Věděl, že kdyby Christian jen věděl, jakou úzkost z toho celého měl, praštil by ho. Mateo mu to neříkal. Soustředil se na to, co cítil, a znal se. Nešlo o to, že by cítil úzkost z Chrise, cítil ji, protože to pro něj bylo něco, z čeho se v minulosti spálil. A jeho hlava se bála se o to pokusit znovu. 

A tak se rozhodl s tím bojovat sám. Úplně sám. Neřekl o jejich konverzaci ještě ani Auře, protože co když se ještě něco pokazí? Co když, až půjdou na rande, zjistí, že to nefunguje? Že jsou lepší jako kamarádi?

Upřímně, nevěděl pořádně, co na tom rande bude jinak. Chris říkal, ať program nechá na něm. A Mateo s ním byl o samotě přece už tolikrát, co měnil fakt, že tomu najednou dají nálepku?

No, dalo by se říct, že to pochopil hodně rychle. 

Mateo přijel za Chrisem do kavárny, kde končil ve dvě odpoledne. Když vešel, Chris se na něj usmál jako vždy, najednou to Mateo cítil ale mnohem intenzivněji. "Připravený?" zeptal se.

"Nevím na co. Takže si troufám říct, že ne," odpověděl upřímně. Chris se zasmál. 

Posadil se na barovou stoličku a počkal, až se Chris připraví. Za dvě minutky se vynořil zezadu, ale ještě došel k pokladně. Dřepnul si. A narovnal se s velkou taškou přes rameno. 

"Můžeme jít," pobídl Matea.

"Uhm, nechceš s něčím pomoct?" zeptal se, když Chris popadl ještě nějakou krabičku. Jen ale zavrtěl hlavou. "Jdeme jen kousek."

Rozloučil se s kolegyní, Mateo se jen zdvořilostně usmál. Pak vyšli ven.

Mateo byl nejprve potichu. Uvědomoval si, že takhle se normálně kolem Chrise nechová, ale jen fakt, že to nazvali jako rande, v jeho hlavě vytvořil určitý blok. Musel se doslova donutit něco říct. "Už mi řekneš, co máš v plánu?"

"Uděláme si piknik," odpověděl prostě.

"Piknik?"

Přikývl. "Lehneme si. Přežereme se. Počteme si. Uděláme si to příjemný."

"Nevzal jsem si knížku," namítl Mateo. Už se bál, že to podělal hned na začátku, protože Chris určitě počítal s tím, že knížku má. Vždycky ji měl, i kdyby neměl čas číst, protože vždy si ho nakonec nějak našel. Teď si ji nevzal. Moc stresoval na to, aby si četl v autobuse. A bál se, že Chrise urazí, že přišel na rande s knížkou, jakoby snad očekával, že bude mít čas číst místo toho, aby ho trávil s ním. 

"Mám jednu i pro tebe. Myslím, že by se ti mohla líbit. Vždycky jsem si říkal, že by mě zajímal tvůj názor, tak tohle je můj nenápadný způsob, jak ho z tebe dostat."

Bylo moc brzo na to říct, že ho miloval?

Kousek od kavárny byl vcelku velký park, ke kterému zahnuli. Šlo vidět, že Chris se tady už vyzná, protože šel cíleně. Když oznámil, že jsou na místě, Mateo zvedl pohled. A uviděl jeden z těch nejhezčích výhledů jejich města v životě. "Oh, wow."

"Já věděl, že se ti bude líbit. Je to moje malé útočiště."

Opravdu byli docela skrytí. Kousek od nich byla oficiální vyhlídka, Chris je ale téměř protáhl keřem, aby se dostali na místo, kde teď rozprostíral deku. "Měl jsi mi říct, že máš v plánu piknik. Mohl jsem taky něco přinést."

"Všechno mám. V pohodě."

A opravdu měl všechno. Vytáhl tři druhy ovoce, zeleninový salát, toasty, pomerančový džus, ledovou kávu, sušenky, slané tyčinky, brambůrky. Vše vyskládal na deku a pobídl Matea, ať si jen vybere, co chce první. "Mohl jsi mě varovat, že vztah s tebou znamená přibrat deset kilo."

Už se pomalu začínal cítit uvolněně. Už se začínal cítit, jako by byl venku s Chrisem jako dříve. 

"To počkej, až ti někdy uvařím. To budeš teprve přibírat."

"Umíš vařit?"

"Troufám si říct, že jo. A když už nic, alespoň mám vaření fakt rád. Snaha se cení, ne?"

Mateo raději nezmiňoval nahlas, že se už teď nemůže dočkat, jak mu Chris někdy uvaří. Místo toho se posadil na deku a natáhl se pro kuličku hroznového vína.

Pak Chris vytáhl knížky. Dvě kopie té samé, aby si ji Mateo mohl nechat, což ho potěšilo. Chris si vzal onu samou, i když ji už četl, protože se prý cítil, jako že je čas, aby si ji přečetl znovu. Mateo ji otevřel ze zvědavosti, aby si ji prolistoval, i když čtení bylo nejspíše na programu až později, tak alespoň uviděl něco napsaného Chrisovým písmem hned na první straně. 

Bylo tam dnešní datum. A pod tím: Pro Matea. Tady je první z mnoha sdílených knih a konverzací. Nemůžu se dočkat, až spolu prozkoumáme další příběhy. - Ch

Mateo málem zalapal po dechu, jak ho to dojalo. Chris ho tak dobře znal. Věděl přesně, jak mu udělat radost, jak zajistit, aby se cítil příjemně. A neskutečně ho za to obdivoval. Zvedl k němu pohled. "Děkuju. Vážně."

Chris zvedl jeden koutek úst do úsměvu. Mateo se málem rozpustil na místě. 

Nedokázal si pomoct, ale porovnával zkrátka jeho první rande s Chrisem s tím Lukem. Porovnával, jak se cítil v přítomnosti toho druhého, všechno. Nikoho asi ani nepřekvapilo, že Chris vyhrával na plné čáře. 

Nejprve si povídali. Pak se pokusili chvíli číst. Mateo měl poznámku ale už ke třetí stránce, a tak začali diskuzi. Oh, jak on miloval diskuze o knížkách. 

Když se začalo ochlazovat, začali se bavit. "Doufám, že máš ještě čas?" zeptal se Chris. "Náš program ještě nekončí."

"Ne?" zeptal se překvapeně. "Uhm, mám čas. Samozřejmě."

Pomohl Chrisovi narvat deku zpátky do tašky. Šel vyhodit odpadky k nejbližšímu koši. Když toho tolik snědli, najednou Chrisova taška byla o půlku menší. A taky měl volné ruce. 

Když se k němu Mateo vrátil, Chris k němu natáhl ruku. A Mateo pochopil.

Nemusel se přemlouvat jak u Luka, aby to udělal. Jistým způsobem se stále bál, ale přišlo mu to správné, a tak mlčky chytil Chrise za ruku. Kousnul se do rtu, aby se neusmíval na celé kolo. Kousl se ještě víc, když si ho Christian přechytl a propletl si s ním prsty. 

Jen doufal, že se mu nervozitou nezačnou potit ruce. To by bylo trapné.

Čekala je cesta, jak později pochopil, ke Chrisovi na byt. Mateo u něj ještě nikdy nebyl, přece jen byl jeho a Aury byt blíž škole a ještě se s Aurou už znal, zkrátka raději vždy skončili u nich. Nejprve začal stresovat, že pozná Chrisovy kamarády, se kterými bydlel. Ten ho uklidnil, že jsou oba mimo byt. Pak ho znervózněl fakt, že jde vůbec k němu na byt. Někdy se fakt nesnášel. 

Chris mu udělal rychlou prohlídku bytu, až skončili i něj v pokoji. Byl vcelku obyčejný, v rohu měl velkou postel, v druhém psací stůl. Skříň měl vestavěnou do zdi a naproti ní sedačku. Chris přešel ke svému stolu a vzal ovladač od televize, kterou měl vedle skříně. Ten pak strčil Mateovi do ruky. "Netflix a chill?" zeptal se. "Můžeš vybrat, co chceš."

Mateo nakrčil obočí. Znal Chris dvojsmysl toho sousloví nebo si to jen neuvědomil?

Hned mu to samozřejmě došlo. "Oh, bože. Ne tak, samozřejmě. Víš, že bych- Nikdy bych-"

"Já vím," přerušil ho se smíchem Mateo. "Něco vyberu." Zlověstně se mu líbilo, že pro jednou nebyl on ten, co koktal a byl nervózní. 

"Zajdu nám pro něco na pití," zamumlal a prošel do kuchyně. 

Mateo začal brouzdat Netflixem. Upřímně, sám se moc na televizi nedíval, ale kupodivu byl v náladě, aby jen vedle sebe seděli a užívali si nějaký dobrý film. Četl popisky nejrůznějších filmů, ale moc ho to nezaujalo. Až na jeden seriál.

"Seriál?" zeptal se překvapeně Christian, když se vrátil s přichystanou vodou. Šlo vidět, že využil své znalosti limonád z kavárny.

"Je to můj nenápadný způsob, jak si zajistit další rande s tebou, abychom se mohli podívat na další díl," vypadlo z něj dřív, než si to stihl rozmyslet. Vážně teď zaflirtoval? On?!

I Chris vypadal mírně překvapeně. "To si zajišťovat nemusíš. To už dávno je," řekl nakonec. Mateo by vyšiloval, kdyby mohl. Chris ale kývnul k sedačce. "Jako doma. Přísahám, že jsi nikdy neseděl na pohodlnější sedačce."

Mateo k ní podezíravě přešel. "Jo?"

"Troufám si říct, že na ni spím i víc jak v posteli."

Uchechtl se. Ale hned, jak se posadil, tak Christianova slova pochopil. "Panebože," zamumlal slastně a opřel se. Přišlo mu, jako by se ta sedačka stala jeho součástí.

"Já ti to říkal." Chris ještě přešel k posteli pro tu největší deku, co kdy Mateo uviděl. "A taky mám tu nejlepší deku na světě."

Posadil se vedle Matea a přikryl ho. Přikryl i sebe. Pak se natáhl pro ovladač, aby seriál zapnul.

Když ovladač zase odložil a uvelebil se na svém místě, Mateo pro jednou ignoroval svoji hlavu, která zase přemýšlela nad každým pohybem, a nenápadně se k němu přiblížil dřív. Netroufl si nic velkého. I když tak moc chtěl.

Protože i přes to, že dnešní den nebyl čistě o kamarádství, Mateo se s ním cítil naprosto dokonale. Ano, jeho úzkost byla všudypřítomná, jako vždy, ale Christian ji celý den úspěšně přebojovával. 

Periferně uviděl, jak k němu Chris otočil hlavu. Jak se pousmál. A v další sekundě mu dal jednu ruku kolem ramen a přitáhl si ho blíže. 

Mateovo tělo nejprve strnulo. Hned na to se ale uvolnilo. "Nevadí?" zeptal se Chris.

"Vůbec," odpověděl upřímně. Na tohle si dokázal zvyknout. Protože začínal nejspíš tušit něco,  čem se mýlil. 

Chrisův nejsilnější jazyk lásky byl dotek, Mateo si vždy myslel, že u něj byl nejslabší. Teď měl ale tady kluka, se kterým se cítil opravdu příjemně a přišlo mu, že chce víc. Že kdyby se odvážil, požádal by Chrise, aby ho schoval ve svém objetí. 

Nebylo to tak, že nesnášel dotek. Jen nenašel toho správného člověka. Doteď. 

Nemohl se dočkat, až si jeho tělo zvykne na Chrise. Až nebude nervózní při sebemenším doteku. Až jeho hlava nepoběží na plné obrátky jen proto, že konečně i on prožíval to, o čem všichni tak básnili. A hlavně, až přesvědčí sám sebe, že tohle opravdu nebyl jen sen. 

Nedokázal ten seriál vnímat, i když ho tak dlouho vybíral a opravdu to bylo něco, co ho zaujalo. Zadíval se do země. "Chrisi?" řekl potichu, jako by ho nechtěl rušit od sledování.

"Hm?"

Zvedl k němu pohled. To, jak u sebe seděli, způsobilo, že byl obličejem jen centimetry od toho Chrisova. Ten čekal, co z něj vypadne. To očekávání se dalo v tu chvíli krájet.

Možná Chris očekával pusu, když byl Mateo tak blízko. Možná očekával něco romantického. Mateo ale stáhl rty do úzké linky. "Já jen že mi asi odumře ruka, ale stydím se jakkoliv pohnout a přiznat, že mi na ni sedíš."

S tímhle si Chris začal. S nejistým Mateem, co si nechal málem odpadnout ruku, než aby se nějak pohnul nebo to přiznal. Chris se na něj překvapeně podíval a posunul se. Mateova ruka se tak dostala na svobodu. "Co-"

"Promiň," zamumlal. Na jednu stranu se mu chtělo ale smát. "Já jen... líbilo se mi, jak jsme seděli a nechtěl jsem to pokazit."

Chris byl ten, co se rozesmál první. "Já z tebe někdy opravdu nemůžu," vydechl mezi smíchem. 

"Moc dobře jsi věděl, do čeho jdeš," odvětil Mateo.

"Musíš mi říct, jestli ti odumírá ruka!" namítl. "Neměl jsem tušení!"

"Komunikace mi dělá trochu problém."

"Oh, toho jsem si ještě nevšiml. Vážně? Já bych ani neřekl."

Mateo do něj uraženě píchl a našpulil rty. Chris se zasmál a za ruku si ho přitáhl k sobě. "Pojďme si lehnout."

"Chceš, abych usnul?"

"Jestli to zařídí, abys tu zůstal déle, tak ano," odvětil Chris. Lehnul si na sedačce a naznačil Mateovi, ať si lehne vedle něj. Překvapil sám sebe, když ani na chvíli nezaváhal. Najednou byl seriál ta tam. "Já si chci jen s tebou povídat," přiznal. 

"Tak jo. Můžeme si povídat. Protože přiznám se, nevnímal jsem od začátku."

Chris nakrčil obočí. "Vždyť jsi to vybral."

"To moje hlava. Nenechala mě."

Chris nejprve otevřel pusu, pak ji zase zavřel. Vyhledal po dekou jeho ruku. Pak opatrně začal mluvit. "Chci, aby ses cítil maximálně příjemně, opravdu," řekl zatímco mu dělal na ruce malé kroužky palcem. 

Mateo se s ním cítil příjemně. Neuvěřitelně příjemně. A štvalo ho, že to možná nešlo tolik poznat. Jeho hlava se ale nikdy nezastavila, to byl ten problém. Potřeboval rozptýlit.

Přisunul se k němu a objal ho. Když ho objal naposledy, cítil se jako doma a jeho hlava na chvíli vypnula. Potřeboval to znovu.

"Netušil jsem, že máš tak rád objetí," přiznal Chris, když ho objal zpátky.

"To jsme dva," zamumlal Mateo a vzhlédl. Jeho rty byly centimetry od těch Chrisových. 

Pamatoval si jeho scůzky s Lukem. Pamatoval si, jak se necítil příjemně ho políbit až do pátého rande. Myslel si, že s Chrisem to bude stejné, že se bude ještě na třetím rande bát.

Ale upřímně? V tu chvíli netoužil po ničem jiném.

Lehce přejel svými rty po těch jeho, opravdu se jich sotva dotkl. Chris to klidně mohl brát jen jako omyl, ale bál se to iniciovat. A tak mu spadl neuvěřitelný kámen ze srdce, když to Chris pochopil, přemístil jednu ruku Mateovi na tvář, a spojil jejich rty v jednoduchý polibek.

Ani nedokázal popsat, jak se v tu chvíli cítil, veděl ale jedno. Byly to pozitivní emoce. Pozitivní emoce, které alespoň na chvíli plně udupaly tu úzkost a on si tak mohl jejich první polibek plně užít. Pamatoval si ho. Pamatoval si každý jeho detail. To, jak jemně ho Chris držel, jak se hned po polibku usmál, jak jejich čela nechával ještě chvíli u sebe, než si ho znovu přitáhl do objetí. 

Tohle měl být jeho první polibek v životě. Takhle si ho vždy vysnil. 

Cítil se šťastně. Po dlouhé době opravdu, upřímně šťastně. "Panebože, tak teď se mě už jen tak nezbavíš," zamumlal a plně si užil Chrisův upřímný smích.

"To doufám."

Dostal svou první pusu na dobrou noc. A už chápal, proč to lidé tak milovali.

⸙

mé standarty právě vystřelily do nebeských výšin. proč já si to dělám.