"Oh yeah! Dirtbag. No, she doesn't know what she's missin'. Yeah, yeah!" ukončil Niall to... Hodinové? Asi. To hodinové učení téhle písničky. Sice už jsem někdy byla s nervy na krajíčku, ale musím říct, že výsledek stojí za to. To, jak jsem před tím zmiňovala, že mě tahle písnička přestává bavit, odvolávám. Myslím, že miluju Niallův hlas. A možná ne jenom to...

"Tak co?" vyrušil mě Niall z přemýšlení. Rychle jsem zamrkala a podívala se na Nialla. Nasadila jsem úsměv a přikývla.

"Blahopřeji ti. Právě ses naučil svojí první novodobou písničku" řekla jsem a čekala na Niallovu reakci, na kterou jsem ani nemusela dlouho čekat, protože hned začal skákat. Upřímně jsem netušila, že z toho bude mít takovou radost.

Natáhl ke mě ruce, a když jsem mu podala ty svoje, postavil mě a znova začal skákat s širokým úsměvem. Pokroutila jsem nad ním hlavou a začala skákat s ním.

"Děkuju, děkuju, děkuju!" vykřikl a přitáhl si mě blíž. Automaticky jsem se k němu naklonila a políbila ho s podobným úsměvem, který hrál na rtech jemu. Polibek mi oplatil a s přiblblým úsměvem se odtáhl.

"Co je?" zeptala jsem se, když se na mě takhle díval delší dobu.

"Nic" zavrtěl hlavou a pak ji sklopil.

"Nialle?" promluvila jsem po chvilce. Zvedl hlavu a zadíval se mi do očí.

"Doufám, že ti je teď jasný, že tě delší dobu žádnou další písničku nenaučím" usmála jsem se a on se uchechtl.

"Čemu se směješ? To není vtipný. Víš, kolik nervů mě to..." říkala jsem káravě, ale on mě přerušil, když dal svoje rty na ty mé. Nespokojeně jsem zamrmlala, ale začala mu polibek oplácet. Po chvilce se odtáhl a já se probudila z transu, který mi způsobily jeho rty.

"Nemysli si, že mě tímhle vždycky umlčíš. Já zas tak po-" znova mě přerušil. Bolestně mi zkousl spodní ret, načež jsem sykla. Jazykem se mi vloupal do úst a začal mi je celé prozkoumávat. Jeho ruce se ocitly na mých bocích a přitlačil si mě k sobě, zatímco já jsem si ty svoje obtočila kolem jeho krku a spokojeně zamrmlala. Rukama mě hladil po bocích a postupně je snižoval až k mému zadečku, přes který pár krát přejel, a pak na něm ruky zastavil. Odtáhl se a já se na něj omámeně koukla.

"Dobře. Asi jsem se spletla" zamrmlala jsem a dál se dívala do jeho studánek. Koutky úst se mu vyšvihly v úsměvu a jeho čelo se opřelo o to mé. Potichu jsem zavzdychala, když mi jeho ruky stlačily zadeček. Na jeho rtech se ukázal úšklebek, přičemž jsem se od něho odtáhla. Zvedl hlavu a nehybně se na mě znova zadíval.

"Tak jo..." protáhla jsem a s přimhouřenýma očima se od něho odtáhla. Nechápavě se na mě díval, zatímco jsem mířila k jeho dveřím.

"Kam jdeš?" zastavila mě jeho ruka na mém zápěstí.

"Na záchod. To už to mám zakázané?" povytáhla jsem obočí, přičemž jsem si prohrábla vlasy.

"Ne, ale vždyť jsem ti říkal, že tě teď od sebe nepustím" řekl a přitáhl si mě blíže.

"To znamená, že mě nepustíš na záchod?"

"Ne. To znamená, že tě k němu doprovodím" opravil mě, přičemž se na jeho rtech vyrýsoval úšklebek, který jsem mu hned oplatila.

"Tak pojď" změnil úšklebek v úsměv, chytil mě za ruku a vykročil ke dveřím jeho pokoje. Ovšem hned se zasekl, jelikož jsem nezačala chodit já, čímž jsem ho zastavila. Obrátil se na mě s nechápavostí v jeho očích.

"Um... Nechceš... Nechceš mě vzít na záda?" zazubila jsem se.

"Já myslel, že jsi proti" zasmál se a celý se ke mě otočil.

"Ano. Ovšem když se člověku nechce chodit, je to výhodné" vyplázla jsem na něj jazyk. Znova se zasmál a otočil se s připravenýma rukama. Skočila jsem na něj a ruky obtočila kolem jeho krku. Jeho ruce se hned obtočily kolem mých noh.

"Uh, neškrtím tě?" zeptala jsem se a hlavu položila na jeho rameno.

"My upíři a míšenci nedýcháme" zdůraznil a spolu se mnou na zádech se přemístil před 'tajné' dveře koupelny. Pustil moje nohy a hned na to jsem pod svýma nohama ucítila tvrdou zem. Pustila jsem se jeho krku a upravila si tričko.

"Děkuju" mírně jsem se uchechtla a zamířila do koupelny. Zavřela jsem za sebou oboje dveře a pak se porozhlédla. Žádný luxus, pomyslela jsem si. Jak by taky mohl? V té době, co se tahle koupelna dělala, nic takového neexistovalo.

°°°

Při umývání rukou jsem si rovnou opláchla i obličej. Otočila jsem se s úmyslem vykročit ke dveřím, když najednou se mi zčernalo před očima a následně mě bodla prudká bolest v zádech.

Rychle jsem zamrkala a nechápavě se kolem sebe rozhlédla. Co to bylo? Prohnula jsem se v zádech, abych si je trošku protáhla po té náhlé bolesti, která ani nevím kde se vzala. Proč to černo před očima? A ta bolest? 

Nechala jsem to tak a se špatným pocitem zamířila ke dveřím, které jsem otevřela. Přešla jsem menší chodbičkou, která se mi zdála jiná, než před tím, kdy jsem tudy šla, ale nechala jsem to taky tak, jelikož nebyla žádná možnost, že by to byla skutečnost. Otevřela jsem dveře, které oddělovaly menší chodbičku a kuchyni. Usmála jsem se v domění, že hned jak je otevřu, naskytne se mi pohled na Nialla. Ovšem když jsem je skutečně otevřela, nikdo tam nebyl. Nechápavě jsem se rozhlédla po kuchyni.

"Nialle?" zeptala jsem se do tiché místnosti. Bohužel, žádná odezva. Vyšla jsem z kuchyně a rozhlédla se po velké místnosti.

"Nialle?!" vykřikla jsem do celého kostela, ale nedočkala jsem se žádné odezvy. Zamířila jsem k jeho pokoji, ve kterém taky nebyl. Prošla jsem celý kostel, ale nikdo tady nebyl. Jak je to možné? Vždyť celý kostel je uzavřený. Zastavila jsem se uprostřed velké místnosti a podívala se kolem sebe. Nikde nikdo, nic. Jen kostel. Všechno, i do poslední lavice, zmizelo. Jediné, co zbylo byla socha Bohyně. Přešla jsem k ní a zadívala se na ní.

"Bohyně a Bůh" promluvil za mnou povědomý hlas. Otočila jsem se, načež se mi naskytl pohled na otce Nialla, který mířil pomalou chůzí ke mě.

"Co by sis vybrala? Přírodu a život, nebo moudrost a stvoření? Vzhledem k tomu, že máš ráda přírodu, tipoval bych si, že Bohyni. Ovšem bez stvoření by příroda ani život nebyla, že?" zdělil mi svoji myšlenku a s posledním slovem se zastavil vedle mě, přičemž jeho pohled stále setrvával na soše. Vystrašeně jsem zamrkala. Udělá mi něco? Uhodí mě, když tu není Niall?

"Vím, na co myslíš. A neboj se, neuhodím tě" řekl a svůj pohled přesunul na mě. Vystrašeně jsem přikývla a svůj pohled radši vrátila zpátky k soše. Nevěděla jsem, co říct. Stojím tady s člověkem, co mě zbil a kvůli němu mám teď ty modřiny na obličeji a břichu. Co mám dělat? Není žádná cesta ven. 

"Ale teď k tomu, proč tu jsi" řekl po menší odmlce. Kde tady? Myslí v kostele? Ale vždyť to ví jenom Niallova matka...

"Ne, nemyslím v kostele" promluvil, když si všiml mojeho nechápavého výrazu. Ještě více jsem se zamračila a čekala, co z něho vypadne. Kde teda jsem?

"Jsi v bezvědomí. Uvedl jsem tě do něho, když jsi chtěla jít z koupelny" vysvětlil a mě se rozšířily zorničky. Jsem v bezvědomí? Proto ta bolest v zádech a zčernání před očima? Ale jak to dokázal? 

"Ve skutečnosti by mě k tobě Niall nepustil. Tak mi odpusť" řekl a hned pokračoval.

"A taky mi odpusť to napadení. Jednal jsem ze vzteku" řekl klidným tónem a já celá dezorientovaná rychle zamrkala. Vážně se to děje? Nechápu to. Proč mě... uvedl do bezvědomí?

"Oh, zase jsem od tématu" zamračil se a zamyšleně se na mě podíval. 

"Chci, aby jsi nechala Nialla. Nezajímej se o něho, nemluv s ním. Žádný kontakt" promluvil a já zalapala po dechu. Myslí to vážně? 

"A-ale proč?" promluvila jsem poprvé za tu dobu, co se tu objevil.

"Za krátkou dobu za vámi někdo příjde. Někdo z Niallovy minulosti, a nechci, aby ses u nich motala" řekl, přičemž mi před očima znova začalo černat. Na chvilku jsem byla v úplné černotě. Zavřela jsem oči a pomalu je otevřela.

Rychle jsem se posadila a rozhlédla se. Byla jsem na zemi v koupelně, přičemž vedle mě seděl starostilý a vystrašený Niall.

"Bože, Betty! Ty's mě tak vylekala! Co se stalo?" vychrlil na mě rychle, až jsem mu snad skoro ani nerozuměla. Chytila jsem se za hlavu a popřemýšlela, co se vlastně stalo. Rozevřela jsem oči, když jsem si to konečně uvědomila.

"N-nic" zašeptala jsem a rychle jsem se postavila. Trochu se mi zamotala hlava, přičemž jsem se radši chytila Nialla, který už stál vedle mě.

"Opatrně. Nemám ti nějak pomoct?" zeptal se starostlivě Niall vedle mě. Zavrtěla jsem hlavou.

"N-ne. To je dobrý" řekla jsem a zamířila ven z koupelny a následně i z kuchyně. 

"Kam jdeš?" zeptal se a šel za mnou.

"D-do mojeho pokoje. Prosím, nech mě" podívala jsem se na něj prosebně a se slzami na krajíčku se k němu otočila zády.

"Ale Betty" protestoval a stále mě následoval. Prudce jsem vydechla a zpátky se k němu otočila. 

"Ne, prostě mě nech."

"Al-"

"Ne, Nialle" řekla jsem zmučeně. Smutně se na mě podíval. Nevydržela jsem to. Otočila jsem se a rychle začala utíkat do mojeho pokoje bez dveří. Z očí mi samovolně začaly stékat slzy. Nebránila jsem se jim. Musela jsem to ze sebe dostat. A ze všeho nejvíc si to musím nechat projít hlavou...

Znova se omlouvám! Psala jsem, že měla být už včera, ale jak naschvál nám nešla elektřina, tím pádem ani wi-fi a večer, když konečně šla, tak mi nb vyfoukl táta -_- Jo, to je nevýhoda jednoho nb v pětičlenné rodině -__- Ale k části... Na tohle jsem tak dlouho čekala!!! :33 Vždycky, když jsem to chtěla konečně napsat, napadlo mě něco jiného a tak to píšu až teď :D Takže... Kdo si myslíte, že za nimi příjde? Přestane se Betty bavit s Niallem? Vydrží to (jak Betty, tak Niall)? :D Měla bych více otázek, ale nějak mi vyfučely z hlavy :DD Tak, snad se vám část líbila, i když jste na ni musely tak čekat :/ PS.: u minulé části 13 VOTEs! WOW! To je rekord u THC! :D Děkuju!!! :33 Love ya! <333 :)   Kami xx