty jsi teď zraněný, což by se nestalo, kdybyh neudělal tolik chyb."

Chris ho chytil za paži, aby mu Mateo nebránil v mluvení, ale držel. Nenechal se přerušit. "Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo, protože i když si možná myslíš, že nejsi dokonalý, tak opak je pravdou. Ty jsi dokonalý. A já naopak rozbitý. A někdo tak rozbitý si nezaslouží někoho tak dokonalého. Zaslouží si tě někdo jiný."

Chris začal lehce vrtět hlavou. Už se ale nesnažil promluvit. 

Mateovi stekla po tváři slza. "Tyhle dny mě něco naučily. A to to, že dokud nezačnu mít rád sebe, dokud se nenaučím žít sám se sebou, nikdy ti nebudu schopný oplatit to, co dáváš ty mně. A víš, že ta vina by mě sežrala. Dokud si budu myslet, že si tě nezasloužím, že jsem ti jen na obtíž... Moje sebevědomí je na bodu mrazu a já vím, že by i nadále ovlivňovalo náš vztah."

To už stekla slza po tváři i Chrisovi. Mateovi připadalo, že to byla jedna pro něj, pro to, jak o sobě mluvil. 

"Já... nevím, jestli mě pochopíš, ale věřím, že jo. Udělal jsem tečku za tátou. A je čas, abych se začal plně soustředit na sebe. A já vím, že ty bys udělal první a poslední, abys mi v tom pomohl, ale dokud si budu myslet, že si tě nezasloužím... nepůjde to. Musím se mít nejprve začít rád alespoň na tolik, aby mě myšlenka, že jsem ti na obtíž, nepronásledovala každou sekundu mého života."

Odkryl mu pusu. Chris zůstával ticho. Jen se na něj díval... zraněně. Mateo se díval do jeho skleněných očích a opět pocítil vlnu. On byl důvodem těch slz. Ale také věřil, že budou jedny z posledních. 

Chris párkrát na prázdno otevřel pusu. "Já... já asi chápu, co tím myslíš," řekl pomalu. "Ale nechápu, proč bych ti v tom nemohl pomoct."

"Protože neustále prožívám nějaké špatné chvíle, neustále jsem psychicky na dně, každou chvíli řeším něco s mým trauma a to si nezasloužíš. A já cítím vinu, že to na tebe neustále házím, že se s tím musíš potýkat," zkusil to vysvětlit jinak.

"Tohle není něco, za co můžeš, Mateo. Něco, co bys dělal naschvál. Bylo ti ublíženo, když jsi byl malý. A já věděl, do čeho jdu, když jsem tě poprvé pozval ven, protože ti chci upřímně pomoct." Viděl, jak frustrovaný byl. 

"Já vím, že za to nemůžu. Ale furt se s tím musím vyrovnat."

"Říkal jsi, že tě znám. A myslím si, že bude pro tebe akorát lepší, když na to nebudeš sám."

"Já na to sám nebudu. Jen nevím, jestli do toho zvládnu ještě vztah."

"Dnešek byl náročný, především pro tvou psychiku, nemluví z tebe jen to? Mě tohle přijde-"

"Chrisi, prosím," vzlykl a tím ho přerušil. "Já vím, že je to z tvého pohledu asi iracionální, ale o to právě jde. Tohle jsem já. Dělám kraviny, pak jich lituju. Udělal jsem kravinu, když jsem ti lhal a teď mě sžírá vina. Nechci ti ublížit znovu, nechci, aby ti znovu bylo ublíženo kvůli mně. Ale vím, že dokud se sebou něco neudělám, nezmění se to."

"A jak víš, že tohle taky nebude jedna z těch kravin, kterých budeš litovat?" zeptal se slabě.

"Budu jí litovat. Z mého pohledu. Ale z toho tvého... budu cítit úlevu, že jsem tě jistým způsobem vysvobodil."

"Neřijdu si, že by náš vztah měl být něco, z čeho bych měl být vysvobozený," namítl. 

"Já vím, že ne. Proto to dělám za tebe."

Čekal ještě tolik argumentů, tolik přesvědčivých slov, Chris si nakonec ale jen otřel oči a přikývl. "Tak jo," řekl najednou. "Ať je po tvým."

To naopak ho zase překvapilo. To bylo to poslední, co v tu chvíli čekal. Chvíli nevěděl, co říct, nakonec skončil u toho, co mu šlo nejlíp. "Promiň," řekl naposledy.

Chris se natáhl a spojil nečekaně jejich rty. Byla to jejich první pusa za několik posledních dní a také tedy i poslední. "P-proč-" zetpal se, když se Chris odtáhl.

"Protože tě znám," zdůraznil znovu. Podíval se na něj takovým zvláštním způsobem. Mateo se cítil hypnotizován. A zdálo se mu, že mu Chris pohledem říká něco, co úplně nepochytil. 

Odtáhl se od něj a posadil se na okraj sedačky. Chris zůstal sedět, chvíli civěl do země, pak se otočil na Matea, který na něj koukal s očekáváním. Proč neodcházel? Chtěl si jít jen lehnout a dostat ze sebe všechny emoce, dokud nezbyde jen ta vina posledních dní, která to vše začala.

"Co?" zeptal se Chris. "Nenechám tě samotnýho, dokud nepřijde Aura."

Vyjeveně na něj koukal.

"Mohl jsi s tím rozchodem ještě chvíli počkat, ne že ne," prohodil ještě a pokrčil rameny. "Teď budeš muset trávit čas se svým ex."

Mateo ho nikdy neviděl takhle ublíženého. Když se rozešel s Maxem, teoreticky se schoval u sebe na bytě, právě aby nebyl nepříjemný na lidi kolem. V tu chvíli si to Mateo ale zasloužil. Ublížil mu. A on se pořád staral o to, aby byl v pořádku, což ve finále způsobilo to, že si do něj jen rýpnul. 

"Promiň, Chrisi," špitl ještě jednou.

"Mateo..." vydechl.

"Už mlčím," zamumlal.

"Já jen... mýlíš se v sobě. Ale taky vím, že když se pro něco rozhodneš, už ti to nerozmluvím. Jen chci, abys věděl, že milovat tě je hračka," řekla a postavil se. Kývnul ke kuchyni. "Máš tam večeři, tak si dej. Aura by tady měla být každou chvíli."

Nedokázal se zvednout a jít si pro jídlo, které mu uvařil. A když se Aura vrátila, Chris si jen vzal svou mikinu a miul se s ní na chodbě.

"Kam jdeš?" zeptala se ho. Mateo stále seděl na sedačce, kolena přitáhlá k sobě.

"Domů. Mateo mě už nepotřebuje," slyšel jeho odpověď. A pak už jen prásknutí dveří.

Aura vešla do obýváku. Založila si ruce na prsou. "Cos sakra udělal?"

Dobrá otázka.

⸙

ou jé