Mateo dopsal poslední větu a spokojeně se podíval na celý svůj úkol do historie literatury. Tak, to by bylo. Jedna věc hotova. Teď mohl začít další.

Připravil si materiály, přečetl si zadání. S myšlenek ho ale vytrhlo, jak někdo otevřel dveře.

Zvedl pohled jak nadšené štěně, dovnitř jeho buňky v knihovně nevešel Chris, ale Aura. Projelo jím zmatení.

"Jasně, že jsi v patnáctce. Vždy ta samá místnost," prohodila a odložila si věci. Posadila se.

"Co tady děláš?"

"Odpadla mi přednáška. Tak se jdu učit sem."

Mateo zazmatkoval. A důvod jeho zazmatkování přišel hned za Aurou.

Christian vešel dovnitř a jako první uviděl samozřejmě Auru. "Oh, ahoj. Tebe jsem tu nečekal."

"Odpadla mi přednáška," zopakovala. "Ráda ale vidím, že naše učící trio je zpátky."

"A silnější než kdy dřív," odpověděl Chris. Přešel k Mateovi. Sklonil se. A dal mu pusu na tvář.

"Počkat, počkat, počkat. Co se to právě stalo?"

Proto zmatkoval. Protože Auře o Chrisovi ještě neřekl.

Byly to teprve dva dny od jejich prvního rande. Od jejich první pusy. A nenašel ještě vhodny okamžik, aby to řekl své nejlepší kamarádce. Styděl se to na ni jen tak vybafnout, to zaprvé. A zadruhé, bál se, že se stále může něco pokazit. Nevěděl co, nevěděl jak, ale nechtěl za Aurou přijít hned druhý den a zklamat ji.

Oba pohledy spadly na něj. Mateo se ponořil hlouběji do židle ve snaze zmizet.

"Tys ji o nás neřekl?" zeptal se Chris ve stejnou chvíli, jako se ozvala Aura. "Mateo?"

První se podíval na ni. Na to zklamání v Chrisových očích nebyl psychicky připraven. "Uhm, překvapení," zamumlal. 

Aura nestíhala zpracovávat informace, a to její mozek pracoval většinou rychle. "Kdy se tohle sakra stalo?"

Chris se posadil naproti ní. Mateo seděl v čele stolu. "Jak dlouho s tebou nemluvil?"

"O tobě nemám informaci od toho, co jsme v knihovně byli naposledy všichni tři. Už jsem si normálně myslela, že jste se pohádali nebo něco, protože vždy o tobě mluvil furt."

"Auro!" okřikl ji Mateo.

Chris se na něj krátce podíval a pousmál se. "Furt, jo?"

"Má na tebe crush už tak rok. Takže jo."

Mateo začal sjíždět na židli níž a níž až byl opravdu téměř pod stolem. Znal Auru. Věděl, že mu tak oplácela to, že jí nic neřekl. 

Ti dva pokračovali v konverzaci, jako by tam nebyl. "Pozval jsem ho na rande už minulý týden. To ti neřekl ani to?"

Aura zavrtěla hlavou. "Nemusím se ho ani ptát, abych věděla proč. Pravděpodobně si myslí, že se to ještě nějak podělá, že tohle se mu dít přece jen nemůže. Tak mi raději o tom ještě neřekl pro případ, že by mi musel hned říct, že to byl jen planý poplach."

"Já jsem stále tady!" zvolal Mateo zpod stolu.

"A nemám pravdu?" odpověděla Aura.

Mateo mlčel. Samozřejmě, že měla. 

Další se ozval Chris. "Je to pravda, Mateo?" Zněl smutně. Panebože, on zněl opravdu smutně. Už to podělal. Měl o něm Auře říct. Teď to muselo vypadat, že se za Chrise styděl nebo něco takového. Nebylo to absurdní? Chris by se měl stydět za něj. 

Vykoukl zpoza stolu. "Prosím, neber si to osobně, já jen... Takový věci se mi nedějí a stále to zpracovávám a... a..."

"Já si to neberu osobně," přerušil ho Chris. "Jen se ptám, jestli si tohle opravdu myslíš."

Sklopil pohled. "Často dusím věci v sobě, dokud si jimi nejsem jistý," zamumlal. 

"O Lukovi mi taky řekl až po druhé schůzce," ozvala se opět Aura. "Dělá to často."

Znovu se pořádně posadil a narovnal se. Na Auru se zamračil. "Hej, přestaň mě tady tak odhalovat."

"Neřekl jsi mi o Chrisovi! Moc dobře víš, že bych za tebe nebyla nic než šťastná, protože ke komu jsi chodil brečet, jak úžasný je? A pak mi neřekneš nic? Jsem ublížená, vždyť jsem jak tvá sestra!"

Styděl se podívat na Christiana. Periferně viděl, že on se na něj dívá. Mateo si usmyslel, že to určitě bude zklamaný pohled. A ten vidět nechtěl. 

Začal si nervózně rýpat do kůžičky kolem nehtů. Nevěděl, co říct, nevěděl, co dělat. Chris musel být zklamaný. Aura ublížená. Vážně to zvládl takhle podělat hned na začátku?

Najednou se Chris natáhl přes stůl a položil mu dlaň přes ruce, aby si přestal ničit nehty. "Dělá to zas. Myslím, že už stačí," řekl pobaveně Auře. 

Její výraz ze pomalu změnil z ublíženého na normální. A pak se rozesmála. 

"C-co?" zeptal se zmateně Mateo. 

Oni se proti němu spikli. Normálně se spikli. 

Chris mu oddělal ruce od sebe a propletl si s ním prsty. "Promiň. Aura už to dávno ví. Psal jsem jí ohledně té knížky, co jsem ti dal, jestli ji už nemáš. Byla lehce v šoku, když ani netušila, že jsem tě někam pozval."

"Pořád si to beru osobně. Žes mi to doteď neřekl," dodala Aura. "Na druhou stranu tě znám, takže je ti odpuštěno."

"Ale jak..." Byl zmatený. Tak moc zmatený. A trochu ublížený, že si z něj tak vystřelili. Jistým způsobem si to ale zasloužil. 

"Skončil si s dvěma extroverty," pokrčila rameny Aura. "Život s náma bude tvé malé peklo, bohužel. Potkala jsem Chrise na cestě sem, byla to rychlo akce. Povedená."

Konečně se podíval i na Chrise. Ten se usmíval, Mateovi ale do smích nebylo. "Já už měl fakt výčitky," zamumlal.

"Aw, Mateo," uchechtl se Chris a zvedl se ze židle. Přešel za Matea, sklonil se a zezadu ho objal. Lehce sebou tikl, jelikož si na ty náhlé doteky bude ještě chvíli zvykat. Ale s Chrisem a jeho neustálou potřebou doteku? To nebude trvat dlouho. "Promiň. Na mou obranu to byl její nápad. Umí být přesvědčivá." 

Mateo ho uraženě odstrčil. Nemyslel to vážně, ale proč by jim to nemohl alespoň trochu oplatit? "Víte, jak nad vším přemýšlím a stejně uděláte tohle?" zeptal se. Dal si extra záležet, aby zněl ublíženě. Překvapil především Chrise, viděl to na něm. Rozhodilo ho, jak ho odstrčil. 

Věděl, že uspěl, když i Aura zvážněla. "Mateo... Promiň, jen jsme mysleli-"

Přisunul si kolena k sobě a objal je. Chtěl vypadat zraněně. "Že to bude sranda? Haha, moje psychika je taková sranda."

V šoku ho sledovali. To už nevydržel a vyprskl smíchy. "Ty vaše pohledy," okomentoval. V tu chvíli ho sledovali, jako by se opravdu zbláznil. "Oko za oko, zub za zub. Jsem v pohodě."

Aura po něm hodila tužku. "Ty jsi tady ten krutý!" osočila ho. "Takhle hrát na svou psychiku."

Zasmál se. Zrovna Aura byla ten jediný člověk, se kterým o své psychice a traumatu uměl už i vtipkovat. Někdy si to musel udělat příjemnější, no ne? Žil se sebou nepřetržitě, nemohl se tím nechat utopit. 

Chris stál ale částečně za ním a upřímně? Trochu se bál na něj otočit. S Aurou na tohle byli zvyklí, Chris v tom byl ale nováček. A nemuselo mu to přijít vtipné ani trochu. 

"Jsi naštvaný?" zeptal se opatrně.

Nedokázal přečist jeho výraz. Chvíli mlčel. Pak zvedl obočí. "Spíš asi v šoku," řekl a krátce se zasmál.

Mateo by si nejraději stoupl, objal ho. Ještě ale pracoval na iniciativě doteku a především se styděl před Aurou. Tak se jen natáhl po jeho ruce. "Promiň. Někdy o tom vtipkuju."

"Docela často," vložila se do toho Aura. "Dneska se mu to ale extrémně povedlo."

Mateo se spokojeně pousmál. Chris nevěřícně zavrtěl hlavou. "Já si asi ještě plně neuvědomuju, do čeho jsem se tady zamotal. Vy dva."

"Oh, to vítej, ano," přitakal Aura. "Umíme být jako ti nesnesitelné sourozenci, kterým nikdo nerozumí, protože už umí komunikovat téměř jen očima." Zvedla pohled ke Chrisovi a ukázala na něj nůžkami, kterými si stříhala papír na menší kartičky na učení. "Takže taky se nevyhneš mému kázaní, že jestli mu někdy ublížíš, to si piš, že budu na jeho straně a ustřihnu ti koule těmito tupými nůžkami." Usmála se. "Ale jinak tě mám zatím ráda, fakt. Jen varování do budouna."

Chris překvapeně pomalu přikývl. "Beru na vědomí."

"A taky se připrav, že tě musí schválit nejen jeho rodiče ale i mí, protože jsme jak jedna rodina. Takže raději sekej dobrotu," dodala nevinně, zatímco pokračovala ve stříhání. 

Mateo k němu vzhlédl. "Rád bych ti řekl, že to přehání, ale je to docela pravda."

Chris našpulil rty. "Přijdu si, jako bych začal být ve vztahu i s ní, nebudu lhát."

"Dotkneš se mě a jsi mrtvej," zamumlala Aura bez toho, aby zvedla pohled.

"To si zvykneš," odvětil Mateo a ztišil hlas. "Ona poleví. Byla se mnou od malička přes to všechno, je docela ochranářská."

"Slyším tě. A měl bys být rád."

"Já jsem," namítl Mateo. "Vyděsit Chrise? To si zasloužíš potlesk."

Byl to Chris, kdo jí opravdu zatleskal. "Zasloužený, vážně."

Mateo se neubránil úsměvu. Už teď to celé miloval.

⸙

i love their energy