Konečně se ocitla před zmíněným hotelem, před kterým si promýšlela krok za krokem jak chce vlastně svého bratra konfrontovat s pomocí důkazů o únosu Krise. Věděla, že to může být nebezpečné, a že to pravděpodobně měla říct klukům, ale stále v ní plápolila vlna naivity, že to není on. Ačkoliv její víra v tohle více a více uhasínala.

„Ahoj," zavrkala sladce, co si hrála na hodnou sestřičku, nebráníc se objetí, díky kterému ji dole přivítal, a které mu oplatila.

„Ahoj, mrně," ušklíbl se na ni, co ho hravě bouchla do ramene, až se za něj hravě chytil a simuloval velikou bolest.

Výtahem se následně dostali nahoru do patra kde měl byt a kam oba dva zapadli. Zavřel za ni dveře.

„Dáš si něco k pití, jídlu, cokoliv?" Zeptal se ze slušnosti, a když Na Ri odmítla, Tae nad tím pouze pokrčil rameny a šel si natočit vodu do skleničky. „Takže, co tě sem opravdu přivádí?" Upil ze sklenky a položil ji na stolek.

Ach, takže hned takto udeřit kladivem na hřebíček, pomyslela si kysele, co ho probodla pohledem.

„chci se na něco zeptat," začala a vytáhla z kabelky onu fotku, kterou pohodila na stůl před něj. Byl na ni on, šlo o mázlou fotku díky kvalitě a noci, z profilu, ale šlo poznat, že to byl on. „Co to má znamenat, Taehyungu?" Její hlas byl ostrý a naštvaný. Nehodlala poslouchat výmluvy ani nic takového. Chtěla fakta.

Tae zděšeně koukal na fotku, na svou sestru a znova na fotku, kterou propichoval pohledem. „Na Ri, poslouchej mi, ano? Tohle není tak, jak si myslíš, že vypadá."

„Ne?! A jak to je? Že můj podělaný bratr je psychopat a stahuje lidi z kůže?!" Teď už opravdu zvyšovala hlas. Bez ohledu na sousedy, kteří museli být opravdu chudáci a kdo ví, co si museli myslet.

„Na Ri, nevyváděj prosímtě a nech mi to vysvětlit," Tae se snažil ji umlčet tím, že jí chytne a donutí sednout.

V ten moment jej hbitě vzala za ruku, zkroutila mu ruku za záda a narvala ho na zeď. Od jejího bratra se ozvalo pobavené uchechtnutí protkané bolestným syknutím.

„Co to má znamenat?" Zasyčela naštvaně a přitlačila na ruku, kterou měl v nepříjemné poloze.

Tae se cukl, kdy ale proti své sestře jinak nešel. „Fajn! Dobře? Jsem lovec... vlkodlaků. Dělám pro našeho dědu." Dívka vykulila nevěřícně oči. Nechtěla tomu věřit. „Ale není to tak, jak si myslíš, fakt ne!"

„Jóó? Mi přijde, že to vypadá přesně tak, jak si myslím. Jste psychoušové co vyhrožují a zabíjí!"

Tentokrát to byl on, co ji překvapil, když se jí vymanil a jemně ji zpacifikoval on, aby ji donutil ho poslouchat. „Poslouchej mi! Tohle dělají i oni, ale my bychom tohle," ukázal na fotku, „neudělali. Nejsem to já, Na Ri. Věř mi, prosímtě."

Brunetka značnou chvilku mlčela, jak vstřebávala všechna jeho slova a novinky z jeho strany. Zdálo se jí to nereálný.

„Jak to myslíš?" Zamumlala co se uklidnila a on ji propustil. Oba se pak posadili na gaučík a nastalo mezi nimi trapné ticho.

„Oukej," nadechl se Tae, značně nervózní z tohohle všeho, „měl jsem dvojče. Rodiče ti to nikdy neřekli, ale měl jsem ho. Vzdali se ho ještě v porodnici. Nevím proč, nikdy jsem se neptal, oukej? To musíš na ně, jestli tě to zajímá... Jenom vím, že je na živu. A dělá tohle." Nepřerušovala ho, ačkoliv se jí na mysl vynořilo tolik otázek, byla v šoku. „Zjistili jsme to asi dva měsíce dozádu, když se začali objevovat mrtvoly vlkodlaků v dost nechutným a nehumánním stavu – a ano, my lovci dodržujeme mírovou smlouvu a nějaký ten řád. Nelovíme jen tak. Dokonce máme na starost něco jako nápravnu pro vlkodlaky, co podlehnou tomu zvířeti..." povídal dál, aniž by čekal nějakou zpětnou reakci. „Chceme tohle zastavit, jasný? Takhle to nechceme ani my. Jsme na vaší straně, oukej? Nechápu, ani nevíme, co se jemu," poukázal na fotku, „muselo stát, ale sám mám kvůli tomu problémy. Proto pracuju s dědou, který vede lovecký institut."

Když si všiml mého zaraženého pohledu, tak se lehce pousmál. „Něco jako Bradavice a ministerstvo dohromady," vysvětlil, co i dívce vyletěly koutky do pobaveného šklebu.

„Opravdu to nejsi ty?" Ujistila se ustaraně. Měla pocit jako kdyby ji padl kámen ze srdce.

Zavrtěl hlavou než se nahnul pro tablet a něco v něm rychle hledal, než ji ho podal. Nejprve koukla na něj a pak na tablet. Byl tam jeho profil. Ne. Někoho naprosto stejného jako její bratr. Nebýt velké spáleniny přes půlku obličeje, nedokázala by říct rozdíl. A to s ním vyrůstala.

„To je moje dvojče. Ji-Ho Park, přezdívá si Muerto."

Teď už mu ve všem věřila. Díky špatné kvalitě fotky i jeho nastavení tváře zdravou část, to na videu i fotce zcela zaniklo.

„Do prdele," ulevila si konečně, co byla zamlklá a Tae se ušklíbl nad slovníkem jeho vlastní sestry.

„Musíme jít!" Zavelela, co do kabelky brala tablet, fotku a následně jej chytla za ruku a táhla za sebou.

„Počkej, kam jako jdeme?" Sice se ptal, nijak ovšem nestávkoval ani se nebránil a následoval ji.

„Kam jdeme?" Zopakovala jeho otázku. „Potřebujeme tohle říct klukům." A když všechno, tak celou pravdu o vlastní rodině, kterou ona sama neznala.

Chytnutí taxíka nebylo těžké. Ovšem čekat takovou dobu k nim domů byl nadlidský výkon. Cesta se zdála být nekonečná, a když byli v cíli, málem utekla bez placení. Hodila řidičovi vše, co měla v peněžence a opět táhla Taeho za sebou jako hadr, kdy domovní dveře rozrazila jako tajfun.

„Kluci!" Rozkřikla se ve vchodu. „Kluci! Potřebuju vám něco říct!" Všichni v ten moment byli zmateni a nevěděli která popravdě bije. A když viděli Taeho, kterého měli za úhlavního nepřítele, jejich vlci se málem vydrali ven a skočili po něm hned ve vchodu.

„Na Ri, děláš si z nás prdel?"

„Co tu dělá do prdele on?"

A mnoho dalších nevybíravých slov padalo z jejich úst. A nikdo se jim nedivil. Kluci to brali jako zradu, kdy většina spíše bylo zmatených, proč jej vzala sem po tom všem co viděli a slyšeli.

„Nechte nás to vysvětlit, prosím!" Vynasnažila se si získat jejich pozornost.

Bylo vidět jak nic nechtěli slyšet a ani se nechtěli umlčet. Bylo to pro ně absurdní. Ale jenom díky Suhovi se umlčeli, ačkoliv neradi a stále si brumlali pod vousy, ale naštěstí to oběma dovolilo všechno vysvětlit. A tak mluvili a mluvili a mluvili... Řekli jim všechno. Mluvil tedy převážně její bratr a Na Ri sem tam přitakala. Následně jim ukázala i tablet s profilem, který si kluci nevěřícně prohlíželi. Kluci se po sobě začali rozhlížet, rozvíjejíc to opětovně konverzaci, než začali koukat po manažerce i po jejím bratru.

„Ty vole, to už si z nás fakt děláte prdel."