(promiňte, ale já musela :D *-*)

Betty's point of view.

„Asi s tím nemáte moc zkušeností, co?" zeptal se jeden z těch dvou vzadu, tuším, že černovlasý. Mé ruce pevně svíraly volant a svýma očima jsem neodvratně skenovala vozovku před sebou, případně jsem pohledem chvíli navštívila zpětné zrcádko, ujišťujíc se, že nás nikdo nepronásleduje. Rozhodně jsem v tu chvíli neměla náladu na mluvení, a tak odpověděl Niall.

„Vlastně žádné," uchechtl se nervózně, neohlížejíc se. S nepříjemným pocitem uvnitř sebe jsem zhluboka vydechla, snažíc se ho zbavit, a následně si zabořila své zuby do spodního rtu. Na svém stehně jsem náhle ucítila něčí dotek, kvůli čemuž jsem sebou cukla. Rychle jsem tam stočila svůj pohled, ale když jsem zjistila, že je to jen Niall, uvolnila jsem se a znova se zadívala na vozovku před sebou. Svým palcem mě lehce hladil, což mě alespoň trochu uklidňovalo. V autě zavládlo ticho, které protrhával jen zvuk běžícího motoru a dopad pneumatik na asfaltovou cestu.

Zabočila jsem doprava, chvilku nechala oči se dívat jen dopředu, ale nakonec jsem stejně stočila svůj pohled ke zrcádku, které bylo zvenčí připevněné k boku auta.

„Uhm, kam že to jedem?" protnul tichou atmosféru auta ten druhý.

„Na místo, kde vás nikdo nenajde," špitla jsem a očima na chvíli těkla ke zpětnému zrcádku, abych zjistila jejich reakce.

„Nikdo?"

„Nikdo," vydechla jsem a trochu se uvolnila.

O několik minut později, kdy v autě vládlo klidné ticho, jsem zaparkovala nedaleko vstupu do rezervace Leigh woods.

„Eh, co tady?" zeptal se nechápavě Michael. Teda, alespoň myslím, že si pamatuju jeho jméno správně.

„Uvidíš," řekl Niall a odhodlaně vystoupil z auta, já opakujíc jeho činy. Když byli všichni z auta ven, zamkla jsem ho, uschovávajíc předmět v ruce do kapsy.

Nasála jsem s přivřenýma očima čerstvý vzduch do plic a následně se podívala na Nialla, který se díval na vysoké stromy po pravé straně auta. Mezitím, co si ti dva něco šeptali, jsem přešla za Nialla a svýma rukama ho objala kolem pasu, hlavu si pokládajíc na jeho záda. Zhluboka vydechl a své ruce přiložil na ty mé.

„Měli bychom jít, ať to máme za sebou," špitl, když na mě trochu natočil hlavu. Němě jsem přikývla a odtáhla se, pohledem vyhlédávajíc ty dva.

„Tak pojďte," vydechla jsem a hlavou jim naznačila, aby šli za námi, čímž jsem je vyrušila z horečného rozhovoru. Bylo to zvláštní. Myslím tím... Jsou to úplně jiné povahy, než jsme my s Niallem, takže jsem vůbec nevěděla, jak se s nima bavit, jak na ně reagovat. Ale hlavně - jak budou reagovat oni. Zatím se sice nic moc neprojevuje, jelikož se jen vyptávají, ale co když přijde řeč na to, že jsme je do téhle pekelné situace zatáhli my?

V tichosti jsme šli po - zatím - široké cestě, zatímco jsem se pevně tiskla k Niallovi. Nebylo mi v jejich společnosti příjemně, navíc teď mezi námi vládlo zvláštní ticho, které se mi vůbec nelíbilo.

„Kdybyste to nebyli vy dva, tipoval bych si, že nás tu někde chcete podříznout a zahrabat," uchechtl se ten černovlasý. Byla to další ze zvláštních věcí - konverzaci se snaží načít ten, co mluvil nejméně.

„To opravdu v plánu nemáme," zasmál se Niall a věnoval černovlasému krátký pohled, který následně otočil na mě. „Jdeme správně?" zeptal se, přitahujíc si mě za pás více na sebe.

„Hádám, že ano," přikývla jsem a rozhlédla se - i když to nemělo žádný smysl, protože to všude vypadalo stejně.

„Počkat," zastavil se Michael, přičemž se na něj všichni podívali vyzvídavým pohledem. „Jste si jistí, kam jdeme?" povytáhl obočí a ohlédl se za sebe, jakoby se ujišťoval, že se máme kudy vrátit.

„Samozřejmě. Jen je to tu všude podobné, ale koukejte, támhle už se cesta začíná zužovat," pronesl Niall a ukázal dál na cestu, kde se všichni podívali.

„A to je dobře?"

Po téhle otázce následovalo jen tiché přikývnutí, načež jsme se s Niallem dali znova do kroku a ti dva nás napodobili.

A takhle to pokračovalo dál, dokud jsme se všichni neocitli na ploše beze stromů a nezastavili se před velkou stavbou kostela. Zatímco my s Niallem jsme se na ni nervózně dívali, ti dva si ji zvědavě a zároveň nechápavě prohlíželi.

„Uhm, a co děláme tady?" zeptal se Michael, když jsme k nim blíže přistoupili.

„No, tady budete," zamumlal Niall a spustil ruku z mého boku, aby mě mohl chytit za ruku.

„V tomhle?" pozvedl obočí černovlasý a pro důraz si budovu znova prohlédl.

„Samozřejmě můžete kdykoli odejít, ale pak už bude hledání úkrytu a všechno kolem toho na vás," pokrčil Niall rameny a pravou ruku, kterou měl volnou, si strčil do kapsy. „Navíc, tady máte zajištěný jídlo," dodal po chvíli, kdy se oba dva v hlavě přemlouvali, jestli chcou do té budovy vůbec vstoupit.

„Dobře, bereme to. Na dobu neurčitou," přikývl po chvíli černovlasý a pohledem umlčel Mikea, který chtěl protestovat, že se s ním neporadil.

„Takže, uhm, jídlo bude ve skříňce v kuchyni, v každé věži je zvlášť pokoj - takže každý budete mít svůj - a koupelna, i když dost zastaralá, je za kuchyní," řekla jsem, chvíli popřemýšlela, jestli jsem jim řekla všechno, a pak si svá slova potvrdila přikývnutím.

„Takže vy nám neukážete, kde co je?" zeptal se nechápavě Mike a věnoval nám oběma pohled.

„Ne, myslím, že to není potřeba, všechno hned najdete," vydechl Niall a pevně stiskl mou ruku. Věděla jsem, že už do toho kostela nechce vstoupit ani jednou nohou, stejně jako já. Myslím, že my dva už jsme tam strávili dostatek času, obvzlášť Niall.

„Okay," protáhl muž s vlasy nabarvenýma do purpurové barvy a podezřivě si nás oba prohlédl.

„Můžete si to jít prohlédnout, my už půjdem," pronesl Niall, když už se černovlasý rozcházel k budově, a hlavou kývl za nás. Mike přikývl a s křikem „Čekej, Zayne!" se vydal taky směrem k hlavním dveřím.

„Tak se jmenuje Zayn," pronesla jsem si spíše pro sebe.

„Doufám, že jsme po sobě nenechali velký nepořádek," zasmál se Niall, když jsme se rozešli zpátky do lesa.

„Myslím, že na to jsme vážně při opouštění té pekelné budovy nemysleli," zavrtěla jsem s úšklebkem hlavou a více se na něj natiskla. Zpod řas jsem na něj upřela svůj pohled a zaměřila se na jeho rysy, které měl v tu chvíli napjaté, se zamyšleným pohledem před sebou. Obdivovala jsem ho, že dokázal být v klidu, i když byl blízko místa, na kterém byl zavřený tak dlouhou dobu proti své vůli. Blízko místa, na kterém se mu stalo tolik špatných věcí. Ale i blízko místa, na kterém jsme se poznali, a na kterém jsme spolu započali naši malou holčičku.

hiii :) tak jsem se konečně donutila to dopsat! :D omlouvám se, ale já prostě asi nedokážu psát rychleji :/ ne, že by mě to nebavilo, ale já si první musím vymyslet, co do toho dílu dám, a to je pěkný oříšek :D jo, a taky na tom má svůj podíl moje lenost :/

ale snad se líbí ^^ miluju vás všechny do jednoho! thc už dokonce překročilo 77k přečtení :o love ya! ♥

kami xx