Ráno jsem se vzbudila kolem půl sedmé..na mě celkem brzo. Věděla jsem že už neusnu a tak jsem vstala. Málem jsem zakřičela hrůzou, když jsem se podívala na zem. Úplně v klidu tam spal Adam, úplně jsem na něj zapomněla. Rychle jsem se převlékla a zamířila do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, učesala si vlasy a šla do kuchyně. Olga tam už byla. ,,Ahoj Olgo.'' řekla jsem.
,,Ahoj Sofie, co si dáš k snídani?'' zeptala se Olga.
,,Toust s nutellou, prosííííííííííím.'' řekla jsem se smíchem.
,,Ale zajisté drahoušku. Ty nejsi nervózní?'' zeptala se.
,,A z čeho?'' zeptala jsem se překvapeně.
,,Třeba z toho že dneska odjíždíš do Bradavic?'' řekla se smíchem.
,,Olgo! Co jsem dělala poslední dny? Vůbec nic si nepamatuju!'' křikla jsem se smíchem.
,,Dva dny jsi si četla a zbytek si prospala.'' řekla a následoval výbuch smíchu.
,,A od kdy je tu Adam?'' zeptala jsem se a smála se s ní.
,,Od včera, přišel s tím že se nemá jak dostat na nástupiště.'' řekla.
,,Aha. Olgo! Já nemám sbaleno!'' zakřičela jsem se zděšením ale smála jsem se.
,,Dej si snídani, nahoře máš přichystaný kufr. Dej si tam všechny věci.'' řekla a usmála se.
,,Jak mám všechno narvat do jednoho kufru?'' zeptala jsem se překvapeně.
,,Použila jsem zvětšovací kouzlo, vejde se tam všechno co potřebuješ.'' řekla a mrkla na mě.
Usmála jsem se na ní a co nejrychleji jsem do sebe narvala snídani. Vběhla jsem do pokoje a snažila se nevzbudit Adama. Dala jsem do kufru všechno co jsem potřebovala..oblečení, učení, knížky 'z tohoto světa', a další věci. Adam se vzbudil asi okolo půl deváté. ,,Ahoj Sofie.''
,,Ahoj, pojď jdeme dolů, vlak odjíždí v jedenáct, kolem půl jedenácté by jsme tam měli být.''
,,Dobře. Co si bereš na sebe?'' zeptal se se smíchem.
,,Tričko s jednorožcem, sukni s jednorožcem, ponožky taky s jednorožcem, boty a fialovou bundu.'' řekla jsem. ,,To myslíš vážně?'' zeptal se udiveně. ,,Jo, to teda myslím.'' řekla jsem vážně.
,,No super, jedu do Bradavic s jednorožcem. Co víc si přát slečno O'Brienová že?" zeptal se se smíchem.
,,Ano pane O'Neile. Musíte se naučit být vyčnívající...'' řekla jsem.
,,Dobře. Jdu na snídani." řekl a odešel.
Nebudu lhát, celou dobu jsem myslela na Severuse. Nemůžu říct že se mi líbil, znala jsem ho teprve chvilku, ale byl mi sympatický. A navíc měl přítelkyni.
,,Sofie, dones si sem kufr, odjíždíme." zavolal táta ze zdola.
Vzala jsem kufr a šla s ním po schodech. Kurt mi spokojeně spinkal na rameni. Jo, taky jsem se divila jak se tam udrží. Dala jsem kufr tátovi a rozloučila se s Olgou.
Na nádraží jsme dorazili kolem půl jedenácté. ,,Uhm tati? Jak se dostaneme na nástupiště 9 a 3/4?" Zeptala jsem se.
,,Projdeme zdí mezi devítkou a desítkou Zlatíčko. " řekl táta s úsměvem.
,,Cože?" zděsil se Adam.
My s tátou jsme se jen zasmáli.
Došli jsme ke sloupu, jako první proběhnul Adam, pak já a nakonec táta.
,,Páni." řekli jsme s Adamem když jsme spatřili červenou lokomotivu.
,,Zlatíčko?" zeptal se táta.
,,Ano tati?" zeptala jsem se.
,,Rozloučíme se už tady. Tam je moc lidí. Takže, ať se dostaneš do jakékoliv koleje tak budu rád. Budeš mně i Olze chybět. Uží si svůj první rok v Bradavicích Sofie. Mám tě rád."  řekl.
,,Taky tě mám ráda tati." řekla jsem.
,,Tak šup, dejte mi kufry a běžte si zabrat místa. Já vám dám ty kufry do nakládacího prostoru."
,,Dobře, děkujeme." řekli jsme s Adamem a najednou a rozeběhli se k vlaku. Hledali jsme místa, nikde žádná nebyla.
,,Asi budeme celou cestu stát." řekla jsem se smíchem.
,,No, to asi jo." zasmál se Adam.
Najednou jsem zahlédla v jednom kupé Severuse a další čtyři kluky a tu zrzavou holku. Zaklepala jsem na dveře a otevřela je.
,,Ahoj Severusi, nemohli by jsme si za vámi sednout?" zeptala jsem se mile.
,,Ahoj Sofi, no jasně, pojďte. Ahoj Adame!" řekl.
,,Ahoj Severusi." řekl Adam.
Oba dva jsme si sedli a začali se seznamovat. ,,Takže, tohle je Sofie O'Brienová a Adam O'Neil." začal Severus. ,,Tohle je James Potter." řekl a ukázal na kluka s kulatými brýlemi. ,,Ahoj Jamesi." řekli jsme s Adamem nastejno. ,,Tohle je Lily Evansová. Moje nejlepší kamarádka." Řekl Severus a ukázal na zrzavou dívku která seděla vedle Jamese. ,,Ahoj Lily." pozdravila jsem a Adam kývl hlavou. ,,Tohle je Sirius Black." ukázal na kluka vedle Lily. ,,Těší mě, Siriusi." řekla jsem. Adam se jen usmál. ,,Tohle je Peter Pettigrew." řekl a koukl se na kluka vedle Siriuse. Oba jsme mu s Adamem zamávali.  ,,A tohle je Remus, Remus Lupin." řekl nakonec. ,,Ahoj Remusi." řekla jsem. Adam usnul.
,,Ahoj, myslím, že si budeme rozumět." řekli všichni najednou a já se zasmála.
,,A teď Sofie, proč vypadáš jak jednorožec?" začal se smát Remus.
,,Tvrdí, že někdo musí vyčnívat z davu."  řekl ospalý Adam.
,,Oh, aha." zasmál se Severus a sedl si vedle mě.
,,Do jaký chcete koleje?" zeptal se James.
,, Do Nebelvíru." řekl Remus
,,Já taky." přidal se Sirius
,,Musím s vámi souhlasit pánové." řekla Lily.
,,Nebelvír." řekl potichu Peter.
,,Taky Nebelvír." řekl James.
,,Co vy tři?" zeptal se Sirius.
,,Jak tak poslouchám, asi taky Nebelvír." řekl Adam.
,,Já nevím." řekla jsem se Severusem na stejno. Oba jsme se na sebe usmáli.
Najednou před naším kupé zastavila stará paní. Otevřela dveře a zeptala se: ,,Nějaké dobroty milánkové?"
,,Já si vezmu pět čokoládových žabek, pět dýňových paštiček, a Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak." řekl James.
Paní mu všechno dala a zeptala se: ,,To je všechno? Vy tři nic?"
,,Já si vezmu všechno co chtěl Sirius a všechno třikrát prosím." řekla jsem a usmála se. ,,Takže tady máme sladkosti pro sladkého jednorožce." řekla se smíchem. Celé kupé včetně mě vybuchlo smíchy. ,,Děkuji." řekla jsem se smíchem. Sirius začal všechno rozdělovat mezi jeho, Jamese, Remuse, Lily a Petera. Já zase mezi mě, Severuse a Adama.
Najednou se ozvalo ťukání. Všichni jsme se otočili a spatřili chlapce asi stejně starého jako my. Otevřel dveře a zeptal se: ,,Všude jinde je plno, můžu si k vám sednout?" Všichni byli zticha. On začal zavírat dveře když v tom jsem řekla: ,,No jasně, pojď si sednout."
,,Jsem Jared." řekl s úsměvem.
,,Těší mě, já jsem Sofie." řekla jsem.
Zbytek cesty jsem si povídala hlavně se Severusem a Jaredem. My tři jsme si hodně rozuměli. Když jsme vystoupili z vlaku, čekal na prvňáky asi tří metrový chlap. ,,Takže, já sem Rubeus Hagrid. Klíčník a šafář tady v Bradavicích. Do hradu pojedeme v loďkách." řekl a ukázal směrem na jezero. Všechno proběhlo úspěšně. V hradě nás Hagrid předal paní profesorce McGonagallové. ,,Pojďte za mnou." řekla přísně. Ve dvojicích jsme se vydali za ní. Já jsem šla s Adamem a Severus s Jaredem.
,,Až se otevřou tyhle dveře, tak v tichosti vstoupíte." řekla a odešla.
Všichni už jsme byli v hábitech.
Museli jsme vypadat celkem komicky. Dav jedenáctiletých vyjukaných kouzelníků.