Doopravdy děkovala všem bohům, když se o večerní trapné situaci nikdo z nich nevyjadřoval. Baekhyun se sice v její přítomnosti choval celkem prapodivně, ale ani ona na tom nebyla o nic líp. A kdo by byl? Jediné štěstí na tom všem bylo, že on neviděl nahou ji, takže se necítila tolik zahanbeně.

Ještě teď má nutkání se červenat pokaždé, co si na tu věc vzpomene. Sice to bylo pochopitelné, protože se to stalo včera, ale ona se potřebovala soustředit na svou práci. Na jakou přesně? Sledování svých svěřenců při cvičení a dolaďování posledních plánů pro jejich rozvrh. Jakožto manažer byla zodpovědná za všechno, co se kluků týkalo. Ať už se jednalo o blbé barvě boty, až po jejich celkový život. Bohužel z toho všeho vycházela někdy až moc vystresovaná, ačkoliv si byla jistá, že při comebacku to bude horší.

Někdy měla dojem, že po ní chtějí, aby dávala pozor i na jejich trávicí systém. Měla někdy chuť se někam zahrabat a tam kňučet jako štěně. I když je pravda, že zatím nemusela řešit nijak vážnější věci. Nedokázala si sebe samu představit, jak by se čelem musela postavit nějakým naštvaným antifanouškům. Od takových situacích sice měli bodyguardy, ale náhoda byla blbec, že?

Ale nepříjemný den ne a ne odejít.

Kdo by si pomyslel, že hned z rána bude dostávat takové facky, které její mysl pohltí jako topícího se v medu.

„Jak jako, že odjel?" zarazila se zmateně, když konečně pochytila, co jí její matka říkala do telefonu.

„Prostě se sbalil a odešel!" vzlykla jí matka ustaraně, bojíc se o svého jediného syna.

„A kam ten cvok odešel?" zhrozila se, neskrývají svou naštvanost. Nemohl se jen někde opozdit? Byl občas impulzivní, ale nechtělo se jí věřit, že by dokázal jen tak odjet pryč a nikomu nic neříct.

„Nejsem si jistá, před pár dny říkal něco o Seoulu, ale myslela jsem si, že to nemyslí vážně. Znáš ho. A teď prostě nikde není... odešel ze školy a od té doby ho nikdo neviděl,"

Vztek se nahradil nevírou. Cože to právě řekla? Že mluvil o Seoulu? Panebože, že by ten mamlas nepřijel sem. Že ne. Určitě se musela přeslechnout.

„Asi jsem ti špatně rozuměla..." vydechla, doufajíc, že se jí to opravdu jen zdálo. Že opravdu neslyšela nic o Seoulu a byla jen přepracovaná.

„Taehyung nejspíše odjel za tebou," odpověděla jí s menším zabědováním, které sotva zaregistrovala. „Nevím co si s ním občas počít, Na Ri. Ten kluk se po tvém odchodu tolik změnil. Dokonce včera utekl naštvaný, protože jsme se zmínili o možném stěhování!" dodala mamka rozrušeným hlasem, plný obav.

A ona ji chápala. Tae byl její jediný syn, kterého si s otcem přáli a taktéž jediné dítě, které s nimi je ještě doma. Vždy tíhla spíše k Taemu a byl to její mazánek, takže jí nepřekvapilo, že jí to tak vzalo. Ačkoliv by měla na svého mladšího bratra možná žárlit, nic takového nepociťovala. Byl to její bráška, které ho by sice teď zabila, ale nikdy proti němu nic neměla.

„Zatracený kluk!" zavrčela si pro sebe syčivě, když dál stepovala na chodbě blízko dveří od studia, kde kluci trénovali. Naštěstí ale jí hudba nijak nerušila od telefonování. „Mami, zkusím mu zavolat jen jak to bude možné, ale teď musím letět. Neboj se o něj, sice se chová jako blbec, je velkej," o tomhle sice pochybovala i ona, ale neudělal by nic šíleného. Snad.

Slib chtěla splnit, ale teď by z toho mohla mít jenom problém, že si vyřizuje telefonáty a ulejvá se v práci, takže mobil zase rychle schovala do kapsy s hlasitým povzdechem, který zněl nanejvýš frustrovaně a naštvaně zároveň.

Jestli se tomu syčákovi něco stane, zabije ho. Nebo ho strčí k Suhovi na převýchovu, aby mu vysvětlil, že se takové věci nedělají. Určitě v tom musel mít lídr praxi, když měl na krku členy. Takhle všem přidělávat starosti! Jestli je opravdu na cestě do Seoulu, doufala, že jí aspoň zavolá než se ztratí. Ale teď musela zpět do práce.

Vešla zpět do studia, kde uvítala, že kluci měli oddych a buďto odpočívali nebo ještě rozhýbávali ztuhlé svalstvo.

„Kluci, mám tu pár jistých novinek ohledně tour. Za měsíc, tedy 22. července, odstartujeme tady v Seoulu. Poté zde máme ještě dalších pět datumů. Po tom budeme mít pár dní volna. To se nám přesouvá na září, kdy poletíme do Thajska, kde budeme mít dva koncerty v Bangkoku," přelétla přes všechny pohledem, aby se ujistila, že jí stále věnují pozornost a pokračovala: „Pak jsou v plánu dva koncerty v Japonsku, přesněji v Hiroshimě a září zakončíme v Číně v Hangzhou,"

Všimla si těch pohledů, které jasně naznačovaly, že někdy v průběhu Japonska už raději někam půjdou umřít nebo se jen zahrabat a nevylezou, dokud nenaberou sílu. Ale i přes to věděla, že se těší. Sice to byla dřina, užívali si tu atmosféru, fanoušky a hlavně svou vlastní show.

„Začátkem října koncertová šňůra povede zpět do Japonska, kde v průběhu třinácti dní navštívíme dvě města. Ve Fukuoce budete mít tři koncerty a v Hokkaidu dva," ukončila svůj projev, raději se jistíc, zda něco neopomněla, ale ne. Data jim řekne až to bude nutný, i když si to kluci klidně zjistí i sami, jak ví.

„To zní, jako, že se nás tu někdo snaží zbavit," uchechtl se Baek, který už přemýšlel o tom, jakou rakev si nechá vyrobit.

„Myslím, že bychom rozhodně neměli zklamat naše fanoušky a dát do toho všechno," zhodnotil to Suho nakonec a odpovědí mu bylo mručení v souhlas a nebo jenom kývání hlavou.

Na Ri složila desky s koncerty a zadívala se na ně. „Tak či tak, nechci, abyste to přehnali. Chci, abyste se zúčastnili všichni, takže když budete mít něco se zdravím, nemeškejte a řekněte mi to. Abychom to mohli řešit dřív, než bude pozdě, jasný?" nechtěla tam někoho nutit zpívat a tančit, když nebude sto procentně fit. „Což mi připomíná ještě... Tour máme zakončit tady v Seoulu," usmála se na kluky.

„Pak tu mám několik žádostí na herectví a fotografování, přesnější schedule podám těm, kterých se to týká. Takhle zběžně jen... Jongine, ty máš fotit kolekci pro časopis Vogue. Zdá se, že jsi těmi časopisy nějak moc oblíbený," uchichtla se spíše pro sebe, co na ní blonďák zaujatě pohlédl. „Ach, Chanyeole, jak u tebe vypadá to natáčení?" otočila se na nejvyššího člena, který zrovna pil, takže když na něj promluvila, utvořili se mi křeččí tváře po tom, co na ní vykulil oči a nepolkl.

„Uhm," vydal ze sebe překvapeně a rychle pití polkl a pokračoval: „Pardon, mno, o víkendu letím dotočit poslední scénu a film by měl mít přehlídku 30. června," odpověděl popravdě s malým zadrhnutím při přemýšlení.

„Uhm, dobře. To ráda slyším, přidělím ti pak pár lidí na ochranu, pro jistotu," větu už řekla z větší strany pro sebe. Stejně by s tím tmavovlásek nic nezmohl, protože nějakou ochranku sebou potřeboval. „Můžete pokračovat," omluvně se podívala na hlavního tanečníka, který nad tím mávl rukou a nechala mu prostor.

„Omlouvám se za vyrušení," Na Ri sebou nepostřehnutelně trhla, při zaslechnutí cizího hlasu, otáčejíc se za jeho majitelkou. Vysoký bruneta v kostýmku stála mezi dveřmi, intenzivně hledíc na manažerku, aniž by pohlédla byť jednou na kluky, kteří zvědavě natahovaly své krky. „Máte se dostavit dolů, někdo se tam po vás shání."

„Och, tak dobře, když zníte tak akutně," pokrčila rameny a nechala kluky raději cvičit, odebírajíc se za ženou, která už šla napřed. „Nevíte o koho jde?" zeptala se, co jí dohnala, protože si teď její mozek neuměl vysvětlit, kdo by to tak mohl být.

„Ne, jen se mi zdál poměrně vyděšený, či jak to nazvat," velmi krátce si s jejím rty pohrál úsměv, než se znova zatvářila profesionálně.

Bylo milé se setkat s někým, kdo hned neodsekával, jelikož na takového člověka by dnes neměla ani omylem náladu a poslala ho rychle do míst, kde tak slunce nesvítilo.

„I tak děkuji," povzdychla si a po celou cestu výtahem mezi nimi už nepadlo ani slovo.

Až dole se znova nahodila do módu vnímání a rázným krokem si to namířila k pultu, u kterého postávalo několik postav. Nyní sice nedokázala určit kdo, ale nebylo to důležité.

„Haló? Prý mě tu někdo sháněl," ozvala se možná trochu víc útočně, než bylo potřebný, ale neměla ráda, když jí někdo takhle vyrušoval z práce.

„Říkala-" dívka za pultem se chtěla omlouvat, ale byla přerušena osobou, která během minuty tiskla Na Ri v dusivém objetí.

„Hej, co to...!" její hlasitý nesouhlas se ztratil s hlasem muže, který jí znenadání takhle napadl.

„Na Ri," popotáhl slabě a její oči se rozšířily poznáním.

„Taehyungu?" vydechla v omámení a objetí mu, stále překvapeně, oplatila. „Ty blbečku!" a omámení bylo pryč „Máma mi volala a všechno mi o tom tvém možném výletu řekla! Jen si počkej, až budeme osamotě!" zavrčela naštvaně, co si uvědomila ten fakt, že její bratr musel vyjet už někdy během začátku své školy, takže v ní ani nebyl.

„Nemohli bychom to probrat jinde?" zeptal se hned, co se odtáhl a bylo na něm vidět, jak se styděl tuhle věc probírat před cizími.

Nejraději by na jeho žádost kašlala a udělala mu tady trapas, jenomže měla podezření, že by to nedopadlo dobře ani pro ní a tak na jeho žádost přistoupila.

„Já si ho teď převezmu, děkuji za zavolání," otočila se k asistence, která jen zaraženě těkala očima z Taeho zpět na Na Ri a opačně. Ani si nedovedla představit jak to muselo vypadat. „Ty pojď. Zabiju tě, opravdu a napíšeš domů, že jsi v pohodě," mručela, když ho sebou táhla do studia. Přesněji, když za ní skoro klusal, ačkoliv měla kratší nohy než on.

„Ani nevíš jaký o tebe měli doma strach! Předpokládám, že ses vykašlal na školu, že? Bože! Jet do Seoulu jen tak, protože chceš něco takového udělat na truc. Jsi snad malej harant?" vykřikla na něho ve výtahu, kde si byla jistá, že je nikdo neuslyší.

Byla naštvaná. Na něj a možná i na sebe, protože začala litovat toho, že se doma vůbec ukázala. Mohla tam jen zavolat a tady pan můžu všechno, by nikomu nedělal starosti.

„Ty to ale nechápeš!" bránil se puberťák dotčeně, když se ho opovážila takhle nařknout. „A na školu jsem se nevykašlal, máme prázdniny. To bys taky věděla, kdybys odpovídala na telefony," sykl popuzeně a ignoroval její ohromený výraz.

„Tak to rovnou sveď na mě, že ty děláš problémy doma! Já tě sem netáhla, Taehyungu!" varovně se na něj podívala, aby si dvakrát, ne-li víckrát, rozmyslel, co řekne.

„Promiň..." omluvil se zničehonic, když vyšli z výtahu a na malý moment se na ní pousmál. „Jen mě tu nech, den či dva, prosím," Na Ri se na něj velmi nespokojeně podívala než stiskla dveře a chtěla i s ním vejít do studia. „Berme to jako výlet k babičce!" pronesl zcela nevinně, jakoby se před chvíli nehádali.

„Budu babička, která skoncuje tvůj život, mladý muži!" a i s touhle větou za sebou zavřela dveře a díky čemuž se na ně, díky tomuhle strhla většina pozornosti.

„Babička?" zopakoval zmatený Sehun, který těkal pohledem mezi Na Ri a klukem, kterého nikdo v životě neviděl.

„To je tvůj syn, který bude mít dítě?" přidal se do toho i Suho, který svou nevíru i zmatenost nijak neskrýval. Podobně jako ostatní.

Jako jediný, který to viděl pozitivně byl Lay, který se nad tím vším pousmál. „Mám rád miminka, jsou taková roztomilá. Když zrovna neřvou," maličko sebou cukl, když ho Baek plácl s jasným zavrcením hlavy.

„Počkat, cože?!" ozvala se tentokrát Na Ri, která netušila která bila a zatvářila se stejně zmateně jako ostatní ve studiu.

„Odkdy jsi babičkou? Že jsi se nám nepochlubila s ničím," usmál se na ty dva Xiumin, který se snažil podivnou atmosféru nějak uhladit, ačkoliv se mu to možná nezdařilo tak, jak chtěl.

„Spíše odkdy je matkou," zavrčel Sehun, kterého to z nepochopitelného důvodu pěkně dožralo a mladíka propichoval takovým pohledem, až to Tae nevydržel a stoupl si za Na Ri.

„Aish, mlčte zatraceně! O čem to mluvíte? Nejsem babička a už vůbec ne matka!" vyjekla o oktávku víc, než původně chtěla. „Tohle je můj bratr, Taehyung. Nečekaně si za mnou udělal výlet," představila ho a vše tak uvedla na pravou míru.

„Těší mě, že vás poznávám," uklonil se jim Tae, když si uvědomil s kým měl tu čest a chvilku trvalo, než se narovnal. Oni mu odpověděli krátkým pokývnutím a malými úsměvy.

Baek se postavil zpět na nohy se zamračeným, zkoumavým pohledem, kterým si je prohlížel. „Ty, manažerko, nejsi adoptovaná? Vůbec si nejste podobní. Ani výškově," uchechtl se a od jmenované schytal jeden obzvlášť hnusný pohled za tu výšku.

„Vy máte cvičit, podle toho, co vím, ne?" odpálkovala je a sama se ujala bratra, se kterým si šla sednout na volné židle.

„Neměl jsem ponětí, že pracuješ s EXO," vydechl bratr v malém úžasu, když sledoval taneční kroky zmiňovaných.

„Hm, to protože pracuju spíše s exoty," 

Nová kapitola je na scéně a stejně tak Nařin bratr, který to zase krásně vymyslel. Aneb jak udělat překvapení i infarkt zároveň. 

Doufám, že kapitola nebyla zbytečně matoucí, protože jsem jí musela dost přepisovat, jelikož v původním znění byla naprosto jiná a nechala jsem tam jen pár prvků z minulého napsaného plánu. To je tak, když za pochodu měníte kostru příběhů a s tím to ovlivní i předepsané kapitoly.

A konečně prázdniny! Takže se pokusím hýbnout s příběhem a do konce prázdnin tu mít aspoň 30 kapitol. Jsem na sebe zvědavá. :D  

Praise the Alkiera!