Za dva dny se toho může změnit opravdu dost. Ať už to bylo další stěhování vevnitř dormu, kdy se kluci museli uvolnit a udělat prostor třem návštěvníků, protože nepřipadalo v úvahu, aby byli u manažerky, a nebo prosté vztahy.

Právě ty vztahy byly největší změnou, jelikož šlo o vzájemné zžití, které mohlo vyústit klidně v rvačku, pokud se Jonginovi něco nelíbilo. S blížícím úplňkem, který měl být za pár dní, to bylo horší a horší.

Pozitivum na tom bylo, že Na Ri si padla do noty s Taem, který se s ní po začáteční rezervaci, začal bavit. Jenomže on byl jediný, se kterým se cítila dobře a dokázala se s ním bavit bez toho, aniž by se cítila v ohrožení. A skutečně jí to mrzelo. Vadilo jí, jakým stylem se na ní Kris díval, jak dával najevo, že mu vadí a to mu nic neudělala. To on tu byl vetřelcem. To kvůli němu kluci i ona lžou a snaží se, aby o jejich výskytu u nich doma, nikdo nevěděl. A on se choval, jakoby v minulém životě byla jeho sok.

A hlavně tohle byl ten důvod, proč trávila v práci více času než musela, a nebo si dělala delší procházky. Zkrátka se do dormu vracela tehdy, kdy většina spala, či je jen pozdravila, udělala pár prací a šla spát. Vadilo to někomu? Nejspíše ano, jelikož Junmyeon se s ní snažil mluvit v práci, ať si z toho nic nedělá, ale ona ho odbila s tím, že teď nemá čas. Litovala toho, ale zkrátka se o tom nechtěla bavit. Když Krisovi vadila a on nebyl schopný jí říct důvod, prostě tam nebude.

„Jak to bude vlastně, no, s úplňkem?" zeptal se zničehonic Lay, když si byl jistý, že je manažerka nemohla slyšet a podíval se po většině členech, kteří tu byli a mohli ho slyšet.

Sám z toho byl celkem naměkko, kor po novinkách ze včerejší noci, která jeho hlavu nenechala chladnou ,stejně jako ostatním. Dnešní trénink, který kvůli jejich neschopnosti musel skončit dříve, mluvil za všechno.

„Mluvil jsem s Han Se Minem," započal Junmyeon, když se rozhodl klukům sdělit to, co domluvil, „musel jsem mu všechno říct a nezdál se tím nadšený. Nikdo z nás. Musel jsem mu říct i o vaší situaci," promluvil směrem k těm třem, kteří zaujatě pohlédli na svého bývalého lídra. „Odpověděl mi, že domluvené tour už zrušit nemůže, nevěřím tomu, ale říkal, že to nějak vyřeší," tohle byla ta část, která se mu zatraceně nelíbila, ale nemohl s tím nic nadělat. „Tenhle úplněk je ale vyřešený. Den před ním jedeme na opuštěné místo. Pamatujete si tu starou chatu, kterou jsme celkem i zvelebili a dlouho už jsme tam nebyli? Uděláme i tam výlet. Prý tam poslal lidi, aby nám to tam nějak připravili,"

Šlo těžko říci, že z takových zpráv byli nadšení, protože tour v Číně stejně bude, i přes úplněk. Pozitivní na tom viděli to, že se je pokusí ochránit. Byli opravdu zvědaví jak to chtěli udělat, protože uvázaný vlkodlak byl skutečně špatným nápadem.

„Do kdy tu vlastně budete chtít zůstat?" změnil téma Kyungsoo, který nerad mluvil o čemkoliv, co se týkalo jejich prokletí. Bral to tak. Nesnášel tuhle svou polovinu... tehdy, když se proměnil poprvé, pamatoval si, jak se snažil si vzít život. Nebýt kluků, možná by i přešel na něco efektivnějšího, co by ho zabilo.

„Chtěl jsem navrhnout, abychom tu zůstali do Na Riin narozenin," navrhl Tao, čímž překvapil všechny v místnosti, kteří na něj začali hledět prazvláštně. A taky nesouhlasně, alespoň Kris.

„Ona má narozeniny?" vybreptli, stále překvapeně, že tohle nevěděli.

Tao nechápavě pozvedl obočí o něco výš, když se mu dostálo takové reakce, kterou nyní ani nepobíral. „Počkat, chcete mi říct, že to nevíte? Vždyť je to vaše manažerka, neměli byste takové věci o ní už vědět, když s ní žijete?"

Baek se podrbal na zátylku s takovým stydlivým pohledem k zemi. „Vlastně jsme se o tohle nikdy nezajímali. A nijak dlouho tu s námi nežije. Netušil jsem, že je květnový dítě," uchichtl se, aby to neznělo tak ignorantsky vůči jejich vlastní manažerce. „Jak to vůbec víš ty?!" vyjekl náhle o oktávku výš, když si uvědomil, že Tao, se kterým se zná ani ne dva dny, už ví snad víc než oni od zimy. To bylo smutný.

„Řekla mi to včera mezi řeči, když se mi omlouvala, že jí furt brněl mobil. Prý jí psali nějací kamarádi, zda by to s nimi nešla oslavit," pokrčil nenuceně rameny, tvářící se velmi nevinně. Přesně tak jak to uměl jenom on.

„Ty, Tao," oslovil jej Baekhyun podezřívavě, když si ho tak okatě prohlížel, „ty sis naší manažerku nějak oblíbil, že jo?" jeho vlezlý, někdy by řekl, možná i trochu úchylný úsměv, by normálního člověka dokázal i vyděsit. Taa přiměl jen k lehkému úsměvu.

„Je roztomilá," pokrčil pouze rameny a dál se k tomu nikterak nevyjadřoval, i přes Baekovo rýpání, které utlumil až Chanyeol, když ho sejmul na gauč a nutil ho držet pusu.

„Raději mlčte, už jí tu máte zpátky," vložil se do jejich hašteření Kris, který jistou otráveností protočil očima a raději si šel sednout někam, kde bude mít klid. A ostatní ho jen nechali s pohledy, kterým si řekli vše.

A měl pravdu. Netrvalo to ani pár sekund, kdy vešla k nim do obýváku s podezřelým úsměvem na tváři, který u ní neviděli dlouho. Když nepočítali ten úsměv, který jí vykouzlil na tváři Tao. Sami by teď nedokázali vysvětlit, jak se přibližně cítili, když se na ně zubila, jako nejšťastnější fanynka na světě. Když byla řeč o fanynkách, nestáhla nějaká z nich Na Ri z kůže a nenavlékla se do ní? Vysvětlovalo by to pak tuhle situaci.

„Kluci, mám skvělý nápad!" promluvila konečně a už jen tímhle si vysloužila veškerou pozornost v místnosti, i od čínských návštěvníků. „Co kdybychom šli někam na večeři? Pamatujete si jak jsem vám to jednou slíbila, hm? Našla jsem jednu, kde vaří opravdu výborně a nemusíme se bát, že by nás nachytali pospolu, opravdu," její úsměv se rozšířil ještě více, pokud to bylo možné, do spokojené, skoro šťastného úsměvu.

A skutečně šťastnou byla. Ačkoliv to bylo teď co přišla z práce, měla naprosto výbornou náladou. A nevěděla čím to bylo způsobeno. Jestli si prostě už přestala dělat starosti s Krisem a nebo to bylo jen tou zprávou, která se jí donesla, že jim generální ředitel dal na tour volno v Číně. Vždy se po té zemi chtěla podívat a teď se jí to možná splní, protože jim tam prodloužil volno tak, aby to moc neovlivnilo koncertní šňuru.

„Eh? Na večeři ven a teď? Odpovědět na otázku otázkou se rozhodl Yixing, který své tělo donutil se zvednout z lehu a naklonit hlavu mírně ke straně, vypadajíc u toho jako malé štěňátko. Opuštěné štěňátko.

„Samozřejmě! Je ještě brzo, na zítra máte volno. Nemáte zač, sice mě to stálo docela dost dlouhou dobu přemlouvání vedoucích, ale zadařilo se. Navíc po tom, co jsem slyšela i viděla, co jste předváděli na posledním cvičení, vám volno i prospěje, abyste se nějak zmátořili," nespokojeně si každého svého člena prohlédla zvlášť, než se vrátila zpět do té veselé nálady.

„Um, manažerko... dneska jsi opravdu nějak zvláštně akční. Vychází z tebe taková prapodivná aura, u které si nejsem jistý, zda se mi líbí nebo jen děsí," zamračil se Baekhyun nad tímhle vším, ale ani s jejím nesouhlasným křečkovitým výrazem se nenechal odradit a pokračoval: „Ale mluvilas o jídle, se kterým mám velmi dobrý vztah, který potřebuje ještě víc prohloubit, takže já s takovým plánem souhlasím!" zazubil se spokojeně s vidinou pořádného žvance a ne těch dietních věcí, které tu měli v lednici.

„Myslím, že to zní jako dobrý nápad. Není dobrý tu být stále zavřený. Chce to čerstvý vzduch a dobré jídlo je příjemný bonus," pokrčil Chany rameny s příjemným culením, až se mu na levé tváři objevil ten známý, přesto roztomilý, ďolíček.

A tak bylo rozhodnuto. Co by stejně dělali sami doma? Navíc si nechtěli nechat ujít to jídlo, když bylo zadarmo a ještě, aby se někdo přejídal na jejich účet, to tak. Lídr je odvezl podle Na Riina diktování cesty k menší, ale zvenku i útulné restaurace ze dřeva. Zdála se taková rodinná a manažerka se spokojeně culila.

„Byla jsi tu už někdy?" zeptal se Junmyeon zaujatě, když si všiml toho jejího výrazu a z ní znova pohlédl na restauraci, ignorujíc členy, kteří už se valili ven jako přívalová vlna.

Odpovědí jí bylo rychlé kývnutí. „Popravdě? Tohle byla první restaurace ve které jsem jedla, když jsem se sem poprvé přistěhovala na kolej. Vždy jsme sem chodili s přáteli, když jsme vyjedli všechny zásoby na pokojích," šťastně se pousmála nad vzpomínkou svého kolejního života. To se také zdálo opravdu dlouho, co tahle etapa jejího života skončila. Její tvář ale okamžitě zesmutnila. „Je škoda, že od té doby jsem tu víckrát nebyla. Je to jako bych tuhle část vymazala ze svého života, i když patřila k těm nejlepším," dodala šeptem, kdy se k tomuhle dál nevyjadřovala a napodobila kluky s vylézáním.

Uvítala tedy od lídra, když do tohohle nikterak nerýpal a raději se ani neptal. Vlastně by ani nevěděla jak odpovědět, kdyby se na něco zeptal. Sama přesně netušila, co vedlo k tomu, že už sem nikdy nevkročila. Jakoby tuhle myšlenku schválně její mozek vytěsnil z hlavy.

Až po objednání jídla se rozproudila nějaká nezávazná debata, kterou ale přerušila manažerka svou starostí. Věděla sice, že tohle teď není vhodná doba na rozebírání, když si chtěli užít a ne se stresovat, nemohla si pomoci.

„Kluci? Neděje se nic, že ne? Totiž, poslední dobrou se mi zdáte takoví divní. Jestli to jsou nějaké soukromé věci či jen blbá nálada v partě, chápu to, ale doufám, že to není nic vážného," ustaraně svraštila obočí, když si položila lokty na stůl a o dlaně si posléze opřela bradu.

Od stolu se ozvalo nečekané zadušení od pití vody, jak je daná otázka nachytala nepřipravené a oni se nejprv podívali po sobě, dělajíc, že nic.

„Ne, že by se nic nedělo," začal Kai nejistě a pohodlněji se usadil na židli, „jsme jen nervózní z nadcházejícího turné. Bude to poprvé, co budeme hrát tolik koncertů tady doma. A možná i podruhé, co budeme hrát v Americe," odpověděl jí z jedné strany pravdu. Ovšem tu druhou skutečnost si nechal už pro sebe jako zbytek skupiny.

„Ach, mohlo mě to napadnout. Jen jsem si nebyla jistá," raději už se na tohle neptala. Když by se chtěli svěřit, svěřili by se. A dobře rozuměla, že koncerty musí mít hodně velký vliv na psychiku. I ona z toho byla na vážkách a to nevystupovala. „Kluci? Můžu se ještě zeptat?" po kladném pobídnutí se děkovně usmála a otočila se na tři Číňany. „Proč jste vlastně odešli?"

Ticho, které následovalo, bylo až nereálné. Chvíli i dostala strach, zda to nebylo velkou opovážlivostí a blbost, se na tohle ptát. Zvláště teď. Jenomže si nemohla pomoci. Ano, po internetu kolovalo mnoho článků a mohla si jeden z nich přečíst, jenomže co z toho mohla být skutečná pravda a co lež?

„Bylo to tehdy složitější," přiznal se Luhan, když odložil sklenici s vodou a z ní se podíval zpět na Na Ri, která si ho zaujatě prohlížela. „Chtěl jsem dělat svou hudbu. Nechtěl jsem být svázaný společností, se kterou jsem měl jisté problémy. Měli jsme všichni podobné důvody, ale už je to dávno," pokrčil rameny, přemýšlejíc nad tím jestli toho litoval nebo ne. „Stejně kluky rád vždy vidím. I když to nedávám moc najevo, tak jsem na jejich úspěch pyšný,"

Spokojeně se zaculila po odpovědi na její otázku. „Jsem ale ráda, že jste se tu tak nečekaně objevili a mohla jsem vás poznat," uchichtla se, když se pustila do jídla jako ostatní.

Celou večeři pak vládla řeč, nikterak se netýkající práce či toho podobného. Zkrátka se zaobírali buďto jedením jídla, ujídáním od sousedů a nebo jen tlacháním skoro o ničem. Bylo to uvolňující se takhle bavit a o nic se nestarat. Takže bylo celkem velkým překvapením, když všechno jídlo rázem došlo. Zdálo se to sice jako pár minut, pravdou bylo, že tam strávili skoro hodinu a půl, kdy se v posledních minutách je bavili na svůj účet.

„Nadřízení by mi fakt nepoděkovali za to, jak vás vykrmuji," postěžovala si kňučivě, když se cítila naprosto k prasknutí a oblékala se do bundy spolu s ostatními.

„Tak to je pak dobře, že se to nedozví," uchechtl se Chen tak, jak to uměl jenom on a jako jeden z mála vypadal, že by stále spořádal klidně celého slona.

Taky to byl hlavně on a Baek, kdo dojídal ještě za ostatní, kteří už nemohli. Jednou z takových byla i Na Ri, která to maso do sebe už naládovat nemohla.

Opravdu vhod přišla procházka k autu, které museli přeparkovat o pár bloků dál, ale nyní jim to připadalo jako výborný plán, protože se mohli zbavit té nafouklosti, kterou cítili. Ale i tak se objevilo pár hlučných hlav, které žádali, ať někdo dojde pro auto a přijede si pro ně. Lídr je pak pohodově odbil s tím, že je tu taky můžou nechat a bude klid. Zabralo to ukázkově, protože už tak hlasitě nevyváděli.

„Ach, omlouvám se," zamručela ve spěchu manažerka, když jí znova začal brnět mobil. V poslední době toho otravování bylo tak moc, že měla chuť ten mobil vzít a utopit ho v záchodu. Nebo ho prostě šoupnout do myčky. „Klidně běžte napřed, tohle musím vzít," omluvně se po všech podívala, než se od nich oddálila dál.

Kluci jí takřka poslechli, šli sice dál, ale velmi pomalým krokem, než se zastavili a začali se hádat, aby skutečně někdo doběhl pro auto.

Nesnášela, když jí neustále někdo bombardoval voláním a když se podívala na telefon, zachmuřila se ještě více. Kvůli tomuhle ani zastavovat nemusela, protože tohle číslo si zasloužilo jasný ignor. A ani ten ignor vlastně nebyl horší, prostě číslo chtěla vyťuknout a doběhnout hlučící partu dál.

Z jejího hrdla se vydralo něco na pomezí vykřiknutí a přiškrceného zajíknutí, když jí někdo stáhl do uličky za ní. Mobil jí vypadl z ruky, jak se chytla ruky dotyčného, která jí bolestně svírala kolem krku, snažíc se osvobodit a škubáním. To, a posléze i křičení, si rozmyslela velmi rychle, když na svém krku ucítila nepříjemný chlad i bolest, jak se jí něco ostrého zabodávalo do kůže.

Z hrdla se jí vydralo jen vyděšené zaskučení. „Drž hubu a nic se ti nestane, je ti to jasný?!" ozvalo se vedle jejího ucha a ona se nezmohla na žádný pohyb, jak moc její tělo bylo nyní paralyzováno.

Prosila ať tohle byl jenom bláznivý sen, ze kterého se probrala. Přesně ani netušila, co jí to popadlo, když vykřikla, ať jí nechá a chtěla se vyškubnout. Cítila jen ostrou bolest, jak jí po hrdle sjelo nepříjemně ostří a posléze jen bolestně vyjekla, když jí silně narazil na zeď vedle a něco po ní pořvával.

Co? Netušila. Vše najednou měla jako, když pod vodou otevřete oči. Rozmazané a nepříjemné, po tom, co hlavou zprudka narazila do zdi za sebou. Strach vystřídalo celkové otupění smyslů, kdy se na muže podívala pohledem, který by se dal přirovnat feťákovi. Měla pocit, že se tu složí.

Viděla u své tváři nůž, který ještě nedávno měla u hrdla, ale nevěnovala výhrůžkám žádnou pozornost. Ani nemohla. Měla dojem, že k ní mluví z děsný dálky, pokud vůbec. Věděla jen jediné, že její kolena se jí podlamovala. Byla to otázka vteřiny, když tam doběhli kluci a viděli tu scénu.

Zlost? Strach? Byli to tyhle pocity, co teď cítili? Strach o svou manažerku, kterou přijali do své smečky, aniž by to ona věděla? Zlost na toho bastarda? Zlost z cítění krve? Hrdelní zavrčení, které vydal Tao, donutilo toho chlapa přesunout pozornost na ně s vyděšeným pohledem, paralyzován jako před chvíli manažerka.

Tao, doteď klidný nejmíň mluvící osoba v nynější partě, donutil couvnou i pár vlkodlaků kolem, když zavrčel podruhé a mnohem více nahlas. Oči mu zářily jasnou zlatou barvou zvířete, které chtělo krev. Nikdo ho nestihl zastavit, když se pár kroky dostal k muži, který Na Ri pustil a ona se sesunula k zemi jako hadrová panenka.

Jeho mozek byl jako v opojení s blížícím úplňkem i vlkem, kterého už dál nedokázal držet na uzdě. Poslední kapka, když někdo ublížil někomu, u koho věděl, že jeho přátelům záleželo. Znova zavrčel, nebral v potaz mužovo jančení a jednoduše, jakoby nic nevážil jej chytil pod krkem, vyzvedl do vzduchu až kopal nohama a praštil s ním o zeď, až z ní vypadalo pár malých sutin a prach.

Kluci vyběhli k Na Ri, u které se semkli, aby měla minimální výhled na to, co se tam dělo, pro jistotu a kontrolovali její stav. Jediný Kris vyběhl k naštvanému vlkodlaku, kterého chytil za rameno a donutil jej se na něj podívat a vnutit mu tak svou autoritu a dosáhnout klidu. Viděl jeho oči, které problikávaly, jeho zvířecí drápy, které člověku zarýval pomalu ale jistě do krku... viděl i ty zuby, které mu čněly z pusy.

„Tao, pusť ho," přikázal mu znova a až s jeho slovy muže bez šetrnosti nechal klesnout k zemi, nejevíc žádné známky vědomí. Zajímalo to někoho? Nikoliv.

Ignoroval svého alfu, když se mu vytrhl a přiběhl k ležící dívce, která něco mumlala. Byl to krátký okamžik, když se jeho vlčí oči setkaly s těmi jejími, které se nezdály ničím překvapené, a pak upadla do bezvědomí už úplně. Opatrně jí podložil hlavu rukou, která se už zbavila vlčích drápů, ale při nahmatání něčeho lepkavého ruku zase vytáhl, zděšeně sledujíc rudou krev na svých prstech.

„To je... krev?!" zhrozil se Chanyeol, když pohledem úpěl na tom samém, na co zděšeně hleděl Tao a teď i ostatní.

„Já toho hajzla zabiju...!" procedil skrze zuby Sehun, jehož hlas byl nakřáplý vztekem, ale v ten moment, co se chtěl zvednout ho lídr stáhl k sobě a jasně mu tím naznačil, že nikam nepůjde, jinak si to s ním vyřídí on. A poslechnout musel, i když měl nehoráznou chuť něco zničit.

„Li-lidi, je tu Minseok, vemte jí a pojeďme do nemocnice," ozval se Lay spěšně, když sledoval perimetr okolí, zda sem někdo nepřijde.

Smutná zpráva byla, že kdyby tu byla sama, opravdu by nikoho nezajímalo, co se tu muselo dít. Bylo by jim jedno, kdyby se tu při nešťastné náhodě zmařil jeden nevinný život. Byli lidé vždy takoví ignoranti, nebo to byl jen strach se vměšovat do cizích problémů, aby z toho oni sami neměli problém?

Junmyeon zareagoval jako první, když všechny odstrčil a vzal co nejšetrněji Na Ri do náruče a šel s ní rovnou do auta, kde jí položil. Kyungsoo stihl ještě vzít její spadlý mobil, který ani neprohlížel, jestli je v pořádku a všichni zmizeli vevnitř černé dodávky s ustaranými výrazy, které se zdály i provinilé. Nechali jí tam samotnou... Kris raději Taa vzal pod svou kontrolu, když viděl, jak se ještě otáčel po chlapovi, který byl jejich nejmenší problém.

„Co se to, zatraceně, děje?!" vykřikl Minseok, když viděl skoro nehybné tělo manažerky na sedadle a kluky naprosto zdeptané. Člověk si tak jde pro auto, protože prohraje kámen, nůžky, papír a něco se stane?!

„Je to na dlouho, jeď rovnou do dormu, vysvětlíme ti to pak. Snad," zavrčel lídr a promnul si obličej dlaněmi.

Aneb jak se z dobrého večera, stane jeden z nejhorších.

V dormu jí uložili v jejím pokoji na postel, kdy se tam usídlilo i všech dvanáct kluků. Starání o ní se ujal Kyungsoo, který se postaral o krev na hlavě, kterou měla po praštění a té na krku... Zamračil se, když viděl táhlý škrábanec, který jí vyčistil a poté zalepil. Nemluvil. Ačkoliv se kluci dohadovali, on tam seděl jen vedle ní a smutně jí sledoval.

„Co tady vlastně řešíme? Neměli bychom být už na cestě do nemocnice? Nevím jak vy, ale já si tak nějak pamatuju, že lidské tělo se dá velmi lehce rozbít," zamručel svým typickým hlubokým hlasem, když přecházel po pokoji s rukama z hlavou, snažíc se vyhýbat se pohledu na ležící manažerku. Sice je lídr utěšil, že jí nic není, i tak to nebyl příjemný pocit. „A Na Ri nevypadá jako člověk, který by dokázal tohle vydržet aspoň bez malého otřesu mozku. Vždyť ještě před chvílí vypadala jako krvavá Marry!"

„Uklidni se, Chanyeole!" okřikl ho Minseok, který už měl tohohle jejich dohadování po krk. „Nic vážného to nebude... a k doktoru s ní pojedeme když tak zítra. Kdyby s ní něco bylo, tak to poznáme," on alespoň svým vlčím smyslům věřil. Jakožto nejstarší z téhle party v tom byl o pár let zběhlejší. A určitě by vycítil nejen on, že je něco v nepořádku.

„Víte... omlouvám se," přiznal se zničehonic Kai, když od té doby zarytě mlčel a až teď promluvil směrem ke třem klukům, který se tvářili, jakoby jim ulítly včely.

„Cože?" vybreptl Luhan, který stěží mluvil, i když se nikdo zatím neptal, proč na tom vypadají nejhůře. „Co tě donutilo změnit názor?"

„To, že Tao zareagoval jako první, i když jí vůbec neznal. Cítím se strašně, že jsem tam jen zíral a nic nedělal, takže se omlouvám a děkuju," bylo vidět, že mu to šlo ztěžka přes jazyk, ale chtěl se k tomu nějak vyjádřit. Možná kdyby nebylo rychlého jednání Taa, vzal by si jí jako rukojmího a pak by to bylo jen kdo z koho.

„Co je na té holce tak zajímavého, když jsme se kvůli ní málem odhalili? Vlastně jsme tam toho chlapa nechali ležet!" zavrčel Kris s opětovnou nepříjemností v hlase, kterou měl pokaždé, když došlo řeč na ní. Nebo jenom když byl v její blízkosti.

Jongin se na něj zamračil, ale tentokrát podezřele zachoval chladný klid, kterému odpovídal i tón hlasu. „O to se bát nemusíme. Psal jsem do společnosti, vyřídí to," zamumlal zamyšleně a znova se podíval na spící dívku. „A co? Je to teď jediný normální člověk v našich životech. Nezkažena tím naším. Obdivuju to její zapálení pro věc... vlastně i přemýšlím, že nechci, aby byla zatáhnuta do našeho tajemství," odbočil od přesné odpovědi, kterou chtěl původně Krisovi říct. Jemu to mohlo být stejně jedno. Byla to jejich lidská členka smečky.

Kluci se po sobě váhavě podívali, sami nyní nevědíc co přesně říct. Přirovnali by tohle tíhnutí k ní, jako k domácímu psovi, ačkoliv to znělo strašně. Pes miluje svého majitele nadevše a taktéž k němu přilne velmi rychle, i kdyby šlo o psa z útulku. Na té samé bázi funguje i jejich vlk, který už Na Ri bral jako jejich člena.

„Stejně jí to budeme muset jednou říct," zamumlal lídr s upřeným pohledem do země, přemýšlejíc nad tím, jak to asi bude probíhat. Měl z toho zmatený pocity. Z jedné strany si troufal říct, že jí zná a tak by mohl odhadnout jak by zareagoval, ale v té další si uvědomí, že... že nevěděli ani její narozeniny.

Kai se lehce zamračil, když pohlédl ze Suhy zpět na dívku, které stále byla mimo a tak mohli dále mluvit.

„Nechci, aby odešla z našich životů..." přiznal se smutně, když se zadíval na všechny členy. 

Další kapitola na světě a tentokrát se strašlivě omlouvám. Netuším proč, ale tahle kapitola se mi psala tak hrozně a strašně se za ní stydím. Ale ačkoliv jsem hledala tu věc, která mě tam štvala, nenašla jsem jí a nemohla jí přepsat. Takže uvidím jak to bude po dalším přečtení za nějakou dobu a nejspíše jí přepíšu. Tedy rozhodně. Hlavně tu část od poloviny. 

Snad jsem vás ale nějak neodradila či neunudila. Kapitola má totiž skoro 4K slov, což jsem se snažila dělat jen u fantasy a ne u ff, ale jak říkám, snad vás to neunudilo. 

Ještě jednou se omlouvám a děkuji moc za podporu a ty komentáře. Miluju vás lidi. Dneska mám fakt nějakou slabou chvilku. 

Praise the Alkiera!