,,Jdu se projít." Oznamila jsem otci.
,,Běž si kam chceš," odpověděl.

Šla jsem se projít. Prošla jsem se lesem apak mě to přestalo bavit. Usoudila jsem,že už bych měla jít domů. ,,Kde jsi byla tak dlouho?"zeptal se otec,když mě uviděl.
,,Byla jsem se projít, vzpomínáš?"
,,Ach ano, omlouvám se." řekl a usmál se.
,,V pořádku, jdu si lehnout...Dobrou noc"
,,Dobrou noc, Sofie."
Od té doby,co mi zemřela matka, s otcem prohodím sotva pár slov. Buď jsem pryč, já nebo on. Většinou je to on,kdo je na služebních cestách. Vidíme se maximálně pětkrát do roka, ne že by mi to vadilo. Je to dobré, kdyby jsme spolu trávili více času, asi by se mi to nelíbilo. Už od malička jsem vlk samotář,co si nejradši někam zaleze s knížkou nebo se učí.