Junmyeon měl opravdu pravdu, že doma budou dřív než se Tae probudil. Sice na něj většina členů, i ona sama, žárlili, jelikož byli skoro čtyři hodiny odpoledne a on se stále válel. Ale náladu jim to naštěstí nezkazilo, i když z rozhovoru byli celkem na rozdílných vlnách.

Hlavně po tom, co padla otázka na zemřelého manažera, o němž se kluci rozpovídali jenom v tom dobré a sdíleli se svými fanoušky nějaké situace, které nikdy jindy neřekli. Viděla na pár členech, že se jim z toho bylo do breku, ale udrželi to v sobě a rozhovor dokončili jako profesionálové. Horší věc nastala pak, když přešla řeč na Na Ri, jakožto novou manažerku a o které prý po internetu kolovalo, zda není přítelkyní někoho z EXO.

Tahle novinka, o které ani nevěděla, jí upřímně pobavila, ale kluci naštěstí tenhle drb rychle smetli stolu a dál se k tomu nikterak nevyjadřovali. Důležité bylo jen to, že byla jejich manažerkou a nic víc.

Ale i tak byla ráda, že už tohle všechno bylo za nimi. Povídalo se jenom o novém album, na které byla opravdu pyšná, protože se klukům skutečně povedlo. A podle statistik a zpětné vazby, se to líbilo i fanouškům. Jak by taky ne? V Monster jim to slušelo a píseň sama o sobě byla velmi chytlavá.

Až v dormu nastalo tedy loučení mezi Taem s kluky, kdy Na Ri čekala o trošku dál, sledujíc tohle vše s pobaveným úsměvem.

„Hlavně už neutíkej z domu, chlape," a kdo jiný by ho poučoval než mamka skupiny.

„Neboj se, Junmyeone. Ví, že bych ho příště zabila. Nebo ho nechala venku a doufala, že bude pršet," odpověděla Na Ri za bratra, ignorujíc jeho vyděšený pohled, protože věděl, že toho jeho sestra byla schopna.

„Manažerka je dneska nějak vostrá," uchechtl se Jongdae pobaveně, když i on se rozloučil s Taem a od té doby se jenom povaloval po zdi a sledoval to se založenýma rukama na hrudi.

„Jestli chceš, můžu být vostrá i na tebe. Co říkáš na trénink na víc?" vítězoslavně se usmála, když viděla jeho vykulený pohled, kterým připomínal sovu nebo křečka při zmáčknutí. „Kluci," oslovila všechny, čímž si vysloužila jejich pozornost, „odvezu ho na vlak a pak se budu muset zastavit ještě ve společnosti, ano? Takže žádné problémy, jasný?"

Na každého z nich pohlédla vážným pohledem. Znala je až moc dobře, aby jí ovlivnily ty nevinné pohledy a culení, které na ní vybalili. S pokroucením hlavy se raději odebrala k odchodu i s bratrem v zádech hned, co se všem uklonil na rozloučenou.

„Doufám, že sis z toho opravdu něco odnesls," zareagovala, když se s ním usadila do přichystaného taxíku, které si zavolali a ona jednoduše nadiktovala cíl.

„Jo, dám předem vědět a nebudu dělat výlety ze dne na den," zamrmlal nespokojený Tae, jakoby ho tím otravovala, ale po jejím nepěkném zamračení se jen pobaveně zazubil.

Celá cesta pak panovala volné konverzaci a při loučení ho drtila ve svém medvědo malém objetí.

„Pozdravuj doma naše a koukej se jim pořádně omluvit, je ti to jasný?" kladla mu na srdce při jeho odcházení, kdy se na ní ještě zubil jako sluníčko a mával.

Věřila, že se jim určitě omluví. Mrzelo ho, že udělal takovou blbost. Prostě nečekal, že by z toho mohlo být takové halo. Ještě jednou se podívala směrem, kterým odešel, než nadiktovala poslední zastávku a tou byla její práce.

Ani v dormu nebyl takový klid, jaký původně kluci chtěli mít, protože bez dnešního tréninku měli více energie a tak se to podepsalo i na aktivitách. Když někteří hráli hry, nebo si rozehráli ping pong, jiní se raději odebrali do svých pokojů a pustili si film nebo si četli příběhy, které měli kvůli nedostatku času stále rozečtené.

Stejně mohlo být už kolem osmé hodiny večerní, takže se klidně mohli jít jen vyvalit u televize a odpočívat.

„Zabírám si sprchu!" zahulákal Chen dřív než ostatní a tentokrát ho nechali.

Nemělo cenu o něco takového bojovat, popravdě na to ani neměli náladu, protože jim válení připadalo jako lepší možnost zábavy.

„Škoda, že je manažerka stále v práci. Mohla nám uvařit," zabručel Baek čelem zabořeným v gauči, že mu bylo sotva rozumět.

„Si myslíš, že jí snad nestačí kolem nás skákat v práci? Musí i tady?" odpověděl na jeho myšlenku Xiumin a naštvaně se na mladšího člena podíval.

„Nikdy si nestěžovala," prohodil zamyšleně, ale vzápětí bolestivě zavyl, když ho nejstarší člen flákl pěstí.

„Kdybys v kuchyni nebyl tak mizerný, řekl bych ti, aby sis uvařil něco sám. Takhle si budeš muset počkat, až Kyungsoo domluví s rodinou," dodal Minseok o pár sekund později, užívajíc si, jak si Baek mnul zasažené místo.

„Chmpf!" vydal prapodivný zvuk a znova padl tváří na gauč.

Neměli ponětí kolik mohlo uběhnout času, co měli všechno už za sebou, včetně večeře, a mohli se hromadně válet na gauči. Vlastně by i odpočívali nadále, kdyby je nevyrušil otravný zvuk zvonku, který některé probral z rozjímání a jiné z pouhého sledování obrazovky.

„Já tam jdu," ozval se jako první Kai a vyhoupl se na nohy, jakoby se bál, že ho někdo předežene. O to se určitě bát nemusel, protože nikdo z nich nevykazoval nějakou životní aktivitu.

Šel normálním, možná trochu chvatným krokem až ke dveřím, na které se lehce zamračil. Nemyslel si, že by si manažerka zapomněla klíče, ale i tak na své tváři vykouzlil něco jako slušný úsměv, který mu po otevření zamrzl v křeči, než zmizel úplně.

Nemohl uvěřit vlastním očím, když tam viděl postávat menšího kluka a hleděl na něj jako na zjevení čehosi.

„Ahoj, Jongine," pousmál se na něj Luhan váhavě, když i on ucítil, že něco nebylo v pořádku. A rozhodně v tom nebyl jediný.

Kai se zamračil jako pes, cítíc ten vztek z tohohle všeho jako poprvé, co dozvěděl, že se tu chtěli ukázat. Jenomže tohle byla realita a on se mu opovážil ukázat u prahu domu.

„Ty!" procedil skrze zuby a než se Luhan stihl rozkoukat, byl silně přiražen ke zdi chodby, u které ho Jongin přidržel.

V rukách drtil jeho bundu, obličej kousek od toho jeho, když se mu z hrdla ozvalo hrozivé zvířecí zavrčení. Věděl moc dobře, že se měnily i oči na zlatavou barvu, ale nedokázal to ovládnout.

„Byli jsme v naprostém pořádku, dokud jsi se neozval!" vykřikl na překvapeného Luhana, který jen kulil oči v naprostém strachu, když zahlédl jeho špičáky, které se mi měnily do vlčích. Ačkoliv by to, že měl nahnáno, nepřiznal.

„Varuju tě," přiblížil se k jeho tváři blíže, čímž se barva jantaru stala intenzivnější, „jestli kvůli vám budeme v nebezpečí i my, zabiju vás."

„Pusť mě!" dostal ze sebe zaskočený mladík, když ho chytil za ruce, kterými ho vyzvedával na špičky a zamračil se na něj. „Nic takového nechceme, Jongine," snažil se mu domluvit, ale Kai jen frustrovaně hrdelně zavrčel, čímž se možná chtěl jen uklidnit.

„Jogine, nech ho být!"

Suhův autoritativní hlas proťal jejich vyměňování názorů, až sebou Kai cukl, když pocítil nátlak vlastního alfy, kterému nemohl odporovat. Byla to jejich přirozenost, že na ně měl hlavní vlk takový vliv. A on jej s jasným nesouhlasným bručením pustil.

Dobrovolně se nechal stáhnout Xiuminem za ně, aby se mohl uklidnit a poté se podívali na Luhana, u kterého už stal i Kris a Tao, kdy se nikdo z nich nedíval nějak nadšeně. Právě Kris vešel více dovnitř, Luhana více strčil za ně a Taa, který vešel hned po něm.

„Přijeli jsme o něco dřív," okomentoval velmi pozdě svůj příchod a po všech klucích se podíval, než zakotvil na Junmyeonovi, který mu pohled opětoval.

„Koukám," procedil skrze zuby, protože ani on nebyl rád za takové překvapení, ale jasným pokývnutím hlavy naznačil, ať zavřou a následují je.

Svou vlastní skupinu pak donutil jít do obýváku, kde se všichni tak nějak roztřídili a zabrali kus volného místa. Nikomu se náhle nechtělo mluvit a předchozí mrtvo, které tu panovala, vystřídala energie.

„Co tohle má znamenat? Říkali jste, že přiletíte zítra, tak proč tu jste dneska?" zeptal se lídr okamžitě a spojil si ruce do stříšky pod bradou, pozorně je sledujíc.

Tao krátce pokývl hlavou. „Měli jsme dorazit zítra, ale když jsme zjistili, že budete mít tour po světě, museli jsme to uspěchat," posadil se na židli ke stolu, stejně jako Luhan, který raději jen mlčel a Kris zatím nechtěl mluvit.

„Ano, máme, co je na tom?" zamračil se nechápavě Suho, který se zničehonic napřímil.

„Nesmíte do Číny, Junmyeone, cožpak tomu nerozumíš?" vmísil se do toho Kris, který si založil ruce na hrudi a zmatené pohledy ho nikterak nepřekvapili.

„Ha?" zamračil se Minseok, když pozvedl hlavu a zaměřil se na bývalé členy. „Jak to myslíš? Není to něco, s čím něco svedeme. Mohli bychom sice přemluvit vedení, protože to o nás ví, ale pošlou nás s tím do háje," pokrčil rameny a vystřídal tak Suhu, který to maličko uvítal.

„Psali jsme vám to-"

„Ano, my víme. Zjistili jste, že tam máte podezření na lovce, jenomže o nás nic neví. Budeme tam vystupovat od 11. února a pak jedeme pryč," Kai mu napruženě skočil do řeči, aniž by se nechal uklidnit Chanym, který se ho snažil utlumit, ačkoliv řekl to, co si myslela většina.

„Och, krásný datum, že? Je hezké vidět, jak zapomínáte na svou vlčí stránku. Co koukáte tak divně? Neříkejte mi, že to opravdu nevíte," uchechtl se Kris nevěřícně, ale když viděl jejich zmatené výrazy, zase zvážněl, „je úplněk. Očekávám, že do Číny přijedete pár dní před koncertem. Už to chápete? Dva dny před vaším vystoupení, budete výt na měsíček," procedil skrze zuby naštvaně.

EXO ho nepoznávalo. Nikdy nebyl tak napjatý a naštvaný, jako se teď jevil. I Jongina to zarazilo, že přestal přemýšlet, jak by nejraději odešel pryč a zaměřil se na něj více. Něco se v něm změnilo a klukům se to dvakrát nelíbil.

„Do prdele!" zaklel Baekhyun, schovávajíc si tvář do dlaní a dvěma slovy vystihl celou situaci, i pocity kluků.

„Počkejte..." postavil se Lay, aby na sebe upoutal pozornost a přelétl všechny pohledem, než skončil u třech bývalých členů. „Jak vůbec víte, že tam máte lovce? Co se stalo?"

Oni se po sobě váhavě podívali, než promluvil někdo, koho ani nečekali, že dneska ještě neslyšeli. „Ono-" Kris jasně zavrtěl hlavou, aby nepokračoval, ale Luhan se na něj pousmál a mrkl. „Málem zastřelili Taa. Při posledním našem úplňku jsme byli v lese, ve kterým jsme každý úplněk. Lidi tam nechodí a je to tak bezpečné a... v ten moment se to stalo. Nečekali jsme je a chtěli je vyhnat, jenomže když na nás namířili zbraněmi, došlo nám, že tady něco nehrálo," byl rád, že ho nikdo nepřerušoval, protože jen co si na to vzpomněl, měl zase pocit nebezpečí. Byl tak kousek od vlastní smrti i smrti svých přátel a smečky. „Kdyby to byli normální lovci zvířat, myslíte si, že bychom se trmáceli až sem?"

„Ne, netrmáceli, když vám nestojíme ani za zvednutí telefonu," zavrčel Jongin, na kterého se Suho zle podíval a tím ho umlčel. Měl proti nim sice také výhrady, ale museli se všichni krotit, jestli tohle chtěli mít zvládnutý.

„Nechce se mi věřit, že existují lovci," povzdychl si lídr a promnul si kořen nosu, aby si napomohl k uspořádání myšlenek.

„Vždy to tak bylo, ne?" promluvil Minseok zamyšleně. „Vždy existovali vlkodlaci a lovci. Aby se udržela rovnováha, ale co vím, lovci nikdy nesmí útočit na smečky, co nikdy nikomu neublížili a-" zmlkl, když si něco uvědomil a podíval se, stejně jako všichni, na Kyungsooa, který na prázdno polkl. „K čertu s tím..."

„Hou, hou, hou!" vlítl do toho i Sehun s jasně nesouhlasným výrazem. „Chcete tím tvrdit, že lovci napadli je, protože v minulosti se stala jedna nehoda? Proč po takový době tedy, huh? A jak vůbec můžou vědět, že oni byli zrovna ti vlkodlaci, co tam u toho byli?!"

„Mohli nás sledovat už před těmi lety a až teď si byli jistí, že tam byli oni," pokrčil Baekhyun rameny a opřel si bradu o Kyungsoovo rameno, když se tímhle vším zdál zaskočen a smutný. Moc dobře věděl, jak na tom byl jeho hyung s touhle vzpomínkou. „Přeci jenom to byla doba, když jsme spolu byli všichni,"

„Tohle musí být fakt špatný sen, ale-" Junmyeon ztichl, když všichni slyšeli hlasité zavření dveří a skupina, včetně bývalých členů, se otočili směrem k chodbě.

Přesně v ten moment totiž mezi futry zastavila malá bruneta a překvapením vyvalila oči, když si všimla tří kluků, které nepoznávala. Užuž chtěla něco říct, ale slova se ujal vysoký kluk, kterému se tohle opravdu nelíbilo.

„Děláš si srandu? To jsou fanoušci tak drzí, že vám jen tak vlezou do dormu? Co tu, do háje, pohledáváš?!" vyjel po ní, až menším strachem ustoupila, protože právě teď působil velmi nebezpečně.

„Uklidni se!" do cesty se mu postavil Chanyeol a svým naštvaným výrazem jasně naznačoval, že má držet hubu a nemluvit s ní takhle. I ostatní členi se postavili, když se jim nelíbilo, jak s ní mluvil. „Tohle je naše manažerka, Na Ri... Na Ri, tohle jsou naši bývali členi," představil je ve zkratce, aniž by mu ustoupil z cesty nebo přerušil oční kontakt.

Nebyli proti sobě tak rozdílní ve výšce. Sice byl Chany menší o jeden centimetr, i tak mu to nyní nedělalo žádný problém.

„Manažerka? Cože?" zareagoval Tao, který byl stejně vedle jako zbytek, protože tu dívku, jakožto manažerku, vůbec nečekali. Vlastně nečekali vůbec nějakou holku, ale manažera. „Co se-"

„Zemřel," odpověděl na nevyřčenou otázku Chany a konečně mu ustoupil z cesty.

Nastalo chvilkové ticho, aby to kluci dokázali strávit stejně jako Na Ri s klukama, kteří si na poslední loučení s manažerem, vzpomněli.

„Jsem Lu Han," představil se jako první nejmenší z trojice a rozhodl se představit i ostatní, „Tohle je Huang Zitao a Wu Yifan," kluci se, až na Krise, rozhodli krátce uklonit a ona jim to oplatila.

Nebyla si jistá, zda se jí to jen zdálo, že tu byla tak moc napjatá situace, nebo to byla skutečnost, ale nelíbilo se jí to. Už nějakou chvíli to sledovala, že se kluci chovali divně a teď, když tu měla i bývalé členy, které v první minutě nepoznala, se jí zdáli ještě divnější.

„Děje se něco, že tu jste? Jak jste se sem vůbec dostali?" zeptala se hned, co jí uvolnil výhled na ně Kai, který si před ní z nepochopitelného důvodu stoupl, jakoby jí měl Yifan zabít. I když na to v první chvíli vypadal.

„Noo, víš, letadlem a pak taxíkem," odpověděl jí pobaveně, ve naze uvolnit atmosféru a podrbal se na zátylku, když se tak roztomile zazubil.

Mohla ho za tu odpověď zabít teď nebo později? Dobře! Podala tu větu celkem divně, ale nemusel jí tak i odpovídat, věděl, jak to myslela!

„Aish, co tu tedy děláte?" změnila raději větu, aby jí za ní přestal tak chytat a podívala se jak po svých klucích, tak po těch třech.

„Víš, oni přijeli na návštěvu. Prý nás chtěli vidět dřív, než budeme mít málo času kvůli tour. Na nějaký čas tu pobudou, nic vážného to není. Opravdu," odpověděl jí na otázku Junmyeon a ona podezíravě pozvedla obočí.

„Kde ale budou spát?" zeptal se na věc, kterou tu nikdo ještě neřešil, Kyungsoo. A trefil se přímo do černého.

„Dneska už je pozdě na nějaké vymýšlení. Vyspí se tady a pa to promyslíme. Navíc ani nechci riskovat, že by je viděli fanoušci, protože ti by z toho udělali, kdo ví, jaké sci-fi,"

A s tímhle posledním nápadem od lídra, se na sebe všichni podívali. Jenom Na Ri se na nikoho, krom Kaie, raději nedívala, protože se jí zdál skutečně naštvaný a ona nevěděla z čeho. Nepomohl k tomu ani vlezlý, nepříjemný pocit, jakoby jí někdo vyrýval do zad díru.

Co se to tu, sakra, dělo? 

Nová kapitola je tady a... kluci nám přišli o něco dřív, že? 3:) Ne, že by se to většině líbilo a zjevně si ani Kris s Nari moc nepadli do oka. Kdo ví, zda se jim vztah nějak zlepší, že? Ale nejsem si jistá, ale s touhle kapitolou skoro vůbec nejsem spokojená a nejsem si jistá, čím přesně to je, ale snad to není tak hrozné. 

Děkuji za veškerou podporu! 

Praise the Alkiera!