Upřímně? Vždy mu to přišlo nemožné, ale najednou si dokázal představit budit se v něčí náruči. Zažil to sice poprvé a taky naposled pravděpodobně na hodně dlouhou dobu, ale když se probudil a uvědomil si, že prakticky celým svým tělem leží na spícím Chrisovi a ten ho objímá, po lehkém vyšilování si přiznal, že se mu to líbilo.

Nejprve se ale opatrně zvedl. Hned poznal, že Chris je tvrdý spáč, když se jen otočil na bok a pokračoval ve spánku. Mateo vstřelil do nejbližšího pokoje, aby to zpracoval bez toho, že by ho probudil.

Jenže nejbližší pokoj byl Auřin. A ta seděla u stolu, knížky otevřené před sebou a učila se. Nakrčila obočí. "Mateo?"

Realizace k němu přicházela postupně. Jeho otec. Měl by to říct Auře. Měl by ji říct i to, že se s tím odvážil svěřit Chrisovi. Oh, Chris. Sakra, musela je vidět, jak spolu spí na sedačce. Jak to asi vypadalo? A teď jí vletěl do pokoje. Netušil ani, kde začít.

Nasucho polkl. "Otec, jakože můj biologický, je venku z vězení," oznámil, jako by jí oznamoval slevy v supermarketu. Auřin pohled se během sekundy změnil na vystrašený.

"Jak to víš?"

"Dneska jsem ho viděl."

Postavila se. "Mateo..." vydechla. "Jsi v pohodě?"

"Asi jo?" odpověděl nejistě. V tu chvíli se v pohodě cítil, ale taky to byly dvě minuty, co se probudil. Věděl, že až se jeho hlava plně nastartuje, vrátí se úzkost, strach, všechno. "Viděl jsem ho po cestě do školy. Byl jsem ale s Chrisem. A má reakce... nebyla nejlepší. Ale pomohl mi a on si mě nevšimnul."

Šlo vidět, jak se Auře ulevilo. "Díky bohu."

"Stejně si myslím, že by mě nepoznal," přiznal. "Ale i tak, bylo to docela traumatický."

Jen jak o tom mluvil, cítil, že se všechny jeho negativní pocity vrací. Zhluboka se nadechl. "Takže jsem nešel do školy, vrátil jsem se domů a Chris mě doprovodil a... Zkrátka mi přišlo přirozený, abych mu vše řekl."

"Tys mu to řekl?" zeptala se překvapeně. "Všechno? Mateo, to je velký!"

Aura samozřejmě věděla, že o svém traumatu s nikým nikdy nemluvil. Jestli to někdo vědět potřeboval, byli to jeho rodiče, kdo se ujali slova. Nikdo ho nenutil. A poprvé se sám rozhodl to s někým sdílet.

Pokrčil rameny. "Přišlo mi, že si to zaslouží vědět. A jeho reakce... jsem rád, že jsem mu to řekl, vážně."

Usmála se, postavila se a objala ho. Aura byla jediná, od které mu nečekaná objetí nevadila. "Aw, jsem na tebe pyšná. Dej si dneska klídek, zpracuj to. Řekls to rodičům? Mám jim zavolat já? Beztak taky neví, že je venku."

Zavrtěl hlavou. "Ještě... ještě jsem neměl úplně šanci jim zavolat. Chris je celou dobu se mnou."

"Tak já jim zavolám," rozhodla Aura. "A o víkendu s tebou za nimi pojedu, jestli chceš. Myslím, že tě budou chtít vidět." Pak se lehce potutelně usmála. "Je nevhodný čas poukázat na to, jak jsem vás uviděla? Rozešel se s Maxem?"

Uvítal tu změnu tématu. Jeho zpracovávání otce bylo ve fázi, kdy se potřeboval trochu rozptýlit, aby se v tom neutopil. Stáhl rty do úzké linky a zavrtěl hlavou. "Nerozešel," řekl prostě.

Aura k němu šoupla svůj telefon. "Jsem paparazzi, vím, ale takhle spolu kamarádi nespí, hele. Jen říkám."

Mateo shlédl na fotku. Bylo zvláštní sebe vidět v jeho náruči, vypadal tak... klidně. Spokojeně. Jako by se předtím nestalo to, co se stalo. Chris  ho oběma rukama objímal, jeho rty jen milimetry od Mateova čela. Kdyby se jen trochu pohnul-

"Věř tomu nebo ne, ale byl to omyl. Nechtěl jsem usnout."

"Ale usnul jsi. A místo toho, aby tě probudil, lehl si a usnul s tebou. Já ti nevím."

Lehce ji plácl a ona se rozesmála. mateo se uchechtl taky. Kéž by byla pravda, co naznačovala. Kéž by v tom bylo něco víc, než jen fakt, že Mateo se mu svěřil s něčím těžkým a Chris byl zkrátka člověk, který tam byl pro něj. 

Aura zvážněla. "Ne, teď vážně. Jsi opravdu v pohodě? Buď upřímný. Žádný tvoje nechci otravovat ostatní nastavení mysli. Tohle je vážný."

Opravdu zvážil její slova. Opravdu se zamyslel nad tím, jak se cítí. "Cítím úzkost," přiznal. "Ale myslím, že jinak jsem relativně v pořádku. Pomohlo mi, jak jsem si o tom promluvil s ním."

Aura si ho ještě přeměřila pohledem, jako by hledala známku toho, že lže. Nic ale nenašla a tak nakonec přikývla. "Okay. Dej mi pár minut, půjdu zavolat vašim. A ty se zkus nějak rozptýlit."

Byl jí vděčný. Asi už neměl mentální kapacitu na to, aby to znovu vysvětloval. Samozřejmě ale věděl, že čím dříve to budou vědět, tím to bude lepší. Znal Bena, svého tátu. Věděl, že si pozjišťuje okolnosti ohledně toho, že byl jeho otec už na svobodě. 

Vyšel tedy z jejího pokoje a potichu se vydal do kuchyně. Slyšel Auru, jak telefonuje, ne ale natolik, aby cokoliv rozeznal za slova. A aby se rozptýlil a nepostával okolo jak klubíčko úzkosti, rozhodl se začít dělat nějaké jídlo.

Nebyl kuchař. Většinou vařila Aura pro ně oba, protože on zkrátka uměl pět stejných receptů a ty mu stačily. A už vůbec nevařil pro rozptýlení, v tu chvíli se do ale zdálo jako dobrý nápad. Navíc, měli hosta, nemohl ho nechat o hladi. Otevřel ledničku a vytáhl zeleninu. Neměl tušení, co uvařit, ale hádal, že krájení zeleniny na malé kostičky, soustředění se na to, by mu pomhlo ulehčit úzkost stejně jako tak, když počítal sekundy. 

A tak začal krájet. A krájet a krájet a krájet. 

Aura přišla o pár minut později. "Co děláš?" zeptala se šeptem, když uviděla Mateovu plnou misku perfektních malých kostiček papriky. 

"Vařím."

"A co?"

"To ještě nevím."

Nekomentovala. Místo toho se opřela o linku vedle něj. "Tvůj táta říkal, že bude rád, když jim co nejdříve zavoláš, ale chápou, že to musíš první zpracovat sám. Jen z tebe nemám pouštět oči. A myslím, že spustí pátrací akci ohledně toho, jak to, že je tvlj otec venku."

Musel se uchechtnout. "To jsem si přesně myslel, že udělá. Fakt, myslel jsem na to pár sekund zpátky."

"Proboha, pardon. Nechtěl jsem tady takhle vytuhnout."

Mateo s Aurou se otočili v ten stejný okamžik. Christian se přišoural blíž k nim, zatímco mžoural do silných světel kuchyně. Pohled mu také spadl na tu tunu nakrájené papriky. "Co děláte?"

"Vaří," odpověděla za něj Aura. "Jen neví ještě co."

Mateo uraženě našpulil rty a otočil se zpátky k paprice. "Uklidňuje mě to," zamumlal. 

Neviděl tak, že Christian došel až úplně k němu a položil mu ruku na záda. Jo, on opravdu miloval fyzický dotek. Jak to, že si toho dříve nevšiml. "Všechno dobrý?" zeptal se.

Mateo se soustředil na precizní malé čtverečky papriky dřív, než předtím. Z neznámého důvodu ucítil vztek, ale zas tolik se nedivil. Když byl rozrušený (a že dnes byl rozrušený extrémně), emoce se v něm jen střídaly. Pocítil vztek na svého otce, že mu způsobil truma. Pocítil vztek na Maxe, že chodil s tak úžasným člověkem, kterého si nezasloužil. Pocítil vztek především sám na sebe, že si vůbec jen pomyslel, že on by si Chrise zasloužil. 

Jeho zuřivost se přenesla i do rychlosti krájení. A tak se ani nedivil, když syknul bolestí a odhodil nůž, protože se říznul. Zuřivost najednou zmiela jako pára nad hrncem.

Aura si povzdechla, jako by tohle byl denní chléb. "To jsem si mohla myslet," zamumlala. "Dojdu pro náplast." A vydala se do koupelny.

Mateo zůstal stát a sledoval jeho nové zranění. Neřízl se moc, i tak mu ale krev tekla. 

Jestli Chris něco říkal nevnímal ho do té doby, dokud ho nepopadl za ruku a nestrčil mu ji pod proud tekoucí vody. "Tady mám svou odpověď na všechno dobrý," řekl tiše a pak se na Matea podíval. Ten by se na něj v tu chvíli nepodíval zpátky ani za milion.

"Doufám, že nelituješ, žes mi to řekl," řekl tiše, jako by nechtěl aby je Aura slyšela. Mateo hned pochopil, proč by si to mohl myslet. Když přišel do kuchyně, jen se na něj letmo podíval a teď byl úplně mimo. Nemohl za to ale on, mohl za to jeho otec.

Zavrtěl hlavou. "To vůbec. Právě naopak. Jen... Moje hlava je teď docela zmatený místo."

"Tak jo," přitakal. "Kdybys ze sebe chtěl cokoliv dostat, můžeš mi to říct, jo?"

Mateo přikývl ve znamení, že to bere na vědomí, nebyl si ale jistý, že by to udělal. Měl pocit, že toho dneska na Chrise hodil už moc. Nemusel ještě přidávat do ohně. 

Jednu myšlenku ale nedokázal udržet za zuby. Možná to bylo tím, jak si přišel jako v mlze, že to nakonec vyslovil, a normálně by to nikdy neřekl, ale v tu chvíli se to zkrátka stalo. "Já si vážně myslím, že si tě Max nezaslouží."

Věděl, že to přehnal. Neměl jim co do vztahu kecat, neměl na to právo. Takže by se nedivil, kdyby na něj Chris vypálil zpátky, že to není jeho věc, ještě když Mateo toho o nich tolik nevěděl. 

Christian se ale jen lehce uchechtl. "Tohle si asi začínám uvědomovat taky," řekl, vypnul vodu a zabalil mu prst do papírové utěrky. "Protože díky tobě vidím, že někteří mou přítomnost ocení víc jak on." 

Dělalo se mu blbě. Možná to říznutí nebylo až tak zanedbatelné v kombinaci s tím, jak byl psychicky vyčerpaný. Cítil se, jako by se jeho vědomí opravdu zamlžovalo. Snažil se to rozmrkat. Nemohl se ztrapnit ještě více, nemohl se přiznat. "Já jen... Nechápej mě špatně, jde jen o něco, co jsem zpozoroval... Tak ti to říkám."

Chris se uchechtl. "Jasně." Jestli chtěl říct něco víc, nestihl ho to, Mateo zavřel oči a snažil se mentálně donutit, ať se vzpamatuje. To už před ním neskryl. "Je ti špatně." Neptal se. Konstatoval to.

"Možná trochu," přiznal konečně Mateo. To Chrisovo protočení očima viděl i v jeho stavu. 

"Panebože, Mateo, příště to řekni trochu dřív, hm?" Pomohl se mu posadit.

"Nerad se ptám o pomoc," zamumlal. Neuvěřitelně mu fakt, že seděl, pomohl. 

"Tak to bude to první, co tě naučím," odpověděl Chris a otočil se. "Auro?" zavolal. 

Ozvala se z koupelny. "Už to bude! Nemohla jsem je najít-"

"Vezmi i něco, co bychom mohli použít jako obklad, prosím. Mateovi je špatně," přerušil ji. Aura byla najednou zpátky v rámci sekund.

"Špatně? Panebože, Mateo-"

"Jsem v pohodě," zamumlal. "Jen se mi trochu zatočila hlava."

Natáhla se přes něj do skříňky s utěrkami. "Tohle bude muset postačit," okomentovala a namočila ho do studené vody.

O pět minut později tak seděli na zemi všichni tři, vedle sebe, Mateo s mokrou utěrkou na hlavě a oblepeným prstem náplastí. Panebože, jaký byl tragéd. Nad tímhle bude přemýšlet ještě dalších několik týdnů a proklínat se. 

Ale na jednu stranu se mu to líbilo. Protože měl pocit, že někomu na něm záleží. 

"Dneska ten salát už asi nedodělám, jestli vám to nevadí," prolomil ticho po chvíli.

"Oh, je zpátky," okomentovala to Aura. 

Chris se pousmál. "Když mě budete navigovat, kde co máte, můžu ho dodělat."

A tak se stalo, že Chris a Aura spolu začali dělat večeři, zatímco je Mateo ze země sledoval doslova s láskou v očích.

⸙

these three are my roman empire

I LOVE THEEEEEM