Staršímu muži, jehož tvář hyzdila nepěkná jizva, táhnoucí se přes polovinu levé strany, se usmál jakmile zaslechl známý hlas a otočil se čelem k osobě, na kterou tu čekal.

Na tváři se jí roztáhl nadšený úsměv, kdy svůj krok zrychlila jak jen mohla s přihlédnutím na to, že měla podpatky, se kterými se běhat nikdy nenaučila, a div staršího muže nepovalila k zemi, když mu skočila kolem krku.

„Drahoušku," oslovil ji jemně, co mu skočila do náruči v pevném objetí, ve kterém se mu zcela ztrácela. Obklopilo ji náhlé teplo domova a bezpečí. „Nech starce nadechnout," zasmál se muž, když se od něj Na Ri konečně oddálila se zářivým úsměvem.

„Proč jsi mi nedal vědět, že tu budeš?" Mezi jejím obočím se vytvořilo malé v, když si opravdu už uvědomila, že tu skutečně stojí spolu v budově. „Mohla jsem si zkusit udělat volno, teď to nepůjde," zatvářila se ustaraně, ačkoliv se i tak cítila. Skleslost se prohnala celým jejím vědomím, když si uvědomila, že dědu viděla naposledy, když ještě bydlela doma u rodičů.

Postaršímu muži se výraz nikterak nezměnil. Vlastně nevypadal, že by ho to nějak jinak překvapilo, „To je vpořádku," uklidnil ji hned ze začátku, než se rozhodl svou myšlenku rozvézt: „Nepřišel jsem sem s tím, že bys měla čas. Slyšel jsem od rodičů, že tu pracuješ, a když jsem měl po pracovní schůzce, napadlo mě zkusit štěstí a navštívit svou drahou vnučku," jeho výraz se nijak od začátku tohohle nezměnil.

„Je pravda, že teď mám volněji a jsem moc ráda, že tě vidím," cítila se vinně, že mu ani nezavolala či se u něj nezkusila zastavit, když byla u rodičů. Ale popravdě ani nečekala, že by měl čas. Stále byl pracovně zatížen díky své firmě, ve které taktéž pracoval i Tae, kterému měl firmu následně i předat. Bylo to tak po generace, jenom otec firmu vést nechtěl a rozhodl se jít po své vlastní cestě. Alespoň to jejího bráchu donutí přemýšlet o budoucnosti a snažit se. „Jsi tedy pracovně v Seoulu?"

Dědeček se spokojeně usmál. „Budu tu ještě pár týdnů, než tu dokončím práci, bude ještě spoustu času, abychom my dva spolu strávili nějaký ten čas," ujistil ji pokojně, co se rozhlížel po okolí podstatně obezřetněji, než nad její otázkou pokývl hlavou. „Ano. Rozšiřujeme sortiment, navíc se Tae tak zaučuje dělat sám za sebe doma."

Chtěla na to něco říct, ale rozruch za sebou ji z toho vyvedl. Zvědavost ji tedy nedala, když se otočila za zdrojem toho povyku a povšimla si celého jejího povedeného školního průvodu. Kluci, jakmile ji zbystřili, si to namířili rovnou k nim, snažeje se chovat normálně a i tak působit.

„Ach, sakra," špitla si pro sebe, co se otočila zpátky k dědovi, kterému ztvrdly rysy i pohled, jakmile si všiml, že se k nim někdo řítil. Nedivila se mu, nikdy neměl rád dnešní popové hvězdy.

„Rozloučíme se tedy, nebudu tě zdržovat, zavolám ti, až budu mít sám čas," nahnul se k ní, aby jí dal letmou pusu na tvář, než se zapřel o svou holi a začal odcházet s posledním pronikavým pohledem na bandu, která mezitím obklíčila záda jeho vnučky, než zmizel za doprovodu dvou mužů v oblecích, kteří pracovali jako jeho ochranka.

„Na Ri?" oslovil ji zmateně Junmyeon, co se k ní dostali a ona se k nim ještě zmateněji otočila. „Byla jsi dlouho pryč a my-mno, my si dělali starosti, co se dělo," zamumlal stále zaražen, když ještě několikrát pokukoval po starším muži, který už byl ale dávno pryč.

„Huh?" Několikrát zamrkala s těmi našpulenými rty, jak jí to pomalu šrotovalo v hlavě, a jak si jeho větu několikrát přehrávala v hlavě. „Počkat... proč starosti? Jsme v budově plné lidí?" Poukázala kolem sebe, že se na ni žádný atentát nekonal, a že mohli svůj ochranářský testosteron zase schovat. „Navíc vše bylo vpořádku, šlo o mého dědu. Je tu pracovně a tak se tu za mnou zastavil jen, aby mě viděl," zavrtěla nad nimi nevěřícně hlavou, než se následně na všechny zamračila. „Nemáte náhodou cvičit?"

Kluci po sobě automaticky louply očima, vymýšleje nějakou další výmluvu, kterou by vysvětlili, proč nejsou na svém místě a nepřipravují se na turné.

„Ne, ani se nesnažte, obraťte svá krásná pozadí a běžte cvičit, než vás tam vlastnoručně dokopu," mile se na ně usmívala, ačkoliv v jejích slovech šel zaslechnout jedovatý podtext, proti kterému neměli právo cokoliv namítat a zkrátka ji uposlechnout. Což také následně udělali, ačkoliv u toho většina vypadala jako spráskaná štěňata. „Vidíte jak vám to jde," broukla spokojeně, co je následovala a užívala si tuhle vítězoslavnou chvíli, co je následovala.

***

„Na Ri?" Malá brunetka leknutím nadskočila, když nečekala náhle vyrušení z jejího rozjímání z uklízení pokoje v dormu. Sehun se napjal, když takovou reakci neočekával, než se pousmál a zase uvolnil. „Napadlo mě, zda se k nám nechceš přidat? Zítra máme volno, a tak probíráme naši... minulost a tak. Snažíme se trochu uvolnit a myslím, že by to pomohlo i tobě."

Brunetka se na něj zmateně koukala, nevědíc co přesně na tohle říct, než se uvolněně usmála. „A tebe sem vyslali či...?" Přimhouřila slabě očka, ale nezněla naštvaně či cokoliv podobného. Spíše se cítila jen pobaveně.

„Mno... to, oni..." zakoktal se, otáčeje se za sebe, jako kdyby ho tam měl někdo zachránit, ale byl na to sám, takže se k Na Ri zase otočil čelem. „Ne, přišel jsem sám, protože... mi tam chybíš a myslím, že by ti uvolnění pomohlo," usmál se na ni už méně nervózně, až na něj koukla trochu podezíravě.

„Uhm," vydala ze sebe jakýsi pazvuk, jak nad tím přemýšlela, „vy... na vlkodlaky funguje alkohol?" Konečně přišla na tu věc, co jí na Sehunovi přišla jiná. A byl to pach alkoholu a taky to, jak se díky tomu choval.

A praštila kladívkem přímo na hřebíček, když se muž, kterého by taktéž mohla nazvat tajným milencem, začervenal a začal se cítit vinně. „Mno, víceméně, když toho vypijeme dost, tak... ano," přiznal se jí a popravdě? Dál se na nic neptala. Nechtěla vědět kolik toho měl v sobě, aby se choval takto stydlivě, či jak by to měla nazvat. „Ráda se přidám, máš pravdu, že po tom všem si... nějaké uvolnění zasloužíme," usmála se na něj a následovala ho do společné místnosti.

V obývacím pokoji vyhrávaly nejnovější hity z celého světa, nastavené tak, aby se lidé nemuseli překřikovat a stále hudbu slyšeli. Předpokládala, že Junmyeon a Kyungsoo byli ti, kdo připravili jídlo jako byli nějaké jednohubky a maličkosti na k zakousnutí. A mezi tímhle vším byli chaoticky rozmístěné flašky s alkoholem. Víceméně šlo o piva, ale všimla si hodně flašek se soju, takže tím se vysvětlovalo, že byli v náladě.

„Ááách, manažerka nás přišla ohlídat!" Zaburácel nadšením Baekhyun, která zrovinka stál uprostřed místnosti a všechny oči byly upřené na něj, takže z toho vyvodila, že něco předváděl. Pohledy se náhle stočily k ní a ona se na všechny usmála.

„Někdo musí," mrkla na Junmyeona, který k ní pozvedl flašku na pochopení a Na Ri sama si převzala flašku od Sehuna, kterou ji nabízel. „Co tam vůbec vyvádíš?" Zmateně se porozhlédla po okolí, ale nic nenasvědčovalo, že by jí dalo odpověď a tak se zase věnovala Baekhyunovi.

„Tákže!" Upozornil velmi důležitě, než si odkašlal a stále se culil od ucha k uchu. Ale než se dokopal k vysvětlení, předběhl ho Jongin se svým klidným postojem.

„Nic zajímavého, ukazoval nám jak se nemají balit holky," osvětlil ji situaci a vycenil své zuby v úsměv, když si všiml jak se Baek nafoukl jako ta ryba z Hledá se Nema a ostatní se snažili nesmát.

„Hej!" Ukázal na něj prstem jmenovaný, který si tohle vzal osobně a ranil tak jeho casanovy city, „Právě naopak! Tohle na dívky platí, opravdu! Věřte mi, no tak!" Jeho snaha vešla vniveč, jelikož se kluci věnovali už zase něčemu jinému a chudáka tam nechali napospas.

„Měl bys omezit to porno, a to ti radím jako tvůj dobrý kamarád," zamumlal Chany, když kolem něj procházel a poplácal ho po zádech než se s tím zlobivým úsměvem usadil na gauč a užíval si pocit, že si ho mohl takto dobírat.

„Já-já-" zalkl se, když s vytřeštěnými oči koukl na manažerku v momentě, co ruce dál podél hlavy, jako kdyby na něj mířili policisté a řekli mu ať dá ruce nahoru. „Nekoukám se na porno, přísahám!" Vyjekl celý červený, než velmi „nenápadně" kopl smějícího se Jongina.

„Pravda, teď zrovna ne," ušklíbl se Minseok, což pro Baeka byl podraz „rodiče" a tak si šel uraženě sednout a dělat, že neexistuje.

Večer se táhl podobným tempem, kdy se střídaly historky i témata. Vypadalo to jako naprosto normální večer. Jako normální lidi, kteří si prostě užívají života a nic je netíží. Ale opak byl pravdou. Měli strach. Pochyby. Netušili co je s Krisem a nové informace nepřicházeli. Doufali, že se lovci ozvou či dají o sobě jinak vědět, ale bylo ticho po pěšině.

Netrvalo to dlouho, co se začali postupně rozcházet. Ať už kvůli únavě, tak díky alkoholu, který někteří cítili více než by měli. Manažerka se jim nedivila. Táhlo pomalu na třetí ráno a oni celý večer něco podnikali, než to skončilo u filmu, u kterého hráli jakousi stolní hru. I ona sama měla něco upito, ačkoliv na pití byla zvyklá, tak nervy udělaly svoje a několik sklenic soju udělalo svou práci.

„Na Ri," vyrušil ji známý hlas z přemýšlení, když se zastavila, aby mu věnovala pozornost, „za to, co se stalo minule, se stále cítím špatně..." přiznal se jí Sehun váhavě, co si všimla, jak mu maličko zrůžověly tváře.

Ruku, kterou natahovala ke klice od jejího pokoje, zase stáhla k sobě, když se k němu otočila čelem. „A já stále nevim, jak na to vše reagovat," povzdychla si tiše, ačkoliv věděla, že to jeho sluchu neuteče, ale nechtěla zbytečně vyřvávat, když se kluci připravovali ke spánku. „Jenomže tys mi neublížil, nechtěl jsi to ani udělat..." pohlédla ně něj způsobem, kdy se ho opravdu snažila povzbudit, protože mu doopravdy věřila.

„Ty to nechápeš," zavrtěl ustaraně hlavou ze strany na stranu, co se na ni podíval, „co když to jednou neovládnu a něco ti udělám, co když Kris měl pravdu a to, vše-"

Nestačil doříct myšlenku, která ho tížila. Na Ri vymazala krátkou vzdálenost mezi nimi, chytajíc ho kolem krku, čímž si jeho hlavu snížila blíže k sobě a své rty přitiskla k těm jeho, pojíc je v polibek. Byl v šoku. Třeštil oči, vstřebávaje tenhle moment, co se mu teď odehrával. Chvíli musel působit jak leklá ryba, než rty pohnul v harmonii s těmi jejími. Prohloubil polibek, motaje si její vlasy kolem svých prstů v uklidňujícím gestu.

Netušil co vše v něm tohle vyvolalo. Bylo to jako výbuch atomovky emocí, co se prohnaly celým jeho tělem. Nechtěl to ukončit. Ale byl nucen se odtáhnout, když ona přerušila polibek, lapajíc po dechu, který ji byl dobrovolně odebrán a ona se lehce udýchaně uchechtla, sklánějíc pohled k zemi.

Jenom jednoduché ne, mu projelo hlavou, když viděl, jak tohle gesto udělala, a dlaněmi chytil její obličej, nutíc ji tak se na něj podívat. Nebránila se. Lesklými oči na něj hleděla, netušíc co mu chce říct.

Jediné co věděla v tuhle chvíli bylo to, že ničeho, co udělala a co chce udělat, nelitovala. Své dlaně položila na jeho břicho, míříc na jeho hruď, než své rty znova spojily v polibek, tentokrát však více vášnivý. Sehun už na nic nečekal, nepotřeboval slova, aby něco vyjádřil. Dlaněmi zkoumal její tělo, než se zastavil u jejího zadečku, který zmáčkl až mu překvapeně vyjekla do úst, což vyvolalo jeho úškleb.

Jednoduše si ji vyhoupl do vzduchu, nutíc ji tak k tomu, aby své nohy omotala kolem něho a více se na něj natlačila, stále nepřerušujíc jejich polibek. Cítil to těsno v kalhotech, ale stále si uchovával trochu racionálního uvažování. Jenomže to se tenčilo každým jejím vzdychem, pokaždé co se rty dotkl jejího citlivého krčku.

„Nevydržím to," zamručel dychtivě, co si znova našel její rty a rozhodl se přesunout do jejího pokoje, kdy za sebou jen zavřel dveře a znova se zmocnil jejích rtů, mezitím, co ona mapovala jeho tělo.

„Tak nepřestávej," špitla a to bylo vše, co Sehunovi stačilo, aby jeho řetězy povolily.  

Po milionech letech je tu kapitola. Už asi potřebuju zase školu... tam jsem si vždy předepsala nějakou kapitolu a mohla jsem z něčeho dělat, ale takhle ve volnu jsem líná cokoliv sepsat a je to vidět. 

Fakt doufám, že se do toho ještě někdy dostanu, jinak to bude pro mě zlé. Ale tak snad tak špatná kapitola není, přeci jen mám v plánu ještě pár kapitol a pak sladký konec. Je to celkem divný, když uvážím, že příběh jsem vydala a sepisovala na zimu s plánem, že do začátku jara to bude hotovo, a ono nic. Objevila se má lenost a vše zruinovala. 

Tak či onak jsem se rozhodla udělat si rozvrh, který rozhodně nebudu dodržovat, protože se znám, ale jestli přeci jen se stane zázrak, tak vydávání bude vypadat asi tak nějak takto: 



Jak říkám, pochybuji, ale snaha se cení, že. Sice dneska není čtvrtek, ale nevadí. 

Doufám, že to opravdu není tak blbé, jak se mi zdá a při další kapitole sbohem.