Mateo si neuvědomil, když s Chrisem souhlasil, co vlastně nákup nových brýlí bude vyžadovat. Stačily ale jedny obroučky, aby si to rychle uvědomil. 

Chris si nasadil první brýle, rychle se podíval do zrcadla, než se otočil k němu. "Co myslíš?" zeptal se. 

Co si myslel? Upřímně? Že má ty nejhezčí oči na světě, které ho rozptylovaly od toho, aby se soustředil na obroučky. Nebo i ten oční kontakt, ten taky způsoboval, že se pořádně nesoustředil. To mu ale říct nemohl. 

"Ty by šly," řekl neutrálně. Nemohl mu přece automaticky stoprocentně schválit vše, i když dle něj, všechno mu slušelo. "Zkus jich víc, pak můžeme zúžit výběr."

"Dobrý nápad," přitakal Chris a vrátil brýle na své místo. Do mobilu si zapsal jejich číslo. "První kandidát."

Christian mu zatím neřekl, co se stalo. Aby pravdu řekl, vůbec to nezmínil, i když to nad nimi viselo jak velký černý mrak přinášející déšť. Věděl, že konverzací na to dojdou, přece jen se sešli kvůli tomu, co se stalo. Chris potřeboval brýle.

Většinu času jen čekal, jaké brýle si Christian vyzkouší, sám žádné nenavrhoval, dokud se mu náhodou pohled nezastavil na jedněch, o kterých si hned pomyslel, že by mu slušely. "Co tyhle?" prohodil, aby si získal Chrisovu pozornost, a opatrně obroučky vyndal ze stojanu. Podal mu je.

Vlastně se tolik nelišily od těch, které mu Max rozbil, byly ale tenčí a trochu kulatější. Christian si je prohlédl. "Nevím, jestli mi až takhle kulaté sluší," zamumlal, ale i tak si je nasadil. Tentokrát se nepodíval nejprve na sebe v zrcadle, ale na Matea. "Hm?"

Bral vše zpátky. Až teď začal mít slabost pro brýle. Pro kulatější obroučky, přesněji. A Chris v nich vypadal dokonale. Zvládl se mu dívat do očí ale jen pár sekund, než uhnul pohledem. "Uhm, za mě tyhle vedou," řekl nejistě. Byl si v tu chvíli nejistý celou svou existencí.

"Fakt?" Chris se otočil k zrcadlu a chvíli se prohlížel. Mateo nenápadně sledoval jeho odraz. Možná mu ty brýle neměl ukazovat, protože jestli se pro ně rozhodne, bude to Mateův konec. "Oh," vypadlo z Chrise. "Ty fakt nejsou vůbec špatný. Wow. Měl jsem vždy za to, že mi kulatější tvary nesluší."

Mateo tikl pohledem po ceně. "Jsou už ale o něco dražší," varoval.

Chris se sklonil blíže, aby na cenu uviděl. Pak jen mávnul rukou. "Max mi je proplatí,. Neměl rozbíjet ty staré."

Mateo se uchechtl. "Říkal jsem si, jestli si je budeš platit ty nebo on."

"Teď si je zaplatím sám. A donesu mu účtenku," řekl přirozeně, jako by se nechumelilo. Mateo ho obdivoval. On by se nikdy neodvážil. 

Chris si brýle sundal a podal je Mateovi. "Mohl bys je podržet? Myslím, že ty jdou automaticky no užšího výběru."

"Jasně," zamumlal a opatrně obroučky chytil. Přemýšlel, jestli se budou líbit i Maxovi, jestli konečně bude spokojený s brýlemi jeho přítele.

Chris skenoval pohledem další řadu obrouček, když promluvil. "Stále čekám, jestli se mě zeptáš, co se stalo," prohodil, jako by se zeptal, jaké je venku počasí.

"Nic mi do toho není, tak se raději neptám," odpověděl Mateo. "Když se mi to rozhodneš říct, vyslechnu tě, jestli nechceš, nechci tě nutit."

Vzal si do ruky další obroučky, bez toho, aby je vyzkoušel, je ale zase vrátil. "To na tobě ale cením. Že netlačíš," přiznal, což Mateovi vykouzlilo lehký úsměv na tváři. "Než jsi mi napsal, přišly mi zprávy od třech jiných lidí. Ty jsi byl jediný, kdo se zeptal, jestli jsem v pořádku a ne, co se stalo."

Mateo si ani neuvědomil, jak tu zprávu formuloval, bylo to pro něj zkrátka přirozené. O to víc ho potěšilo, že to pro Chrise něco znamenalo. Přišlo mu totiž, že Chris ocenil, jaký doopravdy byl. Často se totiž přizpůsoboval lidem, se kterými trávil čas, zapomínal pak, jaký opravdu je. Když mu to ale psal, nic nepředstíral, nikomu se nepřizpůsoboval. 

"Možná si řekneš, že to byla kravina," začal vyprávět Chris potichu, "ale zkrátka než jsme se pohádali, střetli jsme se ten den poprvé. A já chápu, že je Max zažraný do módy a někteří lidé ho uráží jen tím, co si vezmou na sebe, někdy to ale přehání. Takže jsme se začali hádat kvůli svetru, co jsem měl na sobě."

Mateo se překvapeně na něj podíval. "Fakt?"

"Teoreticky. Uviděl mě a jako první se mě zeptal, co to mám na sobě. A já... Miluju Maxe, samozřejmě." Mateo měl co dělat, aby se nezakřenil. "Ale po dvou letech vztahu... začal jsem si uvědomovat, že to, jak ke mně někdy mluví, mi akorát tak ničí sebevědomí, takže v tu chvíli jsem se zkrátka naštval."

"Já se ti nedivím," přitakal Mateo. "Abych řekl pravdu, mně přišlo hned divný, jak ti řekl, že ti nesluší ty brýle tenkrát v kavárně."

"Právě. A věc se má tak..." vydechl. Vypadal, jako by zvažoval, jestli mu to má říct. "Max nesnáší mou barvu očí. Přijde mu to děsivý a prý jako bych mu viděl až do duše. A čočky, co mi sjednocují barvu očí, jsem začal nosit až po tom, co jsme se dali dohromady. Nebudu lhát, docela to leze do peněz."

Mateo tomu nemohl uvěřit. V jeho očích byl Christian ten dokonalý sebevědomý kluk s dokonalým sebevědomým přítelem. Nikdy by neuhádl, že prakticky bojuje se svým sebevědomím právě díky Maxovi. "Chrisi..." začal, ale ten ho ještě přerušil.

"Vím, co mi řekneš. Že bych si to neměl nechat líbit. Ale věř mi, že já byl až donedávna zkrátka slepý, neuvědomoval jsem si, co dělá, jen jsem se tomu nevědomky přizpůsoboval. Takže dneska jsem se dovolil proti tomu postavit, no. Nejsem zase ten typ, co si nechá šlapat na hlavu, tak jsem mu to zkrátka řekl. To vedlo k hádce, protože dle něj jde jen o nevinné rady. A jak to u hádek bývá, vyplavou na povrch i jiné věci, tak jsme se chytli mezi lidmi."

"A proč ti teda rozbil brýle?"

"Byl naštvaný. A mé brýle, které se mu stejně nelíbily, byly v cestě."

Mateo si z videa pamatoval, že je měl Chris v ruce, než s nimi Max praštil o zem. "To mi přijde docela nebezpečný, hele."

Chris zavrtěl hlavou. "Mně by nikdy neublížil, vážně. Nebyla to naše první hádka. Vždy si potřebuje něčím praštit o zem a je v pohodě. Vždy je to pro něj takový ten bod, kdy si uvědomí, že to už přehání. Tentokrát neměl u sebe nic jiného. A vím, že lituje toho, že mi rozbil zrovna brýle, něco, co potřebuju ke každodennímu životu, ale to neznamená, že mu to nenechám sežrat." Kývl k regálům na začátku optiky, kde byly brýle nejlevnější. "Většinou vybírám tam. Ne nadarmo jsem šel rovnou k dražším," ušklíbl se. 

Mateo se pousmál. Christian byl chytrý. "Takže mu to odpustíš?"

"Ne. Nebo takhle, ještě jsem s ním nemluvil, jen mi napsal pár zpráv s omluvami. Musíme to dořešit, protože když jsme na sebe začali křičet před školou, moc jsme toho nevyřešili, že jo. Nejsem ten typ, co by jen vybuchl a nedal ani šanci tomu druhému to napravit. Takže uvidím, co mi má ještě říct, ale vážně chci, aby pochopil, jak se kvůli jeho poznámkám cítím."

Za normálních podmínek by se Mateo neodvážil tohle říct nahlas, něco ho ale v tu chvíli přece jen donutilo. "Ty jsi naprostý ukázkový přítel. Otázkou zůstává, jestli si to Max zaslouží."

Christian se uchechtl a sklopil pohled, což se moc často nestávalo. Vždycky to byl Mateo, kdo přerušil oční kontakt. "Oh, to zas ne. Mám na kontě pár špatných věcí, věř mi. A pravdou je, že Max má podíl na tom, jaký jsem dnes. V tom dobrém slova smyslu."

Nedokázal si představit, jaké věci mohl mít na mysli, na druhou stranu přece jen neznal Christiana. A ani netušil, kým byl před vysokou, protože jeho Instagram, hlavní zdroj Mateových informací, začal aktivně používat až s nástupem na vysokou.

Samozřejmě se neptal, co tím měl na mysli, kdyby Christian chtěl, aby to věděl, řekl by to konkrétněji hned. A než se rozhodl, co mu odpoví, Chris ho předběhl. "Víš co? Nebudu to hrotit, beru tyhle," řekl a kývl na obroučky, co Mateo držel. "Mně se líbí, jsou schválený tebou, co více si přát."

"Myslíš, že se budou líbit Maxovi?"

"Je to vůbec důležitý?" odpověděl otázkou.

Mateo se pousmál. Chris taky. Nemusel ani odpovídat. 

"Díky, Mateo," řekl zničehonic Christian, když už byl skoro na řadě, aby s optometristkou naměřili jeho nové brýle.

"Za co?" zeptal se zmateně.

"Za výběr brýlí. A taky že jsi mi pomohl si uvědomit, že mé oči nejsou strašidelné, ale naopak zajímavé."

"Vybráno?" promluvila na Chrise optometristka, a tak přesunul celou pozornost na ni. Mateo tedy neměl možnost odpovědět a jen v šoku zíral na jeho záda. Moc dobře si pamatoval, co poprvé řekl Chrisovi, když jeho oči uviděl, nadával si totiž další týden, že to vypustil z pusy. Řekl mu přesně to. Že jsou jeho očí zajímavé. 

Posadil se u vchodu na sedačku. A když byl Christian hotový, už jejich dřívější konverzaci ani jeden nevytahovali.

⸙

dvě kapitoly denně asi nový standart hele