Příjezd domů, dalšího dne, panoval v nezvyklém tichu a nic nedělaní. Až přímo vytahování věcí z auta ze sebe dostali nějaké nadšení a nahrnuli se dovnitř jako banda štěňat vypuštěných ven. Jenomže tam je uvítalo pouze další ticho a tma.

„Zajímalo by mě. Kdy se manažerka vrátí," pronesl zamyšleně Kai. Vedle něho postával Xiumin s pozvednutým obočí.

„Aspoň se stačíme zbavit roztrhaného oblečení," zareagoval, když posléze zmizel a jeho místo nahradil Suho s prapodivným výrazem.

„Co se děje?" položil otázku, která ho po zaslechnutí jejich posledního hovoru zajímala nejvíce. Snažil se tím hlavně zahnat divný pocit, jenž se v něm usídlil po příchodu k prahu domova.

„Nic. Jen jsme se bavili kdy přijde Na Ri," ledabyle pokrčil rameny.

Jedna zdánlivě nevinná odpověď donutila lídra pojmout podezření a vyběhnout do útrob domu. Rozrazil dveře od jejího pokoje a rozsvítil, aby se mohl ujistit stoprocentně ujistit, zda je jeho divný pocit jen lež. Stiskl kliku o něco silněji, když si se svraštěným obočím prohlížel zdánlivě prázdný pokoj. Jenomže to nejdůležitější tady přeci jen bylo. Všechny věcí měla vybalené a prázdné kufry měla vyskládané zpátky pod postelí. Musela tu tedy přeci jen zůstat.

„Co vyvádíš, Junmyeone? Vyletěl jsi jako kdyby tě něco kouslo," dobíral si ho pobavený Chen, který si ho s úsměvem prohlížel a snažil se z toho vydedukovat, co se dělo.

Už v autě se domluvili, že o včerejší noci nepadne ani slovo, i když si to pamatovali jen matně. Nikdy o úplňcích pak nemluvili. Ne když se nic vážného nestalo.

„Nic, jen jsem chtěl... jen jsem se chtěl ujistit jestli tu Na Ri opravdu není," zamručel v odpověď a za chvíli se zadíval na zamyšleného Kyungsooa. Ten od doby, co se balili na cestu domů, nepromluvil.

Nebylo to nic neobvyklého, jelikož byl takový po každém úplňku. Sice se ho snažili ze začátku všemožně přinutit myslet na něco jiného, bylo to nakonec k ničemu.

„Ty, Junmyeone, něco mě napadlo," vyrušil lídra z myšlenek o povzbuzení Kyungsooa, a otočil se na Chanyeola, který k němu došel a mluvil, „dnes má Na Ri ty narozeniny, že jo. Napadlo mě jí udělat něco jako narozeninovou oslavu, co ty na to?" lidská žirafa se na něj nadšeně zubila, nadchnuta z představy tohoto plánu.

A popravdě? Jeho nápad skutečně nezněl špatně. Mohli díky tomu přijít na jiné myšlenky a odpočinout si u toho. Smutný bylo, že si právě teď uvědomil, že na její narozeniny málem zapomněl.

„Nebylo by to špatný, ale netuším jak na to budou reagovat ostatní po tom všem. Navíc nemáme dort, dárky nějaké, nic. A kdo ví, kdy se vrátí," tohle byl fakt, jenž ho donutil se zatvářit jako zkopané dítko.

„Um," přistoupil k němu nejméně očekávaný člen, který jak Chanyho tak Junmyeona překvapil, „myslím, že bych s Jongdaem a Minseokem zvládl upéct nějaký dort. Tohle by neměl být problém," nabídl Kyungsoo své služby s pohledem, který jasně naznačoval, že něco na odvedení myšlenek potřeboval.

Chanyeol se na jejich lídra podíval se spiklenecky vítězným úsměvem malého kluka, který do svých rukou dostal něco, s čím mohl štvát své rodiče.

„Jednu věc máme vyřízenou. Dárky můžeš nechat na mně s Jonginem," mrkl na ně a plně se ponořil do role organizátora.

„Chany, víš, že jí nemůžeš koupit několik setů Adidas oblečení," Suho varovně přimhouřil oči.

Moc dobře tušil, že by toho byl schopný a také věděl, že toho oblečení by bylo tolik, že by mohl obléknout celou malou vesnici někde v Africe. Kdy se tenhle milý obr ponořil do rauše nakupování, dokázal koupit v obchodě od každého kusu něco.

„Tss, taky zkazíš všechnu zábavu. Určitě by jí to dostalo," nespokojeně mlaskl nad tímhle, pro něj, hloupým zákazem.

„Dostalo leda do hrobu," lídr tohle rýpnutí v sobě neudržel a zkrátka mu to samo sklouzlo po jazyku ven. Po větě následoval Chanyho odchod, který stačil svého lídra propíchnout pohledem než se navrátil ke své veselé náladě.

„Myslím, že bychom měli manažerku pozdržet někde mimo dorm a nějak to tu nachystat, nemýlím se?" s jistým očekáváním zábavy, jakoby jí nebylo za víkend dost, se do toho přimotal Baek, který jako obvykle obýval své místo na bílém koženém gauči.

„Zařídím to zdržení, ty by ses nemusel válet a spolu s ostatními to tu poklidit," ignoroval otrávený výraz mladého člena a raději z postranní kapsy vytáhl svůj mobil, ve kterém vyhledat kontakt na manažerku a vytočil jej. „Na Ri? Och, ahoj, doufám, že tě nevyrušuju. Cože? Ne, nemusíš mít starosti, nic se nestalo, vše je v nejlepším pořádku," zareagoval na její starost, jež přišla hned v úvodu. „Volám ti vlastně kvůli tomu, že nejspíše přijedeme později, tak abys nepanikařila. Máš vlastně něco v plánu?" zeptal se s nadějí v hlase, že jí nebude muset pracně přemlouvat, ale štěstí tentokrát nestálo na jeho straně. „Blbost. Proč bys měla zůstávat doma a sama? Podnikni něco s přáteli! Někam ven, na večeři, do kina. Pořád jenom pracuješ a teď, když máš čas, by se hodilo si s nimi vyjít."

„Počkej, ty jsi ze společnosti na cestě domů?! To... počkej, Na Ri, ještě moment-" znova mu to položila, tentokrát s omluvným smíchem, až měl chuť frustrovaně s mobilem hodit o zeď, že mu to nevyšlo.

„Parádně jsi to vymňoukl," uchechtl se Sehun, jenž se líně opíral o zeď a s pobavenými jiskřičkami v očích sledoval svého lídra.

„Tak si to zkus sám, když jsi tak chytrej!" prskl na něj naštvaně, ve snaze vymyslet nějaký další záložní plán.

„Klidně," touhle jedinou větou dokázal Junmyeona zmrazit, a než se nadál, už viděl jak si Sehun vytahoval mobil, něco hledá, a poté si mobil přiložil k uchu. „Moc se omlouvám, Yoono, že tě teď otravuju. Jen bych potřeboval malou laskavost. Jste ještě ve společnosti?" Suho vykulil oči, když konečně zjistil, že volal jedné ze členek Girls' Generation a zrovna té, se kterou se jeden čas opravdu hodně bavil, než v obou skupinách nastaly krušnější časy a skupiny teď neměli tolik příležitostí stát na stejném pódiu. „Jste? Paráda! Potřebuju od vás maličkost, můžete tam, prosím, naší manažerku zdržet na nějakou dobu? Chystáme pro ni narozeninovou party a nesmí to zjistit. Šlo by to nějak zařídit?" Sehun se jen spokojeně uculoval s vítězoslavným leskem v očích, když pocítil tu známou výhru nad svým hyungem. „Napíšeme vám, kdy jí budete moct propustit. Děkujeme moc, holky, jsme vaši dlužníci," nadmíru potěšený ukončil hovor a mobil zandal zpět do kapsy od tepláků. „Tak jakej jsem?"

„Začínáš mě překvapovat," uchechtl se lídr a pochvalně ho poplácal po zádch. „Měli bychom tedy začít jednat, když máme čas."

A právě ten jim utíkal neskonale rychle. Minseok, Jongdae a Kyungsoo se mezitím činili v kuchyni, kde nechtěli být rušeni. Jen Suho jim směl sem tam vypomoct. Jako jediný taky k něčemu byl a nesnažil se jim ujídat připravené suroviny. Chanyeol s Kaiem se vrátili až půl hodiny po dodělání dortu i se všemu dary, které jim kluci nadiktovali na kus papír a schovali je poblíž, aby je hned neviděla.

„Kde je vlastně Tao, Luhan a Kris? Od příjezdu jsem je neviděl," zeptal se Baek, když se ruch uklidnil a mohli si tak všimnout, že tři lidi tu chyběli a zamračeně tak sledoval své zbylé kolegy. Ti jen pokrčili rameny.

„Kris říkal, že se nebude kvůli tamtomu incidentu objevovat a ti dva-"

„Omlouváme se, neprošvihli jsme nic, že ne?" dostal ze sebe uspěchaně Luhan v momentě, co se zadýchaně bok po boku s Taem, dostali dovnitř. Vypadali, jakoby běželi dva maratony za sebou.

„Tady jste!" zahulákal Baekhyun zvesela, a zezadu přes každého přehodil paži a zazubil se. „Už jsem si myslel, že se neukážete. Aspoň vy dva byste mohli. Kde jste byli?" po každém z nich hodil zvláštní zubatý úsměv, vypadaje jakoby něco ďábelského plánoval.

„Šli jsme jí koupit nějaký dárek, omlouváme se," Tao se omluvně usmál, až vynikl jeho maličký pandí vzhled, díky kterému dostal kdysi přezdívku.

Nebýt zaslechnutí chrastění klíčů v zámku, byli by rozjařeni a zahloubáni v diskuzi ještě dlouho.

„Do háje, schovejte se!"  

Ták, a konečně se blížíme k tour do Číny, opětovnému odchodu tří členů a narozeninám. U nich můžete jen hádat, zda se podaří nebo budou ještě nějaké poúplňkové vlivy, že? 3:) 

Ale i tak se pomalu blížíme ke konci. Nechci nijak strašit, je to ještě za dlouho, ale už jsme v polovině příběhu. Nyní jen procházím dilemem, že se mi rozrůstají konce a já si budu muset vybrat pro mě nejpříjemnější, takže kdo ví, kdy si dám se psaním pauzu, abych si vše urovnala, že. :D

Mimochodem, moc děkuji za veškerou podporu, jste zlatíčka. 

Praise the Alkiera!