Měla dojem, že Smko je jeden velký cirkus. A teď neřešila, že se k idolům dokázali chovat jako k těm cirkusovým zvířatům, i když se to dost zlepšilo. Ale bylo to tak, že na nikoho nebylo spolehnutí a vše se dozvídala jako poslední, ačkoliv by to měla vědět jako jedna první, co se stane s jejími kluky. A všichni se i tak chovali jakoby nic.

Baekhyun byl nakonec poslán mimo Seoul, protože měl kolekci focení v Busanu pro nějaký magazín a tak se už včera sbalil a odjel. Ne, že by byla nějak klidná, protože byla zvyklá, že je měla pohromadě a mohla je kontrolovat. Takhle měla starosti, aby se nic nestalo, ačkoliv mu věřila stejně jako ostatním. Ani Chanyeol nebyl přítomen a musel odjet do Číny, po jejím zařízení jeho schedule ohledně natáčení čínského filmu. Určitě mu to prospěje stejně, jako natáhnutí více lidí k Exo.

Takže ti, co tu zbyli jen trénovali tance. Byla ráda, že nazpívání v nahrávacím studiu už měli za sebou a teď se řešila jen otázka videoklipu, který už bude jako procházka rájem. Jenomže jejich trénink šel trochu stěží bez jejich kolegů. Nebylo to tím, že by byli zmateni volnými místy, ale celkově se na nich každodenní trénink podepisoval. Nakonec to přeci jen zvládli dost dobře a ona jim za to slíbila, že je někdy vezme na oběd.

Promo fotky k jejich novému singlu, které mělo už ustálený datum vydání, už kolovaly světem a fanouškům se podle odezvy hodně líbili. Když nad tím tak uvažovala, sice novou barvu vlasů měli už delší dobu, i tak to pro ní bylo nezvyklé a nachytala se, jak jim prostě občas pozoruje vlasy. Hlavně pak Suhovo červenou barvu, na kterou si prostě nemohla zvyknout.

„Tss," sykla při pročítání žádostí a rovnou vyškrtla nějakou pochybnou reklamu, která rozhodně nebyla vhodná. „Ach, Sehune," zvolala, když zvedla pohled od listů a postřehla vysokého tmavovláska, jehož mimika se nijak nezměnila.

„Co?" zeptal se pouze a nadzvedl obočí o něco výše, než ho zase nechal klesnout a maličko se uvolnil v postoji.

„Mám pro tebe nové schedule. Jde o focení na pomoc dětem v nouzi od Céci. Měl bys to fotit s Irene z Red Velvet," vysvětlila ve zkratce a podala mu podrobnější popis jeho práce, aby se zorientoval. Vlastně se takovéto požadavky objevovali dost často a ani se tomu nedivila. Z fleku by se mohli živit jenom modelingem a focením.

Problém pro ní byl ten, že ani po takové době nedokázala přijít na to, jak se s ním bavit. Sám čas od času nedodržoval nějakou tu slušnost jako by správný maknae k hyungům měl. Vyjadřoval se často i bez honorifikací a hlavně se jí zdál dost odtažitý, i když si všimla, že členy miluje.

„Víš, nemůžu se zbavit pocitu, že ti vadím," najela na téma, které ji trápilo a vysloužila si tak jeho zmatený pohled.

„Cože?" vybreptl zcela nechápavě a nemohl se tvářit překvapeněji. Cožpak mluvila jinou řečí?

„Vadím ti, co?" zopakovala poslušně a snažila se najít v jeho očích nějaké stopy po pravdivé odpovědi. On jen začal zběsile vrtět hlavou až nuceně zamrkala překvapením.

„Nevadíš! Jak tě to napadlo?" zeptal se na oplátku on a zkoumavě si jí prohlížel.

„No, váhavě si skousla spodní ret, aby si dodala odvahy, „zdá se mi, že mě prostě nesnášíš. Jestli jsem udělala něco špatně... Aish, Sehune, štve tě něco? Chci tu být se všemi za dobře, jsme tým přeci," hlas se jí někdy zvyšoval a někdy snižoval až zmlkla a nechala působit jen své smutné oči. Překvapivě mezi nimi ale nastalo ticho, kdy Sehun na ní třeštil oči a otevíral a zavíral pusu. Jako koi kapr.

„Tak to není, opravdu!" utnul se zavrcením hlavy její myšlenky, „proti tobě nic nemám, vážně. Jen je... jen je to furt nezvyk mít jiného manažera. Nijak mi nevadíš," přiznal váhavě s tím svým pohledem. „Jsme přeci tým," zopakoval to s malým úsměvem, který jí pozvednul náladu.

„Slibuješ?"

„Slibuju," přikývl uvolněněji. Nebo se jí to jen zdálo, nemohla soudit, ale ona se rozhodně lépe cítila.

„Na malíček?" zvedla k němu ruku s nastaveným prstem a šibalským úsměvem malého dítěte. Nějaké zvyky z dětství u ní přeci jen vydržely.

„Na Ri, není to pro děcka?" povzdychl si nenápadně a ona nad tím otráveně mlaskla a zahýbala malíčkem. Jak pro děcka? Viděl se někdy on, co dokáže předvést? Nebo ostatní? „Aish, na malíček," zareagoval konečně a zachytil se s ní za nejmenší prst a pak spojili palce.

„Děkuju," zamumlala se spokojeným úsměvem na své tváři, „a teď makej cvičit," dodala vzápětí přísně a on bez námitek uposlechl její rozkaz. Spokojeně se sama pro sebe uculila na jeho záda než šla dodělat svou práci, která se dnes zaobírala papírováním. Nestala se nějakou asistentkou,

Připadalo jí to jako roky, co mohla konečně říci, že jí padla a mohla se vydat domů. Popravdě nebylo ani žádným překvapením, že při procházení kolem studia zaslechla hudbu, která patřila klukům a tlumené kroky. Ani si neuvědomila, že se zastavila, ale když už tak učinila, rozhodla se ze zvědavosti nakouknout dovnitř. Zavřela za sebou při stupu dveře, aniž by vydala rušivý hluk a její domněnka se potvrdila.

Sledovala bělovlasého tanečníka, jehož tvář byla zamračena přílišným soustředěním. Každý jeho krok byl naplněn jistotou a elegancí, o které se jí mohlo jen zdát. Ona byla totiž živým důkazem slona v porcelánu, kdy dokázala jakž takž odtančit jenom společenské tance a to s obavami o nohy tanečníka. Ale on? Věděl, co dělal. Bylo vidět, že ho to baví, ale zároveň se chce zlepšovat.

„Kaii?" vyrušila ho po skončení písničky a bylo vidět, že o její přítomnosti neměl ponětí, protože sebou překvapeně škubl a zmateně k ní vzhlédl ze země, kam se posadil kvůli odpočinku.

„Myslel jsem, že už jsi taky odešla s klukama," zareagoval už klidněji, ačkoliv se jeho hruď stále divoce zvedala a zase klesala.

„To stejné bych mohla říct o tobě. Neměl bys na sebe tak tlačit, není to zdravý. Přehánění nikdy není dobré," upozornila ho ustaraně. Nebylo to poprvé, co ho tu takhle načapala a měla podezření, že jí i lhal, když říkal, že už jde domů. Chápala, že byl perfekcionistou, ale to neznamenalo, že na sebe musel takhle tlačit. Ne, když to není zapotřebí. Pořád patřil mezi nejlepší tanečníky ze skupiny a tak si mohl v klidu odejít s nimi.

„Já mám jen dojem, že... Aish, nech to plavat a utíkej domů než se setmí ještě víc," usmál se a záměrně se vyhnul očnímu kontaktu. Na Ri udělala přesný opak toho, co po ní požadoval, namísto odchodu si sedla do tureckého sedu přímo naproti němu s pozvednutým obočím.

„Vyklop to nebo tě donutím jinak," nakázala mu rozhodně. Měla přeci jen mladšího bratra, uměla tedy puberťáky donutit mluvit – a kluci, i když všem bylo přes dvacet, takoví opoždění puberťáci byli.

„Donutíš, jo?" chytil se automaticky toho, co mohl vytáhnout z kontextu a schválně tak odvracel téma jiným směrem.

„Přestaň tohle dělat a mluv. Trápí tě snad něco? Někdo tě z kluků šikanuje?" udělala snad něco špatně ona? Znova? V poslední době se jí přeci jen zdálo, že je zanedbávala kvůli své práci mimo ně. Musela řešit blížící se comeback ohledně zemí a míst a oni měli práci s novým albem.

Samozřejmě, že věděla to, že Smko umí být docela sadistická společnost, ale tohle pozdní tancování byla jen Kaiova svobodná vůle. Nejspíše. Že by byl workoholikem?

„Nene," zavrtěl hlavou, „nic takového. Je toho jen spousta v poslední době. Plánované turné po světě, manažer, album, u kterého mám dojem, že mi často nevychází kroky," rozmluvil se váhavě, kdy se po celou dobu díval na šmouhy na podlaze. „Mám strach, že to klukům zkazím," přiznal se váhavě a bylo vidět, že se cítil trapně za to, co řekl.

Jistě, že mu kluci nic neřekli nebo jen nechtěli být zlými. Ale to byla blbost, vždy se upozorňovali navzájem, i když v poslední době toho bylo skutečně moc na všechny. Stres, nátlak, druhé větší turné, to s psychickou umí zamávat.

„Blbost," zareagovala prudčeji než chtěla, „chci tím říct, že ty rozhodně nic špatného neděláš. To už by tě choreograf peskoval, znáš ho líp než já, připomíná mi občas otrokáře," usmála se na něj, aby uvolnila aspoň trochu tuhle napjatou atmosféru. „Vím, že je toho teď moc a těch novinek a povinností je až nad hlavu, ale zvládneme to. Jsme tým, ne?" kolikrát tohle slovo ještě za dnešek řekne? „Jak to vlastně říkáte?" naklonila hlavu ke straně a vysloužila si jen jeho nechápavý výraz. „Jsme jeden..."

„Jsme Exo," doplnil ji, což vykouzlilo na její tváři další spokojený úsměv.

„A kluci by tě stejně už dávno sjeli jako dítě, kdybys dělal něco špatně, neboj. Prostě to řekni, když tě bude něco takhle trápit, budeme tu pro tebe," ujistila ho vážně a jistě, ale i tak věděla, že to byla pravda. Není sám. Má kluky a teď i jí a oni by ho nenechali se dotknout samotného dna.

„Možná jsem vážně potřeboval ujištění od někoho jiného než jen od sebe," nuceně se zasmál než maličko zvážněl, „Děkuju."

„V pořádku, od toho tu tak nějak jsem, chci abyste ke mně byli upřímní a když se něco děje, tak to prostě můžete říct. A teď táhni domů za klukama, ať ti nesní večeři," rozkázala mu a zvedla se na nohy, kdy ji o chvilku později napodobil. „A žádné přepínání, tenhle víkend máte volnější, abyste si odpočinuli. A já se dozvím, jestli jste dělali opak," upozornila ho, načež se jí vysmál, ale nemyslel to nikterak zle.

„Tobě aby něco neuniklo," prohodil bručivě, ale i tak šel sbalit, aby ji neprovokoval. Ještě by ho domů jinak odtáhla.

„Já vím, mohla bych být skvělým kamerovým systémem," pokrčila rameny a sledovala, jak si balí ručník na utření, průhlednou nádobu na pití, která byla z poloviny už prázdná a vše tohle naházel do menšího batohu, který měl zahozený v rohu i s oblečením, které měl na převléknutí.

„Copak? Chceš mě vidět nahého? No, manažerko, to bych do vás neřekl," rýpl si, když si všiml, že tam stále postávala a díky jeho slovům zrudla jako rajčátko.

Koutek jeho rtu se vyhoupl do šibalského úšklebu, když schválně sevřel lem trika a pomalu ho začal zvedat nahoru, odhalujíc tak své vypracované tělo. A v tu ránu zaslechl jen prásknutí dveří, nad čímž se upřímně rozesmál. Nejspíše se mu podaří manažerku opravdu vyděsit až uteče.

Plácla se do obou tváří nastejno, jak moc se snažila nějak ztratit tu jablíčkovou barvu. Samozřejmě, že kluka už nahého viděla, ale tohle bylo něco zcela jiného! Aish, zabije ho! Donutí ho běhat kolečka jako na základní škole až opadne a vymýtí z něj to zlo! Ani se neohlížela za sebe a uklidnila se až venku na čerstvém vzduchu.

„To mám za tu svou dobrotu," fňukla a zvolila delší cestu domů než kratší metrem. Potřebovala se uklidnit a tohle by mohlo rozhodně pomoci. Alespoň v to doufala, nepotřebovala mít před očima výjev polonahého Kaie až do své smrti.

Ale procházka pomohla i v další věci, ohledně které si nebyla jistá a to bylo to, co podnikne o víkendu. Vyhrabala z kapsy bíle zbarvený mobil, ve kterém najela na kontakty a vytočila jedno číslo, které dlouho nehledala. Až jí to rozesmutnilo.

„Ahoj, mami," usmála se šťastně, i když jí osoba na druhé straně nemohla vidět.

„Na Ri? Zlatíčko? Stalo se něco, že voláš?" mamky ustaraný hlas jí jakýmsi způsobem uklidňoval. Znělo to divně, ale měla v ten moment pocit, že na ní nezanevřela, jakožto svou dceru a pořád se o ní stará.

„Ne, vůbec, nemusíš se bát. Já jen... napadlo mě, že bych za vámi přijela, jestli máte čas," zeptala se opatrně, jelikož věděla, že její rodiče byli vášnivými výletníky.

„Samozřejmě! Moc rádi tě uvidíme. Vlastně jsem ráda, že tě po takové době slyším. Mám to brát tak, že se zařadilo v práci?" zeptala se nadějně, protože jako jediná z rodiny věděla v jaké situaci byla. Bez práce, hrozil jí vyhazov z bytu a neměla skoro na jídlo, natož na lístek domů. Dalo se říci, že jí SM entertainment zachránilo zadek.

„Ano, ale všechno ti řeknu až se uvidíme. Jen, prosím, mohla by sis to nechat pro sebe? Chci taťku s Taem překvapit," uchichtla se a mamka to skutečně slíbila.

Věděla, že by telefon skončil na hodiny a tak to raději ukončila a šla si sbalit na zítřejší cestu vše potřebné. Dva dny volna v rodinné pohodě. Měla z toho šimravý strach, ale převládalo hlavně natěšení až všechny obejme.

Přeji všem, co tohle čtou krásné prožité svátky, bohatého a pohodového Ježíška a ať pod stromečkem najdete to, co jste si přáli. Ale důležité je hlavně to zdraví a pořádná rodinná sešlost. Doufám, že se nikomu nic nestane a užijte si volno!

A samozřejmě se mi pochlubte, co jste dostali. :3

Praise the Alkiera!