„Nic nechci vědět," neobvyklý pozdrav ponechal příchozí dvojici překvapeně stát mezi futry a vykuleně hleděli na Junmyeona, který se na ně ani nepodíval.

„Stačil večer," dodal, co k nim konečně zvedl oči a každého z nich si ostražitě prohlížel.

„Hej!" Sehun se ošil z nepříjemnosti, kdy pocítil několik silných emocí najednou. Hlavně zcela zapomněl, že tu každý byl obdarovaný nadpřirozeným sluchem. „Zkus příště neposlouchat," zamručel o něco klidněji, co usedl ke stolu i s dívkou po svém boku.

„Ach, ano... to je nápad! Příště si jen zacpu svůj vlkodlačí sluch a nic neuslyším, proč mě to jenom nenapadlo!"

Místností se ozval přidušený smích okolních svačinařů, když se jejich lídr na ně pohoršeně koukal a jeho hlas mu skákal do výšin podobně jako před tím Baekovi.

„Můžeme mluvit o něčem jiném? Prosím..." Na Ri se stydlivá choulila na židli, nimrajíc se v jídle, které si dala před sebe. Junmyeon si rezignovaně povzdechl, rozmýšleje si co udělat.

„Promiň, Na Ri..." zamumlal omluvně a jen kvůli ní se soustředil na své jídlo.

„Mám pro vás informaci, že za týden pokračujeme v tour. Jede se do Číny," dívka si dala pramen vlasů za ucho, jelikož ji stále přepadával do očí. „Šéfík mi to poslal," dodala, když si všimla jejich výrazů, které se zdály zaskočené.

„Páni, Sehune, měl by ses příště více snažit jestli měla čas si kontrolovat emaily, tak to teda nic moc práce," Baek po jmenovaném hodil významným, leč výsměšným očkem, nezapomínaje mrknout a zakončil to svým proslulým úšklebem.

Na Ri se ozvala pouze kašlem jak se zadusila svou snídaní, kdežto Sehun na svého kamaráda varovně zamručel.

„Dej si pohov, nebo ti jednu natáhnu," štěkl po něm jako dotčené dítě. V určitých chvílích jako to dítě působil.

„Tomu bych i věřil, Baeku, nezapomeň jak zřídil Kri-"

Jedno slovo. Jedno jméno. A veškerý nedávný ruch byl pryč. Místnost zaplnily obavy. Strach. Zlost. Emoce tak silné, že to budilo jejich vnitřní vlky ze spánku. Všichni náhle zvážněli, snažíc se po sobě nekoukat, aby nemuseli čelit těm bolestným výrazům. Netušili vůbec nic - žádná nová výhružka, či jiná zpráva, která by jim řekla, co je s Krisem. Neměli vůbec tušení, zda je to dobře či špatně.

„Luhan říkal, že nám zavolá, když na něco přijdou," povzdechl si Kyung soo, co se přestal šťourat ve svém jídle a rozhodl se prolomit toto tíživé ticho.

„Jo, ale kdy? Nikdo nic neví. Co tím vším zamýšlí? Pošlou nám takhle odpornou výhružku, a pak se po nich slehne zem? Co to sakra má znamenat?" Jongin naštvaně mrštil lžičkou o svůj talíř, napůl vrčíc, i přes to, že se snažil uklidnit zrychleným dýcháním.

„Jongi..." Chanyeol se na svého dlouholetého kamaráda smutně podíval.

Všichni cítili to samé, ačkoliv se někteří snažili svou frustraci krotit a maskovat.

„Zkusím znova zavolat Luhanovi a zjistit něco nového. Naposledy nám řekli, že opravdu žádného muže o holi neznají, tak to s nimi zkusím opět probrat," povzdechl si Junmyeon, kdy se snažil zahnat prudčejší projev emocí. Nechtěl tu vidět pobíhající, naštvané vlky. „Mezitím jsme nuceni se soustředit na naše schedule a řídit se pokyny naší společnosti... Krisovi pomůžeme, nenecháme ho v tom, jasný?" Jejich leader se po každém zvlášť podíval, snažeje se jim pozvednout sebevědomí.

Chany vypadal jako kdyby chtěl něco dodat, ale zvuk mobilu od jejich alfy je donutil se šeptem bavit mezi sebou. Nebo se jen vraceli zpět k jídlu, na které už neměli chuť.

„Vy... ?!"

Stačila jediná změna v chování Junmyeona a všichni vlci i s Na Ri zpozorněli. Suho se zhluboka nadechl, snažeje se nevrčet nebo nerozmačkat svůj mobil v dlani.

Všichni dokázali zpozorovat, že byl rozhozený a hlavně naštvaný.

„Chci slyšet, že je naživu."

Huhuuuu, jsem jak lenochod se svým psaním... smutný je, že jsem ke psaní chtěla využít volno díky coroně a ono nic. Jsem až moc líná a raději trávím čas na netflixu, mno, i to se stává, že?