Za jiných okolnostech by takovýto pohled byl asi vtipný. Druhý nejvyšší člen zachumlaný a skrčený u mnohem menší manažerky. Nyní věděla jaké je to mít dítě, které vás jednoho dne přeroste a pak si vyskakuje, akorát v tomhle případě o nějaké zlobení nešlo.

„Ššš, no tak," špitla, nepřestávajíc ho hladit po zádech.

Cítila jeho horký dech, který jí nejednou donutil ošít se, když jí na krku nepříjemně zašimral. Byla ale ráda, že už tolik nepopotahoval. Potřeboval to sice ze sebe dostat, ale byla raději, když byl tím šťastným členem.

„Sehune," oslovila ho jemně, když ho přestala hladit a on to pochopil jako, že se měl narovnat, „poslouchej, vím, že jste s ním strávili tolik času a vím, že ho nikdy nenahradím. Ani to nechci, byl to úžasný člověk. Ale teď musíš být silnej, jasný? Už kvůli klukům. Nesmíš se trápit,"

Celou dobu čelila jeho přímému pohledu, těch tmavých očí, které do ní bez přemýšlení zapichoval, jako dvě dýky. A ani tak neměla ponětí, co by se mu přibližně mohlo honit hlavou. Neměla tušení, jak to teď asi jeho mysl vzala.

„Já vím, jen..." skousl si ret přesně, jak to dělával, když se znervóznil nebo se mu daná situace moc nelíbila. Měla občas podobný problém, ale on to dělával skoro neustále „Jen tomu furt nechci věřit, jasný? On-on prostě nemůže být pryč, nechci to!" hlas ke konci zvýšil, až sebou brunetka nepatrně cukla, jak to neočekávala.

Mlčela. Nedokázala mu na to nic říct, protože ani nevěděla co. Chápala, že tomu nechce věřit. Chápala, že je rozhozený, i když to věděl nějakou dobu. Povzbudivě mu stiskla rameno, nadechujíc se, že mu přeci jen něco řekne, ale přerušil je hlasitý povyk odněkud z prostorů domů. To je donutilo, aby se zmateně podívali ke dveřím.

„Co to bylo?" otázala se zaujatě, možná i trošku vyděšeně, protože to znělo jako když vám umírá sob na angínu.

„Nejspíše Suho přivezl jídlo," odpověděl tmavovlásek o něco klidněji a bylo vidět, že na to myslet už nechtěl. „Prosím, jenom, tohle si nech pro sebe... Mám sice hyungy rád, ale nechci, aby si dělali zbytečné starosti, ano?" svou pozornost přenesl zpět na ní a ona mu pohled opětovala s malým, ale jistým kývnutím. „Děkuju,"

A po tomhle slovu se otočil a odcházel tam, odkud se ozýval největší hluk. Co mohla ztratit krom své šedé kůry mozkové? Rozešla se tedy za ním, nechávajíc své věci na posteli. Neobtěžovala se ani zavírat dveře, protože jí to přišlo zbytečné.

„Ááách, hádejte kdo se dneska napapá!" rty se jí vyhouply do úsměvu, když zaslechla šťastného Baeka, který už byl připraven na večeři, i když měla být až za pár hodin.

„Hej! Ruce pryč, ty hladovče! Taky bys hned všechno sežral," plácl ho přes ruku Xiumin, který se zhostil role obranáře jídla, které mohlo každou chvíli utrpět škodu. Kor kvůli hladovějícím.

„Nemůžu za to," Baekhyun našpulil spodní ret, ve snaze vypadat roztomile a týraně zároveň. „Mám hlad jako vlk!" zvolal skoro pohřebně a natáhl se přes polovinu jídelního stolu.

„Heh, nepovídej, ty máš hlad i ve vlč-" Chen zaúpěl bolestí, když mu Kai nešetrně přišlápl nohu, aby ho donutil zmlknout.

Protože přesně v ten moment do místnosti vešla Na Ri bok po boku se Sehunem, dívajíc se na všechny zvlášť.

„Stalo se něco? Díváte se nějak zvláštně," zareagovala jako první Na Ri, která to poté s pozvednutým obočím přešla, když si všimla přicházejícího Suhy.

„Dávej si pozor na jazyk, blbe," sykl k němu naštvaně a dále se k tomu nevyjadřoval, otočil se a znova odešel do obýváku, kde se usadil u televize vedle nataženého Chanyeola.

„Doufám, že tě už nechali zabydlet a ukázali ti to tu," leader okamžitě stočil rozhovor jinam a ona se to rozhodla raději neřešit. Kdyby tu byl nějaký problém, určitě by jí to řekli, snad.

„Uhm, ano, moc děkuju Kyungsoo, za uvolnění pokoje, i když-" jeho pohled jí jasně naznačil, aby nepokračovala a ona se raději jen usmála. „Ale ano, jsem, i když... jen kde máte koupelnu a tak?" zeptala se nejistě, protože všechny dveře byli stejné a jí by bylo moc trapné chodit a náhodně je otevírat.

Suho dál vyndaval suroviny z tašek a ona se mu rozhodla pomoci, když všichni ostatní byli kdesi... Ani si nevšimla, že Sehun se taky spakoval a šel jinam, zajímavé.

„Myslel jsem, že ti aspoň základní místnosti ukázali," přestal na malý moment skládat červené papriky do lednice a zadíval se na novou spolubydlící. „Ukážu ti to potom, jestli tedy nespěcháš," usmál se tak, jak měl ve zvyku a pokračoval.

„Nene, nijak zvlášť nespěchám a kluci za to nemůžou," omluvila je hned, co si všimla, že jako správná mamka je chtěla začít vychovávat. „Nenapadlo mě se ještě ani zeptat, takže je to moje chyba," zazubila se maličko a do lednice naskládala poslední věci z tašky v podobě nějakých tvarohových jogurtů.

Když viděla toho jídla, vzpomněla si, že do bytu stejně bude muset jít, aby sem přinesla jídla. Nechtěla, aby se zkazilo a s klučičím apetitem určitě vniveč nepřijde.

„Když mi volali ze společnosti, nemyslel jsem si, že by se stalo něco takového," přešel k novému tématu se zamyšleným výrazem. „Občas by mě zajímalo na co myslí. Chápu, že toho při comebacku bude hodně, ale stejně si nemyslím, že by bylo nutné dělat takové zmatky," povzdychl si hlasitě, když se posadil k velkému jídelnímu stolu.

Zaujatě ho poslouchala, opírajíc se o bílou zeď za sebou a po očku sledovala Kyungsooa, který se zhostil vaření. Věděla o něm, že byl hlavním kuchtíkem v dormu, takže jí to nepřekvapovalo. A popravdě? Měla obrovský hlas, protože od rána sotva něco snědla a při staženém žaludku z nervů, jí ani nepřišlo, že hlad měla.

„Doufám, že se to nějak uklidní. Sama jsem nevěděla která bije, když mi to přišla oznámit," mezi obočím se jí utvořilo známé vé, jak se zamračila, a aby se odreagovala, porozhlédla se kolem. „Původně jsem chtěla protestovat, ale stejně by to bylo zbytečné,"

Suho pozvedl jeden koutek rtu do úšklebu. „To by rozhodně bylo," souhlasil s ní.

Zničehonic do kuchyně přiběhl Lay, na kterého se podívali všichni tři ustaraně, už kvůli tomu, že sám tmavovlásek vypadal, jakoby viděl ducha. Oči mu těkali sem a tam, čelo ustaraně svraštěné a celkově vypadal děsně roztěkaně.

„Su-Suho? Můžeš na moment?" zeptal se nejistě svého leadera, ignorujíc všechny kolem.

Samozřejmě, že všichni v kuchyni chtěli vědět, co se dělo, ale jestli si vyžádal přímo Junmyeona, tak by se jim asi nesvěřil.

„Co se děje?" zeptal se hned z kraje, když se zvedal ze židle a Na Ri šla pomoci D.O s večeří.

„Tedy, nic vážného... Jen mi, mno, volali ze společnosti ohledně toho našeho tance," dostal ze sebe váhavě a odešel pryč, následován zmateným leaderem.

„To bylo zvláštní," prohodila Na Ri zamyšleně, když jí oba kluci zmizeli z dohledu a začala na stůl skládat talíře.

„Doufám, že to nebylo nic vážného, i když to by to řekl všem," pokrčil nejmenší člen rameny, snažil se být v klidu, ale i tak šlo zaznamenat v jeho hlase o jistý neklid.

Ani Suho nechápal, co se tu dělo, když šel za Layem. Neptal se, ačkoliv ho jeho vlastní zvědavost užírala a až v jeho pokoji, kde byla většina členů, tvářící se podobně, jako právě teď leader. Zmateně.

„Co se děje, že se musíme scházet ve tvém pokoj?" vyslovil otázku Chen, která všechny z osmi členů nyní tížila. „Neměl by tu být Kyungsoo i manažerka?" dodal vzápětí a podíval se po všech, ale stejně nakonec skončil u Laye.

„Musím vám totiž něco říct," promluvil nesvě a pro ostatní z nepochopitelné nervozity, si pohrával s prsty a mobilem v ruce. „Volal mi Luhan,"

„Luhan?" zareagoval Sehun nechápavě a zamračil se. „Stalo se mu něco?"

Mezi členy začala známá tichá pošta, jak si začali mumlat různé myšlenky, aniž by nechali Layovi prostor k tomu pokračovat, aby jim mohl sdělit pravý důvod tohohle pozdvyžení.

„Hej! Ticho!" uklidnil je Suho, když si stoupl vedle Laye, který nynější rozruch ignoroval a sám se snažil urovnat si myšlenky v hlavě. Nebo ho jen ignoroval. „Layi," otočil se na něj s vážným výrazem, když ho oslovoval a pokračoval: „Co Luhan chtěl?"

„Po nás asi nic, nejsem si moc jistý," zazmatkoval ze stresu, který z nepochopitelného důvodu nyní pociťoval. „Mluvil moc rychle, že se něco stalo, že mají všichni tři problémy,"

„Počkat," stopl ho Jongin, když si to potřeboval urovnat v hlavě, „všichni tři? Myslíš tím jeho, Krise i Taa? Dlouho se nám neozvali a teď nás chtějí strašit, či co?" zamračil se nespokojeně.

„Kaii, klid. Nevolali by nám, kdyby se opravdu něco nedělo. Má k tomu nejspíše nějaký důvod a nezapomeň, pořád jsou naše rodina. A je jedno, že tu nejsou," usměrnil ho Suho, kterému se nelíbil tón, jakým to blonďák řekl.

Odfrkl si. „Rodina? Co si pamatuju, tak jim ani nedělalo problémy se od nás úplně odříznout," založil si obranně ruce na hrudi.

„Tohle není vtip, Kaii," utnul ho Lay v dalším nespokojeným mručením.

„Přestaňte se dohadovat jako malí, zatraceně!" utišil oba Chen, který už byl na nervy jak ze svých členů, tak z nedostatku informací. „Řekni nám všechno, co řekl, hned," jako jeden z malá si všiml, že Lay měl ještě několik informací, které neřekl. Vycítil to na něm, ačkoliv to mohlo znít sebevíc šíleněji.

Jako na zavolanou všichni zmlkli a přesunuli své pohledy na jediného informovaného člena, který jim nejistý pohled opětoval.

„Říka-říkal, že je našli lovci... a že letí sem,"  

Gooood morning, Vietnam! 

Ták, to bychom měli lehké uvítání a přesvědčení, že Alkiera znova kouká na Supernatural, ale to není důležité. Nová kapitola je na světě a stejně na tom jsou nové problémy. Aneb jak přivést zpátky OT12 než vyčmucháním potíží, že? 3:) 

Nuže, vlčkové se nám probouzí, že? 

Jinak, je skoro půl šesté ráno a můj mozek mi neslouží tolik, jako jindy, takže doufám, že jsem nikde nic nepopletla. A nejspíše mám opravdu úchylku si tu půl hodiny vykecávat. Božínku. :D

Jinak, opravdu, původně tam měl být jiný gif, ale když jsem viděla tenhle, tak jsem na něj pět minut jenom civěla a řekla si "Yep, pojď sem ty hajzle" a zkopčila to sem. Ovečka je někdy tak moc naughty! 

Praise the Alkiera!