Niall, Elisabeth, Niall. Jedna, dva, tři, čtyři,... 

Ne. Nejde to. Ať chci celým svým srdcem, nejde na to nemyslet. Vždy se mi před očima objeví ten obrázek. Otočila jsem se na pravý bok a  podívala se z okna, kde momentálně vládla absolutní tma. Měsíc byl schovaný za hustým oblačnem a já si jenom přála, aby pohltilo i mě. 

Po zádech mi přejel mráz. Neměla jsem příliš dobrý pocit, že tu nejsou dveře, jelikož nemám moc tmu v oblibě a to točité schodiště... Musím uznat, že to není příjemné. 

Jako na zavolanou se za mnou ze schodiště ozvaly kroky. Stuhla jsem. Neodvažovala jsem se otočit, dokud kroky neustaly právě v mém pokoji. Rychle jsem zavřela oči a čekala, co se bude dít dále. V té chvíli jsem nedokázala racionálně myslet. Bála jsem se, že to bude Niallův otec, který mi chce znova ublížit. 

Pokojem se znova ozvaly kroky, jasně směřující k mé posteli, které se zastavily až těsně u mé postele. Oči jsem k sobě těsně přitiskla, přičemž jsem se neodvážila udělat sebemenší další pohyb. Když se ovšem prohnula postel u mých noh, nevydržela jsem to a vystřelila do sedu. Rychle jsem se odsunula co nejdále od osoby sedící naproti mě. Kvůli tmě jsem nemohla vidět ani siluetu. 

Hlasitě jsem dýchala a s rozšířenýma očima znova čekala. Když tu není Niall, klidně by mě mohl i zabít. Je to upír, takže by to podle mě pro něj nebyl žádný problém. 

Po neskutečně nekonečné chvíli do pokoje vtrhlo měsíční světlo, které se vydralo skrze strašidelné mračna. Když paprsky doputovaly na dívčí tvář skrčenou v úšklebku, udržela jsem se, abych nezalapala po dechu. Elisabeth jsem nečekala, i když bych vlastně měla. 

Nohy jsem přitáhla těsně k sobě a objala je rukama. Ticho, které vyplňovalo místnost, bylo vražedné. Vlastně když jsem si prohlédla obličej druhé dívky, řekla bych, že bylo doslova vražedné. 

Hlasité povzdechnutí, které nepatřilo nikomu jinému, než Elisabeth, mě vrátilo do reality, která se mi nikterak nelíbila. Moje oči pomalu doputovaly k těm jejím.

"Tak jo. Tohle ticho mě nebaví" řekla a přehodila si nohu přes nohu. Pozorně jsem pozorovala její pohyby, když si prohrábla svoje vlasy a pak svůj pohled vrátila zpátky na můj vyděšený a vystrašený pohled. 

"P-proč jsi sem přišla?" špitla jsem a zkousla si ret, který se mi začal třást. Uchechtla se a úšklebek se jí vrátil na rudé rty.

"Je to velmi prosté..." začala, přičemž na chvilku odvrátila celou hlavu na bok. Chvilku jsem se zamyslela, co tím myslí, avšak hned na to na mě zpátky obrátila hlavu se zlověstným šklebem. Jemně jsem se zatřásla a přikrčila, snažíc se propadnout dovnitř do postele, kde by na mě nemohla. Alespoň myslím. 

"Vadíš mi tu" zasyčela, ruky dala před sebe a opřela se o ně, přičemž se ke mě naklonila.

"Takže... Myslím, že víš, co to znamená" ušklíbla se, ale hned se její mimika tváře změnila v ledovou. Nechtěla jsem si připustit, kam to míří a tak jsem zavrtěla hlavou. Protočila oči a přiblížila se k mému uchu.

"Ty to moc dobře víš..." zašeptala. Její hlava se posunula níže, až se její rty dotkly mé krční tepny. Sekaně jsem se nadechla. Moje tělo mě přestalo poslouchat a nehodlalo se ani hnout. Byla jsem v totální bezmoci. 

Zavřela jsem oči a... čekala. V mém případě nešlo ani nic jiného podniknout.

prudce jsem rozevřela oči, když jsem ucítila její zuby. 

"Ne..." šeptla jsem a vzlykla. Uchechtla se mi do krku a zubama mi přejela po tepně. Z očí mi vytekla první slza.

"Prosím" zaprosila jsem a snažila se od ní co nejvíce oddálit hlavu. Bohužel, už jsem byla namáčknutá na čelu postele, které bylo tak velké, že se o něj opírala i má hlava.

"Ale notak. Myslím, že by se to dalo obejít i bez toho..." uchechtla se. Její ruka vystřelila k mým ústům a její zuby rychle pronikly skrz tenkou kůži. Zařvala jsem do její dlaně, která silně stiskla mou čelist. Vtom se ale rychle odtáhla a mou krev z jejích úst vyplivla na mé tričko. 

"Co to kurva...!" vykřikla a pustila mou čelist. Rychle se postavila z postele a šokovaně se dívala na můj krk. Nechápavě jsem se na ni podívala a ruku si dala na postižené místo, ale... nic. Žádné otvory po jejích zubech, žádná krev. Šokovaně jsem si prohmatávala celý krk, ale nenašla jsem žádnou skulinku. Rozšířené oči plné nechápavosti jsem obrátila na Elisabeth. Z úst jí vyšel bolestivý sykot. Obsah svých úst vyplivla na zem a svými ruky objala svoje břicho. Podlomily se jí nohy a ona dopadla na kolena. Předklonila se a začala vykašlávat tmavou tekutinu, která se dala identifikovat jako krev. Vystrašeně s doširoka otevřenýma očima jsem sledovala scénku přede mnou, která se mi vůbec nezamlouvala. Nikomu bych nepřála tenhle pohled.

"Panebože!" vykřikl známý hlas ve dveřích. Moje hlava se otočila, abych měla dobrý výhled na jeho celou postavu. Šokovaně se díval na Elisabeth na zemi.

"Co se stalo?!" zeptal se hystericky a přeběhl k ní. Zezadu chytil její ramena a nevědíc, co dělat se na ni beznadějně díval.

"J-já" vykoktala jsem a zasekla se. Nevěděla jsem, co mám říct. Vlastně jsem ani sama nevěděla, co se právě stalo. Neuměla jsem to vysvětlit sama sobě, natož říct něco nahlas.

"Co ty, Betty?!" zvedl hlavu a očima, ve kterých se mu odráželo měsíční světlo, mě popoháněl ke slovu.

"N-nevím..." řekla jsem a zavřela oči, vůbec se mi to nelíbilo. Zacpala jsem si uši, abych alespoň trochu zacpala davící se zvuky a začala vzlykat. Jsem tak rozrušená a zmatená. Nejdříve tu příjde Elisabeth s úmyslem mě zabít a když se to rozhodne uskutečnit, stane se... tohle? 

I přes ruky u mých uší jsem uslyšela, jak davící zvuky přestávají. Pomalu jsem otevřela oči a všimla si zmožené Elisabeth. Ruky jsem si z uší sundala a sledovala, jak se Elisabetiny oči zvedaly k těm mým, do kterých se prudce zabodly. 

Niall se postavil, rychle vzal Elisabeth do náručí a s posledním podezíravým pohledem na mě, zmizel. Ještě chvilku jsem se dívala na místo, kde ještě před chvíli stál Niall a pak hlavu sklonila, přičemž jsem si ji opřela o svá kolena.

Super. Teď si Niall myslí, že jsem něco Elisabeth udělala já. Ale jak bych mohla? Vždyť ani nevím, co se jí to stalo. Ale hlavní je... Co se jí to vlastně stalo?

Takže... Co se jí to vlastně stalo??? :D moc by mě zajímaly vaše nápady, teda jestli vás něco napadne, jelikož tohle jsem si mooooooooooc dobře promyslela 3:D Ale taky budu ráda za všechny vaše názory k části :))

Omlouvám se, že přídávám až teď, ale jak jsem psala v komentáři při minulé části... Pokazil se mi mobil a já většinu psala na něm, jelikož na ntb se prostě moc nedostanu :// Takže prosím promiňte... Mobil půjde do opravny až v pondělí, jelikož celý tenhle týden nebyl čas -_- Ach, jak já miluju to svoje štěstí! -__- :D

Jinak na boku je písnička Black Widow od Rity Ory a Iggy :3 vůbec to s tímhle nemá nic společného, ale poslouchala jsem to u psaní a zjistila jsem, že ta melodie přidává na dramatičnosti části (podle mě), takže doporučuju pustit!!! :D O:)

Love ya all, babes! :3 :*   Kami xx