Cítila se podivně rozlámaně, když přicházela pomalu k sobě i s podivným pocitem něčeho, co nedokázala identifikovat. Její oči se zvětšily, když je vykulila v následném šoku při zjištění, že celou dobu ležela na Sehunovi a vypadalo to, že se nehnul ani o píď. Na malý moment pocítila lítost vůči jeho ztuhlým svalům, ale hned, co se její divný pocit zase zvětšil, se snažila najít jeho původ.

Podívala se na jeho spící obličej, který vypadal tak poklidně a nevinně. Připomínal jí spícího anděla. Nebo dítě. Opatrně, aby ho nevzbudila se od něj odsunula a posadila na zadek, mnouc si své oči s naprosto unaveným výrazem.

Zamžourala, když se opatrně rozhlížela kolem sebe, díky čemuž zjistila, že dovnitř svítilo až moc slunce skrze okno. Než se ale začala zajímat o to, kolik je hodin, pozornost jí padla na pohybující čupřinu vlasů, válející se na její posteli. Chvíli na ně zaraženě koukala než z vlasů pohlédla doleji, kde se přirozeně nacházel obličej... culícího se Baekhyuna.

„Můžu spát taky s manažerkou? Jsem skladný, nějak bych se mezi vás nacpal, slibuju," zaculil se na ní nevinně, mávaje na ní prstíčky pozvednuté pravé ruky. Ona naproti tomu zrudla rozpaky při vzpomínce na sprchu, na kterou si nejspíše vzpomínala jenom ona.

„Co-co-" zakoktala se, což Baeka donutilo pobaveně se uchechtnout a ona ho za to obdařila velmi nespokojeným pohledem. „Přestaň plácat blbost!" odfrkla si uraženě a raději se podívala na Sehuna, když se zničehonic zvedl do sedu, čímž překvapil oba dva.

I maknae se zmateně podíval nejprve na Na Ri, která sklopila pohled k peřině a pak na svého hyunga, který se stále tvářil tak samolibě.

„Tváříte se jako bych vás nachytal u něčeho pro dospělé, děcka," znova se zasmál a sledoval jak se manažerka stydlivě schovávala za Sehuna, který se na něj podíval jako pes.

„Baekhyune!" okřikl ho maknae a hodil po něm polštář , který zmiňovaný s vypláznutým jazykem chytil.

„Jen si vás dobírám," uklidnil se během mrknutí oka a jeho rysy změnily při nečekaném zvážnění, kdy se podíval na jejich manažerku. „Je ti už líp? Opravdu nechceš do nemocnice?" starostlivě svraštil obočí, ale její odmítavé zavrcení hlavy ho donutilo hlasitě vydechnout nosem.

„Opravdu děkuju, ale je mi víceméně líp," omluvně se usmála, cítíc se trapně, že stále sedí v posteli vedle Sehuna.

Pokrčil rameny. „Poděkování si asi nejvíc zaslouží Tao a Kyungsoo. To oni se o vše postarali," zašklebil se a postavil na nohy, aby mohl jít dělat něco jiného.

„Poděkuju jim hned, co je uvidím. Vlastně všem," jemně se usmála a podívala se Baekovi do očí, aby ho opravdu uklidnila, že je v pořádku, protože si jí stále ustaraně prohlížel.

Ticho, které by nejspíše vzniklo, přeskočil Sehun, když promluvil. „Neměli bychom být náhodou ve studiu?" zeptal se svého hyunga zmateně a maličko svraštil obočí. Na to Baek zareagoval mávnutím ruky.

„Po tom, co se stalo jsme mluvili s ředitelem a, mno, domluvu jsme volno," zamumlal chvatně první větu, která mu vyvstala na mysli. Nemohl jen tak říci, že jim dal volno kvůli přípravě na úplněk.

„Ách," Sehun se nad tím krátce zamračil a podíval se raději na Na Ri, která už to nevydržela a opatrně se vyhrabala na nohy z postele. Pořád se cítila trochu zahanbeně a hlavně unaveně, ale věřila, že to do nějaké chvíle bude dobrý. I psychicky se cítila líp.

„Je tu vlastně někdo? Zdá se mi, že je tu strašný klid na vaše poměry," zazubila se a podívala se na Baekhyuna, který konečně přestal propichovat pohledem Sehuna a podíval se na ní s pozvednutým obočí.

„To je druhá věc," podrbal se na zátylku. „Kris od včerejška nepřišel domů, tak se ho snaží najít," vysvětlil zasmušile. Na Ri překvapením vykulila oči, ale v mluvě jí předběhl Sehun.

„Nepřišli? Ani se nikomu neozval?" pocítil v tu chvíli něco jako špatné svědomí, protože si vzpomněl, že za to částečně mohl i on. Jenomže včera byl na něj tak naštvaný, že po něm zkrátka vyjel.

Baekhyun smutně zavrtěl hlavou. „Má vypnutý mobil, ale přijde, jen... potřebuje čas. Nemusíte si dělat starostí. Jo, a několik členů ještě spí," sice to ti dva nechtěli nechat být, nic jiného jim nezbývalo. A ohledně spáčů? Kdo by se jim divil, bylo teprve kolem desáté, a když si mohli přispat, proč toho nevyužít.

Po tomhle už kluky raději vyhnala, aby se mohla vysprchovat a převléknout. Zastavila se až u zrcadla v místnosti, kde na sebe koukala. Na celý svůj zubožený vzhled až zůstala hledět na náplast. Zase to viděla a cítila to, jak po jejím krku klouže ostří nože. Roztřesenou rukou se toho jemně dotkla, než sklopila pohled k zemi a odešla za kluky. Cítila se tak slabá a nemožně. Nedokázala se nijak bránit, ale v tu chvíli jí přepadl takový strach a... zamrzla.

„Dáme si tousty?" bylo první, co slyšela, když vešla do kuchyně, ve které, zdá se, kraloval Baekhyun. „Je to totiž to jediné, co zvládnu," zazubil se omluvně a oba dva to pobaveně odkývli.

Ani jeden z nich neměl náladu na vaření, takže tousty zněli moc dobře. Pomohli mu přichystat suroviny, talíře i sklenice s džusem, který si v lednici někdo zbytečně schovával. A konečně po chvilce přišel čas i na tousty, i když první pokus skončil spálený na uhel a v koši.

„Neotráví mě to, že ne?" zeptal se Sehun nedůvěřivě, když pozoroval svůj toust, jakoby ho měl kousnout.

„Tss! Nebuď drzí a jez!" pozvedl na něj pěst jako výstrahu a s nevěřícným zavrcením hlavy, se zakousl do svého jídla. Dívka si s maknae vyměnila pobavený pohled, než svého známého napodobili.

Popravdě? Bylo to překvapivě dost dobré, takže se spokojeně naládovali skoro k prasknutí.

„Nechám vás tady na nějakou dobu osamotě, musím si něco vyřídit," ozvala se Na Ri, když složila svou prázdnou sklenici zpět na stůl.

„To nás jdeš někam podvádět? Ti už nestačíme?" zavrtěl zklamaně hlavou a Sehun si nad Baekem jen povzdechl.

„No samozřejmě, Baeku. Co jiného bych měla v plánu než vás podvádět, že?" mávla nad tímhle klukem rukou. Co jiného by měla dělat, že? „Nic tu neproveďte a jestli Krise najdou, ozvěte se mi, prosím,"

„Kdyby se ti něco stalo, zavolej okamžitě někomu z nás, jasný?" ozval se zničehonic Chanyeol, jehož už tak hluboký byl ještě víc zhrublý po probuzení. Prohrábl si své tmavě červené vlasy, když se rozešel pro pití. Opřel se o linku zadkem a hleděl na ně přes hranu skleničky s těmi štěněčími oči.

„Dobré ráno i tobě," popřáli mu sborově, stále trochu zaraženi z jeho zjevení.

„Neboj se, cokoliv by se stalo, budu poslušně hlásit. Junmyeon by mě jinak zabil,"pobaveně se zašklebila a rozhodla se po všech uklidit špinavé nádobí.

Bez dalšího zdržování nechala kluky, kteří se už zase hašteřili, být a šla se trochu víc zlidštit a celkově se ještě obléknout.

Sice bylo venku léto, dnešek tomu vůbec nenasvědčoval, a ačkoliv svítilo slunce, byla tam celkem zima. I tak si zvolila něco pohodlného ze svého šatníku a tak zvolila rifle, volnější triko a na to hodila letní bundu. To završila šátkem kolem krku, aby nebyl vidět její krk. Na nohy si nazula své oblíbené tenisky, ve kterých se mohla pohodlně pohybovat a vydala se na cestu.

Vlastně klukům i tak trochu lhala. Nepotřebovala venku nic moc důležitého. Potřebovala jenom svůj chvilkový klid a prostor. Vyčistit si hlavu od všeho, co se za poslední dobu děje. Její kroky jí zavedly až k jejímu bytu, který chtěla navštívit dlouho, ale nebyla k tomu nálada natož čas. A když vešla dovnitř, chtěla zase rychle odejít.

Měla dojem, že za chvilku padne a už nevstane, když jí ovanul zatuchlý, týdny nevyvětraný vzduch, díky kterému se rozkašlala. Měla pocit, jakoby jí tu pošlo něco živého. A to zvíře nechovala a jídlo v lednici už také nebylo.

Tiše zaúpěla, když se vykláněla z okna pro kyslík. Zpropadený kaktus, který by toho měl vydržet ještě víc a teď se s ním musela loučit.

„Chudáku, byl si se mnou takovou dobu," zakňourala smutně, když mrtvou kytku vyhazovala do odpadkového koše. Pochybovala, že by se po zalití probral.

Při uklízení prachu přemýšlela o tom, jak moc její mysl teď vyplňovala práce nebo kluci. Takže po skoro dvou hodinách, co se promenádovala po městě, jí přišla zpráva od přátel s pozváním na kávu, po kterém skočila jako kočka po myši. Přestala myslet na vše, co se stal. Vše hodila za hlavu a užívala si tuhle chvíli.

Takže když se vracela zpět do dormu, cítila se opravdu spokojeně. Možná i uvolněně? Člověk někdy čas od času potřeboval odpočinek a ona byla ráda, že své bývalé spolužáky viděla. Nikdy si nepředstavovala, že její kamarádka bude těhotná. Ta, která o dětech smýšlela jako o něčem hrozivém, do toho s přítelem práskli a čekají miminko. Stále se nad tou novinou musela culit a nemohla slíbit, že jí dítě nebude rozmazlovat.

Ohlédla se kolem sebe, což úsměv prohloubilo, když si uvědomila, že procházela parkem a noční studený vánek jí příjemně ovíval tvář. I po tom, co se stalo, si dokázala užít noční procházku, které tak milovala a teď, když to bylo tolik vzácný, si to užívala ještě více.

Nejspíše i proto by všechno, až do příchodu domů, ignorovala, nebýt podivného zvuku, který její smyly zaregistrovaly.

Zastavila své kroky, zmateně se rozhlížejíc okolo sebe, než se pohledem zasekla na zádech jakéhosi muže, který byl opřený o zábradlí u řeky. Netušila jak dlouho jeho záda sledovala, když jí došlo, že ten podivný zvuk vydal on. Už kvůli tomu se k němu opatrně vydala.

Na malý moment se vyděsila, že šlo o nějakou sebevraha, který jen čekal na tu správnou chvilku a nejspíše i proto se chtěla zeptat, jestli je v pořádku. Váhavě k němu došla, jemně přikládajíc svou dlaň na jeho paži, aby na sebe více upozornila.

Rukou však rychle ucukla, když se k ní polekaně otočil, až brunetka ucouvla vzad s omluvným pohledem. Jako první jí na mužově tváři zaujala černá látková rouška, která zakrývala polovinu obličeje a pak se střetla s jeho očima. Hleděl na ní překvapenýma, od slz vlhkýma, očima a ona ty oči poznala skoro okamžitě.

„Krisi?" oslovila ho plaše, jakoby se bála, že ho vyděsí.  

Po delší době nějaká kapitola a snad se v dalších kapitolách trochu hneme v příběhu. Ovšem, Nari narazila na Krise, což... podle předchozích kapitolách to nevypadá, že by byli nějak moc dobří kamarádi. Takže, kdo ví jak zareaguje, když jí tam teď má, že? 

Jinak, doufám, že si užíváte víkend po dlouhém týdnu školy. Já to přímo uctívám. Docela mi z toho hrabe. Ale tak, říkám si, že ještě tři měsíce a budou prázdniny, že? :D 

Doufám, že tahle kapitola není tak hrozná, jak vypadá pro mě, mno. 

Praise the Alkiera!