Hůlka se rozsvítila jasně bílým světlem, až jsem byla nucena přivřít oči - co na tom, že bylo dost denního světla. Záře hůlky se mi protivila, ale zůstala jsem v klidu a nic nenamítala, dokud jí James Noxem opět nezhasl a nevěnoval mi lehce vítězný úsměv. Nemusela bych ovládat Nitrozpyt (který mi teď byl stejně k ničemu), abych věděla, že jizvu viděl.

"Takže si měl pravdu?" zeptala jsem se, přestože mi odpověď byla jasná.
"Měl. Ve světle hůlky je vidět dokonale. Růžová jizva ve tvaru hvězdy."
Chvíli mi trvalo, než jsem odpověděla. Snažila jsem si ty zvláštnosti v hlavě urovnat. Zrovna moc se mi to nedařilo. Postřehla jsem, že jsme už nějakou chvíli na chodbách sami, což znamenalo, že hodina už začala, kupodivu to ale byla věc, která mě trápila nejméně.
"Jak je to možné?" dostala jsem ze sebe nakonec.
"Proto chci jít za Kratiknotem. Je to učitel formulí, měl by tedy vědět, jak to, že jedna z nich provádí něco takového."
"Docela pochybuji, že to bude vědět." mrmlala jsem cestou.
"Možná to dělají všechna kouzla." dodal James.
"Všechna kouzla?" opakovala jsem po něm.
"No. Myslím, že kdyby na tebe někdo použil Confundus nebo třeba kletbu Impérius, že by byla také vidět."

Neměla jsem slov, opravdu ne. A to se mi často nestávalo. Tato podivnost mě na okamžik donutila přestat myslet i na to, co jsme v noci prováděli u Černého jezera. Jak je možné, že mám na obličeji jizvu, která je vidět jen za určitých podmínek? Nerozuměla jsem tomu. Vlastně ničemu.

"Jdeme za tím profesorem?" zeptal se James, když viděl můj nespokojený výraz.
"Jo." kývla jsem rychle.
Ať už to bylo kýmkoliv, chtěla jsem znát pravdu a Filius Kratiknot byl jeden z mála lidí, jenž mi jí mohli pomoci zjistit.

Nevím, zda to bylo štěstí nebo jen shoda náhod, ale nemuseli jsme ani hledat profesorův kabinet (ani jednoho nás nenapadlo, že by také mohl mít hodinu), jelikož se tak o dvě minuty později vynořil z křižovatky chodeb a štrádoval si to rovnou proti nám. Rychle jsme se podívali jeden na druhého, přičemž si James už připravoval monolog, kterým ho uvede do naší situace.

"Vy dva," houkl na nás profesor a zahleděl se mi do očí "už je dávno hodina, neměli byste být jinde?"
"Hledali jsme vás, pane." začal zdvořile James a lehce mě objal v pase.
"Ale já teď mám práci." odbyl ho a chystal se nás obejít, ale můj společník mu zastoupil cestu "Prosím, nezdržíme vás dlouho."
Kratiknot si nás přeměřil a tak po půl minutě přikývl "Dobře. Co potřebujete?"
Zhluboka jsem se nadechla a začala zvažovat scénáře, jaké by se mohly odehrát, James mě tedy předběhl "Podívejte se na Tatiin obličej."
Střelila jsem po něm pohledem. Mohl to snad formulovat ještě hůř?
"Prosím?" zamrkal profesor s očima stále upřenýma na Jamesovi.
Pokrčila jsem se, abych měla oči zhruba v úrovni těch jeho a jala se slova "Jde o to, že jsme si něčeho všimli."
"Na vašem obličeji, slečno? S tím vám tedy nepomůžu." zamračil se v domnění, že jde o akné. Musela jsem se ovládat, abych neprotočila očima. Někdy byl Nitrozpyt docela otravný, zvlášť když jsem myšlenky četla člověku, který přemýšlel o mně.

"Prý tu mám jizvu." prstem jsem ukázala na místo, kde měla být. Kratiknot se k mému překvapení na mou tvář opravdu zadíval, drobné brýle si posunul na nose a pak zavrtěl hlavou "Je mi líto. Nic nevidím. Proč vůbec řešíte nějakou jizvu?"
Než jsem stačila odpovědět, James se opět chopil slova "My jí také nevidíme."
Profesor se zamračil a těkal očima z jednoho na druhého, pak se naštvaně zeptal "To si ze mne děláte blázny?"
"Počkejte-" snažil se ho James uklidnit, ale on pokračoval.
"Myslel jsem, že se mnou chcete mluví kvůli něčemu důležitému, ne si ze mě utahovat."
"Poslouchejte mě." zvýšil James hlas a taky se pokrčil, aby mu viděl do očí "Pane, to je právě ono - to je zvláštní, že není za normálních okolností vidět."
Kratiknot se poškrábal na hlavě "A za jakých tedy je?"

James byl o krok napřed, a když vyslovil poslední písmeno formule, jeho hůlka už zářila a byla namířena k mému obličeji. Opět jsem nelibostí přivřela oči.
"Teď se na ní podívejte."
"U Merlinových vousů," vylezlo po kratší pauze z profesora "to jsem ještě neviděl."

V tu chvíli jsem měla pocit, jako by mi někdo dal facku. Ano, jeho myšlenky (ty, které jsem přečetla) mi prozradily, že nic takového neviděl, netuší, jak je to možné, přesto jsem doufala, že si třeba na něco vzpomene - něco ho napadne. Když to vyslovil nahlas, ztratila jsem naději.
"Takže vy nevíte, čím by to mohlo být?" zeptal se zaraženě James a věnoval mi omluvný pohled.
"Hm," brumlal si profesor a přeskakoval pohledem z jednoho na druhého.
Nevěděl.

Myšlenky okolo jizvy jsem přečíst nemohla, ale cítila jsem z něj zmatený pocit a pocit neznalosti. To mi odpovědělo.
"Budu vás muset zklamat."
Chtěla jsem odpovědět něco jako, že to nevadí, všechno je v pořádku a nic se neděje. Ale ono se něco dělo a rozhodně to nebylo v pořádku.
Profesor se na mou tvář ještě jednou zdlouha zadíval a James pak hůlku zhasl.

"Nevíte, od čeho ji máte?" zeptal se.
"Do včerejška ani nevěděla, že ji vůbec má." pokroutil hlavou James a já ho probodla pohledem. Kratiknot se taky mohl zeptat, za jaké příležitosti jsme si jizvy všimli.
"Nevím." dodala jsem a nervózně si pohrávala s hůlkou v prstech. James se narovnal z předklonu a já jeho gesto zopakovala, jelikož jsem začínala cítit nepříjemný tlak v zádech.
"Možná jste se o něco poranila," přemýšlel nahlas profesor a dvěma prsty si mnul tvář.
Zarazila jsem se. Právě jsem si uvědomila, z celou dobu přemýšlím, proč není vidět, ale nezajímala jsem se, odkud ji mám - při jaké příležitosti jsem si udělala zranění, po kterém zůstala.
"Nejspíš." přitakala jsem.
"Na to mi připadá ale moc pravidelná, symetrická, víte?" rychle se nadechl. Nejspíš mu ani nedocházelo, jak moc si protiřečí.
"Vy si myslíte, že je v tom něco víc?" zeptal se James na otázku, kterou se mi nepovedlo vyslovit.
Samozřejmě, že v tom bude něco víc. Jen mě nenapadlo, že by něco víc mohlo být už v jejím vzniku a ne jen v přetrvávání.
"Vypadá jako jizva dračích spalniček."
"Ty vypadají jinak." namítl James "Tyler je měl a žádné jizvy ve tvaru hvězdy jsem u něj neviděl. Jsou stejné jako u neštovic."
"Pane Pottere," řekl přísně Kratiknot "vy mluvíte o běžných, takzvaných lehkých spalničkách, ale dračích spalniček je více druhů, na to nezapomínejte. Některé jsou dokonce smrtelné."

Na sucho jsem polkla.
"Dračí spalničky? To ne, ty jsem neměla. To by mi doma řekli." Možná ne dobrovolně, ale z myšlenek bych to zjistila.
"Zrovna vaše jizva, Tatio, vypadá jako stupeň Hungarian Horntail."
James se z ostra nadechl "To je ale dračí plemeno."
"Druhy spalniček jsou pojmenovány podle draků." odtušila jsem a věnovala Jamesovi bezděčný pohled.
"Ano, přesně tak." přikývl profesor "Víte, nemohla jste mít ale tyhle spalničky."
"Proč ne?" podivil se James.
"Jsou smrtelné, není na ně lék. Nikdo je nemůže přežít."
"Pak je ta jizva něco jiného." řekl prostě a pokrčil rameny.
"Hm, nevím, čím jiným by to mohlo být. Ale máte pravdu, mít spalničky, které vytváří takové rány - nikoliv tvaru hvězdy, ale ocasních trnů draka-, nebyla by jste tu dnes."

Neměli jsme nijak velký problém ze zameškání značné části první hodiny (když jsme vysvětlili, že jsme byli s panem profesorem), horší ale bylo, že jsem se vůbec nedokázala soustředit a kdykoliv mi kantor položil otázku, raději jsem rychle řekla, že nevím. Všechny hodiny jsem v podstatě probděla a kdyby se mě někdo zeptal, jakou látku jsme opakovali, rozhodně bych nedokázala odpovědět.

Odpoledne měl James trénink s famfrpálovým týmem - zanedlouho měl být poslední zápas a navíc se více než půlka hráčů hlásila o postavení kapitána do příštího roku -, což bylo tak nějak moje vysvobození.

Než jsme se rozdělili, věnoval mi varovný pohled s myšlenkou, že se nemám opovážit jít za ředitelkou a říct jí o naší noční v opravě. Drobným kývnutím jsem mu slíbila, že to neudělám. Dokonce jsem to myslela upřímně. Ne, že bych si to rozmyslela, to rozhodně ne - stále jsem za McGonagallovou chtěla jít, ale ne teď. Teď jsem se plánovala podívat do školní knihovny.

Nijak moc mě nepřekvapilo, že v knihovně bylo téměř prázdno. Krom několika knihomolů sedících u stolů a opozdilců dodělávajích úkoly, jsem tam s knihovnicí Irmou byla sama.
Pro jendou jsem se nehodlala probírat literaturou k učivu. Plánovala jsem najít nějakou knihu, kde by bylo napsáno alespoň pár slov o dračích spalničkách. Co jsem sama věděla, bylo, že se nedají dostat nakažením od jiného člověka, ale jsou dědičné - většinou po několika generacích.

Dračí spalničky jsme v rodině skutečně měli, zemřeli na ně moji pra-prarodiče, kteří v tu dobu žili s prababičkou a její sestrou v New Yorku.

"Dobrý den," pozdravila jsem paní Pinceovou "máme tu nějakou knihu o nemocech?"
Knihovnice si posunula úzké brýle na nose a přejela mne zkoumavým pohledem "To máte nějaký úkol?"
"Ne, jen se chci na něco podívat." usmála jsem se.
"To je mi něco," zamumlala si pro sebe a zvedla se z křesla, co ji doteď houpalo. S dvoukrokovým odstupem jsem ji následovala a cestou pokukovala po odděleních, v nichž jsem strávila nejvíce času.
"Možná ti pomůže kniha 15 000 a dvě nemoci. Je tam snad všechno, co se kdy jakému kouzelníkovi přihodilo. Od vyrážky z kousanců lesních trpaslíků po vysoké úrazy při Famfrpálu." štěbetala cestou a pak prudce zabočila do jedné uličky.

Byla jsem tu prvně. Pamatovala jsem si všechna oddělení, co jsem tu kdy navštívila, tohle ale ne. Knihovnice vyndala z regálu obrovskou knihu vázanou v tmavě zelené látce a podala mi jí. Když ji pustila, trhla jsem sebou překvapená její váhou.
"Díky moc." zamrmlala jsem a vydala se ke křesílkům, kde jsem si knihu hodlala prohlédnout. Na zelené látce byl zlatým ozdobným písmem vyražený titul a autor, kterého jsem kvůli stáří a stavu obálky nedokázala přečíst.

Dřepla jsem si ke kulatému stolku a ohromnou knihu si rozložila na klíně. Opatrně jsem převracela staré stránky, až jsem našla počáteční obsah - byl až za předmluvou. Prstem i očima jsem přejížděla po titulech jako; ječící plíseň, orlí kašel, vílí zarděnky a spoustu jiných.

Docela mě štvalo, že obsah není řazen podle abecedy, ale podle závažnosti nemocí. Na několik dračích spalniček jsem narazila, ale nebyl to ten druh, který jsem hledala. Ze zvědavosti jsem si ale něco málo přečetla. Třeba odstaveček o lehkých dračích spalničkách - o nichž mluvil ráno James - a zjistila, že jejich známky na pokožce nevypadají nijak zvláštně.

Také jsem v první zmínce o dračích spalničkách zjistila, že byly údajně vytvořeny před tisíci let jedním šílencem, který se pokusil spojit kouzelnickou a dračí DNA. To se mu však nezdařilo a místo toho stvořil spalničky, které následně dostávali i potomci (samozřejmě ti, kteří se narodili až po aplikaci DNA) jeho obětí.

Když už jsem obsah pročítala na třetí stránce - co si budeme nalhávat, těch nemocí zde bylo opravdu dost -, rozhodla jsem se to vzít od zadu. Jestli říkal Kratiknot pravdu a jsou smrtelné, budou někde ke konci knihy. Možnost, že zde nebudou jsem si nepřipouštěla, jelikož jiné tu přeci napsány byly.
Konec obsahu, který byl o značnou řádku stránek dál, se hemžil tituly, z nichž vám bylo nevolno už po jejich přečtení. Docela mě udivilo, že mezi nimi byl i pohled do očí baziliška.

Nemoc, co jsem hledala, se mi po několika minutách skutečně najít povedla. Byla na předposlední stránce obsahu ve třetím sloupci. Rychle jsem se podívala na číslo stránky a pak knihu otevřela z druhé strany a začala převracet listy starého papíru.
Dračí spalničky Hungarian Horntail jsem našla ve spodku stránky s kratičkým odstavcem - v porovnání s ostatními popisy nemocí. Promnula jsem si koutky očí a dala se do čtení.

Podobně jako u jiných druhů dračích spalniček i tyto vznikly díky pokusu křížení člověka s dračím plemenem. Jak jsem zde již několikrát zmiňoval, kouzelnická a dračí DNA se nesnesou a proto vzniká velice bolestivá reakce. Spalničky Hungarian Horntail byly pravděpodobně počaty přidáním maďarského trnoocasého do lidského oběhu, protože jak je známo, tyto spalničky napadají krev nemocného.

Přesná reakce není známá, ale myslíme si (pozn. autora; já a tým odborníků přes nemoci), že dračí krev začne vstřebávat kouzelnickou, až jí téměř nahradí. S tím čaroděj nedokáže žít a jelikož není léku, jsou tyto spalničky jako jediné mezi smrtelnými.

Nemocnému vyskáče pár drobných puchýřů zvláštního tvaru (viz ilustrace), jenž jsou snadno zaměnitelné s obyčejnou vyrážkou. Podobně jako ostatní druhy dračích spalniček jsou i tyto dědičné (jediné nakažlivé jsou čínského ohniváče, ale o tom jsem již psal).

Věk nemocného při propuknutí spalniček je naprosto individuální. Vyskytují se většinou ob jednu až pět generací.

____________________
Ahojte...
Jsem tu KONEČNĚ s novou kapitolou a chtěla bych se moc omluvit, že to trvalo tak dlouho. Upřímně jednak nebyl vůbec čas a pak inspirace - té bylo ještě méně.

Budu moc ráda, když mi napíšete nějaký ten názor :)
Taky chápu, že kapitola byla prvotřídně nudná, ale já tam tyto věci dostat musela.
Přeji krásný víkend a ještě jednou se omlouvám za svou neaktivitu ve vydávání.