V tu chvíli se mi naskytl pohled na Nialla připoutaného pouty.

Teda alespoň jsem si to myslela, dokud se nepostavil a ruky zpoza zad normálně nevytáhl. Celého jsem ho očima prozkoumala, ale neviděla jsem na něm nic podezřelého. Krev, škrábanec, nic. Nechápavě jsem vyhledala jeho oči, které byly očividně zklamané. Udělala jsem něco špatně?

"Nialle? Co se stalo?" zeptala jsem se nechápavě a jedno obočí vyzvedla nahoru.

"Nic," řekl s povzdychem. V jeho hlase jsem neslyšela žádný bolestivý podtón. Co se to děje?

"Nic?" povytáhla jsem i druhé obočí a rukou si prohrábla vlasy. Moje oči začaly pomalu zkoumat prostředí kolem nás. Byla to taková menší místnost na uklízecí potřeby. Metly a tak. "Ale vždyť jsi mě pomalu prosil o pomoc," otočila jsem svůj pohled zpátky na něj.

"No... já to hrál," sklonil hlavu a poškrábal se na zátylku.

"Co? Proč?" zeptala jsem se rychle. Byla jsem ještě zmatenější než předtím.

"Já... eh...," odmlčel se se stále skloněnou hlavou. "Chtěl jsem zjistit, jestli umíš to, co moje matka," zvedl na mě konečně hlavu. Jeho odpověď mi ale vážně nic nedala.

"Jak to myslíš?" Bylo to, jako kdyby mluvil jenom v hádankách. Pořád jsem se ho musela na něco ptát.

"Myslím tím... Jestli máš ty samé schopnosti, protože ty každý anděl nemá," podíval se na mě skrz jeho řasy a na jeho rtech se vykouzlil menší úsměv.

"Co?!" vykřikla jsem naštvaně a rozhodila své ruce do vzduchu. Jeho úsměv ze rtů okamžitě zmizel. "Tak já se o tebe bojím, že kdo ví, co se ti stalo a ty to jenom tak hraješ, aby jsi zjistil, jestli mám nějaký blbý schopnosti?!" vykřikla jsem znovu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vždyť kvůli němu jsem se tu málem složila strachem! "To jsi mi prostě nemohl říct zkus udělat tohle a tohle?" zeptala jsem se už ne tak nahlas a naštvaně, spíše frustrovaně. Mezi námi zavládlo ticho. Čekala jsem, že se mi alespoň omluví, ale on tam jen tiše stál s očima zabodnutýma do země.

Tohohle Nialla neznám.

Vždyť úplně na začátku, když jsem se tu teprve octla, by ze mě klidně vysál krev! A teď? Stydlivě přede mnou stojí se skloněnou hlavou. Je tahle proměna vůbec možná za tak krátkou dobu? Za ten měsíc, co tu zhruba jsem?

Jelikož se Niall k ničemu neměl, rozhodla jsem se k němu vykročit. Hned jak jsem se pohnula směrem k němu, jeho hlava vystřelila nahoru a očima mě celou zkoumal. Pomalým krokem jsem k němu přešla a zadívala se do jeho očí. Chvíli jsme se dívali z očí do očí, dokud Niall konečně neprotnul to ticho.

"Promiň," šeptl skoro neslyšně. Na chvíli jsem sklonila hlavu, stejně jako Niall před tím, a mlčela. Chtěla jsem si dát chvíli na čas. Chtěla jsem, aby jen s nervozitou čekal na mou odezvu.

Pro sebe jsem se usmála. Když se nad tím tak zamyslím, je to docela vtipné. Niall se chová jako kdyby ještě nebyl pořádně vyspělý, což se vcelku pere s tím, že už 'žije' tak dlouho.

Konečně jsem zvedla hlavu, s úsměvem pořád přetrvávajícím na mých rtech. Jakmile si Niall mého výrazu všiml, jeho tvář se povolila z nervózní grimasy. Bylo očividné, že se mu ulevilo, jelikož mi úsměv s radostí oplatil.

"Já...," odmlčel se a na chvíli svůj pohled přesunul nade mě. S očekáváním jsem se dívala do jeho očí putujících po pokoji. "...vážně promiň, nevím, na co jsem myslel," sklonil své oči zpátky na mě. Nasadila jsem přemýšlející pohled, ale Niall už z něho poznal, že to jen schválně natahuju a tak se jeho úsměv začal zvětšovat.

"Huh, co nadělám. Vrátit to nejde," usmála jsem se na něj. V jeho očích zajiskřily jiskřičky radosti a on si mě přitáhl do usmiřovacího objetí. Uchechtla jsem se, omotala kolem něj své ruky a natiskla se na něj. Vdechla jsem jeho vůni a spokojeně se pomrvila, což Nialla nejspíše pobavilo, protože se uchechtl.

"Nepůjdem do mého pokoje?" zeptal se po chvíli a trochu se odtáhl. S úsměvem jsem přikývla a chytila ho za ruku, myslíc si, že hned půjdeme, ale zarazila mě Niallova ruka, která si mě přitáhla zpátky na jeho hruď. Nechápavě jsem na něj zvedla oči. Vysvětlení se mi dostalo formou polibku. Usmála jsem se do jeho rtů a obtočila si ruce kolem jeho krku. Přitáhla jsem si ho co nejvíce k sobě. Jemně jsem kousla do jeho spodního rtu, na co hned zareagoval vzdychem. Přes místo, kde jsem ho kousla jsem přejela jazykem a pak jím vnikla do jeho úst. Ušklíbl se a zopakoval moje pohyby. Jeho ruce, které do teď jen tak ledabyle ležely na mých bocích, mě začaly hladit a já se na něj spokojeně ještě více natiskla. Po chvíli jeho ruce zajely pod mé tričko, načež jsem se od něj šokovaně odtáhla. "Co je?" zeptal se lehce omámeně a otevřel oči, které měl během polibku zavřené.

"Studíš," zamračila jsem se na něj, nacož se on jen uchechtl.

"Vážně?" ušklíbl se. "A co tohle?" zeptal se a rukama mi znova zajel pod tričko, tentokrát na záda.

"Aaaa! Ne, ne, ne! Dej je pryč!" vykřikla jsem rychle a snažila se odtáhnout jeho ruce pryč od mého těla, zatímco on mi jimi pobaveně přecházel po těle. "Prosím!" vykřikla jsem znova, ale nedokázala jsem se ubránit úsměvu, který teď zdobil moje rty. Konečně jeho ruce opustily moje tělo a já si tak mohla oddechnout. Podívala jsem se na pobaveného Nialla, kterému jsem věnovala přimhouření mých očí, čemuž se zasmál.

"Tak pojď," řekl s širokým úsměvem a hlavou kývl směrem, kudy se jde do jeho pokoje. Nasadila jsem normální úsměv a zatímco on už šel přede mnou, já potichu cupitala za ním. Pak jsem se spiklenecky usmála a rozběhla se za ním, v domnění, že mu skočím na záda. On se ale místo toho bleskově rychle otočil a chytil do náruče.

"Já ti chtěla skočit na záda," zamračila jsem se na něj a založila si ruce na prsou.

"Občas taky můžu zničit plány já tobě," vítězně se na mě usmál a na dodatek vyplázl jazyk.

"Tak zaprvé - tvoje nápady jsou absurdní, takže je naopak dobře, že ti je sem tam překazím. A zadruhé - schovej si ten jazyk, nebo ti ho ukousnu," hraně jsem se zamračila ještě více. Niall se na mě jen pobaveně podíval a pak bez varování přeběhl do jeho pokoje. Seskočila jsem z jeho náruče a pomalu přešla k posteli, na kterou jsem se poté svalila.

"Pusuň se," uchechtl se Niall když taky došel k posteli a očima si prohlédl mou rozpláclou maličkost.

"A musím?" podívala jsem se na něj s našpuleným rtem.

"Pokud nechceš, abych tě zalehl, tak jo," pozvedl obočí a ruce si v očekávání založil na hrudi.

"A co když chci, abys' mě zalehl?" čertovsky jsem se na něj usmála. Své obočí stáhl dolů a na jeho rtech se vyrýsoval úsměv podobný tomu mému. Beze slova si nade mě lehl. Hlavu přiblížil k té mojí tak, až se naše nosy dotýkaly a hravě mi foukl do tváře.

"Tak se stane tohle," ušklíbl se a hned na to se natiskl svými rty na ty moje. Ruce jsem rychle přesunula na jeho hruď a zapřela se do ní, čímž jsem ho odtáhla ode mě. S otázkou v očích se na mě podíval.

"Žádné ledové ruce na mých zádech," řekla jsem a propašovala mezi nás mou ruku, abych mu ukázala svůj zvednutý ukazováček.

"To ti nemůžu slíbit," znova se ušklíbl a hned na to byly zase jeho rty na mých. Usmála jsem se do polibku a svou ruku vrátila na jeho vypracovanou hruď. Rozevřela jsem rty, načež mi do nich hned vniknul jeho jazyk. Prsty na rukou jsem jemně hladila jeho hruď, zatímco on byl jednou rukou zapřenou o postel, aby mě nepřilehl a druhou hladil můj bok, čímž mi po chvíli trochu vyhrnul tričko. Kousla jsem ho do rtu a rukama po slepu klouzala přes jeho svaly níž a níž, až jsem se dostala k lemu jeho trička, které jsem mu začala vytahovat nahoru. V tom mě ale zastavila jeho ruka, která chytila obě mé zápěstí. Odtáhl se ode mě a seshora se na mě podíval.

"Co je?" zeptala jsem se nechápavě.

"Myslím, že na to není vhodný čas," zakousl se do svého spodního rtu a přejel po mě pohledem. Není na to vhodný čas? To by mě pak zajímalo, kdy podle něj nastane.

Zamračila jsem se, zatlačila do jeho hrudě tak, abych ho přetočila na záda a pak si na něj obkročmo sedla.

"Kdy je a není vhodný čas určuju já," utrousila jsem a dravě se vrhla na jeho rudé, už napuchlé rty. Rukama jsem hned zamířila k lemu jeho trička, které jsem z něho bez varování strhla. Možná, že jsem ho roztrhla, ale to mi bylo jedno. Odtáhla jsem se od něho abych uviděla jeho výraz tváře. Když jsem zjistila, že se pobaveně šklebí, protočila jsem oči, chytila jeho hlavu do svých rukou a znova se na něj přisála. Ale v tu stejnou chvíli mě v břiše bodla známá bolest. Snažila jsem se to ale odignorovat, jelikož to nebylo tak strašné.

Ruky jsem přesunula na zapínání jeho kalhot, které jsem hned začala negramotně rozepínat. Když se mi to podařilo a já se od Nialla trochu odtáhla, abych mu je mohla svléct, bolest se zvětšovala. Zavrtěla jsem hlavou a rozhodně Niallovi svlékla kalhoty a pak je hodila někde do pokoje. Zrychleně jsem dýchala, když jsem rty přejela po jeho krku, zatímco jsem nenápadně přejela rukou po jeho bouli v boxerkách. V uších mi zazněla Niallův hlasitý vzdech. Škodolibě jsem se pro sebe usmála a rty přitiskla na jeho krk. Pak mi ale úsměv ze rtů zmizel.

"Kurva," zavrčela jsem, hlavu odtáhla od jeho krku a položila si ji na jeho hruď.

"Co je?" zeptal se se zrychleným dechem Niall.

"Nemůžu," zvedla jsem na něj omluvně hlavu a pak bolestně přivřela oči. Ruce jsem sundala z jeho rozkroku a svalila se z něj na bok. Ruce jsem si přiložila na podbříšek a bolestně zaskučela. 

"Zase?" vylekaně se mě zeptala. Jen jsem potichu přikývla a oči nechala bolestně přivřené.

"Proč zrovna teď?" podívala jsem se na něj s lehkým úsměvem na rtech, který mi ale po chvíli ze rtů sklouzl. Nevědomky se na mě díval, zatímco se posadil. Starostlivě si mě prohlédl.

"Nechceš tričko?" nakrčil obočí a zvedl pohled do mých očí. 

"Ne," zavrtěla jsem hlavou. "To spíš ty by ses' měl obléknout," ušklíbla jsem se a prohlédla si jeho skoro nahé tělo. Musela jsem se zakousnout do rtu při pohledu na něj. Proč musí být tak sexy? 

Jemně se usmál a začal se oblékat, zatímco já jsem se s bolestivým pohledem zadívala do stropu. 

To bych přece nebyla já, kdyby mi štěstí nepřálo. 

soooooo... hiiiiiiiii! :D tak je tady další díl... jenom abyste to pochopily... já tu měla v plánu něco úplně jinýho, ale u minulé části se objevil koment (zdravím tě, Adélko), že když byl ten Valentýn, ať maj alespoň chvilku pro sebe... (já vím, já vím, Valentýn byl už před dvěma týdny, ale znáte to moje pomalé přidávání :D) tak jsem něco splácala a vyšel z toho trubka Niall :D a NE, nemohla jsem vám nic dopřát, perverzačky! :D 

mooooooc seeeeeeee omloouuuuuvááááááááám, aleeee váááááážně jseeeeeeeeeeem nemohlaaaaaaaaa přidáááááááááát dříííííív :D ale vážně :( a nejhorší na tom teď je, že jsem si díky moji nešikovnosti (:D) poničila dislpej na mobilu, tudíž na něm nemůžu pát :( a proto spolu budeme muset čekat na nový mobil :D ale tak snad se mi pár slov podaří napsat i na nb... :D

a ještě vám moc děkuju, za ta neuvěřitelná čísla! :O 26,7K readers, 1,6K votes a 339 commemts! já už vážně nevím, co na to říct :3 c: snad jen... love ya! :3   Kami xx