„Co dál?" zeptala jsem se Nialla, když jsem do nákupního košíku vkládala balení kyselých rybiček. Můj pohled na ně náhodně padl a... kdo by odolal?

„Jahody," přečetl z nákupního lístku, který jsem mu při vchodu do obchodu vrazila do rukou.

„Ty budou tam," ukázala jsem dál do uličky, kudy jsme se hned vydali.

„Proč jsem vlastně měl jít s tebou?" zeptal se, když jsme zastavili u regálu s jahodami.

„Uhm, jen tak? Neodporoval jsi," zazubila jsem se na něj a natáhla ruku pro umělo-hmotnou vaničku plnou jahod. Ušklíbl se a podíval se na papír v jeho ruce.

„Teď česnek," zvedl na mě pohled, načež jsem potichu přikývla. Přešla jsem na druhou stranu uličky, kde jsem ihned popadla bílý stroužek česneku. Prohlédla jsem si ho, a pak se divně podívala na Nialla.

„Uhm...," odmlčela jsem se a těkala pohledem mezi Niallem a česnekem.

„Co?" zeptal se nechápavě.

„Já jen... neudělá ti to něco?" zeptala jsem se trapně a trochu se začervenala. Byla to blbá otázka, ale když si vybavíte česnek v kontextu s upíry, neměla to být anti-věc proti nim? Bylo to tak ve filmech, že?

„Co by mi to mělo udělat?" zasmál se pobaveně a já více zrudla.

„No, uhm... ono to tak ve filmech o upírech-"

„Na filmy kašli, teď máš skutečnýho za přítele," zasmál se a ukazováčkem a palcem mi zvedl hlavu, jelikož jsem ji ze studu sklonila čelem k zemi.

„Dobře," potupně jsem se zasmála a zakousla se do rtu. „Uhm, co dál?“ zeptala jsem se, abych změnila téma. Jeho pohled znova poputoval k seznamu.

„Jako poslední je tu pečivo,“ zvedl na mě zpátky pohled.

„Okay,“ špitla jsem si pro sebe a došla až na konec obchodu, kde jsem vybrala pár druhů pečiva a hodila je do nákupního košíku.

„Betty?“ uslyšela jsem kousek od sebe, kde jsem okamžitě otočila svůj pohled.

„Oh, ahoj Liame,“ oplatila jsem mu úsměv, který mu hrál na rtech. Přikývl nám na pozdrav, zatímco jeho pohled přeběhl ze mě na Nialla a pak zpátky na mě.

„Jsem rád, že jsem tě potkal, Betty, aspoň ti nemusím volat,“ odkašlal si. „Jde o to, jestli bys nemohla pohlídat dnes večer děti? S Camie nám jedna akce rozházela plány. Klidně by jsme ti mohli zaplatit více, než přes pracovní dny,“ podíval se na mě prosebně, čekajíc na mou odpověď. Podívala jsem se na Nialla, který mi pohledem nic nenaznačoval, takže jsem se s úsměvem podívala zpátky na Liama.

„Já myslím, že bych mohla,“ přikývla jsem a ještě se pojistila pohledem na Nialla, jestli mu to nevadí.

„Oh, děkuju, jsi naše záchrana,“ vydechl spokojeně. „Stačí, když u nás budeš na 8. Bude to trvat jen tak dvě, tři hodiny,“ usmál se vděčně.

„Budu tam,“ přikývla jsem. Rozloučili jsme se a spolu s Niallem jsme zamířili směrem k pokladně.

„Takže ty mě dnes necháš samotného?“ zeptal se a podíval se na mě hraně ublíženým výrazem.

„Ne, v klubu bude dost lidí, kteří ti budou dělat společnost,“ zasmála jsem se a prohlédla si regály kolem nás, abych mohla když tak ještě něco vzít. „Bude to v pohodě,“ usmála jsem se na něj, když jsem si všimla, že jeho obličej stále neopustil ublížený výraz. Stoupla jsem si na špičky a darovala mu dětskou pusu na zkroucené rty. „A teď už pojď, trdlo,“ uchechtla jsem se, chytila ho za ruku a potáhla ho k našemu cíli.

°°°

Niall's point of view.

„Za chvíli začínáme,“ ozval se vedle mě hlas Dannyho, nacož jsem jen tiše přikývl a dál se díval spoza stěny zákulisí do středu dění - na taneční parket. Prostorem duněla hlasitá hudba, která rozvířila každou tekutinu v každé skleničce, která se v místnosti vyskytovala. Masa těl, tlačících se na sebe, zaplňovala každý kousek, každý roh, každé zákoutí klubu, až na uličku směřující směrem k toaletám. Dnes by to mělo být moje první vystoupení bez přítomnosti Betty. Je mi líto, že tu není, ale práce je práce. Neberu jí za zlé, že na to kývla. Kdyby mě Jake v průběhu týdne požádal o vystoupení, taky bych mu na to kývl.

„Co se to tam děje?“ ze zasněného přemýšlení mě vyrušil Danny, který se postavil těsně vedle mě, vyhoupl se na špičky a snažil se dohlédnout kdesi do klubu. Podíval jsem se tím stejným směrem - ke vchodovým dveřím - a všiml si, že se tam mezi lidmi šířil nějaký rozruch. Všichni postupně přestávali tančit a zvědavě se po sobě dívat. Co se skutečně děje věděli očividně jen ti v popředí klubu.

Hudba nakonec přestala hrát, když si nejspíše i Dj všiml, že něco není v pořádku. Jakmile se ohlušující hudba přestala ozývat prostorem, uslyšel jsem, že je vepředu nějaký křik.

„Jdeš se podívat?“ zeptal se Danny a bez toho, abych mu stihl odpovědět, se rozešel směrem k davu. Rychle jsem za ním vystartoval a spolu s ním se začal prodírat mezi nechápavýma lidma. Když jsme se dostali do vzdálenosti, odkud jsme mohli pořádně slyšet křik a rozumět mu, zastavili jsme se a zaposlouchali se.

„- zopakuju to naposled. Jménem městské policie Clifton,“ při těchto slovech jsme se na sebe s Dannym překvapeně podívali, „vás žádám, abyste nám vydali Nialla Horana a Betty Stanley, kteří by podle všech stop měli být v tuto chvíli zde. Popřípadě vás prosím o nemaření policejních zákroků, tudíž hledání a zadržení zmíněných osob,“ během monologu muže, na nějž jsem neměl možnost dohlédnout, se ostatní strážníci vydávali vstříc davu a prohledávali ho. Šokovaně a vyděšeně jsem se rychle skrčil, aby mě nešlo vidět a zvednul pohled na Dannyho, který měl stejný výraz ve tváři. Vůbec jsem se v myšlenkách nemohl dopátrat k tomu, co jsme provedli. Našli snad Zayna s Michaelem, kteří nás označili jako pomoc při jejich útěku?

„Co mám dělat?“ špitl jsem směrem k Dannymu, i když to nemělo žádnou účinnost, jelikož všude kolem byl rozruch, a tak by mě nikdo neslyšel ani tak. Oslovený rychle zareagoval a naznačil mi, abych šel za ním. Proplouvali jsme mezi lidmi zpátky do zákulisí, kde jsme se rychle rozeběhli chodbou, na jejímž konci jsme zahli doprava.

„Co jste proboha provedli?“ zeptal se vyděšeně a těkaně se rozhlížel kolem sebe. Neodpověděl jsem mu a dál běžel za ním, i když jsem neměl ani nejmenší tušení, kde vlastně máme namířeno.

„Jdu to zkontrolovat tady, ty běž na druhou stranu,“ uslyšel jsem za námi skrz chodbu, což donutilo mé srdce bít rychleji. Rychle jsme odbočili doleva, kde se před námi objevily pevné dveře, vedoucí z klubu. Danny rychle vytáhl svazek klíčů, jenž se hned po vytáhnutí rozřinčel chodbou.

„Kdo je tam?“ uslyšel jsem za sebou varovný hlas a kroky dotyčného, které začaly zrychlovat. Naznačil jsem Dannymu, aby zrychlil, když strčil do klíčové dírky špatný klíč. „Hey! Stůjte!“ vykřikl za námi hlas, za kterým jsem se rychle otočil. Na konci chodby se vynořil muž v modré uniformě, což mě donutilo rozšířit oči. V tom mě můj společník rychle zatáhl za lem mého trička a vytáhl mě ven z budovy. Rychle zavřel dveře a jen co jednou stihl otočit klíčkem, začala sebou dveřní klika lomcovat a ozval se buchot a křik: „Otevřete!“

„Dělej,“ potáhl mě za ruku Danny, když jsem jen nečinně zíral na dveře, které nás dělili od muže. Odtáhl mě do jeho auta, které stálo opodál. Odemkl ho, spolu se mnou do něj nastoupil a rychle nastartoval, zapomínajíc na bezpečnostní pás.

„Radši se drž,“ dodal ještě a jakmile to dořekl, šlápl na plyn.

hiii :) po delší době zpátky? o:) hádám, že dneska to jsou přesně dva měsíce :D oops?
opravdu se omlouvám, jenže se k tomu nedokážu dokopat. celé prázdniny jsou jen o tom, že se snažím co nejvíc využít ten volný čas, a tak čtu, chodím s kámoškama ven, sleduju filmy a dělám spoustu dalších aktivit, jelikož už teď vím, že na gymnáziu už na to nebudu mít tolik času jako na základce :/ a to ani na základce už toho času nebylo moc :/ navíc jsem si teď vůbec všimla, že wattpadem projíždí syndrom lenivosti :D
každopádně, dalším bodem je nová kapitola... ne, akci zatím opravdu ještě neumím psát, musím si to nějak procvičit :D ale co na to říkáte? je to až tak zlé?
btw jste úžasní! i přes to, jaké lenivé prase se ze mě stáva, se mnou zůstáváte a ptáte se po dalším dílu, což mě nutí aspoň semtam se donutit psát... love ya'll! ♡♡♡

kami xx