Dny pomalu ubíhaly a Hermiona zůstávala  v ložnici nebo v knihovně, jelikož plesem se končilo vyučování, a tak teď byly prázdniny. Kdykoliv s ní někdo chtěl mluvit, odbyla ho, a tak to všichni postupně vzdali, včetně Harryho a Rona. Nakonec zůstala úplně sama, jen Draco s Ginny za ní občas zašli, aby jí přinesli nějaké jídlo nebo se zeptali, jak na tom je, ale i je Hermiona vždycky nějak odbyla.

Týden po plese se Hermiona konečně rozhodla, že se přestane zavírat v ložnici nebo v knihovně, a konečně vyšla ven z hradu. Venku bylo krásně bílo, všude byl slyšet smích jejích spolužáků a Hermiona sama se musela usmát. Jaká škoda, že nevyšla dřív.

Jak se tak rozhlížela po té bílé kráse, zarazila se. Cestou z Prasinek se vracel ten jediný člověk, kterého nechtěla vidět, a rušil tak tu sněhovou krásu. Severus Snape ve svém černém plášti, černých kožených kalhotách (které mu sama Hermiona pomohla na zimu vybrat v letáku), černých botách a těmi jeho jemnými lesklými (ne mastnými, jak si všichni myslí) vlasy kazil všeobecný dojem z bílé, mrazivě krásné sněhové závěje.

Hermiona zavřela na pár vteřin oči, vdechla do plic ten čerstvý ledový vzduch, který jí celý týden chyběl, a pomalu oči otevřela. Severus se mezitím přiblížil o značný kus cesty, a tak Hermiona rychle vešla zpátky do hradu a schovala se za dveřmi. Jakmile Snape prošel okolo a zamířil dolů do svých komnat, Hermiona vyšla ven.

Ještě několik vteřin se rozhlížela po okolí a užívala si tu krásu, potom ale zahlédla Ginny a ihned se za ní rozeběhla. Rudovláska si Hermiony nevšimla, dokud na ni hnědovláska nepromluvila.

"Ginny, jak se máš?" zeptala se s úsměvem Hermiona.

"Hermiono!" vyjekla Ginny a hned kamarádku objala. "Mám se skvěle. Jak se máš ty? Je ti už líp?"

"Je mi fantasticky, Gin." usmála se na dívku Hermiona. "Právě jsem si uvědomila, že byla hloupost se zavírat uvnitř, když je venku tak krásně. Navíc, zítra jsou Vánoce. Chci tenhle čas strávit s těmi, které mám ráda."

Ginny uznala, že je to skvělé rozhodnutí, a obě společně strávily venku celý den. Postupně se k nim přidali i Draco, Harry a Ron, a Hermiona byla zase šťastná. Ten den si na Snapea už ani nevzpomněla. Byla ráda, že se Draco s Harrym konečně začali bavit, i když Ron k tomu měl pořád výhrady.

Další den ráno, když se probudila, na ni u nohou v posteli čekalo několik zabalených balíčků. Ihned se oblékla, upravila a dala se do rozbalování dárků.

První z nich byl od Harryho - malá knížka s příručními kouzly, které kouzelníci každý den používají. Další byl od Rona - byla to mudlovská kniha, kterou Hermiona tak dlouho chtěla. Nad oběma dárky se pousmála a natáhla se po třetím, který byl od Ginny. Byl to náramek přátelství, který Ginny sama vyrobila. Byl celý červený a žlutým písmem na něm bylo napsáno Hermionino jméno. Od rodičů jí přišel balíček s několika jejími oblíbenými sladkostmi z dětství, které neměla, protože její rodiče byli zubaři. Spolu s nimi od nich dostala i nejnovější parfém, který voněl po jarní louce, květinách a citrusech. Nebyla to velmi výrazná vůně, ale byla velice příjemná, přesně Hermionin styl.

Poslední dárek, který Hermiona dostala, byla dlouhá černá krabička, která byla uvnitř vystlaná tím nejtmavším černým sametem a uprostřed té hebké záplavy se třpytil malý přívěsek jednorožce, celý ze stříbra, zavěšený na zlatém řetízku z jemných kroužků zapletených do sebe, a pod přívěskem byly na samet připevněny náušnice ve tvaru malých srdíček ze stříbra a mezi nimi zlatý prsten s velkým čirým smaragdem. Hermiona ihned poznala, že ten kámen je pravý a že musel stát celé jmění. U balíčku byl přiložený dopis.

Hermiono,
vím, že se to mezi námi pokazilo a mohu za to já. Přemýšlel jsem, jestli mé rozhodnutí bylo správné, a došel jsem k závěru, že jsem se spletl. Jsi velmi krásná a chytrá dívka a já bych nerad o takovou dívku přišel. Je pravda, že jsi studentka a já profesor, ale pokud by náš vztah vydržel tak dlouho, než dokončíš poslední ročník, potom by bylo všechno mnohem snazší. Rád bych našemu vztahu dal šanci, pokud bys i ty měla zájem. Netvrdím, že to bude snadné, budeme vše muset držet v tajnosti, protože kdyby to vyšlo najevo, neměla bys z toho problémy jen ty, měl bych problémy i já. Ale jsem ochotný všechno tohle podstoupit, protože jsem našel ženu, se kterou bych rád strávil všechen čas, který mi zbývá. Ten prsten neber jako zásnubní, je to jen dárek. Ovšem jednou bych ti rád dal podobný, tentokrát již stoprocentně zásnubní prsten. Doufám, že se toho dne dočkám, protože už teď vím, že by to byl nejkrásnější den mého života. Co myslíš, Hermiono? Máme šanci? Dáš nám ji? Budu čekat na tvou odpověď.
S láskou, Severus

Hermiona dopis odložila a zalapala po dechu. Celou tu dobu se na Snapea snažila zapomenout a on jí napsal tohle? V tu chvíli byla naštvaná, ale zároveň byla tou nejšťastnější dívkou na světě. Možná to od ní bylo pošetilé, ale ihned popadla do ruky pergamen, brk a inkoust a napsala odpověď.

Severusi,
jsem ráda, že si tohle všechno myslíš. Nevím, co na to říct. Snad jen, že tě miluji jako nikoho jiného na světě. Dám nám šanci, rozhodně ano! Pokud souhlasíš, večer po večeři se u tebe zastavím a dám ti svůj dárek, osobně.
Hermiona

Hermiona uvázala dopis na nožku Hedvice, kterou jí Harry půjčil, kdykoliv bude potřebovat, a poslala ji za Severusem. Nečekala na odpověď, bylo jí jasné, co v ní bude. Posbírala si knihy, které si vypůjčila v knihovně, ještě jednou si učesala vlasy, nastříkala na sebe lehce nový parfém a vyrazila na snídani.

Během dopoledne, které strávila o samotě v knihovně, si na Severuse nevzpomněla, věnovala se studiu a cítila se skvěle. Když před polednem opouštěla knihovnu plna nových informací, měla velký hlad. Zamířila ihned na oběd, kde v tuhle dobu ještě nikdo nebyl, v rychlosti se najedla a vrátila se do společenské síně, kde v tu dobu seděli jen Harry, Ginny, Ron a Draco, kterého tam pozvala Ginny. Hermiona si k nim mlčky přisedla a poslouchala jejich rozhovor.

"Ale já ti říkám," ujala se slova Ginny, "že kůrolezy jsme už brali. To, že vy jste je brali až na konci roku neznamená, že my je nemůžeme brát dřív. Prostě jsme je brali před Vánoci, to je celé!"

"Ale já ti říkám," oponoval jí bratr, "že kůrolezi jsou v osnovách až na konci čtvrtého ročníku!"

"Ronalde!" vykřikla Ginny. "Ty si prostě nedáš říct! A čemu ty se směješ?" obrátila se na Draca.

"Ničemu," zadržoval blonďák smích. "Pokračuj, zlato."

"Hermiono?" obrátil se na ni Harry a těch tří si nevšímal. "Co se stalo, že se najednou tak usmíváš?"

Hermiona se usmála ještě víc a spiklenecky na Harryho mrkla. "Dostala jsem dárek a.. milostný dopis."

Tahle věta přerušila Ginny a Rona v hádce o kůrolezech a všichni tři se na ni otočili. "Kdo ti to poslal?" zeptal se Ron.

"Severus," odpověděla vesele Hermiona. "Omluvil se a všechno vysvětlil. Chce nám dát šanci. A já za ním chci večer zajít."

"Cože?!" vykřikl Ron. "Ten slizoun ti takhle bude podlézat?!"

"Uklidni se, Ronalde!" obořila se na něj Hermiona. "Je to moje rozhodnutí, ne tvoje. Kdybych chtěla skočit z Astronomické věže, nic bys s tím neudělal. Stejně tak neuděláš nic s tímhle!"

"Já si myslím," promluvila Ginny, "že byste tomu měli dát šanci. Přece jen, ty jsi byla šťastná, on se taky zdál být veselejší, ikdyž u Snapea těžko říct. Myslím, že spolu nakonec budete šťastní."

Harry a Draco s Ginny souhlasili, ale Ronovi se to pořád nezdálo. Se slovy "Nechoď za námi, až tě zase odkopne!" se zvedl z křesla a odešel z nebelvírské věže na oběd. Harry nad tím jen mávl rukou, usmál se na Hermionu a zamířil za Ronem.

"Ono ho to přejde," řekla Ginny a povzbudivě se na Hermionu usmála.

To odpoledne Hermiona čekala na sovu od Severuse a když už se chystala jít na večeři, když už za sebou skoro zavírala dveře od dívčí ložnice, zaklepala na okno zobákem sova. Hermiona se vrátila dovnitř, přečetla si vzkaz a pousmála se. Věděla, že Severus bude souhlasit. Převlékla se do svých žlutých šatů, které na sobě měla, když se ho tenkrát snažila svést, rozčesala si vlasy, nanesla na rty lesk a nastříkala na sebe slabou vrstvu parfému od rodičů. Do ruky vzala zabalený dárek pro Severuse a vyrazila do Velké síně.

Večeři snědla rychle, ale ne moc rychle. Nechtěla, aby jí bylo špatně. Taky toho nesnědla tolik, jen přiměřené množství, protože byla pořád plná od oběda. Když odcházela z Velké síně, míjela Harryho, který ji na chvíli zastavil.

"Um, Hermiono, myslím, že bys to měla vědět," řekl. "Ron mi před chvílí řekl, že se s námi už nebude bavit. Myslím, že to je kvůli tobě. Je mi to líto."

Hermiona zvedla obočí a potřásla hlavou. "No, to je celý Ron," řekla. "Dáme mu čas, uvidíme, jak se rozhodne. Ale kvůli němu se se Severusem rozcházet nebudu. To, že není spokojený on neznamená, že já spokojená být nemůžu!"

"Já vím, Hermiono," odpověděl Harry. "Ale neboj se, já tě podporuju a budu tě podporovat i dál. A Ginny s Dracem taky."

"Díky, Harry," řekla Hermiona. "Promiň, už musím jít, mám být u Severuse za pár minut. Uvidíme se zítra."

"Hodně štěstí," popřál jí Harry a odebral se na večeři. Hermiona zamířila do sklepení a těšila se, jak to dopadne.

"Pojď dál," ozvalo se, když Hermiona zaklepala na dveře. Vešla do Severusova kabinetu a do nosu ji udeřila příjemná kořeněná vůně Severusovy kolínské. Usmála se a zamířila za ním ke stolu, kde seděl a opravoval eseje. Jako tenkrát.

Nějakou dobu si povídali a Severus všechno Hermioně vysvětlil, vyznal jí lásku a dokonale popsal, jak krásná mu připadá. A Hermiona jen seděla a červenala se.

"Vím, že bych neměl, ale když jsou Vánoce," usmál se Severus. Nalil do dvou sklenic trochu skotské whiskey a jednu sklenici podal Hermioně, druhou si nechal pro sebe. "Tak na nás. Ať nám to vydrží co nejdéle, nejlépe až do konce našich životů."

"Na zdraví," usmála se Hermiona a trochu usrkla. "Eh, to je hořké!"

"Ano, je to velmi stará whiskey. Je jediná svého druhu," řekl Severus.

Hermiona se usmála, i když tomu moc nerozuměla, vstala a objala Severuse. Potom mu podala zabalený dárek. "Veselé Vánoce."

Snape dárek rozbalil. Byla to kniha - Tisíc a jedna kouzelná houba k přípravě lektvarů. Snape se usmál, poděkoval a šetrně knihu zařadil do své soukromé knihovny mezi knihy o protijedech, které neměl rád, a knihy o smrtících lektvarech, které miloval.

Nějakou dobu si povídali, smáli se a cítili se velmi šťastně. Když na hodinách odbyla desátá hodina, Hermiona vyskočila na nohy. "Měla bych být v nebelvírské věži a jít spát. Je pozdě, budu mít průšvih!"

"Nebudeš," uklidňoval ji Snape. "Dneska přespíš tady. Zítra je taky volno, takže můžeš vstát v kolik chceš."

Hermioně se ten plán líbil. Políbila Severuse a prohrábla mu vlasy. Byly jemné a lesklé, příjemné na dotek. Severus ji chytnul za pas, vzal ji do náruče a odnesl ji do postele. Svlékl jí šaty, boty a pár vteřin obdivoval její tělo. Hned na to si svlékl hábit, kalhoty a košili a vlezl do postele k ní.

Hermiona tušila, co přijde, a byla na to připravená. Nikdy se necítila víc připravená. Toužila po tom, aby se to stalo, ale trochu se i bála. Ale věděla, že Severus bude něžný a že jí nijak neublíží. A taky že ne.

Tu noc se Hermiona cítila šťastnější než kdy předtím. Zapomněla na to, že dnes přišla o Rona, nemyslela na žádné učení, jako myslela obvykle, dokonce zapomněla na to, že není ve své posteli v nebelvírské věži. Cítila se skvěle, protože konečně udělala něco, co bylo správné. Milovala Severuse a on miloval ji. A tím, že spolu strávili noc, jen posílili svůj vztah. A Hermiona byla neskonale šťastná.

Další den ráno šla Hermiona na snídani spolu se Severusem. Ve Velké síni ještě nikdo nebyl, a tak mohli jít ruku v ruce a nemuseli se ničeho bát. Oba se cítili šťastní a oba byli rádi za to, co se předchozí noc stalo.

Hermiona se nasnídala rychle, jako obvykle, políbila Severuse na rozloučenou a odběhla do své ložnice. Ve společenské místnosti narazila na Ginny, která v pyžamu seděla v křesle a četla knihu, kterou jí Hermiona dala před třemi lety. Její vazba byla ošoupaná, z čehož Hermiona poznala, že ji Ginny čte často.

"Ahoj," pozdravila ji. Rusovláska na ni zamrkala a usmála se.

"Ahoj," odpověděla. "Tak povídej, chci vědět všechno."

A tak se Hermiona dala do vypravování. Popsala Ginny celý večer, a když se dostala k té části, kdy spolu byli nazí v posteli, Ginny zrudla v obličeji, takže nebylo poznat, kde jí končí čelo a kde začínají vlasy.

"Páni," vydechla rusovláska. "To je bomba!"

"Já vím," usmála se Hermiona.

Od toho dne se se Severusem stýkala každý den, buď na chodbě, kde si sem tam navzájem podstrčili vzkaz, nebo v hodinách, kdy kolem ní Snape chodil a vždycky ji pohladil po ruce tak, aby to nikdo neviděl, nebo pravidelně každou sobotu večer po večeři v jeho kabinetu.

Hermiona byla šťastná, plná lásky a vždycky se smála. Dokonce jí ani nevadilo, že na ni Ron kouká vždycky zlověstně. A dokonce se ani nebála, že by to snad na ně mohl prozradit. Protože věděla, že Severus o Ronovi ví, a kdyby Ron něco řekl, Severus by se o to postaral. A tak to nechala být.

"Už budu muset jít," řekla Hermiona, když jednou v sobotu večer seděla se Snapem v kabinetu. "Zítra ráno musím jít pomoct Ginny, Harrymu a ostatním při tréninku. Chybí jim hráč a já ho mám zastoupit."

Severus tedy Hermionu naposledy políbil a nechal ji odejít do ložnice. Hermiona se převlékla, stáhla si vlasy do ohonu, odlíčila se a ulehla s knihou do postele. Když se pak následující den ráno vzbudila, na trénink ani nepomyslela, protože hned, jakmile otevřela oči, udělalo se jí špatně od žaludku. Strávila tak celé dopoledne v dívčí umývárně, kde buď zvracela nebo poslouchala Uršulino kvílení.

Když se její žaludek zklidnil, zašla si Hermiona na ošetřovnu, aby jí madam Pomfreyová pomohla. Poppy ji vyšetřila, a když Hermiona chtěla nějaký lék nebo kouzlo, aby nezvracela, Poppy se smutně usmála a řekla: "Nemám tu žádný lék ani kouzlo na vaši nemoc, slečno Grangerová. Vlastně ani nejste nemocná."

"Nejsem?" podivila se Hermiona. "A co se mnou tedy je?"

"Jste těhotná."